Zelené - Svaz zakládání a údržby zeleně

Požadavky na stavbu a stavební materiály
11
Téměř všechny střešní konstrukce je do jisté míry možné ozelenit. Některé konstrukce
jsou vhodnější, jiné zase méně vhodné.
Jedním ze základních členění střešních konstrukcí je rozlišení na střechy:
– jednoplášťové (tzv. teplé, resp. nevětrané) střechy
– dvouplášťové (tzv. studené, resp. větrané) střechy
– obrácené střechy
Jednoplášťová střecha je občas nazývána jako střecha „teplá“, protože její součástí
je izolační vrstva. U tohoto typu střech je vnitřní prostředí od vnějšího odděleno
jedním kontaktním souvrstvím funkčních vrstev. Jednoplášťové střechy, které
nemají izolační vrstvu, jsou určeny pro nevytápěné objekty, u kterých plní jen dvě
základní funkce: hydroizolační a nosnou. V tomto provedení jde o nejjednodušší
konstrukci jednoplášťové střechy. Jednoplášťové konstrukce ve většině případů
obsahují parotěsnou vrstvu, bez ní je doporučováno stavět střechu jen nad prostory
s vlhkostí ovzduší nižší než 60 %. Jednoplášťová střecha nevětraná představuje
takový typ střešní konstrukce, které chybí systém větracích kanálků napojených
na vnější prostředí. Je to střecha, u které je hydroizolační vrstva umístěna nad tepelně
izolační vrstvou.
Dvouplášťové střechy jsou tvořeny dvěma plášti, které jsou oddělené vzduchovou
vrstvou. Na základě toho, zda je vzduchová vrstva větraná nebo ne, se tento typ
střech dělí na větrané-studené a nevětrané dvouplášťové střechy. U větraných střech
je spodní plášť masivní a vzduchotěsný, nejčastěji jej tvoří železobetonová konstrukce,
horní plášť pak tvoří konstrukce dřevěná. U nevětraných dvouplášťových střech
slouží vzduchová vrstva jako tepelná izolace (hrozí kondenzace vlhkosti – nyní jsou
už jen minimálně využívané).
Obrácená střecha vychází z principu umístění tepelné izolace nad hydroizolační
vrstvu (střešní plášť). Musí být nepropustná pro vodu a odolná vůči zpráchnivění.
Většinou jsou k tvorbě této vrstvy použity desky z extrudovaného polystyrénu.
I na této střešní konstrukci lze vytvořit prostor pro různé materiály a rostliny a vytvořit
z ní tak vegetační střechu.
Zatížení střešního pláště
Střešní plášť je většinou dimenzován dle norem na vlastní únosnost, jestliže je
ovšem plánováno vybudování vegetační střechy, je nutné zohlednit zatížení, které
vyvolá vegetační střecha. Vždy je lepší budovat konstrukce již s plánovanou vegetační
střechou.
Zátěž, kterou konstrukce musí snést, se rozděluje na stálou a provozní.
Stálé zatížení je zatížení celého souvrství i se zatížení vegetací. Hmotnost substrátu
a drenážní vrstvy se počítá při plném nasycení vodou. Veškeré zatížení se počítá plošně
s ohledem na jeho působení. K bodovému zatížení je nutné přistupovat individuálně
a zohlednit ho při projektu konstrukce střechy popřípadě terasy (např. lampy,
venkovní krby, zeleň v nádobách).
Provozní zatížení je zatížení pouze časově omezené, například vstup člověka na střešní
konstrukci, vjezd techniky, zatížení sněhem, popřípadě vliv větru.
V následující tabulce jsou uvedeny orientační hmotnosti nejrůznějších střešních
nástaveb na 1 m 2 .
Využití střechy Vlastní hmotnost kg/m 2
Intenzivní ozelenění (keře, stromy) 500 – 800
Vozovka 500
Chodník – dlažba v loži ze štěrkopísku 350
Střešní jezírko 300
Pískoviště 300
Trávníky nebo květinové záhony 270
Extenzivní ozelenění 50-140
Vzhledem k tomu, že v České republice doposud neexistují žádné ucelené normy
pro zelené střechy, v textu na str. 11–19 vycházíme z FLL normy Richtlinie
für die Planung, Ausführung und Pflege von Dachbegrünungen – Dachbegrünungsrichtlinie
(Směrnice pro plánování, provedení a údržbu zelených
střech). Plné znění normy je uveřejněno na www.szuz.cz
Stavebně technické předpoklady pro zelené střechy se týkají především:
zajištění osob proti pádu z výšky, ochrany proti prorůstání kořenů,
ochrany hydroizolace/kořenovzdorné vrstvy před poškozením,
ochrany před usazeninami vodního kamene, odvodňovacích zařízení,
míst napojení a ukončení, ochrany před emisemi, ochrany před sáním větru,
protipožární ochrany, zajištění vrstev proti sjíždění, okrajových prvků a obrubníků,
pochozích povrchů, jiných prvků vybavení.
Není možné v této publikaci detailně rozebírat jednotlivé body, proto se dotkneme
stručně pouze těch nejdůležitějších technických předpokladů.
Sklon / spád střechy
Sklon střechy je jeden se základních atributů navrhování střešní zeleně. Každá střecha
by měla mít spád, jelikož střecha má sloužit také k odvodu vody při srážkách.
V závislosti na sklonu se řeší základní odtok přebytečné vody a eroze substrátu.
V případě extenzivní nebo jednoduché intenzívní vegetace by spád střechy měl být
zpravidla minimálně 2 %. Bezspádové střechy jsou vhodné pro intenzívní ozelenění
s akumulací vody, případně lze akumulaci zajistit pomocí akumulačních prahů.
Ploché střechy (0°–3°, 0 %–5 %)
Jsou to střechy s minimálním sklonem, u nichž můžeme předpokládat potíže s odtokem
přebytečné vody. Tyto střechy často podléhají, a to i bez ozelenění, problémům
s prosakováním vody. Při průběžné péči prodlužuje vegetační pokryv životnost střešní
konstrukce. Důležité je správně řešit zejména drenážní vrstvu.
Střechy s mírným sklonem (3°–20°, 5 % –35 %)
Tyto střechy se sklonem od 3°do 20° jsou poměrně příhodné k ozelenění. Podle některých
údajů je vhodné již u střech od 15° sklonu vytvářet zábranu proti sesuvu
substrátu.
Střechy s velkým sklonem (20°–40°, 36 % – 48 %)
Zde již musí být zajištěn substrát proti sesunutí.
Strmé střechy (nad 40°, nad 84 %)
Pokud se jedná o sklon do 45°, je podle individuálních podmínek ještě možné použít
zabezpečovací zařízení proti sesuvu materiálu jako u střech s velkým sklonem.
Zajištění proti sjíždění a sesouvání
Jako konstrukční opatření proti sjíždění a sesouvání vrstev je možné použít speciální
prostorové smyčkoviny pevně nakašírované na textilii, protiskluzové prahy, mřížoviny,
nopové protiskluzové desky nebo textilie. Konstrukční opatření nesmí omezovat
vývoj vegetace.
Laťové konstrukce z materiálu podléhajícího hnilobě (např. dřevo) jsou pouze dočasnou
montážní pomůckou, nikoli trvalým zajištěním proti sesuvu.
Při použití geotextilií nebo kombinovaných materiálů je nutné prověřit pevnost materiálu
v tahu a případně způsob ukotvení pro konkrétní případ zatížení. Přitom je
třeba brát v úvahu i zatížení sněhem. U střech s pouze jednou šikmou plochou je nutné
trvalé a dokonalé ukotvení v hřebenové části nebo opření v okapní části střechy.
Vegetačně technické opatření spočívá ve vytvoření vegetační vrstvy se stabilní strukturou
odolnou proti vodní erozi. Je nutné dodržovat parametry pro extenzivní zelené
střechy s vícevrstvou skladbou a v případě velké odtokové délky ještě podpořit odtok
vody dalšími drenážními opatřeními.
Pro ozelenění se používá hydroosev nebo vegetační koberce.
Doporučení pro pro plánování, provedení a údržbu zelených střech – FLL směrnice