NÁBOŽENSTVÍ A JÍDLO NÁBOŽENSTVÍ A JÍDLO

t é m a
potravì zabíjela zvíøata. Pátou zásadou se
buddhista zøíká užívání opojných prostøedkù.
3 Obrátíme-li pozornost k monoteistickým
abrahámovským náboženstvím, zjiš ujeme
nejprve v judaismu složité pøedpisy o rituálnì
èisté stravì (košer) postupnì formulované
na základì Tóry, Talmudu a historických
i souèasných výrokù autorit.
Víme, že rùzné postoje k tìmto pøedpisùm
najdeme v rùzných smìrech judaismu
(ortodoxní, konzervativní, liberální apod.).
Køes anství nemá speciální „dietu“. Èlovìka
podle Ježíšových slov neposkvròuje
to, co do nìj (jako pokrm) vchází, nýbrž
špatná slova a špatné èiny, které z nìj vycházejí.
4 Køes an mùže jíst cokoli s vdìèností
za Boží dary. Výjimku tvoøí adventisté,
kteøí v ponìkud volnìjší verzi uplatòují
židovské pøedpisy o jídle, a znaèná èást
z nich v tom jde ještì dále a jsou vegetariány.
Islám zakazuje podobnì jako judaismus
vepøové maso a navíc ještì alkoholické
nápoje. 5
Pùst
Náboženství stanovují èasová omezení
v jídle. Pùst se ovšem nemusí týkat jen jídla.
Mùže znamenat také období bez zábav,
souvisí s pokáním, a proto je obdobím vážným.
Židovská postní praxe je omezena na
Jom Kipur, kající den blízko zaèátku židovského
roku. Dospìlí nic nejedí a nepijí
a berou na sebe i další omezení - nìkteøí se
postí celých deset dní pøed hlavním svátkem.
Devìt dní, poèínaje dnem prvního
jarního úplòku (s pøihlédnutím k židovskému
„pøestupnému roku“), je pesachových, velikonoèní
dny, ve kterých zejména aškenázští
Židé nejedí nic kvašeného (kynutého) z pìti
urèených obilovin, ale i nìkteré další pokrmy.
Na jeden ze dnù pøed hlavním svátkem
Pesach pøipadá pùst prvorozených.
Tradièní køes anské církve mají pùst
pøed Velikonocemi. Jeho zaèátek v západním
ritu, Popeleèní støeda, a pak Velký pátek jsou
dny pøísného postu, kdy se mùže dospìlý
èlovìk nasytit jen jednou dennì a nemá jíst
maso. Nìkteøí na Velký pátek nejedí vùbec.
V ostatní dny pøedvelikonoèního postu
a všechny pátky roku (kromì liturgických
slavností) je mírný pùst zvaný pùst zdrženlivosti,
nikoli pùst újmy. Pokoncilní øímskokatolická
církev postní praxi liberalizovala
v tom smyslu, že umožòuje jeho náhradu
jinými skutky.
Pravoslavní køes ané, zejména mniši,
mají mnohem pøísnìjší a velmi komplikované
postní pøedpisy. Pøedvelikonoèní pùst je
delší, jiný dlouhý pùst je pøed Vánocemi
a bìhem roku jsou další postní dny nebo
období. Protestantské církve sice posty
obvykle nepøedepisují, v nìkterých evangelikálních
a zejména letnièních církvích se
však lidé postí dobrovolnì, spíše pøi rùzných
pøíležitostech než v dobách stanovených
kalendáøem. Ve velmi radikální podobì
to mùže znamenat úplné zdržení se pokrmu
i na ètyøicet dní.
Velmi známý je islámský postní mìsíc
ramadán, kdy se od východu do západu
slunce nemá jíst, pít a souložit. Celý mìsíc
je chápán jako doba modlitby, pokání, studia
a zklidnìní. Vzhledem ke kratšímu islámskému
roku se ramadán postupnì posouvá
proti našemu kalendáøi. Snadnìjší je
k dodržení na severní polokouli (kde žije
vìtšina muslimù) v dobì, kdy spadá na
období blízko zimního slunovratu - jako
v tìchto letech.
Posvátná hostina
V tradièní spoleènosti spoleènì stoluje
rodina. Kdo je pozván k rodinnému stolu,
stává se témìø èlenem rodiny. Spoleèné
stolování naznaèuje vznik pøátelského vztahu.
Bùh, èi bohové a bohynì jsou v rùzných
náboženstvích úèastníky hostiny, a tak se
mezi ním/nimi a lidskými stolovníky vytváøí
vztah popisovaný jako rodinný, pøátelský
èi smluvní. Èastým darem pøedkládaným
božským bytostem je pokrm nebo nápoj.
Nìco z obìtin požívají knìží a další zúèastnìné
osoby. V rùzných archaických a antických
náboženstvích máme obìtní èi jiné
posvátné hostiny s rùznými odstíny a dùrazy.
V izraelské náboženské tradici se obìti
a obìtní hostiny tak, jak jsou popsány
pøedevším v Pìti knihách Mojžíšových,
praktikovaly v kmenových svatyních a pak
ve spoleèném jeruzalémském chrámì. Po
jeho znièení se obìti nepøinášejí, nepokládáme-li
za obì velikonoèní usmrcení
beránka a požívání jeho peèeného masa
(oficiálnì se vykládá jinak). Rùzné typy
hostin o svátcích nebo po synagogální
bohoslužbì doplòují rodinnou velikonoèní
hostinu - seder.
Køes ané konají památku vykupitelských
èinù Ježíše Krista tím, že konají to, co
podle pìti novozákonních zpráv konal Ježíš.
Když se svými uèedníky veèeøel, nad lámaným
a rozdíleným chlebem øekl, že je to jeho
tìlo, které se láme èi vydává za nás. Nad
sdíleným kalichem mluvil o krvi, již mìl brzy
prolít a o smlouvì. Nìkteré køes anské
církve (katolíci, pravoslavní, starobylé východní
církve) této posvátné hostinì pøipisují
centrální význam v køes anském životì,
u jiných ponìkud pozbyla dùležitosti. Bývá
rùznì oznaèována: veèeøe èi památka Pánì,
eucharistie, spolu s dalšími obøady také
božská liturgie a mše. 6
Jídlo v souèasné religiozitì
Dnešní doba je nábožensky aktivní, i když
Èesko se zdá být v rámci euroatlantické
civilizace výjimkou. Není však nábožensky
tvoøivá. Jde spíš o citování a míšení náboženských
prvkù. Najdeme tam vše, o èem
byla øeè, nìkdy v radikalizované podobì.
V širokém proudu nìkdy oznaèovaném
souhrnnì (i když zøejmì nepøesnì) jako New
age (Nový vìk) se klade velký dùraz na
stravování. Nìkdy jsou stoupenci tìchto
smìrù dùslednými vegetariány, nìkteøí
pøešli na indický zpùsob stravování napø.
podle receptur hnutí Haré Kršna. Ponìkud
se v tìchto okruzích opomíjí sociální role
duchovního stolování, tedy sycení hladových
nejen božskými pravdami, ale i pozemským
chlebem.
Závìr
Je zøejmé, že náboženství má co dìlat s jídlem
a jinými docela pozemskými zkušenostmi.
Pomìrnì vzácná je jeho verze, která se od
tìla a pøírody distancuje a odehrává se èistì
v oblasti myšlenek a citù. Potrava pro duši
a potrava pro tìlo se nemusí, neupadáme-li
do krajností, vyluèovat. n
Poznámky
1 Pøipravovaný sborník z konference má vydat CERES,
støedoevropská sekce svìtového sdružení pro religionistiku
IAHR.
2 Výraz z polynéského jazyka Tonga díky badatelùm
zdomácnìl pro oznaèení posvátného pøíkazu èi zákazu
bez ohledu na kulturu, již popisuje.
3 Dílèí informace o obøadech a pravidlech èínského náboženství
v obou jeho verzích, indických náboženství
navazujících na védy i buddhismus najdeme roztroušené
v heslech solidního slovníku kol.: Lexikon východní
moudrosti, Votobia, Olomouc 1996.
4 Evangelium podle Matouše 15,10-11.
5 Detaily k židovským zvykùm a pøedpisùm najdeme
pøehlednì ve slovníku Ja´akov Newman a Gavri´el
Siwan: Judaismus od A do Z, Sefer, Praha 1992, k judaismu
a dalším dvìma náboženstvím též Slovník
judaismus, køes anství, islám, redigovala Helena Pavlincová,
Mladá fronta, Praha 1994.
6 Serióznì a pøehlednì z køes anského hlediska o ústøední
posvátné hostinì køes anství, též na pozadí židovské
tradice Pavel Filipi: Hostina chudých, Kalich, Praha
1991.
Doc. ThDr. Ivan O. Štampach (*1946) je vedoucím katedry
religionistiky a filozofie na Fakultì humanitních
studií Univerzity Pardubice.
10 DINGIR 1/2005