Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
příběhy ze života<br />
Dokud budu moct<br />
mluvit pravdu…<br />
Matka a bojovnice<br />
filosofie však byla prostá: „Nezáviďte bohatým,<br />
ale naučte se žít s tím, co máte,“<br />
říkala dětem, a k tomu přidávala: „Nekupujte,<br />
co potřebujete, ale jen to bez čeho<br />
se neobejdete. Nepůjčujte si často, jinak<br />
si vás lidé přestanou vážit.“<br />
Marie Miková, jedna z mála žen, která<br />
se v pohnutých šedesátých letech minulého<br />
století pohybovala v nejvyšší politice.<br />
Jako manželka a matka tří dětí rozdělovala<br />
čas mezi rodinu a práci. Jako místopředsedkyně<br />
Národního shromáždění,<br />
jak se tehdy československému parlamentu<br />
říkalo, se snažila sloužit veřejnému<br />
zájmu podle svého nejlepšího svědomí.<br />
Stála u zrodu nekompromisních stanovisek<br />
Národního shromáždění vůči okupaci<br />
země a nikdy z nich neustoupila. Jiřina<br />
Trojanová o ní v časopise Československá<br />
žena v březnu 1969 napsala: „Miková je<br />
typem pravé české ženy. Je v ní něco mateřského,<br />
ale zároveň něco bojovného. Je<br />
jemná a něžná, když mluví o dětech a naopak<br />
energická, když mluví o práci.“ Oddaná<br />
ideálům, kterým věřila, naslouchala<br />
lidem a snažila se jim pomoci. A právě<br />
o dobrém svědomí je celý její příběh,<br />
příběh temperamentní, pevné a moudré<br />
ženy, která hledala pravdu, až Pravda našla<br />
ji. Ale začněme od počátku.<br />
Sirotek<br />
Narodila se v roce 1920 jako desáté<br />
a zároveň poslední dítě válkou oslabeného<br />
horníka Františka Kotaly, který pracoval<br />
na ostravské šachtě Šalamoun. Když<br />
měla sedm týdnů, otec v noci umíral. Zavolal<br />
svou krásnou teprve 42-letou ženu,<br />
která byla plná síly, a řekl jí: „Žofijko,<br />
vstaň, ja musím od vás pryč, budeš to mít<br />
těžké. Probuď děti ať se s nimi rozlučim.“<br />
Bylo jich šest, čtyři již zemřely. Narychlo<br />
probuzené vstaly, a tatínek jim řekl: „Děcka,<br />
posluchajtě maminku“, vkládal na ně<br />
ruce a žehnal jim. Pak chytil ženu kolem<br />
ramen a skonal.<br />
Naučte se žít s tím, co máte<br />
Mladá vdova sama starala se o šest dětí<br />
(čtyři chlapce a dvě děvčata), ale svůj boj<br />
nevzdávala. Bydleli v Čavisově u Opavy<br />
v malém domku s jednou světnicí, kde<br />
byla pekařská pec. Kluci na ní sedávali<br />
a četli nebo se učili. Všichni hráli divadlo<br />
v ochotnickém souboru a cvičili v dělnické<br />
tělovýchovné jednotě. Maminka se<br />
snažila, aby děti chudoba nepoznamenala.<br />
I ona četla knihy ze školní knihovny.<br />
Tituly jako Kříž u potoka od Karolíny<br />
Světlé, který zachycuje pravdivý lidový<br />
příběh s pronikavými pohledy do duševních<br />
krizí a zmatků. Žofijina životní<br />
Sestra Marie Miková<br />
Na co děvucha potřebuje školy<br />
Zatímco chlapci jezdili za prací na šachtu<br />
až do Ostravy, maminka pracovala se<br />
svými bércovými vředy a křečovými žilami<br />
na poli u sedláků. V neděli posílala<br />
děti do katolického kostela ve Velké Polomi.<br />
Když bylo Marii třináct, musela do<br />
práce. Učitel sice maminku přemlouval,<br />
aby nejlepší žákyni třídy se samými jedničkami,<br />
poslala na měšťanku, jenže měsíční<br />
jízdné stálo tehdy 30 korun, zatímco<br />
vdovský důchod činil jen 90 korun. Maminka<br />
poznamenala: „Synkum jsem školy<br />
nedala, tož na co je děvucha potřebuje.“<br />
Marie tedy pracovala dva roky u sedláka<br />
a tři roky jako služka u obchodníka Wiltše<br />
v Porubě. Tam se také seznámila s Oldřichem<br />
Mikou, porubským občanem,<br />
a v říjnu 1939 se brali. Během války se jim<br />
narodili dva synové, Jaromír a Oldřich<br />
(1942 a 43).<br />
Vpřed soudruzi v tu zaslíbenou zemi<br />
Manžel byl komunista a po osvobození<br />
vzal Marii na schůzi. Vládlo všeobecné<br />
nadšení z osvobození Sovětským svazem<br />
a na schůzi strana hlásala sociální spravedlnost,<br />
aby všichni mohli studovat. A to,<br />
co se Marii nesplnilo, mohlo se splnit jejím<br />
dětem. Poslechla muže a vstoupila do<br />
strany. Organizovala první máj, barevné<br />
šátky a vlajku v průvodu. Lidem se to líbilo<br />
a tak ji zvolili předsedkyní žen v obci.<br />
Funkcí přibývalo, ale manžel jí pomáhal.<br />
Organizovala noční výmlaty, sušení sen,<br />
zatímco v uších jí zněly budovatelské písně<br />
typu:<br />
„Vpřed soudruzi, hle, zaslíbenou zemi,<br />
kde už není pánů, ani žebráků…“<br />
Jediná žena na postu okresního<br />
tajemníka<br />
A pak Marii zvolili jako vedoucího tajemníka<br />
Okresního výboru KSČ v Hlučíně.<br />
Ve své době byla jedinou ženou v takové<br />
funkci. Dvakrát absolvovala sedmitýdenní<br />
školení a dvakrát půlroční intenzivní<br />
kurz Vysoké stranické školy, který<br />
kompenzoval nedostatek jejího vzdělání.<br />
Touha pomáhat lidem, která v ní byla už<br />
od dětství, ji hnala dopředu. Když poprvé<br />
kandidovala za Severomoravský kraj<br />
do parlamentu, byla na světě už i dcerka<br />
Magdalénka. Ta si občas posteskla, že pro<br />
ostatní děti chodí do školy maminky, zatímco<br />
pro ni bráškové. Když přijela Marie<br />
z Prahy, děti ji obklopily a byly stále kolem<br />
ní, tak ji měly rády. Manžel, který ji<br />
jako první naučil politicky myslet, ji v její<br />
práci úžasně podporoval.<br />
Kamanin s Těreškovovou, vděční<br />
posluchači<br />
Marie se setkávala s mnoha významnými<br />
lidmi, s ministry a prezidenty, kosmonauty<br />
a umělci. Při návštěvě Valentiny Těreškovové<br />
v srpnu 1963, přednesla Marie<br />
na ostravském zimním stadiónu projev,<br />
který Těreškovovou dojal a otec ruských<br />
kosmonautů Nikolaj Kamanin napsal<br />
Marii osobní poděkování, protože projevu<br />
naslouchal s velkým zaujetím a obdivoval<br />
Mariiny řečnické schopnosti. Mimo jiné<br />
si dopisovala i se ženou cestovatele Jiřího<br />
Hanzelky a když pak Marie ovdověla, napsal<br />
jí Jiří Hanzelka, sám už vdovec, povzbuzující<br />
dopis, který si stále schovává.<br />
Marie Miková s Valentinou<br />
Těreškovovou<br />
10 ŽIVÉ SLOVO
Change language