Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Jubileum - 65 let spolu<br />
Místo „líbánků“ gestapo<br />
Přesto jsou spolu už 65 let<br />
Když si Anděla Kobierská a Karel Gajduszek<br />
řekli 12. ledna 1943 své Ano,<br />
nečekaly je líbánky. Svatební noc trávil<br />
Karel ve vlaku, který se hnal vstříc<br />
ruské frontě a pro Andělu si pro změnu<br />
přišlo v pět ráno gestapo. Šlo o promyšlené<br />
udání souseda a vše, co následovalo<br />
provázela Boží milost. To platí i pro<br />
dalších 65 společného života, které spolu<br />
mohli manželé Gajduszkovi v lednu<br />
2008 oslavit. Chcete-li, můžete se do<br />
jejich neuvěřitelného příběhu zaposlouchat<br />
i vy. Pokusím se jej převyprávět.<br />
Co vedlo souseda k tomu, že udal<br />
mladé děvče gestapu? Anděla vyrůstala<br />
v evangelické rodině. Její matka byla<br />
obrácenou křesťankou hluboké zbožnosti.<br />
Rodina navštěvovala evangelický<br />
sbor v Bludovicích (dnes součást Havířova)<br />
a Anděla se dobře učila. Vlastnili<br />
poměrně velký dům, kde byla také<br />
četnická stanice, Baťa a byty. Když bylo<br />
Anděle šestnáct poslali ji rodiče k sousedům<br />
na výpomoc do hostince, aby se<br />
naučila vařit. „A ne že ji dáš k výčepu,“<br />
řekl tatínek sousedovi napůl výhružně<br />
a na půl žertem. A zatímco Anděla vařila,<br />
paní hospodská se starala o malé<br />
dítě a hospodský popíjel. Jednou, když<br />
byla hospoda plná, musela jít Anděla do<br />
tmavého sklepa narazit nový sud s pivem.<br />
Se strachem scházela dolů a když<br />
ji na krk skočil potkan, nechala všeho<br />
a utekla domů. Na druhý den však byla<br />
zase v práci.<br />
Tehdy, v době druhé světové války,<br />
bylo obyvatelstvo rozděleno do různých<br />
skupin, např. lidé s „Volklistou 1“<br />
se zasazovali o německý národ, aniž by<br />
byli jeho příslušníky, lidé s „Volkslistou<br />
2“ si podrželi německý jazyk i kulturu<br />
a mohli být i členy NSDAP. Hospodský<br />
měl „Volkslistu dvě“ a jako „Blokleiter“<br />
dohlížel na přidělenou skupinu obyvatel<br />
ve svém okolí. Jednou, když šla<br />
Anděla na chodbu pro marmeládu na<br />
amolety, začal ji hospodský sexuálně<br />
obtěžovat. Ubránila se, uštědřila mu políček<br />
a utekla domů. Andělin otec přišel<br />
sousedovi vynadat, ale ten jen prohlásil:<br />
„Počkej, já ti ukážu, co z té tvé princezny<br />
bude za pár měsíců.“ Toto byl možný<br />
důvod pro udání, jež později následovala<br />
a proč nazval Andělu „polskou sviní,<br />
které se nechce pracovat.“ Navíc ovládala<br />
i morseovku a odsud byl k podezření,<br />
že je dívka spojena s odbojem, už jen<br />
malý krůček.<br />
Dva týdny na to, jela Anděla do Těšína<br />
na kole na „Arbeitsamt“, kde se<br />
měla hlásit, aby byla poslána na práci<br />
do „Reichu“, kde měla v Blechhammeru<br />
pracovat v kuchyni. Maminka ji ráno<br />
povzbuzovala: „Neboj se. Budu se za<br />
tebe celé dopoledne modlit. Jsi v Božích<br />
rukou.“ Maminčina modlitba a cesta do<br />
Těšína sehrály v životě dívky důležitou<br />
roli. V ten den se Anděla totiž poprvé<br />
setkala se svým budoucím mužem, Karlem<br />
Gajduszkem, když v dešti čekala<br />
pod stromem, než bude moci pokračovat<br />
v jízdě. O tom ještě později. Bůh<br />
však do jejího osudu zasáhl i jinak.<br />
V budově dnešního FÚ v Těšíně stálo<br />
na chodbě v řadě 160 děvčat. Anděla<br />
stála na samém konci. Kolem ní několikrát<br />
prošel slušivě oblečený úředník,<br />
a se zájmem si ji prohlížel. „Sprechen<br />
Sie Deutsch Fräulein,“ zeptal se uctivě.<br />
Anděla mu německy odpověděla, že<br />
ano. „Šla byste se mnou?“ Tím mužem<br />
byl Hans von Spiess, Oberinspektor<br />
zdravotních pojišťoven a čerstvý otec<br />
tří dětí, který právě hledal pro svou rodinu<br />
„Pflichtjahrmädel“, děvče, jež po<br />
dobu jednoho roku sloužilo v domácnostech<br />
početnějších rodin. Úřednice<br />
paní Alexandrová mu však sdělila, že si<br />
může vzít kteroukoliv z oněch 160 děvčat<br />
jen ne tu „polnische Schwein Angela<br />
Kobierski.“ Měla od „Blokleitera“ jasný<br />
pokyn. Boží milost je však silnější než<br />
lidská nenávist. Ředitelem „Arbeitsamtu“<br />
byl starý známý Hanse von Spiesse<br />
a za půl hodiny seděla Anděla v domě<br />
svého nového zaměstnavatele.<br />
Von Spiessovi byli zbožní katolíci.<br />
Modlili se spolu před každým jídlem<br />
a maminka brala své děti každý den do<br />
kostela v Schillerových, dnes Masarykových,<br />
sadech. Tatínek se k nim připojil<br />
jen v sobotu a v neděli, kdy měl volno.<br />
Každý měsíc jeli Spiessovi navštívit rodinu<br />
své nové služebné do Bludovic,<br />
půl hodiny vlakem a pak ještě hodinu<br />
pěšky s malými dětmi. I když bylo prvních<br />
6 týdnů pro Andělu velmi těžkých,<br />
ukázala se její nová paní jako skromná,<br />
pracovitá a ohleduplná osoba. Spiessovi<br />
nehleděli na původ ani na vyznání<br />
a s Kobierskými, polskými evangelíky,<br />
se rychle spřátelili. Teprve později vyšlo<br />
najevo, že Hans von Spiess byl zapojen<br />
do účasti na atentátu na Hitlera. Odvaha,<br />
se kterou zachránil Andělu, jej nakonec<br />
stála život. Zpráva o jeho popravě<br />
se před koncem války objevila ve výloze<br />
14 ŽIVÉ SLOVO
Change language