Zelené - Svaz zakládánà a údržby zelenÄ
Zelené - Svaz zakládánà a údržby zelenÄ Zelené - Svaz zakládánà a údržby zelenÄ
4 Ohlédnutí do historie Zeleň na střechách nepředstavuje z historického hlediska žádný nový fenomén. Když lidé opustili jeskyně a horské průrvy, chránící je před přírodními živly, začali si budovat první přístřešky se střechami z vrstvených větví a splétaného proutí. Až si potom stavěli první chatrče, potřebovali v nich udržet teplo. Proto utěsňovali střechy drny a jílem. Z náletových semen na nich pak vyrostla zeleň, která byla ještě lepší izolací. Takové příbytky dnes vidíme ve všech evropských skanzenech lidové architektury. Střešní zahrada se stala nezbytnou součástí většiny paláců a patricijských domů ve starém Římě. Tamější architekty nehnala k těmto projektům přirozená touha obohatit věčné město o zeleň a patricie o možnost se v pohodlí svých paláců kochat fontánami, hnala je k tomu drahota pozemků. Přemístili zahradu na střechu, aby nezabírala další pozemky. I chudší vrstvy si mohly dovolit radovat se ze zeleně na střešní terase. Tehdy se totiž rozšířilo pěstování rostlin ve velkých keramických nádobách. Neobvyklým případem použití ploché střechy jako střešní zahrady je terasově řešená hrobka krále Augusta z roku 28 př. n. l. Hrobka krále Augusta převzato z http://www.brown.edu Kombinace chaluch a drnu vytváří na střeše travní porost Existenci střešních zahrad prokázaly například vykopávky v Ninive z doby panování krále Šalomouna (917–929 př. n. l.). Ze starověku se však zachovaly i nejstarší ozeleněné konstrukce prvních paláců a chrámů. Ty však už měly jinou funkci. Ti, kteří si je dali postavit, měli moc a byli bohatí. Za mohutné hradby a valy je zahnal strach. Báli se opustit jejich ochranu, všude venku číhalo nebezpečí. I oni však toužili vyjít z bezpečí ponurých chodeb a vidět stromy a zeleň, poslouchat zurčící vodu, proto vznikly první „zelené střechy“. Dodnes však vrchol stavebního a zahradnického umění té doby znamenají „Visuté zahrady královny Semiramis“, vybudované v Babyloně za panování syrského krále Nabukadnezara II. v roce 605–562 př. n. l. Patřily mezi tehdejších sedm divů světa. Na odstupňovaných kamenných terasách na mohutných valech tam už tenkrát pěstovali vzrostlé stromy a popínavé rostliny. Vyřešili totiž izolaci střešní konstrukce a dokázali zajistit rostlinám přísun vody. S úpadkem římské kultury byl vývoj střešních zahrad od počátku křesťanské éry přerušen asi na 400 let. V přísném středověku popínavé rostliny jen změkčovaly hradební zdi a fasády. Až rozkvět renesance vrátil zeleným střechám slávu, teprve renesance navázala na dávné tradice. Opět vyniklo italské stavitelství. Kolem roku 1400 byl postaven ve Florencii luxusní palác Medicejských „Villa Caregii“, kterou ozdobily terasy o rozloze 1000 m2. Villa Caregii http://www.cultura.toscana.it/architetture/giardini/images/ Visuté zahrady královny Semiramis http://antika.avonet.cz/article.php V Itálii, ve Francii i v dalších evropských zemích majetní lidé, kteří si mohli dovolit nákladné stavby, si hlavně kvůli reprezentaci budovali terasy a střešní zahrady. V období baroka se architektonický význam střešních teras a střešních zahrad ještě zvyšuje. K nejokázalejším stavbám té doby patřila dvoustupňová střešní zahrada o celkové délce 100 m a šířce 30 m na střechách paláce, který vybudoval v Pasově kardinál Johan Filip San Lamberg a byla dokončena v roce 1705. Přinesla nový prvek – stěnu na návětrné straně, která měla ozdobnou a ochrannou funkci.
5 Vynález železobetonu v roce 1867 poskytl stavitelům zcela nové možnosti a je pro další vývoj střešních konstrukcí rozhodující. Nový materiál pomohl vyřešit řadu stávajících problémů. Střešní zahrady stále kladly vysoké nároky na statické řešení, železobeton však zajistil trvalou pevnost a stabilitu stavby a prodloužil životnost všech stavebních prvků. Od počátku 20. století je zřejmé, že střešní zahrady sehrají významnou roli v urbanistických konceptech měst. Ve třicátých letech prohlásil proslulý švýcarský architekt žijící ve Francii Le Corbusier, že končí doba, kdy střešní zahrada byla spíše kuriozitou než skutečnou potřebou. V budoucnu by měla mít střešní zahrada a všechny její prvky podstatný vliv na životní prostředí města jako celku a na prostředí samotného obydlí. Le Corbusier propagoval ploché střechy nejenom jako střešní terasy, ale zdůrazňoval, že jsou příležitostí nahradit zastavěnou část přírody. Z důvodu poválečného nedostatku bytů jej francouzská vláda pověřila stavbou velkého obytného bloku – Unité d‘habitation (1946–1952) v Marseille. Představuje jednu z nejpozoruhodnějších staveb 20. století, a to jak z hlediska výtvarné formy, tak z hlediska sociálního programu. Le Corbusier do něho vložil 337 bytů ve 23 rozmanitých typech – převážně dvoupodlažních. Sedmým a osmým patrem probíhá obchodní ulice, na střešní terase jsou umístěny jesle, školky, tělocvična a bazén. Dům je tedy městem sám o sobě, střecha hraje úlohu náměstí. Podle jiné teorie je dům přirovnáván k parníku, střecha je pak palubou. Do čtyřicátých let 20. století vzniká ve světě poměrně dost střešních a terasových zahrad s delší či kratší životností. Rozhodujícím předělem je rozvoj průmyslové chemie a zejména vývoj a výroba plastových hmot po druhé světové válce. Po roce 1950 vznikají stále častěji významně stavby projektované již se střešní zelení. Na našem území lze záměrné zakládání střešních zahrad vysledovat od druhé poloviny 19. století. Nejvýznamnější dochovanou „historickou střešní zahradou“ v naší republice byla pravděpodobně střešní zahrada na konírně v Lipníku nad Bečvou. O jejím vybudování se patrně rozhodlo v průběhu 19. století, kdy se postupně realizovaly stavební úpravy zámecké zahrady a byly vystavěny skleníky. Lipník nad Bečvou http://lipnik-info.cms.advice.cz/cz/infocentrum/fotogalerie/prirodnizajimavosti/stresni-zahrada/ Dnes spočívá význam a uplatněni střešních teras a zahrad zejména v jejich městotvorné funkci. V současné době navíc v důsledku značného rozsahu výstavby a nutnosti ochrany zemědělské půdy, je využiti střech pro zeleň zároveň nezbytné z hlediska ekonomie zastavěného území. Využití plochy střech je vlastně logickým důsledkem nedostatku ploch a integraci funkcí. Stromy na střeše podzemních garáží – foto „Optigrün“ Le Corbusier – Unité d‘Habitation http://www.regionurbainedelyon.fr http://lvanvuurde.webs.com/iconografie.htm Mateřská školka se zahradou na střeše supermarketu ve Stuttgartu – foto „Optigrün“
- Page 1 and 2: Zelené střechy - naděje pro budo
- Page 3: 3 Úvod V publikaci „Zelené stř
- Page 7 and 8: 7 Zelené střechy regulují vlhkos
- Page 9 and 10: 9 Druhy a typy zelených střech Sp
- Page 11 and 12: Požadavky na stavbu a stavební ma
- Page 13 and 14: 13 Skladba a mocnost souvrství Skl
- Page 15 and 16: 15 Filtrační vrstva Filtrační v
- Page 17 and 18: 17 Tab: Standardní směs pro exten
- Page 19 and 20: 19 Výsadba a výsev Ošetření p
- Page 21 and 22: 21 Zelená střecha o sklonu 58° V
- Page 23 and 24: Kombinace fotovoltaiky a zelené st
- Page 25 and 26: OASIS Florenc 25 Umístění: Pobř
- Page 27 and 28: 27 Střešní zahrada budovy Krajsk
- Page 29 and 30: 29 Stejně ozeleněnou rampou je mo
- Page 31 and 32: Náměstíčko Kafkova - Wuchterlov
- Page 33 and 34: Přesto, že první etapa dopadla n
- Page 35 and 36: 35 Pionýrské úsilí prosadit zel
- Page 37 and 38: 37 Oblast postavená po roce 1985 O
- Page 39 and 40: 39 Zajímavé odkazy International
4<br />
Ohlédnutí do historie<br />
Zeleň na střechách nepředstavuje z historického hlediska žádný nový<br />
fenomén. Když lidé opustili jeskyně a horské průrvy, chránící je před<br />
přírodními živly, začali si budovat první přístřešky se střechami z vrstvených<br />
větví a splétaného proutí. Až si potom stavěli první chatrče,<br />
potřebovali v nich udržet teplo. Proto utěsňovali střechy drny a jílem.<br />
Z náletových semen na nich pak vyrostla zeleň, která byla ještě lepší<br />
izolací. Takové příbytky dnes vidíme ve všech evropských skanzenech<br />
lidové architektury.<br />
Střešní zahrada se stala nezbytnou součástí většiny paláců a patricijských<br />
domů ve starém Římě. Tamější architekty nehnala k těmto<br />
projektům přirozená touha obohatit věčné město o zeleň a patricie<br />
o možnost se v pohodlí svých paláců kochat fontánami, hnala<br />
je k tomu drahota pozemků. Přemístili zahradu na střechu, aby nezabírala<br />
další pozemky. I chudší vrstvy si mohly dovolit radovat se<br />
ze zeleně na střešní terase. Tehdy se totiž rozšířilo pěstování rostlin<br />
ve velkých keramických nádobách. Neobvyklým případem použití<br />
ploché střechy jako střešní zahrady je terasově řešená hrobka krále<br />
Augusta z roku 28 př. n. l.<br />
Hrobka krále Augusta<br />
převzato z http://www.brown.edu<br />
Kombinace chaluch a drnu vytváří na střeše travní porost<br />
Existenci střešních zahrad prokázaly například vykopávky v Ninive<br />
z doby panování krále Šalomouna (917–929 př. n. l.).<br />
Ze starověku se však zachovaly i nejstarší ozeleněné konstrukce prvních<br />
paláců a chrámů. Ty však už měly jinou funkci. Ti, kteří si je dali<br />
postavit, měli moc a byli bohatí. Za mohutné hradby a valy je zahnal<br />
strach. Báli se opustit jejich ochranu, všude venku číhalo nebezpečí.<br />
I oni však toužili vyjít z bezpečí ponurých chodeb a vidět stromy<br />
a zeleň, poslouchat zurčící vodu, proto vznikly první „zelené střechy“.<br />
Dodnes však vrchol stavebního a zahradnického umění té doby znamenají<br />
„Visuté zahrady královny Semiramis“, vybudované v Babyloně<br />
za panování syrského krále Nabukadnezara II. v roce 605–562 př. n. l.<br />
Patřily mezi tehdejších sedm divů světa. Na odstupňovaných kamenných<br />
terasách na mohutných valech tam už tenkrát pěstovali vzrostlé<br />
stromy a popínavé rostliny. Vyřešili totiž izolaci střešní konstrukce<br />
a dokázali zajistit rostlinám přísun vody.<br />
S úpadkem římské kultury byl vývoj střešních zahrad od počátku<br />
křesťanské éry přerušen asi na 400 let. V přísném středověku popínavé<br />
rostliny jen změkčovaly hradební zdi a fasády. Až rozkvět renesance<br />
vrátil zeleným střechám slávu, teprve renesance navázala<br />
na dávné tradice. Opět vyniklo italské stavitelství. Kolem roku 1400<br />
byl postaven ve Florencii luxusní palác Medicejských „Villa Caregii“,<br />
kterou ozdobily terasy o rozloze 1000 m2.<br />
Villa Caregii<br />
http://www.cultura.toscana.it/architetture/giardini/images/<br />
Visuté zahrady královny Semiramis<br />
http://antika.avonet.cz/article.php<br />
V Itálii, ve Francii i v dalších evropských zemích majetní lidé, kteří si<br />
mohli dovolit nákladné stavby, si hlavně kvůli reprezentaci budovali<br />
terasy a střešní zahrady.<br />
V období baroka se architektonický význam střešních teras a střešních<br />
zahrad ještě zvyšuje. K nejokázalejším stavbám té doby patřila<br />
dvoustupňová střešní zahrada o celkové délce 100 m a šířce 30 m<br />
na střechách paláce, který vybudoval v Pasově kardinál Johan Filip<br />
San Lamberg a byla dokončena v roce 1705. Přinesla nový prvek –<br />
stěnu na návětrné straně, která měla ozdobnou a ochrannou funkci.
Change language