Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Jubileum - 65 let spolu<br />
května. Anděla při ní ztratila mnoho<br />
krve. Dvanáct pacientů se v nemocnici<br />
přihlásilo k dárcovství, nikdo nevyhovoval.<br />
Až jeden lékař, kterého zvláštním<br />
Božím řízením propustili po třech letech<br />
z koncentráku a pracoval jako operátor<br />
pár měsíců v nemocnici. Anděla však<br />
upadla na tři týdny do komatu. Šla tunelem,<br />
který zářil světlem, vše bylo v bílém<br />
a v dálce hrála hudba: „Pojď za Ježíšem,<br />
dnes je ještě čas…“ Tato zkušenost<br />
ji ještě více přiblížila k Bohu. Po třech<br />
měsících se dostala domů. Jednou, ještě<br />
zesláblá operací, čekala na maminku,<br />
která se stále nevracela. Rozhodla se, že<br />
uvaří brambory a šla na dvůr pro vodu.<br />
Rumpál se jí vysmekl z ruky a udeřil ji<br />
do ramene tak nešťastně, že upadla na<br />
zem a zparalyzována zůstala prakticky<br />
až do konce války.<br />
Karel mezi tím přijel 21. 11. 1944<br />
na dovolenou. Otec mu u obvodního<br />
lékaře zařídil, že půjde na operaci slepého<br />
střeva, aby už nemusel do Ruska.<br />
Do nemocnice v Orlové, kde měl být<br />
operován, právě dorazil Dr. Pohl z Německa,<br />
kde řídil nějaké operace. Ani se<br />
nepřevlékl a v kabátě s dlouhou bílou<br />
šálou přistoupil ke svlečenému Karlovi.<br />
„Wir werden es nicht operieren.“ A tak<br />
se zklamaný Karel vrátil zpět. Ani druhý<br />
pokus ve Slezském špitále v Těšíně<br />
nevyšel. Z Wehrmeldeamtu přišla výzva,<br />
aby narukoval. Karel se rozhodl zůstat<br />
doma a skrýval se. Do konce války<br />
zbývalo pár měsíců. To však ještě nebyl<br />
konec.<br />
Druhý den po válce byly ustanoveny<br />
Národní výbory a do nich dosazeni<br />
lidé s pochybnou pověstí. Bydleli tehdy<br />
v Prostřední Suché. Anděla šla pro maso<br />
Dcera Danka<br />
k obědu a když přicházela k budově NV<br />
uviděla dva muže s puškami, kteří vedli<br />
někoho, kdo se Karlovi velmi podobal.<br />
Šla blíž a zjistila, že Karla zatkli a vedli<br />
jej k výboru, kde už byla přichystána<br />
auta, která odvážela kolaboranty. Anděla<br />
se nedala odbýt. Vešla dovnitř a od<br />
plic pověděla samozvaným úředníkům,<br />
co o nich věděla z otcova vyprávění.<br />
Navíc Karel nebyl německým velitelem<br />
nádraží, ale prostým výhybkářem, který<br />
se jen skrýval před Němci. Anděla si jej<br />
vybojovala za minutu dvanáct. Situace<br />
se později opakovala, když přijeli ruští<br />
vojáci a dělali podobné čistky a plnili<br />
lágry v Lazech. „Nikam nepůjde!“ řekla<br />
odhodlaně ozbrojenému doprovodu.<br />
„Budeme střílet, hrozili vojáci!“ „Tak<br />
střílejte, prosím,“ zněla její odpověď<br />
a vojáci jej propustili.<br />
Když se člověk zaposlouchá do tohoto<br />
pozoruhodného příběhu, zdá se mu<br />
být neuvěřitelný. Jenže Bůh nebyl ani<br />
z daleka u konce. Karel s Andělou se<br />
dožili 65. výročí od své svatby a když<br />
se ohlížejí zpět, vidí, jak je Bůh vedl.<br />
Anděla nemohla mít děti, po kterých<br />
toužila. Když si v roce 1959 dali žádost<br />
o adopci, hlásilo se o jednu šestitýdenní<br />
dívenku hned jedenáct párů. Samí dobře<br />
situovaní lidé s tituly. Při rozhovoru<br />
se sirotčím otcem otevřela Anděla své<br />
srdce a řekla vše o svých motivech pro<br />
adopci. Chtěla naplnit svou mateřskou<br />
touhu a vychovat dítě v Boží bázni. Zdá<br />
se, že to rozhodlo a nevadily ani jejich<br />
skromné materiální podmínky, „peníze<br />
nejsou všechno,“ opakuje sestra Anděla<br />
ještě dnes. Začínali v prázdném bytě od<br />
dráhy, Karel si přivydělával malováním<br />
a žili, jak to šlo. Žil pro rodinu, ale jeho<br />
vztah k Pánu Ježíši nebyl v pořádku.<br />
Anděla se za něj modlila společně se<br />
svou maminkou.<br />
V roce 1974 se při jednom aliančním<br />
evangelizačním shromáždění v kostele<br />
rozhodl Karel, že na výzvu br. Kalety<br />
z Církve bratrské v Hrádku: „Přijmi Ježíše<br />
Krista za svého Spasitele a Pána,“<br />
zareaguje. Cítil, že nadešel čas. Bůh se<br />
jej dotkl a vyslyšel tak modlitby jeho<br />
manželky a tchýně, které se za jeho obrácení<br />
více než 10 let pravidelně modlily.<br />
Zvedl ruku, protože nebyl spokojen<br />
se svým životem tradičního křesťana.<br />
Když jej pak 20. února 1974 navštívili<br />
bratři Krmášek, Ďurovec a Kupka,<br />
modlila se s nimi modlitbu odevzdání<br />
i jejich 14. letá dcera Danka a Karel své<br />
rozhodnutí novým odevzdáním potvrdil.<br />
Zdálo by se, že při nich Pán Bůh<br />
dosáhl cíle. Jenže to byl jen start dlouhého<br />
běhu.<br />
Začali pravidelně navštěvovat sbor<br />
a využívat příležitosti ke slyšení Božího<br />
slova a službě. Dcerka Danka pět<br />
let pomáhala jako varhanistka faráři Pietakovi,<br />
doprovázela jej na různé akce<br />
a někdy přijížděla až pozdě večer. Pak<br />
se přestěhovali do Těšína, později do<br />
Třince a nakonec do domova důchodců<br />
v Oldřichovicích. I tam jsou světlem. Jejich<br />
lékař je dává za vzor ostatním v domově:<br />
„Podívejte s kolika nemocemi<br />
musí zápasit Gajduszkovi a nestěžují<br />
si.“ Při hospitalizaci v nemocnici našli<br />
Karlovi na plicích dvě embolie. Zeť se<br />
za něj u lůžka před ostatními i před lékařem<br />
modlil. Byl z toho pak užitečný<br />
rozhovor a svědectví o Boží moci. Embolie<br />
se zázračně ztratily. Možná má jejich<br />
ošetřující lékař pravdu, když o nich<br />
říká, že „mají více strážných andělů než<br />
jen jednoho!“ Pro bratra Karla to platí<br />
určitě, kde by byl bez Boží milosti a své<br />
ženy Anděly?<br />
JAREK ANDRÝSEK<br />
16 ŽIVÉ SLOVO
Change language