Stahuj formát PDF 2Mb

iblický kvíz
Rozhovor s neznámým
Tazatel: Našeho dnešního hosta nacházíme
uprostřed oslav vítězství nad
nepřítelem, který hrozil, že zničí celou
zemi. Jenže vy jste ve smutku. Proč?
Neznámý: Nemohu se radovat. Ano,
Hospodin nás vysvobodil před nepřítelem,
ale za jakou cenu?
T: Ale vždyť to bylo skvělé vítězství!
Pobili jste sto tisíc pěšáků nepoměrně
menším počtem vojáků! Navíc jste dobyli
Afek a zajali krále, který vás chtěl
zničit...
N: ... a kterého měl náš král zabít jako
klatého a ne s ním uzavírat smlouvu! To
není důvod k oslavě, ale k žalu.
T: A ví to král, že udělal chybu?
N: Chybu? To není chyba, to je rouhání!
Však jsem mu to také řekl.
T: Vy jste mluvil s králem?
N: Ano, poslal mě za ním Hospodin,
jenže kvůli tomu musel zemřít můj blízký
přítel.
T: Jak to?
N: Hospodin chtěl, abych králi předvedl,
čeho se dopustil. A tak mi přikázal,
abych řekl svému druhovi: „Zbij mě!“
Pak jsem měl jít zbědovaný za králem
a vyřídit mu poselství. Jenže můj přítel
mě odmítl zbít – prostě to nedokázal.
A já jsem mu musel vyřídit slovo soudu,
že ho kvůli tomu zadáví lev.
T: Proč ho měl zadávit lev?
N: Protože se vzepřel Hospodinovu
příkazu. My jsme proroci a musíme poslouchat
Hospodina.
T: A zadávil ho?
N: Ano, ještě toho dne. Netušil jsem,
že to tak dopadne, byl bych řekl někomu
jinému, aby mě zbil.
T: A přesto jste pak šel ke králi?
N: Jistě, měl jsem úkol a musel jsem
ho splnit, jinak by Hospodin poslal
lva i na mě. Zbil mě jiný z prorockých
žáků, takový nepříjemný člověk, který
mě nemá rád. Udělal to tak důkladně,
že jsem byl celý od krve. Pak jsem si dal
na oči pásku a postavil jsem se na cestu,
kudy měl jet král. Když jel okolo, vykřikl
jsem na něho, aby se zastavil. Král se
skutečně zastavil a já jsem mu vyprávěl,
že jsem byl ve válce, kde jsem měl hlídat
zajatce. Ručil jsem za něj životem nebo
talentem stříbra. Jenže se stalo, že mi
zajatec utekl. Zeptal jsem se krále, co
tedy mám dělat.
T: A co vám odpověděl?
N: Že jsem si nad sebou vynesl rozsudek
sám – samozřejmě musím buď zaplatit
tu astronomickou částku, kterou
nemám, nebo zemřít.
T: Ale to bylo asi správné rozhodnutí,
ne?
N: Jistě, jenže ten příběh byl samozřejmě
smyšlený. On se totiž netýkal
mě, ale samotného krále. Vždyť jemu
Hospodin svěřil toho nejvýznamnějšího
zajatce – nepřátelského krále – a on ho
nechal uniknout!
T: A pochopil král, že je to o něm?
N: Ano, ale až když jsem se mu dal
poznat. Sundal jsem si pásku z očí a řekl
jsem mu, že musí zemřít, protože propustil
muže propadlého klatbě. A takový
člověk patří Hospodinu, o tom nesmí
rozhodovat nikdo jiný. Ani král.
T: Co vám král na to řekl?
N: Nic, protože to je zbabělec. Jen se
hrozně rozhněval, to bylo vidět. Zrudl
a okamžitě tryskem odjel do Samaří.
V tom prorockém výroku ale nebylo
jen o tom, že musí dát svůj život. Tam
bylo i to, že musí dát svůj lid za jeho lid.
A tak když tady vidím ty oslavy vítězství,
říkám si, jak dlouho se takto budou
ti lidé radovat? Vždyť to je tanec nad
propastí, do které všichni dříve nebo
později spadneme.
T: A nedá se s tím něco dělat?
N: Hospodin se smilovává, ale to by
všichni museli činit pokání, museli by
zničit všechny modly, které jsou rozesety
po celé zemi. A museli by začít brát
Hospodina vážně. Jenže na to tento lid
není zvyklý. Oni si myslí, že je všechno
v pořádku. Vražedné sucho, které nás
čtyři roky hubilo, je pryč, země prosperuje.
Všichni chodí řádně do svatyně
v Bét-elu, a že k tomu ještě uctívají Baala,
to nikomu nepřijde divné. Ne, myslím,
že tohle se změnit nedá.
T: Děkuji za rozhovor.
Otázka: Poznáte, o jakou
biblickou postavu se jedná?
A kde je o ní v Bibli psáno?
PETR VAĎURA
Výsledek biblického
kvízu 03/2007
Odpověď na otázku zní:
Rachab, Jozue kap. 2 a 6
ŽIVÉ SLOVO
17