renovace rodinné vilykarla babky a lÃdy babkové-baarové - Architekt
renovace rodinné vilykarla babky a lÃdy babkové-baarové - Architekt
renovace rodinné vilykarla babky a lÃdy babkové-baarové - Architekt
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
RENOVACE RODINNÉ VILY<br />
KARLA BABKY A LÍDY<br />
BABKOVÉ-BAAROVÉ<br />
TOP REALIZACE 5<br />
PRAHA 6<br />
LADISLAV LÁBUS, MARTINA NOVOTNÁ<br />
PŘIPRAVILA HANA VINŠOVÁ<br />
Vila byla navržena architektem Ladislavem<br />
s idejí funkcionalismu, jenž chtěl domy<br />
jsou světlé výšky interiéru enormně nízké i na<br />
Žákem jako dvougenerační dům s oddělenými<br />
i jejich uživatele zbavit vlivu těžkopádné<br />
funkcionalistickou stavbu. Nezvykle malá výška<br />
vstupy do dvou vertikálně řešených bytů se<br />
historie a vytvářet architekturu přizpůsobivou<br />
místností, pohybující se od 235 do 265 cm,<br />
vzájemně propojenou dispozicí. Renovace<br />
požadavkům doby. U těchto domů platí<br />
zřejmě architektovi vyhovovala k dokreslení<br />
byla zaměřena na sanaci stavebního stavu<br />
dvojnásob, že pokud chceme opravdu ctít<br />
požadované atmosféry vnitřních prostorů,<br />
konstrukcí i povrchových úprav a na obnovení<br />
minulost, nemůžeme nerespektovat, případně<br />
pojímaných jako kajuty.<br />
a zlepšení architektonického, provozního<br />
se stydět za současnost. Vily Ladislava Žáka<br />
V průběhu zpracování projektu pro<br />
i technického standardu. Rekonstrukci jsme<br />
jsou z tohoto pohledu unikátním příkladem pro<br />
stavební povolení jsme provedli stavebně-<br />
prováděli s ohledem a úctou k architektonické<br />
svou výraznou formu, jakou se snažil aplikovat<br />
-technické a historické průzkumy. V rámci<br />
hodnotě stavby. V podstatě se jedná<br />
u individuálních zakázek standardizovaný<br />
zpracování prováděcího projektu, ještě před<br />
o renovaci původního stavu včetně zhotovení<br />
typ sociálního bydlení. V návrhu proto byly<br />
zahájením stavebních prací, byla provedena<br />
repasí původních prvků a výrobků. Nezbytné<br />
uplatněny pouze drobné úpravy dispozic<br />
rovněž podrobná pasportizace dochovaných<br />
drobné stavební úpravy vynucené současnými<br />
a zateplení obvodového pláště. Snažili jsme<br />
prvků a výrobků, jako jsou dveře, okna, kování,<br />
provozními a technickými nároky byly<br />
se napravit nevhodné novodobé úpravy<br />
svítidla atd., jež byla předána NPÚ.<br />
minimalizovány a také řešení zahrady sledovalo<br />
fasády a interiéru – například jsme odstranili<br />
Skladby konstrukcí byly zjištěny na<br />
původní předpokládaný charakter v duchu<br />
obklad soklu kabřincem, novodobé venkovní<br />
základě sond při stavebním průzkumu. Bylo<br />
zásad Ladislava Žáka.<br />
dlažby a materiály v interiéru. Zároveň jsme<br />
třeba vyměnit nevyhovující skladby střech<br />
také řešili nevyhovující stavebněfyzikální<br />
a také podlahy a dožité konstrukce. Vzhledem<br />
Z HISTORIE<br />
vlastnosti stavby i drobné dispoziční<br />
k potřebě zlepšit izolační schopnosti zdí<br />
Dům postavil v letech 1937 – 38 Ing. Jiří<br />
změny původního stavu.<br />
a stropů a požadavku odstranit novodobou<br />
Palička pro rodinu vrchního magistrátního<br />
vnější omítku se provedlo zateplení<br />
ředitele Karla Babky a jeho dceru Lídu<br />
DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ<br />
obvodového pláště tepelnou izolací v míře,<br />
Babkovou-Baarovou. Původně byl projekt<br />
Původní dvojdům po rekonstrukci slouží<br />
která měla co nejméně narušit charakter<br />
zadán bratřím Šlapetům a na projekt Čestmíra<br />
jako jedna bytová jednotka. Dispoziční<br />
fasád (cca 50 mm).<br />
Šlapety bylo již v roce 1937 vydáno stavební<br />
zásahy však byly minimální a nadále bude<br />
povolení. Před zahájením stavby se však<br />
možné vilu po malých úpravách používat<br />
STAVEBNÍ ÚPRAVY<br />
rodina rozhodla oslovit Ladislava Žáka.<br />
dvougeneračně, neboť vnitřní dělení v zásadě<br />
Většinou jsme sledovali renovaci původního<br />
Po roce 1948 byla část vily patřící Lídě<br />
zůstalo zachováno. Půdorys je řešen tak,<br />
stavu, resp. původně navrhovaného řešení<br />
Baarové zestátněna. Matka i sestra Lídy<br />
jak je u Žákových domů obvyklé, tedy jako<br />
stavby. K úpravám došlo pouze v místech,<br />
Baarové zemřely těsně po válce, otec se<br />
dispoziční a konstrukční dvoutrakt. U jižní<br />
kde se stavby z třicátých let nejvíce odlišují<br />
svou druhou manželkou, žijící v nevyvlastněné<br />
fasády se nachází obytný trakt, u fasády<br />
od současných nároků na bydlení a způsobu<br />
části vily, byli v padesátých letech nuceni<br />
severní jsou komunikační a obslužné prostory.<br />
života. Jedná se především o dimenze<br />
opustit Prahu. V roce 1967 dům koupil od<br />
Vila má celkem čtyři podlaží a funkční využití<br />
vstupních partií domu a garáže, nevyhovující<br />
vdovy po Karlu Babkovi tehdejší primátor hl.<br />
hlavních místností zůstalo stejné. Ke změnám<br />
provozní propojení obytné místnosti, jídelny<br />
m. Prahy L. Černý, který zde provedl drobné<br />
došlo pouze v pomocných místnostech<br />
a kuchyně, dále vybavení a standard koupelen.<br />
stavební úpravy, např. odstranil samostatné<br />
tvořících zázemí, např. byl vybudován pokoj<br />
Ponechali jsme pouze jeden vstup při<br />
závětří a zazdil vstup do levé části stavby.<br />
hosta s vlastní koupelnou v místě bývalé<br />
provedení úprav sledujících tvarovou renovaci<br />
Dále zazdil a později znovu vyboural boční<br />
sušárny prádla, resp. skladu v levé části<br />
původního, resp. projektovaného stavu<br />
okno v levém rohu zimní zahrady, podezdil<br />
suterénu nebo jídelní kout v místě bývalé<br />
vstupního prostoru. Zádveří bylo zřejmě<br />
schody pod terasou, zasklil a podezdil závětří,<br />
komory či pokoje služky v přízemí.<br />
z důvodu nedostatečného založení silně<br />
vyměnil plot atd. Výhoda možnosti rozdělit<br />
staticky narušeno. Na základě statického<br />
stavbu na dva byty byla využita v devadesátých<br />
KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ<br />
průzkumu a sond bylo rozhodnuto, že se<br />
letech, kdy se levá část domu pronajímala jako<br />
Nosnou konstrukci tvoří železobetonový<br />
původní železobetonová konstrukce zádveří<br />
architektonická kancelář. V roce 2005 vilu<br />
skelet s trámkovými stropy. Obvodové stěny,<br />
odstraní a nahradí replikou. Na rozdíl od<br />
FOTO JAN MALÝ A ARCHIV<br />
koupil nový majitel.<br />
KONCEPCE RENOVACE<br />
Památková ochrana funkcionalistických staveb<br />
naráží na paradox zájmu a úsilí konzervovat<br />
původní stav, což je v naprostém protikladu<br />
plnící místy i nosnou funkci, jsou vyzdívané.<br />
Trámkové stropy jsou přiznány pouze<br />
v některých místnostech v suterénu, většinou<br />
byly opatřeny štukovaným podhledem.<br />
Vzhledem k výšce uzavřených trámkových<br />
stropů a malým konstrukčním výškám místnosti<br />
původního projektu, kde byla konstrukce<br />
zádveří otevřená, a byla tedy pouze závětřím,<br />
jsme provedli částečné zasklení zádveří<br />
provedené se subtilními detaily, které není<br />
příliš patrné, takže respektuje původně<br />
navrhovaný tvar a charakter závětří. Dále
TOP REALIZACE 6<br />
jsme provedli drobnou stavební úpravu<br />
vstupu, sledující mírné zvětšení prostorového<br />
komfortu, vybouráním jednoho ze dvou<br />
záchodů. Původní koncept úzké chodby<br />
přitom zůstal zachován.<br />
Malá kuchyně byla od obytné místnosti<br />
oddělena chodbou a pouze 70 cm širokými<br />
dveřmi v rohu pokoje, kde se počítalo<br />
s umístěním jídelního stolu. Přímé spojení<br />
mezi kuchyní a pokojem, resp. jídelním koutem<br />
bylo zajištěno pouze podávacím okénkem.<br />
Vedle kuchyně byla prostorná komora<br />
orientovaná na terasu, sloužící zřejmě jako<br />
pokoj služky. Z pokoje služky bylo možné<br />
obsluhovat obdobným okénkem terasu.<br />
S ohledem na původní prostorový koncept<br />
stavby jsme kuchyň a komoru vybouráním<br />
příčky spojili do jedné místnosti – obytné<br />
kuchyně s jídelním koutem. Jídelní kout<br />
a obývací pokoj pak byly propojeny menším<br />
otvorem u jižní fasády.<br />
V patře jsme pokud možno co nejvíce<br />
respektovali řešení Ladislava Žáka, až<br />
na drobné stavební úpravy hygienického<br />
vybavení. U menších ložnic byly dle původního<br />
návrhu doplněny šatnové předsíňky. V nárožní<br />
ložnici jsme obnovili oddělení původně<br />
navrhované komory – šatny, s mírným<br />
posunutím původně navrhované polohy její<br />
dělicí stěny směrem k severní fasádě, aby<br />
byl zachován přímý vstup ze stávající šatny<br />
před koupelnou do ložnice.<br />
Z ložnicového patra vede schodiště na<br />
střechu, která je přístupná přes zimní zahradu.<br />
Tato místnost, využívaná jako pracovna,<br />
byla vybavena nově instalovanou čajovou<br />
kuchyňkou. Střecha je částečně využívaná<br />
jako terasa se sluneční lázní – soláriem, které<br />
je vybaveno sprchou. Po venkovních strmých<br />
schůdcích je přístupná komínová lávka, řešená<br />
jako vyhlídková plošina.<br />
Polozapuštěné podzemní podlaží vily<br />
bylo přístupné jednoramenným schodištěm,<br />
uzavřeným na horní i dolní úrovni. Jeho<br />
stísněnost jsme eliminovali odstraněním<br />
části zdi oddělující schodiště od chodby<br />
v suterénu. Spodní část zdi byla, stejně jako<br />
u ostatních schodišť v domě, ponechána<br />
jako pevné zábradlí s dřevěným madlem.<br />
Domnívali jsme se, že schodiště do suterénu<br />
bylo takto původně navrženo, což se během<br />
stavby potvrdilo, takže jsme vlastně provedli<br />
repliku původního stavu. Přímo osvětlenou<br />
sušárnu prádla, resp. sklad s přímým vstupem<br />
na zahradu jsme navrhli jako pokoj hosta<br />
s vlastní koupelnou.<br />
Opakovaným problémem rekonstrukce vil<br />
z třicátých let minulého století je nedostatek<br />
garážových stání i samotná nedostatečná<br />
velikost původních garáží. Přístavby<br />
garáží, které zásadně mění původní objem<br />
staveb a proporce jejich fasád, vznikají<br />
i v tak významných památkově chráněných<br />
lokalitách, jako je Baba nebo Hanspaulka.<br />
Při rekonstrukci vily na Hanspaulce jsme<br />
proto lehký přístřešek na auto zakomponovali<br />
do oplocení pozemku, u Paličkovy vily jsme<br />
na parkování využili stávající zakrytý prostor<br />
pod terasou. Rovněž majitel vily v Neherovské<br />
ulici požadoval zajistit garážování dvou<br />
aut. Stávající garáž byla sice původně<br />
zamýšlena jako dvougaráž, ale vzhledem<br />
k velikosti dnešních vozidel se do ní dvě auta<br />
nevejdou. Jelikož druhé místo v garáži bude<br />
využíváno pouze občasně, nechtěli jsem<br />
zahradu i stavbu zatěžovat a znehodnocovat<br />
novým objektem pro druhé auto umístěným<br />
mimo dům. Velikost garáže jsme tedy řešili<br />
prodloužením stávající garáže o prostor dvou<br />
skladů a zmenšením prádelny.<br />
DROBNÁ ARCHITEKTURA<br />
A ZAHRADNÍ ÚPRAVY<br />
Vyměnili jsme uliční oplocení a novým plotem<br />
byla také nahrazena zeď z keramických<br />
tvarovek podél příjezdové rampy do garáže.<br />
Na jižní straně parcely jsme vybudovali<br />
opěrnou zeď pro zahradu, jejíž plocha byla<br />
výškově srovnána se sousedním pozemkem<br />
na východní straně. Novodobě provedená<br />
opěrná zídka z žulových kostek na jižní<br />
hranici pozemku byla odstraněna a nahrazena<br />
gabionovou zdí.<br />
Stavebně nekvalitní sklípek s parkovacím<br />
stáním na střeše byl zbourán a ve větším<br />
půdorysném rozměru znovu postaven,<br />
ovšem s výrazně sníženou úrovní střechy.<br />
Jeho snížením se měla co nejvíce potlačit<br />
bariéra, kterou tento objekt tvořil při<br />
průhledu do ulice.<br />
Příjezdová rampa ke garáži, původně navržená<br />
z malých žulových kostek, byla na přání klienta<br />
z důvodu použití tehdy pokrokové technologie,<br />
s odkazem na Müllerovu vilu, provedena<br />
z asfaltu. Novodobé schody z betonu<br />
spojující chodník s plochou před<br />
garáží byly nahrazeny pozvolnějším<br />
kamenným schodištěm. Rovněž chodník od<br />
branky ke vchodu je zhotoven z pískovce,<br />
pouze na chodníčku před jižní fasádou se<br />
uchovaly a byly repasovány původní kameny.<br />
Necitlivě osazené a příliš dominantní<br />
symetrické schodiště do zahrady odporovalo<br />
pojetí zahradních úprav realizovaných<br />
Ladislavem Žákem. Navrhli jsme proto dvě<br />
nová schodiště respektující nástupy do domu,<br />
nakonec bylo realizováno pouze jedno. Také<br />
další řešení zahrady zpracované architektkou<br />
Fingerovou sledovalo předpokládaný<br />
charakter zahradních úprav v duchu zásad<br />
Ladislava Žáka. Záměrně jsme proto<br />
potlačili užitkovost zahrady. Ovocné stromy<br />
byly nahrazeny sortimentem stromů a keřů<br />
odpovídajících potřebě clonit pozemek<br />
od novodobých činžovních domů i duchu<br />
a architektonické formě stavby.<br />
původní situace
TOP REALIZACE 7
TOP REALIZACE<br />
ROZHOVOR<br />
8<br />
S LADISLAVEM LÁBUSEM<br />
Funkcionalistické domy jsou si v něčem<br />
hodně podobné, i když je těžko můžeme<br />
srovnávat – vy máte za sebou rekonstrukce<br />
tří z nich. Dvě vily a trafostanici Edison<br />
nedaleko Jindřišské věže.<br />
Dům Jiřího Paličky a Emílie Paličkové a dům<br />
Karla Babky a Lídy Baarové jsou na první<br />
pohled hodně odlišné, ale mají mnoho<br />
společného. Mezi těmito rodinnými domy je<br />
časové rozmezí zhruba šesti let, první vznikal<br />
na sklonku hospodářské krize, druhý během<br />
stavebního boomu, a je to na nich znát.<br />
Každý z nich má jiného a velmi osobitého<br />
autora, ale oba domy realizoval stejný<br />
stavitel – Jiří Palička. Nutno podotknout, že<br />
pro sebe stavěl kupodivu odvážněji a méně<br />
pečlivě. Oba domy jsou umístěny na svahu<br />
s přístupem ze severní strany, takže hlavní<br />
obytná plocha je vůči zahradě vlastně v patře<br />
a ložnice dělí od zahrady dvě patra. Mart<br />
Stam i Ladislav Žák to řešili obdobným<br />
způsobem, k obytným místnostem přičlenili<br />
velké terasy spojené venkovními schodišti<br />
přímo se zahradou. Palička má z tohoto<br />
pohledu opravdu výjimečnou dispozici<br />
s obrovskou terasou zcela zakrytou stropem<br />
a ze tří stran i stěnami, která je výrazně větší<br />
než plocha obývacího pokoje. U obou domů<br />
mají místnosti poměrně skromné rozměry,<br />
zvláště ložnice, které připomínají spíše kajuty.<br />
Edison je proti těmto dvěma subtilním<br />
domům mohutná a masivní stavba. Patří<br />
k raným funkcionalistickým realizacím<br />
v centru Prahy, navíc jde o technologický<br />
objekt, proto působí ve srovnání<br />
s rodinnými domy až těžkopádně.<br />
První zkušenosti s renovací<br />
funkcionalistických staveb jsme<br />
získali v polovině devadesátých let při<br />
rekonstrukci bytového domu v ulici<br />
Na Smetance. Už tam jsme si všimli pro<br />
nás nepochopitelné odvahy a absence<br />
snahy o standardizaci při navrhování<br />
nosných železobetonových konstrukcí.<br />
Každý sloup a průvlak mají různé rozměry,<br />
podle toho, jaké zatížení přenášejí. Totéž<br />
platí o stropních deskách, které byly<br />
dimenzovány na minimální tloušťky, betonem<br />
i ocelí se velmi šetřilo. Podle rozponu<br />
mají některé desky Na Smetance tloušťku<br />
6 cm, jiné 7 nebo u velkých místností<br />
„dokonce až“ 8 cm. Ve skutečnosti se<br />
potom při stavebních tolerancích pohybují<br />
od 4 do 10 cm.<br />
Nešlo o jakýsi experiment v té době, co se<br />
týče subtilnosti betonových konstrukcí?<br />
Jistě chtěli prezentovat progresivní stavební<br />
technologie a zároveň je chtěli využít až<br />
do extrému, aby předvedli jejich výhody.<br />
Je možné v tom vidět i úsilí o efektivitu<br />
a úspornost, ale sledující pouze vlastní<br />
stavební náklady, následné náklady na<br />
provoz staveb je tehdy zřejmě tolik nezajímaly.<br />
U skeletových konstrukcí obvodové zdivo<br />
ztratilo nosnou funkci, a proto používali<br />
tenčí obvodové konstrukce než u tradičních<br />
zděných domů. U Paličky byla místy fasáda<br />
tlustá dokonce jen 20 cm, na vytápění<br />
se moc nehledělo.<br />
Přestože byly konstrukce extrémně<br />
tenké, nesetkal jsem se s jejich vážnějším<br />
poškozením, pomineme-li drobné<br />
praskliny, které Baťa považoval za projev<br />
úsporně navržené konstrukce. Problémy<br />
s minimálními dimenzemi konstrukcí nastávají<br />
při opravách, některé stropní desky u vily<br />
Lídy Baarové byly tak tenké, že došlo k jejich<br />
poškození, když se odstraňovala podlaha.<br />
Dimenzemi i množstvím výztuže se dají<br />
srovnat s dnešními betonovými mazaninami<br />
v plovoucích podlahách. Vila Lídy<br />
Baarové má přitom neuvěřitelně složité,<br />
značně nesystémově navrhované subtilní<br />
trámkové stropy, které jsou přitom<br />
poměrně vysoké, místy skoro až půl<br />
metru – což je zvláštní, když světlé výšky<br />
místností jsou tak malé.<br />
Jak bylo v tomto systému položeno<br />
podlahové topení? Je to pro mě trochu<br />
záhadné... V každé místnosti to bylo jiné.<br />
Samozřejmě jsme prováděli průzkumy, vrtali<br />
mnoho sond a něco se dalo poznat z plánů,<br />
ale nikdy jsme se nemohli spolehnout, jak<br />
to bude o půl metru dál nebo ve vedlejší<br />
místnosti. Z hlediska absence konstrukční<br />
logiky a řádu jsem něco podobného zatím<br />
nepoznal. Netušil jsem, jaký byl Žák vlastně<br />
latentní „dekonstruktivista“, očekával<br />
jsem spíše opak. To se u tradičních domů<br />
nestává, tam při rekonstrukci víte, co můžete<br />
předpokládat. Jde o obecný problém<br />
novodobých technologií, který se v budoucnu<br />
negativně projeví při rekonstrukcích staveb,<br />
bude snadnější je zbourat než se snažit<br />
prokazatelně poznat jejich nepochopitelný<br />
konstrukční systém. Kromě toho má stavba<br />
poměrně složitou konfi guraci v řezu, takže<br />
vznikaly značné problémy s tepelnými mosty<br />
a dům promrzal. Obdobně bylo velmi náročné<br />
řešení instalací a rozvodů, naštěstí zde<br />
Ladislav Žák použil velmi progresivní prvek,<br />
úzkou instalační šachtu umístěnou mezi<br />
dvěma byty – jakousi dvojitou příčku mezi<br />
koupelnami na úrovni patra a mezi pokoji na<br />
úrovni přízemí, do níž umístil také shoz na<br />
prádlo, ústící do prádelny v suterénu.<br />
Zateplení fasády bylo jistě u obou domů<br />
docela složité, a abyste jim neublížil, volil<br />
jste poměrně malou tloušťku vnějších<br />
vrstev. Ano, památkáři neradi na domech<br />
tohoto typu vidí tepelné izolace, které<br />
většinou poškodí jejich vzhled, pokud jsou<br />
navrženy necitlivě, bez ohledu na původní<br />
proporce detailů stavby. U tradičních staveb<br />
k zateplení většinou nepřistupujeme, mají sice<br />
dnes již nevyhovující, ale rozumné dimenze<br />
zdí. Taky to často na rozdíl od moderních<br />
staveb neumožňuje bohaté členění jejich<br />
fasád. Pokud však máte u funkcionalistického<br />
domu zděnou nenosnou obvodovou stěnu<br />
tlustou jako příčku, nic jiného vám nezbývá.<br />
Na některých obvodových stěnách byl u obou<br />
vil použit i sendvičový princip fasády, ale<br />
s izolací na vnitřní straně nebo mezi dvěma<br />
stěnami. Obě stavby měly naštěstí poměrně<br />
hluboko zapuštěná okna, takže jsme nemuseli
TOP REALIZACE<br />
ROZHOVOR<br />
9<br />
měnit jejich osazení. Také měly poměrně<br />
tlusté vrstvy původních omítek, poškozených<br />
novodobými úpravami. Izolace jsme aplikovali<br />
málo – jen 5 cm, aby se odstranila kritická<br />
místa a zlepšily tepelné parametry stavby,<br />
a přitom se nezměnily její proporce v detailu<br />
zapuštění oken atd. U vily Palička to bylo<br />
ještě daleko extrémnější a složitější, zde<br />
byly tepelné mosty opravdu vydatné,<br />
železobetonové konstrukce bez jakéhokoli<br />
krytí. U obou domů se podařilo renovovat<br />
a utěsnit původní okna – takže teď mají<br />
docela dobré tepelnětechnické vlastnosti,<br />
i když samozřejmě nedosahují parametrů,<br />
jež vyžadují dnešní normy.<br />
Přesto, že jste se společně s investorem<br />
snažili dodržet co nejvyšší autenticitu<br />
domu, byly zde provedeny některé<br />
dispoziční změny. Jídelna byla původně<br />
pojatá jinak, obdobně jako v Paličce měli<br />
služku a jídlo se do části obývacího pokoje<br />
s jídelním koutem podávalo okénkem<br />
z kuchyně. Kuchyně byla od pokoje<br />
oddělena dvěma úzkými dveřmi a chodbou<br />
– teď je více propojená s obytným<br />
prostorem, přes jídelnu navrženou v místě<br />
pokoje služky. Malá šířka otvoru mezi<br />
jídelnou a pokojem nemění proporci hlavní<br />
obytné místnosti a realizovaná dispoziční<br />
úprava přitom přináší jednoznačné<br />
provozní výhody. Také byla prodloužena<br />
garáž, aby se do ní vešla dvě auta,<br />
a dále jsme navrhli zvětšení vstupní části<br />
předsíně. Z konstrukčních důvodů jsme<br />
provedli repliku závětří. Ponechali jsme<br />
samozřejmě pouze jeden vchod, druhý,<br />
dnes nefunkční, jsme neobnovovali.<br />
V suterénu jsme u pokoje hosta doplnili<br />
hygienické zázemí. Když to vyjmenovávám,<br />
uvědomuji si, jak jsou problémy<br />
s rekonstrukcí funkcionalistických vil<br />
podobné – když pominu tepelněizolační<br />
vlastnosti fasád, z dispozičního hlediska<br />
narazíte obvykle na tři nebo čtyři zásadní<br />
problémy. Nedostatečné hygienické zázemí,<br />
malé kuchyně oddělené chodbou od jídelního<br />
prostoru, malé garáže a malé vstupní prostory,<br />
do kterých se nevejde šatní skříň. Skoro<br />
se zdá, že autoři těchto domů, resp. jejich<br />
klienti nepotřebovali ani boty, ani kabáty –<br />
v obou domech nebylo místo, kde se zout,<br />
kam pověsit kabát. Vstupovalo se přímo<br />
do úzké chodby plné dveří, což zřejmě<br />
nějak souviselo s ideovým zázemím většiny<br />
tehdejších architektů, s levicovostí jejich<br />
názorů, v kožichu se tam při korpulentnější<br />
postavě totiž nevejdete. Spíše projde<br />
velbloud uchem jehly než boháč takto<br />
dimenzovanou předsíní. Jsem stále pevněji<br />
přesvědčený, že toto pojetí vzniklo jako<br />
otevřený nesouhlas s tradičním řešením<br />
vstupů do rodinných domů, často opatřených<br />
okázalou vstupní halou, ale vím, že Žák<br />
uplatnil v některých jiných stavbách<br />
i velkoryseji pojaté vstupní prostory.<br />
Venkovní schodiště bylo zhotoveno nově,<br />
ale podle původního plánu? Ano, ale ne<br />
pouze z důvodů estetických. Schodiště bylo<br />
špatně založené a značně staticky narušené.<br />
Takže jsme repliku provedli přesněji dle<br />
projektu Ladislava Žáka a bez následných<br />
úprav závětří. Z některých detailů a prvků<br />
stavby, jako je závětří nebo zahradní úpravy,<br />
se skutečně dá odvodit, že dům byl dokončen<br />
už bez dohledu jeho autora.<br />
Moc se mi v domě líbí detaily jako radiátory<br />
ústředního topení, obnovená garnýž<br />
v ložnici, okna včetně kování, vypínače...<br />
Vysoký standard obnovy domu nastavil rovněž<br />
investor, který i těmto detailům věnoval hodně<br />
energie. Dochovalo se dost klik, několik<br />
původních vypínačů a i investor měl silnou<br />
motivaci tyto prvky doplnit. Olivy na oknech<br />
zůstaly skoro všechny, také se zachovala<br />
většina původních dveří, při změnách jsme<br />
nové dveře vybírali z vybouraných, pouze<br />
vstupní dveře jsou z bezpečnostních důvodů<br />
repliky. Některé prvky jsme použili s tím,<br />
že jsme věděli, že je Ladislav Žák uplatnil<br />
na jiných stavbách. Týká se to například<br />
dřevěných detailů na schodišti.<br />
English Renovation of a Family Villa,<br />
Prague 6 The villa was designed by the<br />
architect Ladislav Žák as a two–family house<br />
with separate entrances into two vertically<br />
designed fl ats with mutually connected layouts.<br />
The renovation work was focused on the<br />
rehabilitation of the construction state as well<br />
as surface repairs. It also consisted of renewal<br />
and improvements to the architectural,<br />
operational and technical standard. We carried<br />
out the reconstruction work with a view<br />
to and respect for the architectural importance<br />
of the building. It essentially consisted of the<br />
renovation of the original appearance including<br />
the creation of remodels of the original<br />
elements and products. Unavoidable minor<br />
construction adaptations, due to current,<br />
mandatory operational and technical<br />
requirements, were kept to a minimum.<br />
Additionally, the design of the garden adhered<br />
to the original, assumed character in the spirit<br />
of the principles observed by Ladislav Žák.<br />
The house was built over the years 1937 – 38<br />
by Jiří Palička for the family of the prominent<br />
city manager Karel Babka and his daughter,<br />
Lída Babková-Baarová.<br />
RENOVACE RODINNÉ VILY KARLA BABKY<br />
A LÍDY BABKOVÉ-BAAROVÉ<br />
NEHEROVSKÁ 677/8, PRAHA 6<br />
KLIENT soukromá osoba<br />
AUTOR prof. Ing. arch. Ladislav Lábus<br />
ARCHITEKTONICKO-STAVEBNÍ ŘEŠENÍ prof. Ing.<br />
arch. Ladislav Lábus, Ing. arch. Martina Novotná<br />
SPOLUPRÁCE Ing. arch. Petr Cimbulka, Ing. arch.<br />
Mgr. Norbert Schmidt<br />
ZAHRADNÍ ÚPRAVY Ing. Radmila Fingerová<br />
STATIKA Ing. Karel Jerie / YESTA<br />
REALIZACE 2008
TOP REALIZACE<br />
ROZHOVOR<br />
10<br />
S INVESTOREM REKONSTRUKCE DOMU TIBOREM NEMEŠEM<br />
Vila je známá jako dům Lídy Baarové.<br />
Svádí to k domněnkám, že se stavěl<br />
přesně podle jejího přání a pak tu prožila<br />
řadu let. Jak to bylo ve skutečnosti?<br />
V době, kdy se dům stavěl, byla Lída<br />
Baarová velmi mladá, navíc měla smlouvu<br />
s ateliéry UFA v Německu. O stavbu se staral<br />
její otec, magistrátní ředitel Karel Babka.<br />
V jejích pamětech, které vyšly v Torontu<br />
ve vydavatelství manželů Škvoreckých, jsem<br />
četl – a také to odpovídá tomu, co jsem<br />
našel v archivu – že první stavební povolení<br />
bylo schváleno v květnu 1937 na projekt<br />
od architekta Čestmíra Šlapety. V červnu<br />
téhož roku se pak objevuje žádost o jeho<br />
zrušení a nahrazení projektem od Ladislava<br />
Žáka. Baarová vzpomíná, že nového autora<br />
přivedla matka. Předpokládám, že se<br />
rodina znala s režisérem Martinem Fričem,<br />
který vedl ve své nové vile v Hodkovičkách<br />
bohatý společenský život. A tu postavil<br />
architekt Žák.<br />
Lída Baarová píše, že dům viděla<br />
poprvé, až když se vrátila do Prahy po<br />
aféře s Goebbelsem, tedy v roce 1938.<br />
Paradoxně ji díky tomu těžko mohl někdo<br />
po válce obviňovat z kolaborace. Nikdy<br />
nebyla odsouzená, i když rok a půl strávila<br />
na Pankráci. Po celou dobu války se přísně<br />
dodržoval pokyn z nejvyšších míst, že nesmí<br />
nikde hrát, a staré styky byly důsledně<br />
zpřetrhány. Roku 1942 odjela do Itálie<br />
a domů se vrátila poté, když Itálie vstoupila<br />
do války. Její rodiče se v té době ale dostávali<br />
do sporů, takže si se sestrou Zorkou<br />
pronajaly byt na Vinohradech. Kromě toho,<br />
vila se vzhledem k omezeným dodávkám uhlí<br />
nedala dobře vytopit. A po válce tu bydlela<br />
také jenom chvíli – od konce roku 1946, kdy<br />
se vrátila z vazby, až do doby svého útěku<br />
v červnu 1948.<br />
Známá je tragédie Zorky Janů, méně už<br />
se ví o rodičích Lídy Baarové a o tom,<br />
kdo ve vile žil později. Sestra Zorka<br />
skočila z balkonu koupelny, protože jí bylo<br />
znemožněno hrát, maminka zemřela při<br />
výslechu v Bartolomějské na podzim v roce<br />
1945. Otec se znovu oženil a s manželkou<br />
Marií tady žil do října roku 1952, kdy se musel<br />
během jednoho týdne vystěhovat do Nové Vsi<br />
nad Nisou. Zemřel v polovině šedesátých let.<br />
V roce 1967 se o dům začal zajímat pražský<br />
primátor Ludvík Černý. Zjistil, že polovina<br />
vily je konfi skát a druhá polovina patří Marii<br />
Babkové. Odkoupil její polovinu za odhadní<br />
cenu a zároveň jí opatřil byt a zaměstnání<br />
v Praze. K tomu se váže téměř dojemná<br />
historka, kdy paní Marie předala primátorovi<br />
původní, ručně vázaný koberec. Nelíbil se mu,<br />
tak ho sroloval a uložil ve sklepě. Našli jsme<br />
ho tam zcela neporušený. Mimochodem, je<br />
velmi pěkný a svědčí o dobrém vkusu rodiny<br />
Babkových.<br />
Dům byl tedy po emigraci Lídy Baarové<br />
rozdělen na několik bytů? Ve výpisech<br />
z pozemkové knihy jsem našel zápis z roku<br />
1948, že polovinu domu, který patřil Lídě<br />
Baarové, přebírá národní správa. V roce 1950<br />
byl majetek zkonfi skován a v listopadu 1952<br />
podle výměru ministerstva vnitra se vlastnictví<br />
převedlo na ministerstvo národní obrany,<br />
které zde vytvořilo tři vojenské byty. V roce<br />
1958 dům armáda vrátila civilní správě,<br />
takže ho obhospodařovalo OPBH. Poslední<br />
zápisy pocházejí z roku 1967, kdy paní<br />
Marie Babková prodala svoji polovinu rodině<br />
Černých a následně, v roce 1969, Ludvík<br />
Černý získal celý dům. Žil tady asi do roku<br />
2003, pak tu bydlel jeho syn.<br />
Tři roky po smrti Ladislava Žáka,<br />
tedy v roce 1976, byla vila prohlášena<br />
za kulturní památku. Kromě ní se tehdy staly<br />
kulturní památkou další dva Žákovy domy<br />
– vila režiséra Martina Friče a Hajnova vila<br />
ve Vysočanech.<br />
Jistě tu proběhly stavební úpravy. Když se<br />
vila rozdělovala na byty, byly tady postaveny<br />
různé typy příček, z části chodby byla<br />
vytvořena komora, ze zimní zahrady vznikla<br />
uzavřená místnost. Na tyto změny nikdy<br />
nebylo vydáno žádné stavební povolení, takže<br />
v archivu stavebního úřadu o nich nenajdete<br />
ani slovo. Při prodeji své poloviny nemovitosti<br />
navštívila dům v roce 1967 paní Marie<br />
Babková, která v něm žila do roku 1952,<br />
a dochoval se poměrně podrobný zápis, kde<br />
jsou popsány všechny změny proti původnímu<br />
stavu. To nám značně usnadnilo situaci.<br />
V období, kdy tu žila rodina Černých, byl<br />
zazděn separátní vchod pro Lídu Baarovou,<br />
některé příčky odstranili, jiné změny po<br />
předchůdcích zase nechali. Podle tehdejších<br />
trendů nechali dům obložit kabřincem,<br />
ve východní fasádě probourali okno, vyměnili<br />
radiátory ústředního topení a podobně.<br />
Jaké stavební změny jste provedli při<br />
rekonstrukci domu vy? Jeden z mála<br />
původních prvků, které jsme nezachovali,<br />
byl již zazděný vchod do bytu Lídy Baarové.<br />
V průběhu času zmizelo vybavení koupelen,<br />
takže jsme neusilovali o to, abychom je pietně<br />
obnovovali. Podařilo se nám získat několik<br />
fotografi í od bývalých nájemníků, takže víme,<br />
jak vypadala umyvadla. Na snímcích také<br />
vidíme, že v ložnici Lídy Baarové byla nad<br />
rohovým oknem stejná kovová garnýž jako<br />
v obývacím pokoji. Fotografi e pořízená na<br />
střešní terase nám potvrdila, že zábradlí<br />
bylo zcela jednoduché, bez jakéhokoli<br />
dělení, a vidíme na ní také původní svítidla<br />
u sprchy. Na tomto snímku z šedesátých let<br />
je uprostřed rodiny malý chlapec. Několik<br />
měsíců po kolaudaci sem přivedl na návštěvu<br />
své rodiče a pak pro nás dokonce sehnal<br />
téměř stejný typ osvětlovacích těles, která tu<br />
chyběla. Podobně se odehrála i „akce plot“.<br />
Původní plot byl zbourán a nemohli jsme najít<br />
žádný dokument, kde bychom viděli, jaký<br />
typ zde byl použit. Soused, jehož otec byl<br />
náruživý kinoamatér, našel záznam, kde ho<br />
tatínek natočil, jak jde do první třídy podél<br />
„našeho“ plotu.<br />
Věděli jste, co vás čeká, když jste se<br />
rozhodli tento dům koupit? V době,<br />
kdy jste se rozhodovali, byla shodou<br />
okolností k dispozici také Fričova vila.<br />
Domů, o nichž jsme přemýšleli, bylo víc,<br />
ale ve fi nále zůstaly tyto dva. Samozřejmě<br />
jsme zvažovali všechny důvody pro a proti.<br />
V této vile se odehrály velké tragédie,<br />
přesto na nás působila pozitivně a navíc,<br />
v Dejvicích jsme bydleli i dříve a věděli<br />
jsme, že tato čtvrť má vysoké kvality. Dalším<br />
důvodem bylo bezprostřední okolí obou<br />
domů – tady jsou sice našimi sousedy dvě
TOP REALIZACE<br />
ROZHOVOR<br />
11<br />
bytovky, ale v Hodkovičkách je ze všech<br />
oken výhled přímo na sídliště. Důležité<br />
také bylo, že tento dům má pro nás lepší<br />
dispozici. Kromě toho, <strong>renovace</strong> Fričovy vily<br />
neproběhla zcela ideálně.<br />
Jak jste došli s architektem Lábusem<br />
k barevnosti fasád a oken? Před<br />
rekonstrukcí byla odkryta původní omítka<br />
– ve výsledku jsme dosáhli snad téměř<br />
autentické kombinace dvou odstínů, tmavšího<br />
a světlejšího. Žlutá barva venkovních rámů<br />
oken byla dokazatelná dobře, původní nátěr<br />
jsme odkryli ve velkých plochách. Okna pro<br />
nás byla překvapením, protože pan Černý je<br />
natřel červenou a hnědou barvou.<br />
Rozhodli jste se pro vcelku samostatný<br />
způsob stavby, což je poměrně neobvyklý<br />
postup. Našel jste si odborníka jako<br />
vlastní stavební dozor a společně jste<br />
pak vybírali jednotlivé subdodavatele...<br />
Nechtěli jsme jít metodou pokusů a omylů<br />
a řešit hádky o tom, co kdo měl udělat<br />
a za kolik – takže jsme se dohodli tak,<br />
že stavbu budeme mít zastřešenou<br />
logistickou fi rmou, která zabezpečí dozor<br />
a stavbyvedoucího. Ten věděl, jakým<br />
způsobem je možné postupovat, a dobře<br />
spolupracoval s „naším“ člověkem. Zadání<br />
pro stavbyvedoucího bylo formulováno tak,<br />
že je třeba pohlídat veškeré detaily.<br />
Systém několika subdodavatelů nám<br />
do značné míry ušetřil náklady a zaručil<br />
také vyšší kvalitu prací. Bylo možné<br />
naprosto přesně zkontrolovat, kolik materiálu<br />
a jaké náklady za skutečně odvedenou<br />
práci jsou účtovány.<br />
Mohl byste vyjmenovat zásadní momenty,<br />
které jste při stavbě řešili? Například<br />
rozšíření dvojgaráže a vybudování<br />
příjezdové cesty, zhotovení opěrné zdi<br />
zahrady a změna sklonu jejího terénu,<br />
dlažba na terasách a podobně. S ateliérem<br />
architekta Lábuse jsme také poměrně<br />
dlouho zjišťovali, jak vlastně vypadala<br />
zimní zahrada u střešní terasy.<br />
S rekonstrukcemi podobných domů<br />
nejsou tak velké zkušenosti a současná doba<br />
s sebou nese požadavek například na velké<br />
množství elektrorozvodů. Vznikla tedy otázka,<br />
kudy rozvody vést, když zdi z dutých cihel jsou<br />
poměrně tenké a navíc jsou všude orámované<br />
železobetonovými konstrukcemi stropů<br />
a sloupů. Pak jsme tu ale objevili zajímavý<br />
detail – všechny stoupačky vody i odpadů<br />
vedly ve dvojité příčce, v místě, kde se<br />
nachází dělení původních dvou bytů. Tento typ<br />
příčky má uprostřed dostatečně velký prostor<br />
i pro to, aby se tam vešel shoz na prádlo,<br />
který ústí do prádelny, a zároveň tudy vedly do<br />
koupelen všechny odpady a přívod plynu.<br />
Dále jsme zažili dlouhý pocit nejistoty,<br />
zda bude možné instalovat podlahové topení.<br />
Díky tomu, že tady Žák měnil výšky místností<br />
tak, že buď železobetonová žebra otočil<br />
nahoru, nebo dolů, vznikl dostatečně velký<br />
prostor i v podlahách, aby se mu tam ta žebra<br />
vešla. Takže pod úrovní podlahy bylo dost<br />
místa na to, abychom sem mohli podlahové<br />
topení instalovat.<br />
Vrátili jste se u podlah k původním<br />
povrchům? V obytných místnostech byly<br />
parkety vyskládané do tzv. stromečku. Tento<br />
vzor jsme zachovali a myslím, že jsme udělali<br />
dobře. Vzhledem k tomu, že používáme<br />
podlahové topení, dochází ke změnám teplot,<br />
a tedy i smršťování a bobtnání dřeva, což<br />
tento typ pokládky skvěle zvládá – rozměrové<br />
změny se kompenzují a podlaha se ani nehne.<br />
Navíc, dům byl postaven velmi rychle a zedníci<br />
se příliš netrápili s pravými úhly. Stromečkový<br />
vzor interiéry zachránil, nerovnosti nejsou<br />
nikde téměř vidět.<br />
A schodiště? Původně byla obě schodiště<br />
pokrytá linoleem, o němž jsme dlouho<br />
uvažovali. Věděli jsme, že v době vzniku<br />
domu bylo lino preferovaným materiálem,<br />
což nakonec vidíme na mnoha realizacích,<br />
například i u vily Tugendhat. V našem domě se<br />
však nejedná o klasické chodby oddělené<br />
od ostatních místností, jsou spíše součástí<br />
interiéru, tedy jakýsi mezistupeň mezi tradiční<br />
dispozicí a dispozicí propojenou. Proto jsme<br />
nakonec zvolili dřevěný obklad. <strong>Architekt</strong> Žák<br />
ho použil v domě Martina Friče, a tak myslím,<br />
že se nejedná o nepatřičný, cizorodý prvek.<br />
Podlahové vytápění s nízkou teplotou vody<br />
asi nedokáže vyhřát celý dům... Litinové<br />
radiátory jsme původně instalovali spíše<br />
proto, že sem beze sporu patří, bez vážného<br />
úmyslu jimi vytápět – nakonec ale běží na<br />
samostatný okruh, čímž jsme kompenzovali to,<br />
že pod parketami nemůžeme vodu vyhřívat na<br />
teplotu vyšší než 30 stupňů. Chtěli jsme, aby<br />
v celém domě včetně chodeb byla konstantní<br />
teplota. Účtem za elektřinu jsme byli celkem<br />
příjemně překvapeni, i když jsme od začátku<br />
věděli, že tento dům bude energeticky<br />
spíše náročný.<br />
Často se také uvažuje o izolačních<br />
dvojsklech u oken. Po provedení průzkumů<br />
se ukázalo, že okna jsou v dobrém stavu,<br />
takže jsme je ponechali a navíc, architekt<br />
Lábus o tom nechtěl ani slyšet. Dovolili jsme<br />
si luxus tepelných ztrát, ale snažili jsme se<br />
to vyřešit tím, že jsme pro vytápění zvolili<br />
tepelné čerpadlo s vrty tak, aby tady vznikla<br />
dostatečná rezerva.<br />
Byl společně s návrhem domu zhotoven<br />
také projekt zahrady? Ladislav Žák je<br />
známý svými poměrně radikálními názory<br />
v tomto oboru. Dokazatelně existoval,<br />
ale zahrada podle něho nebyla nikdy<br />
realizována. Oslovili jsme architektku Radmilu<br />
Fingerovou, která nastudovala o Žákově<br />
vztahu k zahradám snad všechny dostupné<br />
materiály a zahradu navrhla v duchu jeho<br />
projektů. Nemáme tu žádné záhony a skalky,<br />
které nenáviděl, naopak jsme zasadili docela<br />
dost stromů.<br />
L. Žák, skica, 1937
původní pohled – jihovýchod<br />
původní pohled – severozápad<br />
pohledy – původní střecha
půdorys 3. NP<br />
půdorys 2. NP<br />
půdorys 1. NP<br />
půdorys 1. PP
TOP REALIZACE<br />
RECENZE<br />
14<br />
„DOKONALEJŠÍ“ NEŽ SÁM ŽÁK, ANEB FUNKCIONALISMU PATINA NESLUŠÍ<br />
TEXT JAKUB POTŮČEK<br />
Když jsme před několika lety s Rostislavem<br />
Šváchou a jeho studenty v Praze navštívili<br />
Paličkův rodinný dům od architekta Marta<br />
Stama, byli jsem okouzleni. Nefascinovala<br />
nás jen sama stavba, nýbrž i její pietní<br />
rekonstrukce, dílo Ladislava Lábuse a vkus<br />
jejího majitele, od jehož manželky se nám<br />
dostalo vřelého uvítání. Podobně přátelsky<br />
jsme byli přijati i v nedalekém rodinném domě<br />
někdejšího ředitele Uměleckoprůmyslového<br />
musea Karla Heraina, realizovaného podle<br />
projektu Ladislava Žáka. Ten den to byl již<br />
třetí silný zážitek, který nám památky pražské<br />
meziválečné architektury poskytly. Nutno<br />
dodat, že naše tehdejší exkurze začala<br />
prohlídkou Müllerovy vily od Adolfa Loose,<br />
kterou nám zcela podmanivým způsobem<br />
představil Karel Ksandr. Proč to všechno<br />
zmiňuji? V každé z trojice výše uvedených<br />
staveb se zrcadlí tři nejtypičtější metody<br />
obnovy památek moderní architektury.<br />
Na straně jedné se tu setkáváme s citlivou<br />
restaurátorskou rehabilitací (Loosova vila),<br />
kde každý z autentických detailů je pietně<br />
„oprášen“ a poté vrácen na původní místo,<br />
aniž by do organismu stavby bylo výrazně<br />
zasahováno. Tento model může ovšem<br />
s úspěchem fungovat jen v případě, že stavba<br />
přestane žít a stane se z ní třeba muzejní<br />
expozice nebo se ji s ujme skalní příznivce,<br />
který své potřeby zcela podřídí milovanému<br />
dílu. Na straně druhé tu máme příklad<br />
ohleduplné rekonstrukce, kde je samozřejmě<br />
pečlivě dbáno na zachování původních<br />
prvků, ovšem tam, kde se nedochovaly, byly<br />
vážně poškozeny nebo nevyhovují dnešním<br />
přehnaně náročným požadavkům, jsou<br />
nahrazeny replikami nebo kultivovanými<br />
novotvary, v ideálním případě extrahovanými<br />
z původních esencí. Přestože se obě metody<br />
v zásadě odlišují, přeci mají jedno společné.<br />
Touhu dosáhnout optimální podoby, co<br />
nejvěrněji se přiblížit výchozímu stavu. Jejich<br />
úskalím je přítomnost jisté dávky idealizace.<br />
Domnívám se totiž, že ač se budeme sebevíce<br />
snažit, jen stěží se můžeme odpoutat od naší<br />
idealizované či dokonce vysněné představy<br />
o díle i době jeho vzniku. V žádném případě<br />
nechci tvrdit, že je to špatně, neboť i pietně<br />
rekonstruovaný dům, má-li sloužit svému<br />
ať už původnímu nebo novému účelu, musí<br />
umět přirozeně žít a stárnout se svými<br />
obyvateli. Zbývá ještě příklad třetího domu<br />
– Herainovy vily, která sice nezáří novotou<br />
renovovaných detailů i celku, skrývá však<br />
v sobě onu nefalšovanou dávku autenticity,<br />
v akceptovatelných mezích přirozeně<br />
poznamenanou zubem času. Na tomto<br />
tradičním způsobu péče, tedy kontinuální<br />
údržbě stavby, okořeněným špetkou<br />
elementárních znalostí a respektem, je mimo<br />
jiné sympatické, že ji lze provádět s nevelkými<br />
fi nancemi. Pokud by se v únoru 1948 neudály<br />
v naší společnosti dramatické změny, spojené<br />
s postupnou degradací elementárního vkusu,<br />
bylo by jistě staveb podobných Herainově vile<br />
mnohem více a my bychom dnes nemuseli<br />
vynakládat takové úsilí k záchraně památek<br />
moderní architektury. Podobný osud ani<br />
štěstí na osvícené majitele Žákova poslední<br />
realizovaná stavba neměla. Není tedy divu,<br />
že architekt Ladislav Lábus kráčel i v případě<br />
vily herečky Lídy Baarové ve stopách obnovy<br />
Paličkovy vily. O správnosti Lábusovy volby<br />
nemusíme ani na okamžik pochybovat, neboť<br />
kvality jeho díla, na první pohled stejně<br />
nezaměnitelného jako jeho „volná“ tvorba,<br />
samy vystoupí na povrch, pohlédneme-li na<br />
funkcionalistickou vilu v sousedství Žákova<br />
díla. I tento dům, Verunáčova vila (1931)<br />
od architekta Josefa Chochola, prošel<br />
nedávno komplexní rekonstrukcí. Autor<br />
této rekonstrukce, architekt Luděk Rýzner<br />
ovšem sáhl po poněkud drastičtějším<br />
způsobu rekonstrukce. Stavbu obnažil<br />
až na samu dřeň a poté vše na původní<br />
místo vrátil v podobě ne příliš zdařilých<br />
replik a novotvarů. Ve výsledku proto vila<br />
spíše než rekonstruované funkcionalistické<br />
dílo připomíná neofunkcionalistickou<br />
novostavbu. Rovněž Lábus v Žákově vile,<br />
jež měla být původně postavena podle<br />
projektu architekta Čestmíra Šlapety<br />
provedl několik výraznějších zásahů, které<br />
však funkcionalistické dílo nijak negativně<br />
nepoznamenaly. Především z vily, disponující<br />
původně dvěma samostatnými byty, učinil<br />
dům pro jednu rodinu a dříve oddělenou<br />
kuchyni a jídelnu propojil s centrálním<br />
obytným prostorem. Kvůli nedostatečným<br />
tepelně izolačním vlastnostem původního<br />
pláště bylo provedeno jeho zateplení, které<br />
vzhledem ke své malé tloušťce a brilantně<br />
provedené omítce v odstínu pískově žluté<br />
barvy nelze ani postřehnout. Novotvarem,<br />
respektive přesnou a zřejmě i mnohem<br />
dokonalejší replikou bylo nahrazeno původní<br />
poškozené aerodynamické závětří hlavního<br />
vstupu a rovněž schodiště se dočkalo nového<br />
provedení. Původní dřevěná okna byla<br />
samozřejmě zachována, přičemž navzdory<br />
Lábusově oblíbené neutrální šedi byla<br />
nalakována okrovou barvou. A tak bychom<br />
mohli ve výčtu pokračovat dál. Domnívám<br />
se ale, že to není nutné, neboť s detailními<br />
informacemi všech zúčastněných se můžeme<br />
seznámit na jiných stranách tohoto časopisu.<br />
Podstatné je, že se Ladislavu Lábusovi, nad<br />
míru zkušenému autorovi mnoha dalších<br />
stejně citlivých rekonstrukcí, podařilo vrátit<br />
dílu Ladislava Žáka někdejší lesk a rozšířit tak<br />
nevelké portfolio špičkově rekonstruovaných<br />
památek moderní architektury. Rekonstrukci<br />
nelze skutečně nic vytknout a sebemenší<br />
problém mi ani nečiní volba sedacího nábytku<br />
od Miese van der Rohe, který se vzhledem<br />
k tehdejším Žákovým názorům do interiéru<br />
příliš nehodí. Málo platné, i dnes platí teze<br />
z jednoho z mnoha Loosových esejů: „Kdo<br />
si zakládá domov, ať si zařizuje všecko sám“.<br />
Přesto bych si na samý závěr dovolil vyřknout<br />
jedno přání. U podobně koncipovaných<br />
rekonstrukcí bych na příště uvítal více<br />
autentických prvků ve stavu přirozeně<br />
poznamenaném neúprosným zubem času.<br />
I když vlastně striktně na tom netrvám, neboť<br />
jak je známo, patina funkcionalismu nesluší.
TOP REALIZACE<br />
RECENZE<br />
16<br />
ŽÁKOVA EMILIA MARTY PO PLASTICKÉ OPERACI<br />
TEXT MICHAL JANATA<br />
Vila Lídy Baarové od Ladislava Žáka<br />
je komponována v proudnicovém stylu<br />
s nautickými prvky. Na první pohled apartní<br />
stavba, která vzývá eleganci tvarů a funkčnost<br />
provozu, jenže tato elegance i funkčnost<br />
mají svá úskalí. Jak známo, prvorepublikové<br />
funkcionalistické vily snadno ztrácejí svůj pel,<br />
není-li jejich fasádní zjev udržován v patřičné<br />
a permanentní neporušenosti. Tyto stavební<br />
dámy se až příliš podobají Emilii Marty<br />
z Čapkovy Věci Makropulos, jíž je něco přes<br />
tři sta účinkem rudolfínského elixíru. Není to<br />
náhoda, protože právě ve dvacátém století<br />
sílí kult mládí, které se nechápe jako životní<br />
etapa, ale jako náhražka za ztrátu věčnosti,<br />
kterou dříve slibovalo křesťanství. Onou<br />
novou věčností je nikdy nekončící mládí,<br />
tedy mýtus, jehož pokračování jsme svědky<br />
dodnes. Funkcionalistické stavby přes<br />
vyhlašovaný racionalismus a civilnost jsou<br />
živeny podobným libidem věčnosti – jejich<br />
permanentní mladost má zaručit zářivý úběl<br />
fasád i proudnicová dynamika siluet. Tato<br />
věčná stavební mladost může být udržována<br />
perpetuem rekonstrukcí, ale přesto anebo<br />
právě proto stárnou funkcionalistické vily dřív,<br />
než stačí být mladé. Udržovatelem mýtu věčné<br />
mladosti vily fi lmové divy Lídy Baarové se stal<br />
i Ladislav Lábus, když se chopil rekonstrukce,<br />
ale nutno zdůraznit, že jde o zdařilý kompromis<br />
mezi nekompromisním požadavkem majitele<br />
nepovolit Lábusovi být učitelem Žáka<br />
a touhou architekta nebýt za každou cenu<br />
ortodoxním žákem původního architekta.<br />
Jenže tato zdařilost vzbuzuje rozpaky a těžko<br />
rozlišit, zda nad původním Žákovým dílem,<br />
či nad zvolenou metodou rekonstrukce.<br />
Obnovená jemně žlutavá barevnost vrátila vile<br />
svěžest mladosti, ale dům stejně působí jako<br />
zhmotnělé vzpomínky na salonní léta republiky,<br />
která příliš bujaře vstoupila do prvních let<br />
své existence, aniž by tušila své brzké konce.<br />
Po rekonstrukční kúře Ladislava Lábuse<br />
získalo hanspaulské dílo Ladislava Žáka zpět<br />
svoji stavební integritu, je-li něco takového<br />
do důsledků vůbec možné, ale vypadá<br />
mnohem historičtěji než její historizující sestry<br />
ze starších časových vrstev jen o pár čtvrtí dál<br />
(Bubeneč). Jako by Žákova vila v Lábusově<br />
rekonstrukční verzi ztělesňovala to, co činí<br />
funkcionalismus obsoletním. Přílišné vymknutí<br />
z tradice nemusí hned zakládat novou tradici,<br />
jak bylo ambicí avantgardistů. Je to novost,<br />
která velmi rychle stárne, a to navzdory tomu,<br />
že funkcionalistické vily stárnout neumějí,<br />
respektive nestárnou vůbec, protože se<br />
narodily staré. Lábusův perfekcionismus<br />
i jeho střídmá rovnováha mezi respektem<br />
k původnosti a snahou po poučené aktualizaci<br />
jsou obdivuhodné a pomohly Žákově Emilii<br />
Marty k dalším desetiletím (staletím?) věčné<br />
mladosti, ale nebylo by prospěšnější přiznat<br />
více rekonstrukční proces samotný, aby z vily<br />
nevyhřezal příliš silný nostalgismus?<br />
Nostalgie je však příliš silné pokušení<br />
a produkuje mýty typu meziválečné<br />
Československo jako výkladní skříň<br />
demokracie. Není-li funkcionalistická<br />
elegance mýtem, pak jím je zcela určitě<br />
často proklamovaná funkčnost funkcionalismu.<br />
Forma tohoto způsobu architektonické tvorby<br />
totiž nesleduje funkci, ale estetický kánon<br />
a (někdy i) sociálně-politické dogma. U tak<br />
horizontální vily s aerodynamicky ztvárněnými<br />
tvary bychom čekali zcela jiné dispozice uvnitř.<br />
Místo kontinuálního prostoru jsou jednotlivá<br />
podlaží segmentována na malé prostory hodící<br />
se spíš do činžovního domu. Přihlédneme-li<br />
k občasným nautickým prvkům Žákovy stavby,<br />
pak se nezbavíme rozpačitého dojmu, že<br />
jde o loď s příliš mnoha kajutami. Dispozice<br />
je konvenční, navzdory tomu, že si Žák<br />
trochu po loosovsku pohrává s raumplanem<br />
konstruováním rozdílných výšek místností.<br />
Představíme-li si konkrétní život v konkrétních<br />
dispozicích, mnoho funkčnosti zde nenajdeme,<br />
kromě několika půvabných provozních grifů,<br />
jako je například šachta na prádlo, ale s tou<br />
se můžeme setkat i jinde. Jistěže nemůžeme<br />
se stejně zarputilou dogmatičnosti, s jakou<br />
funkcionalismus posílal na popraviště dějin<br />
předešlé slohy, tvrdit, že funkcionalisté<br />
navzdory svým prohlášením byli bytostně<br />
nefunkční, ale o Žákově vile to můžeme<br />
tvrdit, aniž bychom se příliš vystavovali<br />
riziku omylu. Ostatně omyl má mnohem blíže<br />
k pravdě než pravda vůbec nevystavená<br />
omylu. O kolik jsou funkčnější v Žákově době<br />
tolik opovrhované historizující (či jiné) vily,<br />
o tolik jsou funkcionalistické domy daleko<br />
od halasně proklamovaného ideálu provozní<br />
racionality. Jistě, funkcionalistické vily jsou<br />
nesporně krásné, ale jejich krása je umělá<br />
stejně jako všechny současné Emilie Marty,<br />
které chtějí vypadat ve svých tři sta letech jako<br />
v devatenácti.<br />
Co měl dělat a co udělal autor<br />
rekonstrukce? Měl se zcela podvolit<br />
přání majitele a na vlnách nostalgismu<br />
oživit salonního ducha 30. let minulého<br />
století? Pak se měl ovšem zcela podřídit<br />
požadavkům majitele a například znovu osadit<br />
schodiště tehdy tak módním linoleem. Je<br />
snad Gallowayův vynález hoden zavržení<br />
jen proto, že byl vytlačen alergenním PVC<br />
a pan architekt ho nemá v oblibě? Linoleum<br />
bylo v dobách vzniku vily Lídy Baarové<br />
synonymem praktičnosti i elegance a do<br />
jisté míry právem bychom si ho měli cenit<br />
pro jeho antialergické vlastnosti, snadnou<br />
provozní údržbu i někdejší noblesu dodnes.<br />
Nebo měla pietu příliš striktní restitutio in<br />
integrum, tj. navrácení do původního stavu,<br />
vystřídat odvaha, jíž štěstí přeje a pokusit<br />
se jít nad Žáka návratem k Žákovi, který<br />
nepozbyl sám sebe. To znamená přebudovat<br />
dispozice tak, aby rozdrobený vnitřek<br />
nekolidoval s exteriérem domu, probourat<br />
všechny nenosné příčky, vyžaduje-li to<br />
zprůchodnění a zprůhlednění interiéru. Teprve<br />
pak mohl proudnicový tvar nalézt svůj pandán<br />
i uvnitř. Žákova slabina se mohla stát jeho<br />
silou. Autor rekonstrukce přece nestojí před<br />
osudovým kierkegaardovským buď, anebo.<br />
Tuto osudovost volby můžeme vyhradit pro<br />
vážnější životní rozhodnutí než oprášení<br />
lesku prvorepublikové slávy. Mohlo jít o větší<br />
příklon k pietě, nebo o obrazoboreckou<br />
korekci Žákových dispozic. Respektive<br />
mohl autor rekonstrukce spojit obě<br />
krajnosti do působivějšího řešení.<br />
Obecněji řečeno, mohl poslat pokroucený<br />
mýtus o mechanické nekonečnosti<br />
na skutečnou věčnost.