ZelenÃ© - Svaz zaklÃ¡dÃ¡nÃ a ÃºdrÅ¾by zelenÄ

More documents

Recommendations

Info

10 Typy střešních zahrad Určujícím kritériem pro vymezení typu střešní zahrady je její prostorový vztah k parteru nebo rostlému terénu. Vymezujeme tři základní typy střešních zahrad (dle Šimka): a) střešní zahrady v úrovni s parterem – stropy Střešní zahrady v úrovni s parterem představují velmi cenné veřejné prostory. Bývají vnímány jako neodmyslitelná součást města a uživatel zpravidla netuší, že se pohybuje na stropní konstrukci podzemního objektu. Takový objekt může plnit nejrůznější funkce – např. podzemní garáže, stanice metra, obchody, vybavenost a pod. Tyto úpravy jsou s ohledem na intenzitu provozu zakládány nejčastěji jako intenzivní střešní zahrady. b) střešní zahrady v dotyku s parterem – pláště Střešní zahrady v dotyku s parterem představují silný nástroj architektů při hledání nových forem utváření především městských prostorů. Použití tohoto typu střešní zahrady ve volné krajině umožňuje začlenění budovy nebo její části do okolního prostředí. Především s ohledem na extrémní podmínky pro vegetaci jsou tyto úpravy nejčastěji zakládány jako extenzivní, popř. jednoduché intenzivní střešní zahrady. c) střešní zahrady mimo dotyk s parterem – střechy Střešní zahrady mimo dotyk s parterem jsou nejčastějším typem střešních zahrad. Tyto úpravy mohou plnit nejrůznější funkce při respektování provozních a kompozičních omezení, která vyplývají z funkce objektu a požadavku uživatele. Těmto omezením musí odpovídat i forma střešní zahrady – extenzivní, intenzivní, resp. jednoduchá intenzivní zahrada. Formy střešních zahrad Extenzivní střešní zahrady Rezignujeme na jejich přesně definované druhové složení, se sukcesí a nepředpokládatelnými změnami se počítá jako s principem Intenzivní střešní zahrady Představují zpravidla soubor skladebných vegetačních a technických prvků. Požadované vlastnosti jsou dány prostorovou skladbou vegetačních prvků a jejich druhovým složením. Spontánně vzniklé extenzivní střešní zahrady Zpevněné povrchy a povrchy staveb představují potenciální životní prostor pro vegetaci. Jsou osídlovány sekundárně. V průběhu osidlováni a během různých sukcesních stadii se ustavuje stadium vice či méně stabilního klimaxu principem „pokus omyl“ v závislosti na inventáři rostlin a na možném vlivu člověka. Cíleně založené extenzivní střešní zahrady místně přizpůsobené vegetační formy, které se plošně vyvíjejí na relativně tenkých pěstebních vrstvách, a samy se také udržuji. Zavádějí se cílenými vegetačnětechnickými prostředky a opatřeními. Zásobení vodou a živinami je ponecháno přírodním koloběhům. Vytvářeni forem vegetace je ponecháno sukcesivním procesům. Udržovací péče je minimální. Jednoduché intenzivní střešní zahrady tvoří zpravidla trávníky, trvalky a dřeviny. Mnohotvárnost uspořádaní a užitku je v porovnáni s náročnými intenzivními zahradami omezena. Použité rostliny mají menší nároky na skladbu půdního profilu, stejně jako na hospodaření s vodou. Také péče je méně náročná. Pořizovací náklady jsou nižší. Náročně intenzivní střešní zahrady zahrnují trvalky, keře, trávníky, v individuálních případech i stromy. Použité rostliny mají vysoké nároky na konstrukci půdního profilu a na pravidelné zásobovaní vodou a živinami. Sortiment keřů a dřevin je sice omezen, přesto se může při vytvoření odpovídajících podmínek blížit sortimentu pro zahrady na rostlém terénu. Přirozené spontánně vzniklé Vznikají náhodou a jsou člověkem trpěny do té doby, než způsobí poškození místa, na kterém rostou. Iniciované spontánně vzniklé Osídleni vegetací probíhá buď zcela přirozeně, nebo jsou vneseny diaspory nebo rostliny nebo jejich časti.
Požadavky na stavbu a stavební materiály 11 Téměř všechny střešní konstrukce je do jisté míry možné ozelenit. Některé konstrukce jsou vhodnější, jiné zase méně vhodné. Jedním ze základních členění střešních konstrukcí je rozlišení na střechy: – jednoplášťové (tzv. teplé, resp. nevětrané) střechy – dvouplášťové (tzv. studené, resp. větrané) střechy – obrácené střechy Jednoplášťová střecha je občas nazývána jako střecha „teplá“, protože její součástí je izolační vrstva. U tohoto typu střech je vnitřní prostředí od vnějšího odděleno jedním kontaktním souvrstvím funkčních vrstev. Jednoplášťové střechy, které nemají izolační vrstvu, jsou určeny pro nevytápěné objekty, u kterých plní jen dvě základní funkce: hydroizolační a nosnou. V tomto provedení jde o nejjednodušší konstrukci jednoplášťové střechy. Jednoplášťové konstrukce ve většině případů obsahují parotěsnou vrstvu, bez ní je doporučováno stavět střechu jen nad prostory s vlhkostí ovzduší nižší než 60 %. Jednoplášťová střecha nevětraná představuje takový typ střešní konstrukce, které chybí systém větracích kanálků napojených na vnější prostředí. Je to střecha, u které je hydroizolační vrstva umístěna nad tepelně izolační vrstvou. Dvouplášťové střechy jsou tvořeny dvěma plášti, které jsou oddělené vzduchovou vrstvou. Na základě toho, zda je vzduchová vrstva větraná nebo ne, se tento typ střech dělí na větrané-studené a nevětrané dvouplášťové střechy. U větraných střech je spodní plášť masivní a vzduchotěsný, nejčastěji jej tvoří železobetonová konstrukce, horní plášť pak tvoří konstrukce dřevěná. U nevětraných dvouplášťových střech slouží vzduchová vrstva jako tepelná izolace (hrozí kondenzace vlhkosti – nyní jsou už jen minimálně využívané). Obrácená střecha vychází z principu umístění tepelné izolace nad hydroizolační vrstvu (střešní plášť). Musí být nepropustná pro vodu a odolná vůči zpráchnivění. Většinou jsou k tvorbě této vrstvy použity desky z extrudovaného polystyrénu. I na této střešní konstrukci lze vytvořit prostor pro různé materiály a rostliny a vytvořit z ní tak vegetační střechu. Zatížení střešního pláště Střešní plášť je většinou dimenzován dle norem na vlastní únosnost, jestliže je ovšem plánováno vybudování vegetační střechy, je nutné zohlednit zatížení, které vyvolá vegetační střecha. Vždy je lepší budovat konstrukce již s plánovanou vegetační střechou. Zátěž, kterou konstrukce musí snést, se rozděluje na stálou a provozní. Stálé zatížení je zatížení celého souvrství i se zatížení vegetací. Hmotnost substrátu a drenážní vrstvy se počítá při plném nasycení vodou. Veškeré zatížení se počítá plošně s ohledem na jeho působení. K bodovému zatížení je nutné přistupovat individuálně a zohlednit ho při projektu konstrukce střechy popřípadě terasy (např. lampy, venkovní krby, zeleň v nádobách). Provozní zatížení je zatížení pouze časově omezené, například vstup člověka na střešní konstrukci, vjezd techniky, zatížení sněhem, popřípadě vliv větru. V následující tabulce jsou uvedeny orientační hmotnosti nejrůznějších střešních nástaveb na 1 m 2 . Využití střechy Vlastní hmotnost kg/m 2 Intenzivní ozelenění (keře, stromy) 500 – 800 Vozovka 500 Chodník – dlažba v loži ze štěrkopísku 350 Střešní jezírko 300 Pískoviště 300 Trávníky nebo květinové záhony 270 Extenzivní ozelenění 50-140 Vzhledem k tomu, že v České republice doposud neexistují žádné ucelené normy pro zelené střechy, v textu na str. 11–19 vycházíme z FLL normy Richtlinie für die Planung, Ausführung und Pflege von Dachbegrünungen – Dachbegrünungsrichtlinie (Směrnice pro plánování, provedení a údržbu zelených střech). Plné znění normy je uveřejněno na www.szuz.cz Stavebně technické předpoklady pro zelené střechy se týkají především: zajištění osob proti pádu z výšky, ochrany proti prorůstání kořenů, ochrany hydroizolace/kořenovzdorné vrstvy před poškozením, ochrany před usazeninami vodního kamene, odvodňovacích zařízení, míst napojení a ukončení, ochrany před emisemi, ochrany před sáním větru, protipožární ochrany, zajištění vrstev proti sjíždění, okrajových prvků a obrubníků, pochozích povrchů, jiných prvků vybavení. Není možné v této publikaci detailně rozebírat jednotlivé body, proto se dotkneme stručně pouze těch nejdůležitějších technických předpokladů. Sklon / spád střechy Sklon střechy je jeden se základních atributů navrhování střešní zeleně. Každá střecha by měla mít spád, jelikož střecha má sloužit také k odvodu vody při srážkách. V závislosti na sklonu se řeší základní odtok přebytečné vody a eroze substrátu. V případě extenzivní nebo jednoduché intenzívní vegetace by spád střechy měl být zpravidla minimálně 2 %. Bezspádové střechy jsou vhodné pro intenzívní ozelenění s akumulací vody, případně lze akumulaci zajistit pomocí akumulačních prahů. Ploché střechy (0°–3°, 0 %–5 %) Jsou to střechy s minimálním sklonem, u nichž můžeme předpokládat potíže s odtokem přebytečné vody. Tyto střechy často podléhají, a to i bez ozelenění, problémům s prosakováním vody. Při průběžné péči prodlužuje vegetační pokryv životnost střešní konstrukce. Důležité je správně řešit zejména drenážní vrstvu. Střechy s mírným sklonem (3°–20°, 5 % –35 %) Tyto střechy se sklonem od 3°do 20° jsou poměrně příhodné k ozelenění. Podle některých údajů je vhodné již u střech od 15° sklonu vytvářet zábranu proti sesuvu substrátu. Střechy s velkým sklonem (20°–40°, 36 % – 48 %) Zde již musí být zajištěn substrát proti sesunutí. Strmé střechy (nad 40°, nad 84 %) Pokud se jedná o sklon do 45°, je podle individuálních podmínek ještě možné použít zabezpečovací zařízení proti sesuvu materiálu jako u střech s velkým sklonem. Zajištění proti sjíždění a sesouvání Jako konstrukční opatření proti sjíždění a sesouvání vrstev je možné použít speciální prostorové smyčkoviny pevně nakašírované na textilii, protiskluzové prahy, mřížoviny, nopové protiskluzové desky nebo textilie. Konstrukční opatření nesmí omezovat vývoj vegetace. Laťové konstrukce z materiálu podléhajícího hnilobě (např. dřevo) jsou pouze dočasnou montážní pomůckou, nikoli trvalým zajištěním proti sesuvu. Při použití geotextilií nebo kombinovaných materiálů je nutné prověřit pevnost materiálu v tahu a případně způsob ukotvení pro konkrétní případ zatížení. Přitom je třeba brát v úvahu i zatížení sněhem. U střech s pouze jednou šikmou plochou je nutné trvalé a dokonalé ukotvení v hřebenové části nebo opření v okapní části střechy. Vegetačně technické opatření spočívá ve vytvoření vegetační vrstvy se stabilní strukturou odolnou proti vodní erozi. Je nutné dodržovat parametry pro extenzivní zelené střechy s vícevrstvou skladbou a v případě velké odtokové délky ještě podpořit odtok vody dalšími drenážními opatřeními. Pro ozelenění se používá hydroosev nebo vegetační koberce. Doporučení pro pro plánování, provedení a údržbu zelených střech – FLL směrnice
Page 1 and 2: Zelené střechy - naděje pro budo
Page 3 and 4: 3 Úvod V publikaci „Zelené stř
Page 5 and 6: 5 Vynález železobetonu v roce 186
Page 7 and 8: 7 Zelené střechy regulují vlhkos
Page 9: 9 Druhy a typy zelených střech Sp
Page 13 and 14: 13 Skladba a mocnost souvrství Skl
Page 15 and 16: 15 Filtrační vrstva Filtrační v
Page 17 and 18: 17 Tab: Standardní směs pro exten
Page 19 and 20: 19 Výsadba a výsev Ošetření p
Page 21 and 22: 21 Zelená střecha o sklonu 58° V
Page 23 and 24: Kombinace fotovoltaiky a zelené st
Page 25 and 26: OASIS Florenc 25 Umístění: Pobř
Page 27 and 28: 27 Střešní zahrada budovy Krajsk
Page 29 and 30: 29 Stejně ozeleněnou rampou je mo
Page 31 and 32: Náměstíčko Kafkova - Wuchterlov
Page 33 and 34: Přesto, že první etapa dopadla n
Page 35 and 36: 35 Pionýrské úsilí prosadit zel
Page 37 and 38: 37 Oblast postavená po roce 1985 O
Page 39 and 40: 39 Zajímavé odkazy International

ZelenÃ© - Svaz zaklÃ¡dÃ¡nÃ­ a ÃºdrÅ¾by zelenÄ

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

ZelenÃ© - Svaz zaklÃ¡dÃ¡nÃ a ÃºdrÅ¾by zelenÄ