Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
příběhy ze života<br />
Odvaha k první otevřené<br />
kritice strany<br />
Marie Miková brala svou práci opravdově<br />
a byla to právě ona, kdo na prosincovém<br />
plénu Ústředního výboru KSČ v roce<br />
1965 vystoupil s otevřenou kritikou strany.<br />
Upozornila na pokles autority strany<br />
a neinformovanost členů ÚV KSČ: „My<br />
členové ÚV máme málo informací, neumíme<br />
vysvětlit lidem dole, proč nejsou<br />
zásobované obchody, proč se stojí fronty<br />
na toaletní papír, proč se neřeší bytové<br />
problémy. Lidé jsou nespokojeni. Slibovalo<br />
se, že splníme pětiletku za čtyři roky<br />
a nesplnili jsme ji ani za pět roků. Předkládáme<br />
materiál na další sjezd a o nesplněné<br />
pětiletce ani slovo.“ S takovou<br />
kritikou se tehdy neodvážil vystoupit ani<br />
nikdo z mužů. Marie, energická Ostravanka,<br />
byla první a mnozí jí za to přišli<br />
osobně poděkovat.<br />
Pravda cennější teplého místa<br />
Prezident Novotný ji zastavil a řekl:<br />
„Proč nadáváš na stranu?“ Odpověděla:<br />
„Nenadávám na stranu, ale na nesplněné<br />
sliby.“ Nazlobený Novotný odvětil, že on<br />
přece také mluví s lidmi. „Jenže o tvém<br />
příjezdu se ví dlouho dopředu a pak se<br />
všechno přikrášluje,“ řekla Marie. Tím<br />
upadla v nemilost a Novotný ji do ÚV nechtěl,<br />
že tam je aparátníků dost. Ostravští<br />
soudruzi ji však zvolili krajským vedoucím<br />
tajemníkem Národní fronty a delegovali<br />
do ÚV za NF, byla zvolena. Tyto a další<br />
zkušenosti ukazují, že si Marie pravdu<br />
cenila více než své postavení. A za pravdu<br />
byla ochotna i bojovat. Jako místopředsedkyně<br />
parlamentu nesouhlasila s okupací<br />
Československa, odmítala ji uznat. I dnes<br />
to komentuje slovy: „Vždy jsem bojovala<br />
za pravdu a nechtěla jsem to uznat.“<br />
Učíme mládež pokrytectví, oni<br />
budou stejně věřit<br />
Marie, která byla svou matkou vedena<br />
zbožně, se silně dotklo, když sousedčin<br />
chlapec nemohl jít studovat jenom proto,<br />
že byl dítě věřících rodičů. Učitelé z dětí<br />
ve škole vyzvídali, zda jsou věřící. Marie<br />
znala případy jiných dětí. Na otázku, zda<br />
věří, řekl jeden chlapec, že je „neutrální“<br />
a tím vše vyřešil. Na Ústředním výboru<br />
Marie kritizovala, že se věřícím brání ve<br />
studiu a vytváří se tlak, aby se k víře nepřiznali:<br />
„Nic to nepřinese, jen učíme mládež<br />
pokrytectví, oni budou stejně věřit.“<br />
Když to jeden odvážný novinář zveřejnil,<br />
přišla za Marií např. jedna žena z Horní<br />
Lhoty a velmi jí děkovala, že to řekla otevřeně<br />
a že to vyšlo i v novinách.<br />
Dokud budu moci říkat pravdu!<br />
Když se 27. srpna 1968 vrátila domů<br />
delegace z Moskvy (Svoboda, Dubček,<br />
Smrkovský,…), která ustoupila požadavkům<br />
Kremlu, vystoupila Marie Miková<br />
v Národním shromáždění s těmito slovy:<br />
„Nechci být proti soudruhům Svobodovi,<br />
Dubčekovi, Smrkovskému … umím<br />
se vžít do jejich situace … ale dnes je na<br />
nás (parlamentu), abychom řekli … my<br />
na takové podmínky opravdu přistoupit<br />
nemůžeme.“ Mezitím se před budovou<br />
provizorního parlamentu na Senovážném<br />
náměstí shromáždily tisíce lidí a skandovaly:<br />
„Chceme slyšet pravdu!“ Do okna<br />
se postavila Marie Miková a v památném<br />
projevu řekla: „Slibuji vám, jako svým dětem,<br />
že neudělám nic, za co bych se jim<br />
musela stydět podívat do očí. Věřte mi,<br />
že já budu dělat politiku jen tak dlouho,<br />
dokud budu moci říkat pravdu!“ Vyzvala<br />
zástup, aby se rozešel, protože okupanti<br />
byli nervózní a hrozilo krveprolití.<br />
Hájila zákony bez ohledu na své<br />
osobní zájmy<br />
Rozhodujícím okamžikem se pro ni stalo<br />
plenární zasedání ÚV KSČ 26. září roku<br />
1969, kde se pod velkým tlakem hlasovalo<br />
o odvolání stanovisek, která v srpnových<br />
dnech roku 1968 parlament přijal a o vynětí<br />
rezoluce předsednictva ÚV KSČ,<br />
která nesouhlasila se vstupem okupačních<br />
vojsk, z materiálů ÚV KSČ. Marie se<br />
přihlásila o slovo. Dobře si uvědomovala,<br />
co všechno je ve hře. Mohla zapřít a udržet<br />
si své místo na výsluní včetně všech<br />
výhod. Ona se však statečně a s klidným<br />
hlasem odvolala na ústavní zákony, na to,<br />
že hájila právo republiky a práva ústavních<br />
činitelů, a že tento postoj zaujímala<br />
ve dnech okupace celá československá veřejnost<br />
a dodala: „Dnes někteří říkají, že<br />
byli pomýleni …možná lidé nezajímající<br />
se o politiku nebo neznající zákony, ale<br />
lidé, kteří se politikou živí, zákony tvoří<br />
… by neměli být pomýleni… Já tak lehko<br />
neumím – a promiňte mi to – své postoje<br />
měnit… a nemám na to ani právo, protože<br />
poslanec musí hájit zákony bez ohledu na<br />
své osobní zájmy. Mám zdravé ruce a půjdu<br />
pracovat kamkoliv…!“ Zavládlo rozpačité<br />
ticho, které přerušil svým chladným<br />
hlasem Husák a vyzval podobně smýšlející<br />
lidi k odstoupení z funkcí, udělalo to<br />
29 osob.<br />
Vezmi si své věci a opusť sál<br />
Husák přerušil zasedání, svolal předsednictvo<br />
ÚV, které Marii Mikovou vyloučilo<br />
z ÚV. Pak to Husák oznámil stejně<br />
jako to, že bude zbavena funkce místopředsedkyně<br />
sněmovny lidu. Pak se obrátil<br />
přímo k ní a řekl: „Vezmi si své věci<br />
a opusť sál!“ Tehdy dostal strach i prezident<br />
Svoboda, bál se krveprolití. Možná<br />
Marie Miková vede delegaci žen<br />
k prezidentovi Novotnému<br />
V televizní debatě.<br />
právě proto se Marii nedíval do očí. „Nemám<br />
mu to za zlé“, říká Marie, když na to<br />
vzpomíná. Tak se skončilo bezmála čtvrtstoletí<br />
ve službě veřejnosti. Následovala<br />
trpká cesta do Ostravy.<br />
Perzekuce zasáhla celou rodinu<br />
„Když jsem přišla z Prahy domů, rodina<br />
mě přijala úžasným způsobem. Při tom<br />
byl manžel kvůli mně vyloučen z KSČ,<br />
protože mě nedokázal přesvědčit, a synové,<br />
protože se nezřekli názorů své matky.<br />
Syn Jaromír ztratil místo vedoucího bezpečnosti<br />
práce na VOKD. Obešel tři šachty<br />
a nikde jej nemohli zaměstnat, ani jako<br />
dělníka, přestože byl inženýrem. Nakonec<br />
na jedné šachtě skutečně pracoval jako<br />
dělník a ztratil zdraví. Oldřichovi dovolili<br />
pracovat jen proto, že za něj neměli náhradu.<br />
Marii nechtěli vzít do práce nikam,<br />
nakonec nastoupila za 900 korun měsíčně<br />
jako dělnice do Martinovské mlékárny.<br />
Tam měla těžký úraz. Poranila si hlavu,<br />
rameno a celou tvář měla potřísněnou kyselinou<br />
sírovou. Pro trvalé následky jí byl<br />
nabídnut částečný důchod.<br />
Kdysi na Bibli neměla čas, pak se<br />
Bible nedala sehnat<br />
Někdy v roce 1987, když Marie pracovala<br />
na zahrádce, se u ní zastavila jedna<br />
ŽIVÉ SLOVO<br />
11
Change language