You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
příběhy ze života<br />
Na setkání s Alexandrem Dubčekem po politické rehabilitaci<br />
kolemjdoucí, pochválila zahrádku a začala<br />
konverzaci. Byla to příjemná žena, na<br />
Ostravsko se přistěhovala z Čech. Měla<br />
čtyři syny, horníky, a podobný osud jako<br />
Marie. Jmenovala se Maruška a také vyrůstala<br />
jako sirotek. Marie se jí svěřila<br />
s tím, že oba její synové jsou těžce nemocní<br />
a že neví, kde k tomu brát sílu. Ráda by<br />
si přečetla Bibli, ale neví, kde si ji koupit.<br />
„Já vám ji obstarám,“ řekla nová přítelkyně,<br />
ale neřekla, že je svědkyně Jehovy.<br />
Šla Bibli koupit na faru a pozvala Marii<br />
na kávu. V rozhovoru se nabídla, že jí se<br />
čtením pomůže, protože už Bibli sama<br />
přečetla. I Marie ji začala poctivě číst<br />
a navštěvovala Marušku doma. Při jedné<br />
z návštěv se tam, jakoby náhodou objevil<br />
jeden známý a představil se jako svědek<br />
Jehovův a nabídl společné studium Bible.<br />
Implus k přemýšlení o Kristově<br />
Božství<br />
Přátelství Marie a Marušky se rozvíjelo.<br />
Vzájemně se svěřovaly a byly k sobě<br />
otevřené. Při jedné procházce hřbitovem<br />
oslovila Maruška ženu upravující hrob<br />
s nápisem: „Kdo věří ve mne, i kdyby<br />
umřel, živ bude.“ „Máte tu pěkný nápis,“<br />
řekla Maruška paní u hrobu. „Máme a vy<br />
jste svědci Jehovovi, že ano,“ odpověděla<br />
Amálie Kučatá a pokračovala: „Vy nevěříte,<br />
že Pán Ježíš je Bůh, ale podívejte se, co<br />
o Pánu Ježíši prohlásil Tomáš: „Můj Pán<br />
a můj Bůh.“<br />
Hledání pravdy o Kristu<br />
Marie o tom přemýšlela, protože se<br />
jí nelíbil přílišný důraz Svědků Jehovových<br />
na Starý zákon. Osobu Ježíše Krista<br />
opomíjeli. Marie Marušce řekla, že učení<br />
„svědků“ není o Ježíši Kristu a přitom<br />
Bůh o Ježíši jasně říká: „To je můj milovaný<br />
Syn, toho poslouchejte“ A Ježíš sám<br />
o sobě tvrdí: „Kdo viděl mě, vidí Otce…<br />
Kdo věří ve mne, bude mít život věčný...<br />
byla mi dána veškerá moc na nebi a na<br />
zemi.“ Musíme přistupovat k Bohu skrze<br />
Krista. Syn se radí s Otcem, rozhodují<br />
spolu, protože jsou jedno. Marie jí řekla:<br />
„Když je ředitel a má sekretářku, tak se<br />
k němu lidé nedostanou než skrze sekretářku.<br />
Musíme jít skrze Krista, Syn se poradí<br />
s Otcem a rozhoduje.“<br />
Kdo kvůli lidem nepřijme Krista,<br />
není ho hoden<br />
Maruška se jen podivila, jak je Marie<br />
v Bibli sběhlá a doporučovala ji, aby počkala<br />
a dál nečetla, že se k tomu dostanou.<br />
„Maruško podívej, tady je to všechno napsáno,<br />
když kvůli sestře, bratru nebo tobě<br />
nepřijmu Ježíše jako Pána, tak ho nejsem<br />
hodna.“ Ano máš pravdu, řekla Maruška,<br />
ale ona změnu nechtěla. Pro Marii však<br />
byla rozhodující pravda a ne konformita<br />
s názorem předsednictva náboženské<br />
organizace. To už měla díky zkušenosti<br />
v KSČ za sebou.<br />
Nemohu obětovat pravdu<br />
V té době oba Mariini synové vážně<br />
onemocněli. Marie začala intenzivně volat<br />
k Bohu. Nakonec v jednom zářijovém<br />
týdnu roku 1988 oba její synové naráz<br />
umírají. Půl roku nato zemřel i jejich<br />
otec. Byla to pro ni těžká životní zkouška,<br />
ale přivedla ji blíže k Bohu. Připomínala<br />
si výroky Pána Ježíše: „Je mi dána<br />
veškerá moc na nebi i na zemi,“ a ptala<br />
se „Svědků“: „Když je Pán Ježíš naším<br />
Pánem, proč se modlíte jen k Jehovovi<br />
a ne k Ježíši?“ Pozvala si dva svědky, aby<br />
jí to vysvětlili, protože neměla pokoj a cítila<br />
rozdíl mezi Biblí a jejich literaturou.<br />
Neuměli jí to vysvětlit a slíbili, že za měsíc<br />
přijdou, nepřišli, ani za další dva týdny.<br />
Pak potkala vedoucího sboru a řekla<br />
mu to. A když šla domů, slyšela v sobě<br />
hlas: „Na co čekáš? Tak to řeš!“ Doma<br />
tedy vzala dopisní papír a psala: „Nemohu<br />
u vás zůstat, i když jste mi pomohli<br />
získat Bibli a věřit v Boha Stvořitele. Nechci<br />
však zůstat někde, kde se neučí celá<br />
pravda podle Božího slova.“<br />
Vyloučená, ale šťastná<br />
Hned v neděli ji vyloučili. Vyloučená,<br />
ale šťastná si Marie doma klekla a modlila<br />
se: „Pane Ježíši, ztratila jsem syny a za půl<br />
roku po nich i manžela. Zůstala jsem jen<br />
s dcerkou…“ Vše mu vypověděla a prosila<br />
jej, aby jí odpustil, protože k Bohu ji vedla<br />
už její maminka. Prosila za odpuštění,<br />
že děti vychovávala komunisticky a když<br />
v pláči vstala od modlitby, cítila, že jí Pán<br />
odpustil a samou radostí až poskočila. Věděla,<br />
že patří Pánu. Získala pokoj, který<br />
před tím neznala. Jenom Marušky jí bylo<br />
líto, protože měla zákaz se s Marií stýkat.<br />
Prvním shromážděním povzbuzena<br />
k následování<br />
Hned ji napadlo: „Musím to někomu<br />
říct.“ Vzpomněla si na ženu, se kterou<br />
mluvily na hřbitově, Amálku Kučatou.<br />
Zavolala jí a ta měla z Mariina odevzdání<br />
Ježíši velkou radost. „Přijďte ještě dnes ke<br />
mně“, znělo Amálčino pozvání. Odpoledne<br />
Marii objala a hned ji pozvala na křestní<br />
shromáždění do Křesťanského sboru<br />
v Ostravě-Kunčičkách. Přišla tam a bratři<br />
ke křtěncům promlouvali a povzbuzovali<br />
je, aby svou víru posilovali a chodili do<br />
sboru, aby vytrvali. Rozhodla se tedy, že<br />
tam bude chodit i ona a děkovat Bohu za<br />
život.<br />
V Bibli mě oslovuje nejvíce pravda<br />
Marie poznala v životě hodně všelijakých<br />
lidí, ale toho pravého Člověka a zároveň<br />
pravého Boha poznala v Pánu Ježíši<br />
Kristu. Sestra Marie Miková teď navštěvuje<br />
pravidelně Křesťanský sbor v Bohumíně,<br />
kam se přestěhovala z Ostravy za dcerou,<br />
u níž bydlí. „Nevidím dobře, vidím<br />
jen na dálku, a to jen v šeru. Jsem však<br />
spokojená. Učím se věrnosti a věřím, že<br />
mám Ducha svatého, že patřím Pánu. Raduji<br />
se z toho a děkuji Pánu za pokoj, který<br />
převyšuje všechno. V tom pokoji jsem<br />
šťastná.“ Na otázku: „Co vás z Bible nejvíce<br />
oslovilo?“, Marie odpovídá: „Ta pravda!<br />
Bible nic netají, nic nezakrývá. Petr zapřel<br />
u ohně Pána Ježíše a On mu odpustil<br />
a pověřuje ho úkolem: »Pas mé beránky.«<br />
On je Láska a Pravda zároveň. A v Něm<br />
jsem šťastná!“ Někdy jí lidé řeknou: „To<br />
jsi se pozdě rozhodla pro víru!“ Ale ona<br />
jen klidně odpovídá: „Nikdy není pozdě.<br />
Pozdě by bylo, kdybych to neudělala!“<br />
Z VYPRÁVĚNÍ MARIE MIKOVÉ<br />
A TĚCHTO PUBLIKACÍ:<br />
JIŘÍ PERNES „TAKOVÍ NÁM VLÁDLI“<br />
A „KOMUNISTKY S FANATISMEM<br />
V SRDCI“, „PODKLAD K HODNOCENÍ<br />
ČINNOSTI ÚV KSČ – DUBEN 1968“,<br />
„LA FEMME TSCHECOSLOVAQUE 1/1969“<br />
ZPRACOVAL JAREK ANDRÝSEK<br />
12 ŽIVÉ SLOVO
Change language