You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
16. 4. 2012, číslo 03/12<br />
V čele Poštovní spořitelny stojí matematik,<br />
teolog, šachista a milovník vlaků<br />
Jan Lamser<br />
Gerald Celente<br />
Slavný prognoStik<br />
o krizi a příchodu<br />
velkého učitele<br />
luxusní neopren<br />
hana zárubová<br />
je nejoriginálnější<br />
čeSkou návrhářkou<br />
1ZEN<br />
Stylový měS íčník. v ychází S deníkem mladá <strong>fronta</strong> e 15
Editorial<br />
▲ a120001464<br />
Hledá se nový<br />
Karel IV.<br />
M<br />
ilí čtenáři, na začátku května se ZEN<br />
stane mezinárodním časopisem, neboť<br />
světlo světa spatří jeho ruskojazyčná<br />
verze. Pro ruskou menšinu a ruské turisty připravujeme<br />
vydání v azbuce, které má být obrazem<br />
toho, co naše země může našim východním čtenářům<br />
nabídnout – kulturně i lifestylově. Vždyť<br />
největšími zákazníky v obchodech ve slavné Pařížské<br />
ulici jsou právě Rusové, kteří se o první<br />
místo dělí s Číňany. Náš časopis má ambici přispět<br />
svou troškou k tomu, čemu se dříve říkalo<br />
„porozumění národů“. Rusové samozřejmě nejsou<br />
a priori nebezpeční, agresivní a arogantní,<br />
jak kolem sebe často slyšíme. Ruský ZEN si bude<br />
všímat těch lepších stránek našeho soužití.<br />
Možná že později zkusíme i expanzi do Asie se<br />
ZENem v čínštině. Pravda, zde čelíme mírnému<br />
zádrhelu, a to že Číňané obvykle v Praze stráví<br />
pouze tři dny, neboť jejich standardizovaná dovolená<br />
spočívá v přesunech mezi evropskými<br />
velkoměsty, aby toho stihli co nejvíc odfotit. Tu<br />
krátkou návštěvu u nás mají do poslední minuty<br />
naplánovanou od cestovní kanceláře. Když vejdou<br />
do butiku v Pařížské a jeden z nich si koupí<br />
šátek od Hermès, udělá přesně to samé i deset<br />
dalších členů skupinky.<br />
Ale zpět na české ZENové stránky. Jako obvykle<br />
si ceníme sloupku Jana Bílého, jenž poukazuje na<br />
důležitost „mírné hysterie“ a vůbec všelijaké podvratné<br />
činnosti na půdě korporací. Korporace!<br />
Budovy s okny početnými jak excelová tabulka.<br />
Jan Bílý říká, že pokud jste v korporaci nešťastní,<br />
pak vám nezbývá než začít dělat tak šílené věci<br />
jako: 1) dát najevo emoce a 2) říkat pravdu.<br />
Pamatuji se na jednoho kolegu v dobách, kdy<br />
ještě novináři honili padouchy s tím správným<br />
porevolučním zápalem. Nešlo mu nějak dopsat<br />
komentář, a tak vyhodil monitor počítače z okna<br />
naší redakční budovy, která se nacházela na Václavském<br />
náměstí. Můj bývalý šéf se zase jednou<br />
rozčílil, když jsem mu řekl, ať si svůj nápad na<br />
obálku časopisu strčí někam, a rozmlátil židlí<br />
stůl mojí asistentky – což tehdy byla shodou<br />
okolností moje sestra. Za pár minut se do redakce<br />
vrátil a omluvil se. Zasmáli jsme se, haha<br />
– nicméně mě ujistil, že svůj nápad na obálku<br />
myslí smrtelně vážně. Od té doby jsme si byli<br />
mnohem bližší, z jeho občasných záchvatů vzteku<br />
končících zkroušenou omluvou se stala důvěrně<br />
známá kulturní vložka.<br />
Rád bych vás také upozornil na pozoruhodný<br />
rozhovor s bankéřem Janem Lamserem, jenž graduje<br />
zbožným přáním o vyhození současné politické<br />
garnitury a příchodu nového Karla IV., neboť<br />
jen silná osobnost s vizí může pohnout kolo<br />
osudu vpřed. Tento názor pak doplňuje úvaha<br />
slavného prognostika Geralda Celenteho, jehož<br />
portrét uveřejňujeme také v tomto čísle: „Až<br />
budou lidé připraveni, spirituálně, emocionálně<br />
a fyzicky, objeví se i vůdcovství. Jak říká jedno<br />
hinduistické pořekadlo – když je student připraven,<br />
najde se i učitel.“<br />
ZENové čtení přeje<br />
Jan Müller, šéfredaktor<br />
ZEN03
Gerald Celente<br />
Slavný prognoStik<br />
o krizi a příchodu<br />
velkého učitele<br />
luxusní neopren<br />
hana zárubová<br />
je nejoriginálnější<br />
čeSkou návrhářkou<br />
1ZEN<br />
Stylový měS íčník. v ychází S deníkem mladá <strong>fronta</strong> e 15<br />
obsAh<br />
ZEN Magazín<br />
Stylový měsíčník.<br />
Vychází s deníkem E15<br />
ŠÉFREDAKTOR<br />
Jan Müller, 225 276 391<br />
(mullerj@mf.cz)<br />
ZásTupKyNě<br />
ŠÉFREDAKTORA<br />
Katarina Černá, l. 334<br />
(cernak@mf.cz)<br />
EDITOR<br />
Milan Vidlák (vidlak@mf.cz)<br />
Generál si umí hrát. Když<br />
se do kanceláře vprostřed<br />
ZENového rozhovoru<br />
s Janem Lamserem<br />
přiřítil fotograf Tomáš<br />
Železný a z krabice začal<br />
tahat panáčky, vláčky<br />
a nádraží, vzal to šéf<br />
Poštovní spořitelny<br />
s velkým nadhledem. Ač<br />
musel ležet na koberci,<br />
aby na jeho obličeji držel<br />
panáček-výpravčí či<br />
čtenář novin, lézt pod stůl<br />
a sedět na římse na střeše<br />
oceňované budovy ČSOB<br />
v pražských<br />
Radlicích, neopustila<br />
ho po celou dobu skvělá<br />
nálada. Rozhovor<br />
čtěte na straně 26.<br />
REDAKTORKA<br />
Hana Kůrová<br />
ART DIREcTOR<br />
Samuel Kubín<br />
FOTOgRAFOvÉ<br />
Bára Prášilová<br />
Tomáš Železný<br />
RETuŠÉřI<br />
Michal Žák, Libor Horyna,<br />
Daniel Procházka, Milan<br />
Kubička, Lenka Horáková<br />
INZERcE<br />
David Korn (ředitel),<br />
225 347 250<br />
Markéta Herianová<br />
(Group sales manager),<br />
225 276 282, 725 512 023<br />
e-mail: prijmeni@mf.cz<br />
gENERálNí řEDITEl<br />
David Hurta<br />
MARKETINg<br />
Hana Holková<br />
(ředitelka), 225 347 276<br />
Blanka Španningerová<br />
(Brand Manager)<br />
225 347 419<br />
DIsTRIBucE<br />
Kateřina Piškulová<br />
(vedoucí) 225 276 137<br />
vyDAvATEl<br />
Mladá <strong>fronta</strong> a. s.<br />
Mezi Vodami 1952/9<br />
143 00 Praha 4 – Modřany<br />
IČ: 49240315<br />
vycHáZí 16. 4. 2012<br />
TIsKáRNA<br />
Europrint a. s.<br />
Evidenční číslo<br />
MK ČR: E 15724<br />
ISSN 1210 – 3756<br />
cITáT číslA<br />
Zdravá<br />
<strong>strava</strong>?<br />
Ve spotřebě<br />
chemikálií je<br />
banánovník<br />
druhý<br />
na světě<br />
hned po<br />
bavlníku.<br />
Reportáž Jana Sochora<br />
na straně 20.<br />
Bankéř hračička<br />
V čele Poštovní spořitelny stojí matematik,<br />
teolog, šachista a milovník vlaků<br />
Jan Lamser<br />
OBálKA<br />
Foto: Tomáš Železný<br />
Styling: Radka Kissová<br />
Děkujeme modelářskému<br />
ateliéru a internetovému<br />
obchodu www.modely.biz<br />
za zapůjčení rekvizit na<br />
focení titulní strany.<br />
6 de luxe Krása není zadarmo<br />
8 pražský chodec Tipy<br />
na skvělá místa<br />
10 chytré peníze Investice<br />
pověšená na zeď<br />
12 svět podle Evy Bokovka<br />
ve Florencii aneb Jak chutná<br />
víno s názvem Orální sex?<br />
14 portrét Italský Švýcar<br />
v Česku Alessandro Pasquale:<br />
Nostalgie pana Mattonky<br />
20 reportáž Blues banánové<br />
republiky – reportáž z místa,<br />
kde se pěstuje nejchemičtější<br />
plodina<br />
26 rozhovor Veselý bankéř<br />
Jan Lamser o nádražním<br />
domku, špatných politicích<br />
a bankovní etice<br />
32 vize Slavný prognostik<br />
Gerald Celente nabádá:<br />
Otevřete už konečně oči!<br />
34 téma Lítám v tom a nechci<br />
slevu zadarmo aneb Proč<br />
cena není u letenky jediná<br />
důležitá věc<br />
40 oceán Tropické sny<br />
na pláži<br />
42 klasika Zámecký hotel<br />
Chateau Herálec<br />
46 fashion Něžná – pocta<br />
letošní jarní kolekci Louis<br />
Vuitton<br />
52 jím, tedy jsem Pivo, toť<br />
věru božský dar aneb Ty naše<br />
hospody jsou konečně méně<br />
hospodské<br />
54 food trip Vietnam – Bílé<br />
růže a hanojská nirvána<br />
56 móda Návrhářka Hana<br />
Zárubová je královnou<br />
kosmických dívek<br />
60 můj svět, můj styl Gabriela<br />
Kaprálová a její estetika<br />
pravěké housenky<br />
62 mazlíčkův zen Psí (a kočičí)<br />
kusy<br />
64 pražské čtvrti Barrandov<br />
umírá, Barrandov žije!<br />
66 na konec Fejeton Jana<br />
Bílého: Pravda a hysterie<br />
aneb Návod na přežití<br />
v korporaci<br />
Všechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout na<br />
http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin<br />
▼ A120001185<br />
04ZEN
DE luxE<br />
Ocelová ústřice<br />
Klasika moderního hodinářství Rolex<br />
Oyster Perpetual Datejust II se na<br />
veletrhu Baselworld 2012 poprvé<br />
představila vyrobena kompletně<br />
z ušlechtilé oceli s hladkou lunetou<br />
a stříbrným číselníkem zdobeným<br />
indexy z 18karátového bílého zlata.<br />
K dostání v butiku Rolex v Pařížské 14.<br />
Skleněný zvěřinec<br />
Umělec a designér Jaime Hayon pro<br />
Baccarat navrhl sérii veselých zvířecích dóz,<br />
která je vyrobena<br />
z barevného broušeného<br />
křišťálu a porcelánu.<br />
Cena mentolové<br />
kachničky<br />
19 300 Kč,<br />
k dostání<br />
U Prašné<br />
brány 2.<br />
Keltský štít<br />
Nebeská lehkost<br />
Salsa Air Ultralight proslulé značky<br />
Rimowa se stodesetiletou tradicí je nejlehčím<br />
polykarbonátovým zavazadlem na trhu.<br />
Jaro můžete přivítat v zářivých barvách<br />
a díky nové ergonomické rukojeti bude vaše<br />
cestování ještě komfortnější. Podšívka kufru<br />
si pevností nezadá s padákovým hedvábím<br />
a skořepina se i po stlačení vrací do<br />
původního tvaru. Cena od 6990 Kč.<br />
Značka Boadicea<br />
the Victorious byla<br />
představena v roce 2009<br />
v londýnském Harrods<br />
a její parfémy ukryté<br />
ve flakonech<br />
s ručně rytými<br />
cínovými<br />
keltskými<br />
štíty jsou<br />
k dostání za<br />
4950 Kč, www.<br />
ingredients-<br />
-store.cz.<br />
Neodolatelný<br />
svůdce<br />
Range Rover Evoque zavádí<br />
senzační design coupé u jedné<br />
z nejlepších značek na světě.<br />
Tento svižný a rychlý vůz<br />
představuje charakteristický<br />
Range Rover s úžasným<br />
souladem dynamického ovládání<br />
a vytříbené techniky. Je to ten<br />
nejmenší, nejlehčí a nejúspornější<br />
Range Rover všech dob – vůz<br />
s neodolatelnou osobností. A díky<br />
výběru na svůdné designové<br />
paletě exteriérů a interiérů, navíc<br />
se spoustou volitelných moderních<br />
technologických doplňků, si<br />
můžete Range Rover Evoque<br />
přizpůsobit vlastnímu vkusu<br />
i životnímu stylu.<br />
Vůz se rovněž pyšní titulem Auto<br />
roku 2012 KMN, o jehož udělení<br />
rozhodlo hlasování předních<br />
českých motoristických novinářů.<br />
Cena od 875 040 Kč (včetně DPH).<br />
▼ A120000421<br />
06ZEN
pražský chodEc<br />
sedm<br />
tipů na skvělá<br />
místa<br />
Připravila Katarina Černá<br />
Ilustrace Veronika Jiroušková<br />
VOZOVNA STROMOVKA<br />
Královská Obora 2, Praha 7<br />
V letní restauraci Vozovna Stromovka<br />
se můžete osvěžit francouzským vínem,<br />
českým pivem, ochutnat sezonní menu<br />
a zároveň dopřát dětem pohyb na hřišti.<br />
jarní dosTaveníčko<br />
Dušní 8, Praha 1<br />
Přivítejte jaro<br />
s pestrobarevnými novinkami<br />
z Le Patia. Misky a tácy<br />
z perleti, lustry s křišťálovými<br />
kameny, elegantní ručně<br />
foukané vázy, kamenné<br />
květináče a nové interiérové<br />
parfémy promění atmosféru<br />
vašeho bytu a provoní jej<br />
exotikou.<br />
ŠaTy od TiQe<br />
Benediktská 9, Praha 1<br />
Módní návrhářka Petra<br />
Balvínová volí pro<br />
letošní jaro barvy jemně<br />
pastelové. V kolekci<br />
najdete šaty na party,<br />
ale i pro nevěstu.<br />
GENiuS LOCi<br />
Malostranské náměstí 21, Praha 1<br />
Historická budova s jedinečným geniem<br />
loci se stala opět místem, kam lidé chodí za<br />
hudbou, divadlem, filmy, uměním, dobrým<br />
jídlem a pitím... Separátní karetní salonek<br />
pro deset hráčů, Trick bar, Galerie a letní<br />
zahrádka tvoří kombinaci, která uspokojí<br />
všechny smysly.<br />
pohybLivý sváTek<br />
Celetná 7, Praha 1<br />
Swarovski dokáže ženám<br />
udělat malý svátek z každého<br />
dne. Třpytivé krystaly ve<br />
svěžích jarních barvách<br />
z kolekce Mother’s day se<br />
můžou stát milým dárkem, a to<br />
nejen ke dni matek.<br />
RECYKLACE PLAVEK<br />
Arkády Pankrác, Na Pankráci 86<br />
Poprvé zažijete radost, když objevíte své staré<br />
plavky. Za každé použité dámské plavky dostanete<br />
od 1. dubna do 30. června v Calzedonia slevu 125 Kč<br />
na nákup nových. Pánové dostanou slevu<br />
75 Kč, dětské plavky pak koupíte se slevou 50 Kč.<br />
Týden s Liběnou<br />
Malostranské nábřeží 1, Praha 1<br />
Autorské kousky Liběny Rochové si budete<br />
moci prohlédnout v showroomu od 24. do<br />
27. dubna. Každý model vznikl v jediném exempláři<br />
ze speciálně upravené bavlny, hedvábné organzy,<br />
potištěného hedvábí, jemného semiše nebo<br />
černého lýka. V této exkluzivní linii najdete nejen<br />
společenské šaty, kalhoty, sukně a halenky, ale<br />
i kabátky.<br />
▼ a120000379<br />
08ZEN
MILLA JOVOVICH WWW.MARELLA.COM<br />
PRAHA 1 Železná 22 T +420224228203 PRAHA 5 OC Nový Smíchov T +420257320798
chytré pENíZE<br />
Investice na zeď<br />
Ať už si to připustíte, či nikoli, moderní finanční systém je ze své podstaty<br />
inflační a postupně znehodnocuje peníze. Bránit se lze jen investicí do<br />
něčeho, co inflaci samo podléhá. Akcie, nemovitosti, zlato... anebo umění.<br />
Text Pavel Kohout<br />
Foto archiv<br />
Pavel Kohout,<br />
ředitel pro strategii Partners<br />
Financial Services<br />
Jak nenaletět<br />
n Riziko, že koupíte<br />
bezcenné falsum, je<br />
velké. Osvědčené<br />
stálice, například česká<br />
předválečná avantgarda,<br />
jsou zvláště postižené.<br />
Bez renomovaného<br />
posudku, včetně<br />
technické expertizy, byste<br />
neměli dát ani ránu. Záleží<br />
na kvalitě znalce, kulaté<br />
razítko samo o sobě<br />
nic neříká. Obraz v textu<br />
Toyen – Smutný den<br />
J<br />
ak dlouhodobě investovat s kladným<br />
výsledkem? Při hledání odpovědi je třeba<br />
vzít v úvahu jeden podstatný fakt.<br />
Moderní finanční systém je ze své samotné přirozenosti<br />
inflační. A i když jsme se před deseti či<br />
patnácti lety radovali z nezávislosti centrálních<br />
bank a z poklesu inflace, ukazuje se, že tato radost<br />
byla předčasná. Světové centrální banky od<br />
Federálního rezervního systému přes Bank of<br />
England, Evropskou centrální banku až po Lidovou<br />
banku Číny zvyšují objem peněz v ekonomice,<br />
což tvoří inflační tlaky. A bude tvořit.<br />
Nemusíme chodit daleko. České domácnosti<br />
měly v lednu 2002 na bankovních vkladech celkem<br />
934 miliard korun. V lednu 2012 to bylo již<br />
1725 miliard korun<br />
– navzdory<br />
všem krizím Češi<br />
bohatnou! Zároveň<br />
však toto číslo<br />
prozrazuje rozpaky:<br />
kam s nimi?<br />
Rostoucí objem<br />
peněz má za následek<br />
růst cen,<br />
takže peníze „bezpečně“<br />
uložené<br />
u banky ztrácejí<br />
postupně kupní<br />
sílu. Není třeba<br />
zdůrazňovat, že jedinou cestou, jak vydělávat na<br />
inflaci, je investovat do něčeho, co samo podléhá<br />
inflaci. Tedy do majetkových aktiv, což jsou akcie,<br />
nemovitostí, zlata – a také starožitností a umění.<br />
Všichni známe příběh o Vincentu van Goghovi,<br />
který za život prodal jediný obraz; v 80. letech<br />
20. století se jeho díla dražila za desítky milionů<br />
dolarů a dnes by patrně nebyl problém dosáhnout<br />
cen v řádech stovek milionů.<br />
Van Gogh samozřejmě není jediný. I u nás jsme<br />
mohli zaznamenat romantický příběh svérázného<br />
fotografa Miroslava Tichého. Osamělý podivín<br />
prožil celý život v Kyjově, kde fotografoval<br />
tamější ženy a dívky. Místní jej měli za blázna,<br />
kterého nelze pustit ani na koupaliště, aby nebudil<br />
pohoršení. Kdepak umělec – až do momentu,<br />
kdy byl v roce 2004 náhle objeven kritiky a kurátory.<br />
Jeho díla se záhy objevila na výstavách v Paříži,<br />
Curychu či Tokiu. Tichý, kterému po většinu<br />
života stačil jediný kabát, se na sklonku života<br />
(narodil se roku 1926) stal mezinárodní celebritou.<br />
Na rozdíl od van Gogha se dožil uznání.<br />
Jiný příklad. Pokud budete mít štěstí, koupíte za<br />
pár tisíc obraz autora, jehož jméno nikomu nic<br />
neřekne. Za pár let jej můžete prodat za miliony.<br />
Něco podobného se stalo šťastlivcům, kteří získali<br />
před rokem 2008 některý z obrazů impresionisty<br />
Antonína Hudečka (1872–1941). Proč šel Hudeček<br />
tak náhle nahoru? Zřejmě proto, že Národní<br />
galerie otevřela ve Veletržním paláci zdařilou expozici<br />
českých malířů přelomu 19. a 20. století.<br />
Objevování opomíjených klenotů je nezbytnou<br />
součástí světa umění. Ale umění je i byznys.<br />
Ceny na aukcích<br />
se registrují a sestavují<br />
se z nich<br />
indexy podobné<br />
akciovým. Index<br />
současného<br />
umění se třeba za<br />
posledních deset<br />
let zdvojnásobil.<br />
V českém prostředí<br />
jsou investice<br />
do umění<br />
nedoceněné. Trh<br />
je malý, investoři<br />
nezkušení a mají<br />
obavy. Připusťme, že oprávněné. Na českém trhu<br />
řádí padělatelé.<br />
Riziko padělků lze odstranit nákupem děl žijících<br />
umělců. Získáte plátno, fotografii či plastiku za<br />
dostupnou cenu a budete vědět, že nejste podvedeni.<br />
Háček je zde jediný. Nikdy není předem jasné,<br />
kterého umělce čeká hvězdná budoucnost.<br />
Podle čeho dále vybírat? Například – technika<br />
hraje roli: olej na plátně je hodnotnější než olej<br />
na kartonu. Platinová fotografie je ceněna více<br />
než klasická a ta zase více než počítačový tisk.<br />
I kdybyste neměli šťastnou ruku a vaše investice<br />
nepřinesla miliony, stále bude mít smysl. V bytě<br />
nebo kanceláři budete mít originální dílo namísto<br />
prefabrikovaného plakátu z obchodního<br />
domu IKEA. Život s originálem přináší jiný pocit<br />
a jistou novou kvalitu, kterou lidé žijící bez umění<br />
nikdy nepoznají. Už jen toto je zisk. n<br />
▼ A120001147<br />
10ZEN
Svět podlE Evy: itáliE<br />
Bokovka ve Florencii<br />
Eva Klejmová tentokrát o nejlepším jídle v divadle,<br />
zero kilometre food a přisprostlém víně.<br />
Eva má práci snů.<br />
Létá po světě a testuje destinace.<br />
Její titul „concierge“ totiž<br />
znamená, že se stará<br />
o dovolené movitých klientů.<br />
Z dobrého rodu<br />
Nedaleko Benátek leží<br />
biofarma Tenutta di Collato<br />
patřící staré šlechtické rodině.<br />
Krom nádherných vinic<br />
a buvolů, kteří jsou zdrojem<br />
fantastické mozzarely, tu<br />
najdete obchůdek, kam jezdí<br />
všichni lidé z okolí kupovat<br />
sýry, salámy či octy. Dole<br />
víno Soffocone, v překladu<br />
orální sex, z vinařství Castelo<br />
Vinigliata, známého jako<br />
«Lovers lane host spot».<br />
J<br />
ak dlouho jste nebyli ve Florencii? Já<br />
zhruba dva roky, nicméně tentokrát si<br />
ji užívám zcela jinak. Ubytovala jsem se<br />
v hotelu Il Salviantino, úžasné vile na kopci asi<br />
20 minut autem od centra. Ráno vyrážím na trh<br />
Piazza Lorenzo Ghiberti, Mercato S. Ambrogio,<br />
klasický italský trh uprostřed pulzujícího centra,<br />
který neztratil své kouzlo. Barolo sýry, fociacca,<br />
prosciutto, rajčata, ryby, čerstvé maso, pasta…<br />
prostě pastva pro oči i chuťové buňky. Tady si<br />
můžete dát úžasnou snídani a venku na milém<br />
náměstíčku pak kávu. Kolem je i bleší trh, kde<br />
Italky křičí a přebírají džíny za 10 eur.<br />
Hned přes cestu najdete Teatro del Sale. Je to<br />
sice divadlo, ale zároveň se sem chodí i na jídlo.<br />
Musíte se však stát členem, abyste sem měli<br />
přístup. Členství stojí 5 eur na celý rok a můžete<br />
sem chodit každý den. A věřte mi, tohle je nejlepší<br />
členství vašeho života! Nejenže tu jako člen<br />
dostanete vynikající snídani za jednotnou cenu<br />
7 eur, oběd za 20 a večeři podle představení, ale<br />
vrátíte se zpět do minulého století. Atmosféra<br />
tady je neuvěřitelná, naprosto uvolněná, nikdo<br />
nikam nespěchá, takže tu můžete strávit i celý<br />
den. Divadlo funguje jako bufet, ale s tím, že<br />
kuchaři v průběhu dne vaří různá jídla ve staré<br />
prosklené kuchyni a křičí okénkem, co se zrovna<br />
servíruje. A vy si podle chuti buď přijdete pro<br />
talířek, nebo si počkáte na další chod. O hladu<br />
nebudete, v průběhu můžete uzobávat saláty,<br />
sardinky, gratinovanou zeleninu, ricottové<br />
gnocchi a jiné dobroty. Doporučuji oběd uzavřít<br />
pečenými jablky s máslem a skořicí.<br />
Dnes večer se tu odehrává tango vystoupení a prý<br />
už je úplně plno, byť rezervace neberou. Stejně<br />
tak jako všude na světě stačí, když někoho znáte,<br />
a stůl máte.<br />
Šťastný jako čuník<br />
Určitě si nenechte ujít další místní poklad,<br />
Castello Vincigliata, který je kousek od města.<br />
Tento zámek z 12. století je vyhledávaným<br />
místem, a to nejen kvůli nádhernému výhledu<br />
či bezchybnému servisu, ale především kvůli<br />
místním vínům. Ta jsou velmi chutná, i když je<br />
pojmenovali naprosto šílenými, někdy až vulgárními<br />
názvy. A samozřejmě platí čím bláznivější<br />
název, tím lepší víno. Škoda že nemají webové<br />
stránky, tedy mají, ale už deset let „under<br />
construction“, prostě Italové... Pokud hledáte<br />
tradiční recepty a neformální atmosféru, určitě<br />
vyrazte do Fiesole, restaurace Perseu Fiesolano<br />
na degustační menu.<br />
V neděli si nenechte ujít oběd v restauraci hotelu<br />
Il Salviatino, který začíná prkénkem výběru ze<br />
sýrů, salámů a šunek od místních malých výrobců,<br />
pokračuje výběrem z těstovin, mas a naložené<br />
zeleniny a graduje sérií dezertů, které kuchař<br />
přinese zabalené v papíře a převázané mašlí. To<br />
simuluje tradiční nedělní oběd italské rodiny,<br />
kde je typické, že členové rodiny přinesou do<br />
domu dezerty z místa svého bydliště. Jste sice<br />
v hotelu, ale atmosféra je příjemná a servis tak<br />
osobní, že si připadáte jako u babičky.<br />
Pokud vyznáváte trend bio, který hýbe světem<br />
a rozhodně se nevyhnul ani Itálii, za návštěvu rozhodně<br />
stojí unikátní projekt Antonello Colonna<br />
Valefredda Resort nedaleko Říma. Dokonce se tu<br />
nespokojili jen s bio, ale věnují se „zero kilometre<br />
food“, což znamená, že téměř všechno pochází<br />
z vlastní produkce a menu se mění podle sezony.<br />
Tento ultra moderní luxusní resort v kopcích<br />
Labica nabízí opravdu vše, od spa přes farmu se<br />
šťastnými prasaty (happy pigs), jak o nich mluví<br />
sám majitel, po vlastní výrobnu sýrů, gurmánskou<br />
restauraci a galerii umění. A ještě jednu perličku<br />
tento resort nabízí – je jím Antonello Colonna,<br />
kuchař s michelinskou hvězdou, který ukrytý zde<br />
v kopcích odkrývá svá tajemství prostřednictvím<br />
kuchařských lekcí.<br />
Takových pokladů nabízí Itálie stovky, ale o tom<br />
zase příště. Italové prostě milují krásné věci,<br />
upřednostňují „slow food“, kde nejde o množství,<br />
ale o kvalitu, a těší ze života.<br />
n<br />
▼ A120001592<br />
12ZEN
www.marinayachting.cz<br />
MARINA YACHTING<br />
Široká 9, Praha 1<br />
Králodvorská 9, Praha 1
portrét<br />
CEO v mini BMW. Alessandro<br />
ve veteránské Issetě, která je<br />
jedním z kousků jeho sbírky.<br />
14ZEN
[AlessAndro PAsquAle]<br />
Nostalgie<br />
pana Mattonky<br />
Ital, který vyrostl ve Švýcarsku, dnes řídí<br />
Karlovarské minerální vody. Vzpomíná, jak hrál<br />
řidiče s nahou topmodelkou, na autíčko, kam<br />
se s ním vešlo deset dětí, i na to, jak mu Češi<br />
kdysi říkali „to nejde“.<br />
Text Kristina Topičová Foto Bára Prášilová Kresba Eva Svobodová<br />
K<br />
dyž jsme připravovali rozhovor<br />
s Alessandrem Pasqualem<br />
(39), generálním ředitelem<br />
Karlovarských minerálních<br />
vod, jedno téma bylo jasné: auta,<br />
přesněji veterány, které sbírá. To pro<br />
mě ovšem nebyla žádná výhra. Naštěstí<br />
se ukázalo, že to v tomto případě<br />
tolik nevadí, protože o nich pan<br />
Pasquale dokáže vyprávět velmi zaníceně.<br />
A nejen o nich.<br />
Pochopitelně se však chtěl svými autíčky<br />
trošičku pochlubit, takže jsme<br />
strávili nějaký čas obhlídkou roztomilé<br />
červené Issety z dílny BMW,<br />
která vypadá jako větší nákupní taška,<br />
ovšem na čtyřech kolečkách, a robustní<br />
stříbrné Tatry 87 s nezaměnitelnou<br />
zadní ploutví.<br />
Kromě těchto dvou vozů parkují v sídle<br />
firmy na Mariánském náměstí v Praze<br />
ještě motocykl Jawa, který vypadal,<br />
že čeká na renovaci, a zbrusu nový bílý<br />
skútr Vespa, slavná italská městská<br />
motorka. „Tu jsme používali pro jednu<br />
marketingovou akci, tak jsme ji dali<br />
polepit firemním logem,“ říká Alessandro<br />
Pasquale. „No a mně se tak zalíbila,<br />
že jsem si ji nechal.“ „A jezdíte na ní<br />
po Praze?“ ptám se. „Tak to si tedy pište,<br />
že ano, je to pěkné žihadlo!“ Vždyť<br />
taky vespa znamená česky vosa.<br />
Ačkoliv jsme naše povídání chtěli pojmout<br />
spíše odlehčeně, tématu podnikání<br />
se samozřejmě vyhnout nedalo.<br />
Italský šéf hned na začátku podotkl,<br />
že jeho osobní život je s podnikáním<br />
velmi úzce spojen, čemuž se ostatně<br />
nelze ani divit, když řídí jednu z nejvýznamnějších<br />
firem v oblasti pro<br />
ZEN15
Jak šel čas s Mattoni<br />
Od geniálního marketéra k italskému stylu<br />
Po roce 1989 koupila<br />
Karlovarské minerální vody<br />
italská podnikatelská rodina<br />
Pasqualových. Předseda<br />
představenstva společnosti<br />
a zakladatel vodního impéria<br />
rodiny Antonio Pasquale se<br />
narodil v roce 1933 v Itálii.<br />
Po studiích práva začínal<br />
v rodinné firmě na výrobu<br />
limonád a alkoholických<br />
nápojů, v osmdesátých letech<br />
spoluvlastnil se svými bratry<br />
italskou společnost Aqua Vera.<br />
Po prodeji firmy v Itálii se<br />
rozhodl věnovat se společnosti<br />
Karlovarské minerální vody,<br />
kterou za pár let proměnil<br />
v jednu z nevýznamnějších<br />
evropských firem a lídra na<br />
českém trhu.<br />
V roce 1867 si Ottův pramen v obci Kyselka<br />
pronajal mladý karlovarský obchodník<br />
Heinrich Mattoni. Místní vodu začal stáčet,<br />
plnit do lahví a vyvážet. Výnos z prodeje<br />
byl tak dobrý, že si o šest let později mohl<br />
koupit od hraběte Černína celé území<br />
dnešní Kyselky včetně všech pramenů. Tím<br />
vznikla firma Mattoni. Mattoni investoval<br />
do infrastruktury, nového jímání pramenů<br />
i železnice. Když v roce 1910 umíral<br />
a společnost přebírali jeho dva synové,<br />
vyváželo se do světa okolo 10 milionů lahví.<br />
Až do komunistického zestátnění patřila<br />
značka k nejznámějším v Evropě.<br />
S milovanou Tatrou 87. Vůz se objevil i v reklamě na Mattoni.<br />
Alessandro Pasquale si v ní zahrál řidiče, který vezl modelku<br />
Hanu Soukupovou, oděnou «jen do své krásy».<br />
dukce minerálních vod v Evropě. Navíc Karlovarské<br />
minerální vody jsou firmou rodinnou,<br />
prezidentem společnosti je i ve svých téměř 80<br />
letech jeho otec Antonio a sestra Maria Elena je<br />
členkou představenstva. Doma se asi často baví<br />
o minerálkách, říkám si v duchu.<br />
„Z obchodního hlediska byl rok 2011 vcelku<br />
úspěšný, i když ne jednoduchý,“ říká pan Pasquale,<br />
„jednak jsme čelili určitým technickým<br />
problémům spojeným například se zaváděním<br />
nové antiseptické linky pro plnění lahví, a také<br />
ještě stále pociťujeme důsledky finanční krize.<br />
Pokud jde o nakupování, zákazníci jsou stále<br />
opatrní.“ Nicméně krizi bere jako výzvu. „Ano,<br />
protřídí se trh, zůstanou jen ti nejsilnější hráči,<br />
což nás motivuje k neustálému zlepšování<br />
se, a třebaže z krátkodobého hlediska to tak<br />
vypadat nemusí, z dlouhodobého to naši společnost<br />
určitě posílí.“ V nervózním roce 2012 se<br />
mohou zákazníci těšit nejen na vylepšené stávající<br />
receptury, ale také na zcela nové kategorie<br />
výrobků. Nic dalšího ale prozradit nechce.<br />
„Co vám ale říct můžu, je, že od jara budeme<br />
pro distribuci našich vod v Čechách a na Moravě<br />
více využívat železniční dopravu.“ Životní<br />
prostředí si asi dost oddechne. „Každá lidská<br />
činnost po sobě zanechává stopy, tomu se prostě<br />
nedá vyhnout, my se ale snažíme, aby tento<br />
dopad na životní prostředí byl co nejnižší,“ říká<br />
Pasquale.<br />
I proto v posledních letech společnost snížila<br />
obsah plastů v nápojových lahvích o 20 procent.<br />
„Také se nám podařilo snížit energetickou<br />
náročnost provozů<br />
o 10 procent a snažíme se<br />
též pomocí propracované<br />
logistiky a využívání<br />
nejmodernějších vozidel<br />
o to, aby i emise do<br />
ovzduší byly co nejmenší,“<br />
dodává k tématu.<br />
Že není společnosti životní<br />
prostředí lhostejné,<br />
potvrzuje ostatně i to, že<br />
Mattoni je jednou z prvních<br />
ekoefektivních vod<br />
na světě. .<br />
Český Ital ze<br />
Švýcarska<br />
Karlovarské minerální<br />
vody fungují v současné<br />
podobě téměř dvaadvacet<br />
let. Původní<br />
karlovarskou minerálku<br />
koupil a řídil Pasquale<br />
starší, jeho syn Alessandro<br />
v ní působí od roku 2003, nejprve coby<br />
člen představenstva, od roku 2009 jako její<br />
generální ředitel. V České republice tedy<br />
▼ A121002071<br />
16ZEN
BOSS Store Praha 1 Na Příkopě 6<br />
BOSS Store Letiště Ruzyně terminál 1 odletová hala A<br />
BOSS Store Letiště Ruzyně terminál 2 odletová hala C<br />
ZEN17
Lídr trhu<br />
Karlovarské minerální vody,<br />
a. s. jsou největším výrobcem<br />
minerálních a pramenitých<br />
vod v Česku. V současné<br />
době stáčejí a exportují<br />
přírodní a ochucené<br />
minerální vody Mattoni<br />
a Magnesia, přírodní<br />
a ochucenou pramenitou<br />
vodu Aquila a několik<br />
druhů ledových čajů. Do<br />
holdingu patří i Poděbradka<br />
a Dobrá voda. Na českém<br />
trhu společnost zastupuje<br />
prémiové džusy Granini<br />
a sirupy YO. Skupina KMV<br />
působí v dalších 30 zemích<br />
světa a zaměstnává více než<br />
700 lidí.<br />
Jako lídr trhu usiluje<br />
o systematické zavádění<br />
inovací. Mattoni se vyrábí ve<br />
formátu 0,75 l, oblíbeném<br />
hlavně v restauracích,<br />
část produkce se plní na<br />
aseptické lince ve sterilním<br />
prostředí. Mattoni je první<br />
„eko-efektivní“ vodou světa<br />
dle mezinárodní ISO normy.<br />
žije téměř devět let. Kde se dnes cítí víc jako<br />
doma – v Čechách, nebo v Itálii? „Je to poněkud<br />
složitější,“ odpovídá, „narodil jsem se<br />
sice v Itálii, takže jsem Ital a cítím se jako<br />
Ital. Když mi bylo šest let, s rodiči jsme se<br />
přestěhovali do Švýcarska, k rodině se tedy<br />
vracím do Švýcarska, a posledních osm let za<br />
svůj domov považuji Čechy, kde žiji a pracuji,<br />
a věřím, že ještě nějakou dobu budu.“ A jak se<br />
mu v Čechách líbí? Hodně podobností spatřuje<br />
mezi Českem a Švýcarskem. „Na rozdíl<br />
od Švýcarska, které je takové špičaté, jsou ale<br />
Čechy jemnější,“ usmívá se. A jací jsou podle<br />
něj Češi? „Velmi zvídaví, ale jejich přístup<br />
k řešení problémů bývá mnohdy poněkud<br />
konzervativní,“ neodpustí si jemné popíchnutí.<br />
Při otázce, zda podle něj změnila česká<br />
společnost za dobu, co zde žije, se zamyslí:<br />
„Pravda je, že jsem dříve dost často slýchal,<br />
že něco nejde. Což mě ovšem spíš motivuje<br />
k tomu dokázat opak. Teď poslední dobou už<br />
mi to lidé neříkají. Tak nevím, jestli je to tím,<br />
že se Češi změnili, nebo se mi ti negativně<br />
naladění začali vyhýbat.“<br />
Tatru nikomu nepůjčím<br />
Letmým pohledem na diktafon zjišťuji, že půlhodina<br />
rozhovoru je za námi, fotoscéna však<br />
ještě není připravená, můžeme tedy v klidu pokračovat<br />
v povídání. Když se řekne Čech, první<br />
asociace, která cizinci naskočí, bude asi pivo.<br />
Když se řekne Ital, Čecha napadne třeba krásné<br />
auto. Alessandro Pasquale ale neholduje novému<br />
ferrari ani lamborghini – sbírá veterány.<br />
„Je to rodinná vášeň, začal s tím můj tatínek,<br />
když mi bylo asi osm. A mě to hned chytlo<br />
taky.“ Podotýká, že jsou s otcem sběratelé<br />
poněkud netypičtí, protože si auta nechávají<br />
– doposud žádné neprodali. „Každé má nějaký<br />
příběh a je něčím výjimečné,“ odpovídá na<br />
otázku, které z nich má nejraději.<br />
Nicméně nakonec jedno ze svých oblíbených<br />
autíček přece jen uvede. Je<br />
to Fiat Topolino, malinkaté vozítko<br />
neurčité hnědavé barvy z konce<br />
40. let, s oddělávací gumovou střechou, se<br />
kterým jezdívali coby děti se strýcem a bratranci.<br />
„Když se odklopila střecha, tak se nás<br />
tam vešlo deset dětí ,na stojáka‘. Byli jsme sice<br />
jako sardinky v krabičce, ale jelo se jako o závod,“<br />
baví se nad vzpomínkou. A samozřejmě,<br />
i toto autíčko stále mají a stále s ním občas jezdí.<br />
Stejně tak občas provětrají i další skvosty.<br />
V Čechách se účastnili například veteránské<br />
Rallye Český Krumlov. Za zmínku také stojí,<br />
že stříbrná Tatra 87 si zahrála v reklamě na<br />
Mattoni. „V té reklamě jsem Tatru řídil sám,<br />
nechtěli jsme ji půjčovat nikomu cizímu. Bylo<br />
to docela bizarní, já jsem byl oblečen jako řidič,<br />
modelka Hana Soukupová, která představovala<br />
dívku ve vodních šatech, byla oděná jen do<br />
své krásy, všechny ty vodní efekty vznikaly až<br />
v postprodukci. Točilo se sice v létě, ale v noci.<br />
Moc teplo nebylo a natáčení se táhlo… Hana<br />
je ale velká profesionálka, za celou dobu si ani<br />
jednou nepostěžovala, dokonce jsme spolu<br />
vedli i smysluplnou konverzaci. Ta reklama se<br />
velmi povedla a získala i nějaká ocenění.“<br />
Přátelé loudí tiramisu<br />
Ve volném čase, kterého ovšem nemá nazbyt,<br />
Alessandro Pasquale rád cestuje. Na poslední<br />
dovolené byl loni v Africe, na safari v Namibii.<br />
Tam se mu velmi líbilo. A jak dobře zná vlastně<br />
Českou republiku? „Tak kromě Prahy, která<br />
je krásná a mám<br />
n NA ZAČáTKu VŠeHo ByL HeINRICH MATToNI,<br />
KTeRý SI PRoNAJAL PRAMeN V oBCI KySeLKA.<br />
ji velmi rád, mám<br />
také rád jižní Čechy<br />
– líbí se mi třeba<br />
v Českém Krumlově<br />
nebo v Budějovicích,“ vyjmenovává. Co<br />
by naopak doporučil svým českým známým<br />
v Itálii? „Nelehká otázka. Itálii mám rád celou,<br />
osobně asi nejvíc Toskánsko, Neapol, Sicílii,<br />
ale nesmíte také zapomenout, že jsem déle než<br />
v Itálii žil ve Švýcarsku, takže hory, určitě Alpy,<br />
a samozřejmě jezera.“<br />
Další věc, kterou Itálie proslula, je kromě ladných<br />
vozů samozřejmě kuchyně. „Jestli chcete<br />
vědět, zda rád jím, tak ano, ale řekl bych, že<br />
jsem spíše gurmán-amatér,“ říká štíhlý manažer.<br />
„Rád taky vařím, ale nerad po sobě uklízím<br />
kuchyň.“ Přednost dává spíš lehkým jídlům,<br />
preferuje pochopitelně italskou kuchyni,<br />
tedy těstoviny, zeleninu, ryby, rád si vychutná,<br />
a také sám připraví, třeba steak nebo lasagne.<br />
K jeho kulinářským majstrštykům pak patří<br />
tiramisu. „Přátelé říkají, že moje tiramisu je<br />
fantastické, a vždy, když je nějaká příležitost,<br />
tak ho po mně loudí,“ směje se. A co nějaké<br />
recepty od maminky? „Vařím většinou podle<br />
vlastní fantazie. Rodinné recepty se snažím<br />
připravovat popaměti, jít si za mámou pro<br />
recept bych se asi trošku styděl, u nás doma<br />
muži totiž obvykle nevaří,“ přiznává. Nu, italská<br />
výchova se nezapře.<br />
Po dobu, kterou žije v Čechách, samozřejmě<br />
vyzkoušel i českou kuchyni, nemůže však říct,<br />
že by si ji výrazně oblíbil. „Tady je totiž velký<br />
rozdíl mezi tím, jakou českou kuchyni vaříte<br />
doma, a co se podává v restauracích. Když si<br />
dám něco na návštěvě u přátel, bývá to výborné,<br />
ale o žádné české restauraci, kde by vařili<br />
tak dobře, nevím.“<br />
n<br />
▼ A120000978<br />
18ZEN
advErtorial<br />
J<br />
arní trendy pro letošní<br />
sezonu jsou<br />
neuvěřitel ně demokratické.<br />
V do konale padnoucích<br />
dží nách, šmrncovní<br />
kožené bundě a nápaditém<br />
tričku od Gas budete královnou<br />
sluncem zalité ulice.<br />
Inspirací pro jarní kolekci na<br />
rok 2012 byla u Gasu americká<br />
móda 50. let.<br />
Základem šatníku pro volný<br />
čas jsou samozřejmě džíny.<br />
Ty od Gasu splní očekávání<br />
i těch nejnáročnějších z vás.<br />
Milujete přiléhavé jeggins,<br />
které dokonale kopírují křivky,<br />
rovně střižené nebo takové,<br />
které vypadají, jako byste<br />
De<br />
mo<br />
kra<br />
tic<br />
ký<br />
GAS<br />
si je vypůjčila z šatníku vašeho<br />
přítele? Gas má odpověď<br />
na každou vaši představu.<br />
K džínám nerozlučně patří<br />
bunda nebo sáčko. Bezhlavě<br />
se zamilujete do topů se<br />
špagetovými ramínky i volných<br />
triček s rockerským<br />
po tiskem.<br />
Dalším kouskem, který si<br />
nutně musíte pořídit, je džínová<br />
košile. Návrháři u Gasu<br />
ji doporučují kombinovat<br />
s denimovými kalhotami<br />
a červenou barvou: ať už na<br />
rtech, či nehtech. Nic totiž<br />
není svůdnějšího než nebesky<br />
modrá spojená se sexy<br />
karmínovou!<br />
n<br />
ZEN19
Eportáž<br />
20ZEN
Blues<br />
Banánové<br />
repuBliky<br />
Fotograf Jan Sochor v Jižní Americe zachytil upocený<br />
život na plantážích, kde v šílených podmínkách lidé<br />
sklízejí něco zeleného a tvrdého, co pořádně postříkají<br />
chemií, aby se to na druhém konci světa proměnilo<br />
v žádanou zdravou stravu.<br />
Text a foto Jan Sochor<br />
ZEN21
80 % na světě exportovaných<br />
banánů vyroste v Latinské<br />
Americe. Banány jsou po rýži,<br />
pšenici a kukuřici čtvrtou nejkonzumovanější<br />
plodinou<br />
na planetě (nahoře).<br />
Zhruba 25 % celkové sklizně<br />
se vyhodí, protože banán je<br />
buďto malý, nebo má hnědou<br />
skvrnku na slupce, a tím<br />
pádem „nevyhovuje firemním<br />
normám prodeje“ (vlevo).<br />
Místní vlády ve snaze zajistit<br />
odbyt banánů nabízejí snížení<br />
vývozních cel, pokoušejí se<br />
deregulovat sociální a environmentální<br />
politiku a nalákat velké<br />
společnosti právě do své země<br />
(vpravo nahoře).<br />
Banánovník, který se dnes<br />
industriálně pěstuje, je vyšlechtěná<br />
bezpohlavní rostlina. Nemá<br />
semena pro rozmnožování, je<br />
sterilní. Jednotlivé stromy jsou<br />
geneticky identické klony (vpravo).<br />
22ZEN
ZEN23
24ZEN
Produkce banánů přináší<br />
rizika pro obyvatele banánových<br />
regionů – zvyšují se počty případů<br />
mužské sterility, rakoviny,<br />
kožních nemocí a respiračních<br />
problémů.<br />
Ve spotřebě agrochemikálií je<br />
banánovník druhý na světě hned<br />
po bavlníku. Třetinu prodejní<br />
ceny banánu tvoří náklady<br />
na jeho chemickou „údržbu“<br />
pomocí pesticidů a herbicidů<br />
(vlevo nahoře). Na snímku jede<br />
sběrač na sedátku „lanovky“, jejíž<br />
konstrukce je natažena mezi<br />
nekonečnými lány banánovníků.<br />
Více než tři čtvrtiny<br />
světového obchodu s banány<br />
ovládájí tři nadnárodní<br />
společnosti – Dole, Chiquita<br />
a Fresh del Monte (vlevo).<br />
C<br />
elkem marně jsem si roztáhl deštník.<br />
Polední teplota – přes čtyřicet na<br />
slunci – mě i přes stín deštníku zabíjí.<br />
Pochoduju podél prašné silnice na karibském<br />
pobřeží Kostariky, blízko přístavu Limon. Roztopený<br />
asfalt se prohýbá pod každým mým<br />
krokem. Tetelící se horký vzduch rozmazává<br />
nekonečnou zelenou masu ubíhajících banánových<br />
stromů – kostarické pobřeží pokrývá<br />
zhruba 50 000 hektarů banánových plantáží<br />
(bananeras).<br />
Po dvou hodinách pochodu jsem konečně zaznamenal<br />
pohyb v zelené mase. Rychle jsem<br />
zaplul mezi obří svěšené listy banánovníků. Po<br />
několika stech metrech narážím na tříčlennou<br />
pracovní skupinku. Douglas (19 let, 1 dítě), Luis<br />
(21 let, 2 děti), Genaro (17 let, zatím bez dětí).<br />
První odsekává mačetou trsy zelených nezralých<br />
banánů, druzí dva je na zádech, na nafukovacím<br />
polštáři, aby se ovoce nepoškodilo, nosí<br />
k lanovce a zavěšují na háky.<br />
Tempo je husté, všichni tři skoro běhají. „Dnes<br />
máme úkol 820 beden, až to uděláme, jdeme<br />
domů,“ vysvětluje Luis, zatímco Douglas pobíhá<br />
od stromu ke stromu a přeměřuje banány<br />
kalibrátorem, zda už splňují normu pro sklizeň.<br />
„Já vstávám ve tři ráno, vstává se mnou<br />
i moje señora, aby mi udělala oběd s sebou.“<br />
Douglas se na okamžik zastavil vedle mě<br />
a utřel si čelo špinavým propoceným trikem.<br />
„V pět ráno začneme a končíme tak v šest<br />
v sedm, záleží, jak rychle děláme.“ Celá parta<br />
je v neustálém pohybu, prochází vymezený<br />
úsek plantáže a věší odsekané trsy banánů na<br />
dopravní lanovku. „Mám smlouvu na tři měsíce,<br />
víc mi nedají.“ Genaro zadýchaně zavěsil<br />
pětadvacetikilový trs banánů na bimbající se<br />
hák lanovky. „Pak musim tři měsíce čekat, než<br />
mi dají další smlouvu.“ – „Co děláš mezitím?“ –<br />
„Občas mě berou nárazově, na jeden den, když<br />
je corte (česání).“<br />
Vzpomněl jsem si na zástup mužů čekajících<br />
ráno před branou jedné z plantáží, kterou jsem<br />
míjel autobusem. Sklizeň banánů probíhá nepravidelně,<br />
podle objednávky z firemních centrál<br />
(Dole, Chiquita, Del Monte…). Firmám se<br />
nevyplatí držet všechny zaměstnance na stálo,<br />
na chemickou údržbu jim stačí několik dělníků<br />
a objednané práškovací letadlo. „Kolik za<br />
den? No, počkej, nevim, mám 70 000 colonů za<br />
15 dní práce.“ Zhruba dvě české stovky za čtrnáctihodinovou<br />
šichtu v příšerném tropickém<br />
vedru, chemicky kontaminovaném prostředí<br />
a nulové perspektivě pro budoucnost. „Nedá se<br />
to dělat moc dlouho,“ potvrzuje můj odhad Luis,<br />
„tak do pětadvaceti třiceti, pak si musíš najít<br />
něco lehčího. Ale pánbu zaplať, že máme tuhle<br />
práci. Co jinýho bysme tu mohli dělat?“ n<br />
ZEN25
oZhovor<br />
[Jan Lamser]<br />
Veselý<br />
bankéř<br />
a zrychlený<br />
čas<br />
Šéf Poštovní spořitelny<br />
o prohře s nejlepší šachistkou,<br />
nádražním domku pro<br />
synka, teologii pro finančníky<br />
a civilizaci, která po cestě na<br />
Měsíc už nemá kam jít.<br />
Text Milan Vidlák<br />
Foto Tomáš Železný<br />
K<br />
dyž jsem domlouval rozhovor s vaší<br />
mluvčí, prozradila mi, že jste svým<br />
dětem koupil železniční zastávku...<br />
Je to jen nádražní domek na jednom nádraží v jižních<br />
Čechách, který byl postaven koncem 19. století<br />
pro obsluhu nádraží. Jezdí tam vlaky na trase<br />
z Veselí nad Lužnicí do Českých Velenic, která<br />
není elektrifikovaná, všechno se tam na dráze<br />
dělá postaru – závory stahují klikou. Působivé je<br />
to obzvlášť pro děti. Jak nás tam už znají, strojvedoucí<br />
vždycky zatroubí, mávají… A jezdí nám tam<br />
i spousta známých.<br />
Působivé pro děti, ale asi i pro vás. Prý jste<br />
velký železniční fanda.<br />
My jsme to pořídili hlavně kvůli dvanáctiletému<br />
synovi, ale baví to i mě. Podnikáme nostalgické<br />
jízdy, chodíme na akce v železničních muzeích...<br />
Už jste jel Jančurovými žlutými vlaky?<br />
Já jezdím každý den vlakem do práce z Radotína,<br />
ale třeba do Ostravy, kam on jezdí, se nedostanu.<br />
Ptám se proto, že stát dlouho bránil vstupu na<br />
koleje člověku, který pozvedl z popela autobusovou<br />
dopravu, u níž taky říkali, že to nejde…<br />
Nejsem expert, ale je evidentní, že je tu celá řada<br />
otevřených otázek i absurdit, že když třeba budete<br />
chtít vlakem na Západ, tak se tam skoro nedostanete.<br />
I Deutsche Bahn do Prahy raději provozuje<br />
autobusovou linku. Jsou tu i technologická<br />
témata: celá republika je historicky rozdělena na<br />
dva úplně odlišné celky z hlediska trakcí, střídavé<br />
a stejnosměrné. Také je třeba otázka, zda místní<br />
tratě jsou důležité jen dopravně, nebo i kulturně.<br />
Dalším vaším koníčkem jsou šachy, ve kterých<br />
jste hrál dokonce extraligu...<br />
Šachy hraju pořád. Byť jsou vlastně z podstaty<br />
individuální sport, to nejprestižnější – alespoň<br />
na národní úrovni – jsou kupodivu soutěže družstev.<br />
Hraju za náš bankovní tým. Ročně tak sehraju<br />
okolo patnácti partií.<br />
Když nemáte zápas a po ruce soupeře, dáte si<br />
na odreagování partičku s počítačem?<br />
To nemá cenu. Jednak vás vždycky porazí, ale<br />
problém je hlavně v tom, že si s ním vlastně ani<br />
nezahrajete. Hraje dobře, ale člověk by takhle nikdy<br />
hrát nemohl, protože nemá jeho výpočetní<br />
sílu, člověk mnohem víc staví na odhadu a intuici.<br />
Respektive kdyby člověk zkoušel hrát podle<br />
26ZEN
Jan Lamser pózuje<br />
fotografovi ZENu.<br />
Zaměstnanci mají<br />
na střeše budovy<br />
ČSOB krásný<br />
park, bankéř však<br />
přelézal zábradlí.<br />
ZEN27
Výboje naší civilizace skončily. A tak teď<br />
expanze už není prostorová, ale časová. Máme<br />
smartphony a celý svět se totálně změnil…<br />
počítačových algoritmů, ale z hlavy, tak by všechno<br />
prohrál. A když hrajete s počítačem, máte navíc<br />
tendenci se mu přizpůsobovat. Protože jak vás<br />
poráží, chcete hrát jako on, tím si ale škodíte.<br />
Spolu s dalšími českými manažery jste se<br />
zúčastnil simultánních partií se slavnými<br />
šachisty, například nejlepší světovou hráčkou<br />
Judit Polgárovou. Vyhrála 25:0. Jaké to bylo?<br />
Ne vždycky je velká výhoda, že je tam na jediného<br />
hráče mnoho soupeřů. Pravidla jsou taková, že<br />
když k vám Polgárová přijde, vy musíte zahrát.<br />
Je to nepříjemné v tom, že když je složitá pozice<br />
a chtěl byste se zamyslet, tak si ten čas nemůžete<br />
regulovat. A někteří hráči, jako třeba Polgárová,<br />
na to v těch simultánkách evidentně hrajou<br />
a schválně táhnou velmi rychle. Amatéři pak<br />
často dělají pod tlakem chyby, které by normálně<br />
nedělali. Nechci to nějak rozkecávat, ale má to<br />
hodnotu spíš společenskou než sportovní.<br />
Využíváte umění šachu nějak v bankovnictví?<br />
Partie trvají čtyři pět hodin, a když toto zvládáte,<br />
velmi se to hodí i mimo šachovou partii. Vydržíte<br />
dlouhé debaty, všimnete si souvislostí a skoro nic<br />
vám neuteče. U šachů se říká, že jsou postaveny<br />
na propočtu, ale to není tak úplně pravda – těch<br />
možností je tolik, že je stejně nikdo nespočítá. Klíčové<br />
je, že rozvíjejí intuici pro to, co je podstatné.<br />
Představte si, že máte knihu, která má pět tisíc<br />
stran, a deset minut na to, abyste v ní našel to důležité.<br />
Takhle nějak hrajete šachy, že si z ohromného<br />
množství možností vyberete pár věcí, na<br />
které se zaměříte, pak srovnáváte, táhnete.<br />
Jste známý tím, že se na bankovní poměry oblékáte<br />
dost neformálně. Sledujete módní trendy?<br />
Nakupuju spíš tak nahodile, když mám dojem,<br />
že se mi někde třepí nějaká košile. Často nosím<br />
džíny, u kterých předstírám, že jsou to kalhoty<br />
od obleku, protože jsou černé, a k tomu si vezmu<br />
buďto košili, kterou jsem si vzal kvůli vám, abych<br />
nevypadal, že si vás nevážím…<br />
... vidíte, a já si kvůli vám nevzal oblek, ale triko<br />
s límečkem.<br />
Triko toho polo typu nosím taky často, a na to<br />
sako, protože je to praktický, můžu v něm mít<br />
věci po kapsách a nemusím je tahat po všelijakých<br />
divných taškách. A některé obleky mám na<br />
míru, respektuju, co se od nás v tomto sektoru<br />
čeká. Když jdu za guvernérem národní banky,<br />
vezmu si manžetové knoflíčky.<br />
Co vaše brýle? Když jsem kolegům řekl, že<br />
budu dělat rozhovor s vámi, vzpomněli si: To je<br />
ten, co má ty pěkný brejle...<br />
Tyhle nosím minimálně deset let. Tehdy jsem na<br />
ně narazil kdesi na Zličíně, byly tuším ve slevě,<br />
protože je asi nikdo nechtěl. Přišlo mi to zábavné,<br />
připadal jsem si v nich tak nějak komicky jako<br />
čmelák, jako bych měl na sobě sluneční brýle,<br />
a pak jsem si na to zvykl. Tehdy to budilo pozornost,<br />
ale dnes má podobné kdekdo, například vy.<br />
Ale možná jsem se stal nevědomky nositelem nějakého<br />
trendu. (usmívá se)<br />
Vystudoval jste matematiku a teologii. Má to<br />
nějakou hlubší příčinu?<br />
Já jsem se spíše omylem dostal na studia matematiky,<br />
rozhodně bych se tím neuživil. To jsem<br />
zjistil v okamžiku, kdy jsem školu dodělal a byl<br />
nucen si hledat uplatnění jaksi v jiném oboru.<br />
Nějakou dobu jsem si dodělával vzdělání ekonomického<br />
směru a studoval i strategii v Paříži.<br />
A když jsem začal působit v bankovnictví, došlo<br />
mi po čase, že na tu práci ještě pořád nejsem<br />
dostatečně vybaven. Problém ekonomických<br />
škol je ten, že jsou velice omezené na určitou<br />
definici toho, o čem ta práce má být. Takže teologii<br />
jsem bral jako užitečnou sondu do trošku<br />
širšího kontextu světa kolem sebe. V okamžiku,<br />
kdy máte vysokou pozici, to potřebujete. Často<br />
se dnes mluví v souvislosti s bankovnictvím<br />
o etice, ale málokdo z těch, co se takových diskusí<br />
účastní, vůbec ví, co to taková etika vlastně<br />
je, kde se vzala. Je to ohromně komplikovaná<br />
disciplína, bohatá, úplně opomíjená z hlediska<br />
nějaké fundamentální reflexe na úrovni managementu<br />
bank. V takovém byznyse by měl být<br />
přitom téměř kvalifikační požadavek se v ní alespoň<br />
elementárně vyznat.<br />
Měl jste pro tu teologii i nějaké hlubší zázemí,<br />
třeba rodinné?<br />
U těchhle otázek jsem vždycky na rozpacích. Proč<br />
se to stalo, odkud se to vzalo, na co to navazovalo.<br />
Na to se mě ptalo víc lidí, a když jsem se pokoušel<br />
poctivě odpovědět, zjistil jsem, že existuje asi patnáct<br />
pravdivých odpovědí. Namátkou: Náhle jsem<br />
prozřel a v pokročilejším věku se začal věnovat<br />
duchovnu, nebo že jsem si chtěl doplnit jazykové<br />
vzdělání a člověk potřebuje umět latinu – a k té se<br />
sám nedonutíte, takže tohle byla taková rafinovaná<br />
metoda, pro tože musíte dělat zkoušky a to<br />
vás donutí. Nebo že jsem tu školu začal studovat<br />
v době, kdy jsem byl extrémně pracovně vytížený,<br />
28ZEN
až jsem začínal mít obavy, abych nějak nezblbnul.<br />
Takže jsem to bral jako manévr na způsob duševní<br />
hygieny a únik z prostředí, kde trávíte celé dny,<br />
noci, víkendy. A taky mi to doporučila kartářka.<br />
Ale hlavně, a zejména, teologie je přeci o víře.<br />
Ještě k té etice. Bankéři dnes opravdu nemají<br />
nejlepší pověst. Ve vzduchu najednou lítají<br />
deriváty a bilionové dluhy. Co se stalo?<br />
Dělám práci, která je poměrně konkrétně vymezena.<br />
Její výhodou je, že se nemusím trýznit tím,<br />
že bych si musel klást takovéto fundamentální<br />
otázky a hledat na ně zásadní odpovědi, abych ji<br />
dělal dobře. Bez ohledu na to, jaké jsou tyto globální<br />
souvislosti, Era / Poštovní spořitelna má cíl,<br />
který není tolik vznešený, ale z mého pohledu<br />
dostatečně zajímavý, abych se mu mohl věnovat<br />
a diskontovat prostor těchto existenciálií. Svět je<br />
prostě složitý. My se k tomu ostatně tady naším<br />
konceptem Ery vymezujeme tak, že jakási záhadnost<br />
je jeho podstatou, jsme s tím smířeni. A spíš<br />
hledáme recepty, jak se v tom nepřehledném světě<br />
zorientovat a radostně a produktivně přežívat...<br />
Na ty vaše obecné otázky nějaký názor samozřejmě<br />
mám, ale to se dostáváme do trošku jiné zóny.<br />
Kdyžtak mě hlídejte, (obrací se na mluvčí Zuzanu)<br />
abych tady nezačal blouznit a glosovat poslední<br />
vývoj ohledně Goldman Sachs citacemi ve stylu<br />
„Už tehdy Nostradamus, ba i Mistr Eckhart“…<br />
Banky zachraňují daňoví poplatníci, jimž<br />
rostou daně i ceny zboží, ale ani oni už nemají<br />
peníze. Zadlužení jsou úplně všichni. Krize<br />
bývaly lokální, teď je jedna globální. Čím to?<br />
Tedy dobře, budu chvíli mluvit opravdu jen za<br />
sebe. Ten důvod, proč došlo k značnému zmatení,<br />
spočívá v tom, že se vypointoval konflikt,<br />
který ve skutečnosti před našima očima probíhá<br />
už 40 let, a my jsme si toho zatím jen nevšimli.<br />
A ten je dán tím, že skončilo v západní<br />
civilizaci období extenzivní expanze. Náš prostor<br />
se přestal rozšiřovat geograficky – do té<br />
doby se objevovaly nové kontinenty, a nakonec<br />
se letělo na Měsíc – a demograficky. Tak to probíhalo<br />
několik set let. V civilizaci to vyvolalo<br />
vznik určitých mechanik, které jsou silně podmíněny<br />
tímto implicitním modelem expanze.<br />
Jenom když se konkrétně zamyslíte nad tím, co<br />
dnes vidíme – důchodový systém je založený<br />
čistě na tomto expanzním základu. Jenže letem<br />
na Měsíc a poválečným baby boomem to končí,<br />
od počátku sedmdesátých let se naše civilizace<br />
noří víc do sebe. Má to zajímavé projevy – třeba<br />
počítače. Expanze už není směrem ven, ale do<br />
mikrosvěta, zkracujeme i čas, vše se najednou<br />
dělá ry chle. Civilizace se noří do času. Problém<br />
je ale v tom, že to, co se děje reálně, třeba jen to,<br />
že máme smartphony, se vůbec nesešlo s nastavením<br />
sociální a politické i civilizační mechaniky.<br />
Čím dál tím víc to v součtu drhne.<br />
Jak s tím souvisí dluhy a peníze? Z mého pohledu<br />
je svět peněz sám o sobě překvapivě neutrální.<br />
Banky nejsou ani dobré, ani špatné. Jsou jako<br />
elektrické dráty, kterými energie teče. A ten,<br />
kdo s nimi zachází, je z jedné strany společnost<br />
coby uživatelé, z druhé politici, kteří stanovují<br />
pravidla. Oni mají ohromné nástroje k tomu,<br />
jak ovlivňovat chování bank. Hledat příčiny<br />
problému v tomto sektoru považuju vlastně za<br />
komické, protože ty jsou vždy jen v té politice<br />
a v civilizaci. Peníze jsou jakýmsi lakmusovým<br />
papírkem, kde se jednotlivé nekonzistence projevují.<br />
Problém je v tom, že civilizace evidentně<br />
Až ten vláček zapíská...<br />
Jan Lamser je fanda železnic<br />
a jako jeden z mála vrcholných<br />
manažerů jezdí do práce<br />
každý den vlakem, kde si<br />
v klidu přečte noviny.<br />
ZEN29
Pracovat tam, to musí být<br />
radost! Aby taky ne, navrhoval<br />
Josef Pleskot. Cigárko na<br />
střeše, kafíčko u bazénku.<br />
Budova skupiny ČSOB<br />
(pod kterou spadá i Era /<br />
Poštovní spořitelna, klientsky<br />
nejpřívětivější banka roku 2011)<br />
stojí v zeleni pražských Radlic<br />
a letos slaví páté narozeniny.<br />
potřebuje jiný model správy sebe sama. Tato<br />
potřeba se nicméně skutečně projevuje právě<br />
v těch finančních zmatcích. Ty ale nevznikly<br />
samy ze sebe kvůli nějaké sektě chamtivých<br />
bankéřů. Ti politici, kteří v takové iluzi žijí – a je<br />
jich evidentně většina – to je ten opravdový problém.<br />
Nemají vůbec žádné vize. Je úplně strašlivý,<br />
v čích rukách vlastně jsme.<br />
A není to naše chyba?<br />
Společnost prvoplánové chování politiky vnímá,<br />
takže jsme kromě bouřlivého vývoje ve světě financí<br />
dnes i v totální krizi důvěry. Společnost<br />
absolutně nevěří politikům, že mají relevantní<br />
odpověď na problémy. Zároveň je ale sama velmi<br />
zhýčkaná, posledních sto let přineslo pohodlný<br />
život, kterého se nikdo nechce vzdávat.<br />
V novinách jsem si přečetl, že ministrům zbylo<br />
z loňska 111 miliard korun, které nestihli utratit.<br />
Jak to vypadá, mít k dispozici sto miliard?<br />
Mají tisíc účtů? Jeden? Jsou ty peníze opravdu<br />
někde, nebo je to jen číslo?<br />
Realita je velmi složitá. Čím víc se ji snažíme popsat,<br />
tím nepřehlednější je i ta finanční jazyková<br />
konvence, kterou používáte. Tak říkáme, že je<br />
sto miliard na účtu, ale jak může být na účtu sto<br />
miliard? Že existuje takový účet v bance? Nebo<br />
existuje nějaký účet coby kapitola v nějakém rozpočtu,<br />
ze kterého bude v příštích deseti letech<br />
možné čerpat na nějakou formu investic – což je<br />
vlastně něco úplně jiného, ale dá se na to použít<br />
stejný termín, který může mást... Bereme finance<br />
jako aparát, kterým se snažíme realitu popisovat,<br />
ale dokonce i řídit. Zjednodušujeme si tím vlastně<br />
život; realitu si reprezentujeme tak, že má společného<br />
jmenovatele, a to peníze. Věříme, že finance<br />
jsou skutečně schopny tuto roli hrát. A to je samozřejmě<br />
samo o sobě víc než sporné. Ale i když to<br />
připustíme, a ve smyslu vaší otázky si odpovíme,<br />
že ony peníze „opravdu jsou“ a nejde jen o „nějaké<br />
číslo“, stejně v dnešní době má jazyk ekonomie<br />
velký problém. Zdá se, že jeho pojmosloví a gramatika<br />
není dostatečně vybaveno pro smysluplnou<br />
artikulaci současných problémů. Stačí se podívat,<br />
jak mezi sebou diskutují elitní ekonomové,<br />
jak mají tendenci se mýlit a neshodnout ani v základních<br />
otázkách. To není tím, že jsou hloupí,<br />
ale ekonomický svět se svou ambicí hodnotové<br />
reprezentace je de facto stejně složitý jako realita<br />
a ekonomové se v něm svou gramatikou ztratili.<br />
Není to bizarní? Evropská centrální banka stejně<br />
jako Fed, americká centrální banka, v době,<br />
30ZEN
kdy USA mají samy obrovské dluhy, vytiskne či<br />
virtuálně vytvoří peníze, a za to kupuje, napřímo<br />
nebo přes komerční banky, dluhy americké<br />
vlády nebo dluhy Řecka?<br />
Tak ten systém funguje. Tvorba peněz, jak vy říkáte,<br />
je doslova záležitostí politickou. Od opuštění<br />
zlatého standardu je opravdu víra v nějakou<br />
měnu otázkou důvěry, respektive důvěra v danou<br />
měnu je otázkou víry v to, že měnová politika<br />
dané centrální banky je rozumná. V tomto smyslu<br />
to až tak bizarní nakonec není.<br />
Ale není to především znehodnocování měny?<br />
O tom, že to tak je, není sporu. Otázka je, jestli je<br />
to rozumné takto dělat, nebo ne. Mnohem větší<br />
potíž ale vidím v tom, že ani Spojené státy, ani<br />
Evropa neví, jak se strukturálně zorganizovat.<br />
Právě tomu totiž investoři – banky, fondy a soukromníci<br />
a analytici – prostě nevěří. V té takzvané<br />
dluhové krizi se z mého pohledu nejedná<br />
ani tak o ty aktuální, byť třeba ohromné částky,<br />
které jsou někde někým někomu dluženy. Když<br />
budu cynický, řeknu, že tou inflací už to stejně<br />
dávno proteklo. V Řecku už ty<br />
nesmyslné dálnice postavili.<br />
V minulosti. A teď tady zbývá<br />
jednorázová částka, kterou je<br />
potřeba nějak administrovat,<br />
ale ty peníze už utraceny byly,<br />
i když evidentně být utraceny<br />
neměly. Daleko větší problém<br />
je však to, že všechny státy<br />
fungují chronicky deficitně.<br />
Čert vem tu minulost, protože<br />
když si řeknete, teď už víme, co<br />
budeme dělat, tak se s tím nějak<br />
vyrovnáme. Ale právě tenhle<br />
recept nikdo nemá.<br />
Často se dnes<br />
mluví o etice<br />
v bankovnictví.<br />
Málokdo ale<br />
vůbec ví, co to<br />
taková etika<br />
vlastně je,<br />
odkud se vzala.<br />
▼ A120001186<br />
Pokud neexistuje plán<br />
a Západ došel do bodu, kdy<br />
se prudce zvyšuje měnová<br />
zásoba, může to, čistě matematicky,<br />
dopadnout jinak,<br />
než že ti, co spoří, třeba na<br />
důchod, budou okradeni,<br />
neboť každý nový dolar či<br />
euro ničí hodnotu peněz,<br />
které už v oběhu jsou?<br />
To riziko je evidentní a právě<br />
proto jsou přátelé v Německu,<br />
kde je citlivost vůči inflaci<br />
kvůli historické zkušenosti<br />
velmi silná, k takovýmto přístupům<br />
hodně zdrženliví. Ale nesmíme řešit<br />
problémy světa na základě gramatiky. V tom<br />
okamžiku, kdy podlehneme iluzi, že ty peníze<br />
jsou realitou, vykašleme se na sociální reformy<br />
a budeme primárně řešit nějakou dluhovou<br />
disciplínu, tak se stejně nikam nedostaneme.<br />
Část ekonomů, i když menšinová, říká, že už<br />
jsme vlastně v kolapsu, stejně jako kdysi Řím.<br />
Co tomu říkáte?<br />
Já bych byl trochu optimističtější. Jsme čím dál<br />
tím víc adaptabilní, co se týče schopnosti komunikace,<br />
schopnosti přizpůsobit se určitému<br />
typu myšlenkového paradigmatu či životnímu<br />
stylu. Určitě dojde k nějaké krizi, ale vzhledem<br />
k historicky nevídané adaptabilitě je slušná šance,<br />
že se ten svět dokáže zase velice rychle restrukturalizovat.<br />
Bohužel, politické elity nejsou<br />
adaptovány, nemáme vizi socioekonomického<br />
modelu. Ten dosavadní byl postaven na silném<br />
státu, který zlikvidoval mezigenerační vazby<br />
v rodině. Snad přijdou politici, kteří si uvědomí,<br />
že bez vyřešení tohoto problému<br />
se dál nehneme.<br />
Je něco takového reálné?<br />
Zatím to tak příliš nevypadá.<br />
Nicméně to, co by dříve trvalo<br />
třeba desítky let, se dnes může<br />
stát celkem rychle. Z tohoto<br />
pohledu může být změna velmi<br />
rychlá, mnohem rychlejší<br />
než postupné rozpadání Říma<br />
či Byzance. A navíc to spíš<br />
bude změna k lepšímu, jsem<br />
o tom přesvědčen. Není ale asi<br />
realistické spolehnout se na<br />
to, že přijde nějaký úplně nový<br />
model řízení světa vytvořený<br />
postupně sám od sebe týmem<br />
chytrých inženýrů či lidí, kteří<br />
to „myslí dobře“. Vždy to nakonec<br />
stojí na nějaké silné osobnosti,<br />
kolem níž vize, která<br />
strhne a uchytí se, vykrystalizuje.<br />
To, jak jsou dnes elity čím<br />
dál míň kredibilní a civilizace<br />
si je čím dál víc vědoma toho,<br />
že problém je opravdu velký,<br />
tohle samo od sebe jaksi vyvolá<br />
situaci, že se někdo takový<br />
najde. Nějaký svatý Augustin<br />
nebo Karel IV.<br />
n<br />
ZEN31
viZE<br />
[Gerald Celente]<br />
Otevřete oči.<br />
Je nejvyšší čas!<br />
K<br />
Píše se o něm jako o nejúspěšnějším prognostikovi.<br />
Přesto naletěl slibům jisté firmy. A vás varuje:<br />
Opravdu máte peníze v bezpečí?<br />
Text Milan Vidlák<br />
rach americké brokerské firmy MF Global ho rozpálil<br />
k nepříčetnosti. Koncem loňského roku měl muž, v jehož<br />
popisu práce je i varovat ostatní, aby se jim podobné<br />
věci stávaly co nejmíň, objednáno k vyzvednutí zlato, ale teď nemá<br />
zlato ani peníze. Podle zákona sice měla mít firma oddělený účet<br />
s penězi klientů, na něž nesmí sáhnout, jenže celých 1,2 miliardy<br />
dolarů se jaksi vypařilo... „Oni mi vyloupili konto a ten chlap Corzine<br />
(Jon Corzine, šéf MF Global a bývalý šéf investiční banky Goldman<br />
Sachs) říká, že nemůže najít 1,2 miliardy dolarů. Viděli jste, co<br />
má na slyšeních s těmi poskoky, co mu kladou otázky, na cedulce<br />
před jménem? Ctihodný Jon Corzine. Ctihodný, do prdele,“ rozčiloval<br />
se nedávno Gerald Celente, podle nějž by si tuto událost měli<br />
všichni dobře zapamatovat, neboť „takhle to bude vypadat všude,<br />
až vyhlásí bankovní prázdniny“.<br />
Pro Corzina a ostatní přední bankéře nemá pětašedesátiletý šéf Institutu<br />
pro výzkum trendů a vydavatel čtvrtletníku Trends Journal<br />
dobré slovo a tvrdí, že demokracie je iluze a ve skutečnosti vládnou<br />
oni. „Kdo je šéfem Komise dozoru nad trhem s cennými papíry?<br />
Gary Gensler, bývalý příkazník Jona ,Dona‘ Corzina, když byl hlavou<br />
gangu Goldman Sachs, než se stal senátorem. Kdo byl Bushův<br />
ministr financí? Henry Paulson, ředitel GS a chlap, co vytvořil program<br />
záchrany bank. A který ministr zrušil zákon bránící komerčním<br />
bankám, aby se staly investičními? Nemohl to být Robert Rubin,<br />
bývalý místopředseda GS? A Mario Draghi, co ho teď dosadili<br />
jako šéfa ECB, nevedl evropskou divizi GS? A co je to teď v Itálii za<br />
chlapa, Mario Monte? Nebyl snad mezinárodním poradcem GS?“<br />
Na otázku moderátorky televize Russia Today, co říká tomu, že se<br />
mu přezdívá gloom and doomer (z anglických slov temnota a zkáza),<br />
který zbytečně straší veřejnost, odpověděl: „Když vám řekne<br />
doktor, že máte rakovinu, řeknete, že je gloom and doomer? Jen<br />
říkám lidem, že nejprve musíme nemoc pojmenovat. Nemůžete<br />
tisknout nové peníze ze vzduchu, které nejsou ničím kryté, a přitom<br />
prakticky nic neprodukovat bez toho, abyste zničili dolar.“<br />
Mezi všemi zlatými brouky, konspiračními teoretiky, skeptickými<br />
analytiky i radikálně levicovými předpovídači, kteří věští kapitalismu<br />
vše jen ne světlé zítřky, je Celente zvláštní figurou. Není ani<br />
republikán, ani demokrat („konzervativci věří a liberálové lžou“),<br />
ani komunista, ani libertarián („potřebujeme regulace, jinak by<br />
nebyla minimální mzda a lidem by se neplatilo už vůbec nic“).<br />
Poté, co tento rodák z Bronxu vystudoval veřejnou správu, dostal<br />
Ilustrace Eva Svobodová<br />
„nejhorší džob, co kdy měl“ – vedl politické kampaně, kde viděl<br />
dospělé muže, „jak se celé dny hrbí, aby se dostali na vrchol“. Zlomový<br />
moment „osvícení“ ale přišel na konci 70. let, kdy se – tak<br />
jako dnes – rozhoříval íránský konflikt a prezident Carter oznámil,<br />
že je šáh ostrovem stability v regionu. „Sledoval jsem tu záležitost<br />
roky. Věděl jsem, jak vláda USA a MI5 v Británii svrhly v Íránu demokratickou<br />
vládu Mossaddegha, protože znárodnil ropná pole<br />
a vzal je společnostem BP a Standard Oil, takže jsem taky věděl,<br />
jaký byl šáh brutální diktátor. Tehdy jsem se stal politickým ateistou,“<br />
vyprávěl v rozhovoru pro americký server The Daily Bell.<br />
Kde jste, pane učiteli?<br />
Od té doby se prý snaží vidět věci takové, jaké jsou, a ne jaké by je<br />
chtěl mít. Celente, jehož institut popsal nejrespektovanější ekonomický<br />
časopis Economist jako „síť 25 expertů, jejichž škála specializací<br />
by mohla soupeřit se spoustou univerzit“ a dle americké televize<br />
CNBC zase „není lepší předpovídač trendů než Celente“, ke své<br />
metodě „globálnomie“ říká: „Nikdo nemůže předpovídat budoucnost,<br />
ale když se podíváte, jak k věcem globálně dochází, můžete si<br />
udělat slušnou představu, kam povedou. Vše je propojené. Sledujeme<br />
na 300 kategorií a nezakrýváme věci kvůli své ideologii.“<br />
A jak vidí Celente, jenž předpověděl trend biopotravin, akciový krach<br />
v roce ’87, pád SSSR, nynější krizi i loňské globální de monstrace,<br />
rok 2012? „Fúze státní a korporátní moci naplňuje definici fašismu.<br />
Vemte si audit Fedu a 16 bilionů dolarů, jež nalili do kšeftů po<br />
celém světě. V Řecku a Itálii instalovali do čela státu te chnokraty,<br />
ale správný název je bankéři. Systém je v kolapsu, ale myslím, že nepřiznají,<br />
že to dovedli ke krachu, a zneužijí nějaký pro blém, aby lidi<br />
uvedli do stavu strachu a hysterie; pak vyhlásí bankovní prázdniny<br />
či hyperinflaci měny a svedou to třeba na Írán.“<br />
Celente v trendech pro letošek varuje hlavně před ekonomickým<br />
stanným právem a „bojištěm USA“ – snaha o omezení internetu,<br />
Obamův zákon NDAA, umožňující neomezeně zadržovat lidi<br />
s protivládními postoji bez sdělení obvinění, to vše je dle něj jen<br />
přípravou na nepokoje. Ač zní jeho trendy na letošek dost „šíleně“,<br />
on to tak zle nevidí. „Když jedinci dosáhnou nejvyšších úrovní, jakých<br />
mohou, a získají zpět sebeúctu, důstojnost a odvahu, vše se<br />
změní. Jak říká hinduistické pořekadlo – když je student připraven,<br />
najde se i učitel. Je tu naděje, že tento rok přinese daleko větší osvícení<br />
než to, co tu zatím máme.“<br />
n<br />
32ZEN
Vymyká se to kontrole a oni to neustále krmí steroidy.<br />
Jen záVisláci na penězích a nemocní lidé myslí na nepřetržitý růst,<br />
ale nic takoVého neexistuJe. rostou snad V zimě plodiny?<br />
ZEN33
téma<br />
Lítám<br />
34ZEN
Text Jaroslav Lizner<br />
Foto Tomáš Železný, Bára Prášilová, Petr Kubín a archiv<br />
Leč manažer, přesto vtipný člověk Jaroslav<br />
Lizner patří k těm, kteří tráví v letadlech tolik<br />
času co běžní smrtelníci v MHD. Nechte si<br />
od něj poradit, neboť cena zdaleka není<br />
to jediné, co by vás mělo při létání zajímat.<br />
v tomZEN35
Bořivoj Trejbal<br />
ředitel zastoupení Emirates v ČR<br />
Jaké novinky mohou letos čeští<br />
klienti od Emirates očekávat?<br />
Na lince Praha–Dubaj byl od ledna<br />
nasazen větší Boeing 777, který<br />
nahradil Airbus A330. Pro český<br />
trh bude zajímavé otevření<br />
pravidelné linky do Vietnamu<br />
v červnu.<br />
Kam rád létáte a jaké jsou vaše<br />
oblíbené destinace?<br />
Určitě Dubaj, která se mění<br />
každým dnem. Ať už zůstanete<br />
u moře na některé z nádherných<br />
pláží nebo vyrazíte obdivovat<br />
fantastické stavby, které<br />
vám vyrazí dech, či zamíříte<br />
do některého z nákupních center<br />
s obrovským výběrem a příznivými<br />
cenami, zde si svou dovolenou<br />
užijete se vším všudy. Mezi další<br />
destinace, kam se rád vracím,<br />
bych zařadil Thajsko, zemi<br />
úsměvů.<br />
Kdybyste měl zákazníkům<br />
doporučit konkrétní tipy, nabídky<br />
a destinace, které by to byly?<br />
Například Ho Či Minovo město<br />
ve Vietnamu, které bude<br />
do globální sítě Emirates přidáno<br />
v červnu. Toto sedmimilionové<br />
město je považováno za hlavní<br />
obchodní město země a pro<br />
turisty je ideální vstupní branou<br />
k prozkoumávání krás Vietnamu,<br />
ať už se jedná o nákupy, památky<br />
UNESCO či ostrovy a krásné pláže.<br />
Čím jsou Emirates mezi ostatními<br />
aerolinkami jedinečné?<br />
Společnost Emirates neustále<br />
rozšiřuje svou síť. Základním<br />
kamenem úspěchu Emirates je<br />
vytrvalá snaha o zdokonalování<br />
služeb na palubách. Například náš<br />
ICE systém, který nabízí výběr<br />
z víc než 600 filmů či nejlepších<br />
her, se těší ohromné popularitě.<br />
N<br />
a cestu nacpaným autobusem do Brna<br />
se těší málokdo, a to tam nejste vystaveni<br />
ponižujícím kontrolám, frontám,<br />
restrikcím obsahu zavadel a dalším libůstkám.<br />
Já to tak mám s létáním – jako obchodní manažer<br />
jedné globální společnosti létám i několikrát<br />
do týdne. Moje přítelkyně se naopak na jakýkoli<br />
let těší. Jasně, lítá málo, většinou na dovolenou.<br />
Letiště je tak pro nás konfliktním místem. Ona<br />
má povznesenou náladu a já špačkuju, že lítání<br />
je vopruz. Ona chce do duty free, já urvat ještě<br />
jednu plzeň před cestou do zemí „europiva“. Ona<br />
by už šla na „gejtu“, já dal ještě jedno pivo.<br />
Dneska už létá každý. Doslova. Byť nemusí umět<br />
slovo anglicky, jídlo formou bufetu, všudypřítomní<br />
delegáti a jazykově vybavený personál to<br />
celkem řeší. Nechci nikoho urážet, ale tito lidé<br />
generují úžasné historky. Například: Letuška je<br />
peskována rozhořčeným pasažérem, který si zaplatil<br />
LETECKOU (sic!) dovolenou a byl cestovní<br />
agenturou ujištěn, že on, jeho žena a dvě děti budou<br />
sedět vedle sebe. Vysvětlení zjevného faktu,<br />
že letadlo má pouze tři sedadla vedle sebe, pána<br />
absolutně neuspokojuje a chce mluvit s pilotem.<br />
Seděl přitom vedle ženy a dětí přes uličku.<br />
Dobytčák, business a další<br />
„Sme letěli jako byznysem a už nad Frankfurtem<br />
sme měli total shitface“ a podobné průpovídky<br />
36ZEN
dávají cestování ve vyšších třídách auru výjimečnosti.<br />
Pravda je, že jen velmi málo firem platí<br />
manažerům cestování v Business Class. Ono to<br />
má určitý smysl jen u letů dálkových, do Ameriky,<br />
Asie či na Střední východ. Možnost vyspat se během<br />
dlouhého letu je zásadní – člověk pak může<br />
druhý den normálně fungovat, a to firmy potřebují.<br />
Některé za to připlatí. Ale spíš jen vyššímu<br />
a vysokému managementu. Pro hodinové, maximálně<br />
tříhodinové lety po Evropě není vlastně<br />
důvod. Pro lepší orientaci, kdo kde sedí a co<br />
z toho vyplývá, malé shrnutí:<br />
Dobytčák: Oficiálně Economy Class. Na chuť<br />
tomuto označení přijdete po pětihodinovém letu<br />
ve velkém letadle, zvlášť pokud měříte přes 170,<br />
nebo nedej bože vedle vás sedí chlapík, co má minimálně<br />
120 kilo. On se vejde, ale přetéká. I zde<br />
existuje hned několik knihovacích tříd. Rozdíly<br />
jsou v ceně a v možnostech storna a změny<br />
itineráře letu. Možnost bezplatně posouvat let<br />
za pár tisíc navíc určitě stojí, zvlášť pro business<br />
zákazníky. Ceny také chytře sledují poptávku.<br />
Bookingem v předstihu měsíc a delším dostanete<br />
dobrou cenu. Ceny pak stoupají zejména v časech,<br />
kdy cesty plánují firmy – například týden<br />
dopředu. A pokud chcete letět zítra, je to většinou<br />
drahé. Rozhoduje rovněž délka pobytu. Letět<br />
tam a zpět ve stejný den nebo hned druhý den<br />
je velmi drahé, protože to chce opět korporátní<br />
klientela. Tři noci v destinaci pak většinou znamenají<br />
„normální“ cenu. Nebo úplně jinak – let,<br />
který vám vyhovuje, je vždy dražší.<br />
Anna Ingham-Grantová<br />
ředitelka British Airways pro střední Evropu<br />
Anna Ingham-Grantová se<br />
dostala z Prahy do Londýna<br />
téměř tak rychle, jako to svede<br />
některé z letadel British Airways,<br />
aerolinek, kde zodpovídá za střední<br />
a východní Evropu. Po dvou letech<br />
v marketingu přešla na pozici<br />
republikové a posléze regionální<br />
obchodní ředitelky.<br />
BA neustále investují do inovace,<br />
říká. Loni firma představila zcela<br />
novou kabinu FIRST, což je první<br />
třída na dálkových letech. „Já sama<br />
v letadle nikdy pořádně neusnu,<br />
s výjimkou naší ,flat bed’, dokonale<br />
sklopného sedadla ve třídě Club<br />
World.“ K inovacím v servisu však<br />
patří i vylepšení cateringu ve třídě<br />
World Traveller Plus a zábavního<br />
systému, kde si můžete sami<br />
předem navolit oblíbený film.<br />
Za největší pokrok poslední<br />
doby by Anna Ingham-Grantová<br />
označila spolupráci se společnostmi<br />
American Airlines a Iberia<br />
na transatlantických letech.<br />
Bonusové body a míle se klientům-<br />
-členům věrnostních programů<br />
BA načítají i za lety s těmito<br />
aerolinkami.<br />
A kam létá na dovolenou? „Kamkoli,<br />
kam lze snadno dojet autem. Létat<br />
na dovolenou je pro zaměstnance<br />
letecké společnosti za trest,“<br />
směje se AIG. Nejraději proto<br />
jezdí do svého druhého domova<br />
v anglickém Windsoru. Výjimky<br />
však existují i z tohoto pravidla:<br />
předloňskou rodinnou dovolenou<br />
v Mexiku by si klidně zopakovala.<br />
business Class: V té sedí lidé, kteří buď nemohou<br />
(aerolinky prodají vždycky o něco víc letenek,<br />
než je kapacita letadla, a kalkulují s tím,<br />
že nedorazí všichni, může se tak stát, že přijdete-li<br />
pozdě na letiště, místo zbyde jen v Business<br />
Class), anebo nechtějí letět Dobytčákem,<br />
a mají na to peníze. Většinou jde ale o pravidelné<br />
zákazníky, kteří se mohou do Business Class<br />
„upgrejdovat“. Opět korporátní klientela, dostávající<br />
alespoň malou satisfakci za život strávený<br />
na cestách. Umístění v přední části letadla je<br />
dáno blízkostí obsluhy a hlavně východu. Cestujete-li<br />
jen s příručním zavazadlem, můžete<br />
vypálit rovnou k taxíku a na meeting. Business<br />
nabízí většinou lepší jídlo a úroveň „stolování“<br />
a pravidelný přísun alkoholu. Víc místa vedle<br />
sebe a pro nohy je důležité hlavně u delších<br />
cest. Business Class se různí dle aerolinek. Delší<br />
let s Quatar Airlines či Emirates se opravdu liší<br />
od těch na evropských letech.<br />
First Class je nejvyšším standardem nabízeným<br />
výhradně na delších letech u solidních aerolinek.<br />
Výjimkou není stylový bar, nejlepší vína<br />
a vybrané pochoutky à la carte. Ten kuchař tam<br />
fakt je a to jídlo vaří! Prostor k životu a na spaní,<br />
ZEN37
Jiří Marek<br />
viceprezident ČSA<br />
Jaké novinky mohou letos klienti<br />
od ČSA očekávat?<br />
V letošním roce plánují ČSA<br />
dokončit svou páteřní síť, která<br />
je založená na vytvoření spojení<br />
mezi Východem a Západem. Proto<br />
posilujeme lety do Ruska a na další<br />
klíčové trhy ve východním<br />
regionu. Jednou z nových<br />
destinací bude například Ufa,<br />
hlavní město Baškirské republiky.<br />
Leží na jihozápadním podhůří<br />
Uralu, patří mezi nejbohatší města<br />
Ruské federace a nabízí velký<br />
potenciál. V letošní letní sezoně<br />
České aerolinie nabízejí nové přímá<br />
spojení i například do Nižného<br />
Novgorodu. V letních měsících<br />
bude opět v provozu populární<br />
sezonní linka z Prahy do Benátek.<br />
Kam rád létáte a jaké jsou vaše<br />
oblíbené destinace?<br />
V mém případě je srdeční<br />
záležitostí Japonsko, kde jsem<br />
dva roky studoval. Tento vztah<br />
podporuje i bojové umění Aikido,<br />
kterému se věnuji již víc než<br />
dvacet let. Každá návštěva je pro<br />
mne nostalgickou vzpomínkou,<br />
návštěvou přátel, kulturně<br />
cestovatelským zážitkem a zároveň<br />
fyzicky aktivním odpočinkem<br />
s Aikidem.<br />
Kdybyste měl zákazníkům<br />
doporučit konkrétní tipy, nabídky<br />
a destinace, které by to byly?<br />
Všechny nové destinace, například<br />
zmíněná Ufa, nabízejí možnost<br />
vydat se na dovolenou či<br />
za obchodem do méně známých<br />
oblastí. Přímou linkou ČSA se<br />
lze vydat za golfovým zážitkem<br />
do exotického prostředí Abú<br />
Dhabí či Dubaje ve Spojených<br />
arabských emirátech. Největším<br />
hitem zůstávají dálkové spoje ještě<br />
přes Abú Dhabí, které s jedinou<br />
letenkou přinášejí velmi komfortní<br />
spojení do destinací v Austrálii,<br />
Jižní Africe či jihovýchodní Asii.<br />
Čím jsou ČSA mezi ostatními<br />
aerolinkami jedinečné?<br />
Především kvalitou služeb<br />
a profesionalitou. V loňském roce<br />
ČSA patřily mezi první pětku<br />
evropských leteckých společností<br />
s nejpřesnějšími odlety a přílety<br />
a také s nejmenším počtem<br />
zmeškaných nebo ztracených<br />
zavazadel. Jako jediná letecká<br />
společnost se sídlem v České<br />
republice jsou také ČSA držitelem<br />
certifikátu IATA Operational<br />
Safety Audit, který představuje<br />
nejpokročilejší bezpečnostní<br />
standardy v letecké přepravě.<br />
Jakým směrem se podle vás bude<br />
ubírat letecká doprava, uvážíme--<br />
li, že bohaté časy skončily? Může<br />
být cesta snižování nákladů<br />
na maximum jako u Ryanair?<br />
Bohužel, reálný svět se ubírá<br />
směrem k jednomu z extrémů typu<br />
Ryanair anebo private jet, nic mezi<br />
tím. Konkurence i cenová politika<br />
jsou ostré, ceny ropy rostou... Ale<br />
vážně, chceme si zachovat vysoký<br />
standard, profesionalitu a důvěru<br />
cestujících, kterou zákazníci<br />
v České aeroliniie mají.<br />
mediální zábava na vysoké úrovni. Jestliže Business<br />
stojí cca dvojnásobek ceny Economy, pak<br />
First Class ještě tak dvakrát až třikrát víc než Business.<br />
Takové cestování si ale vážně užijete.<br />
Low Cost je novodobý fenomén, díky němuž<br />
není problém vyrazit na víkend do Londýna či jinam<br />
po Evropě levněji než vlakem nebo autem.<br />
Cestování pro masy. Letenky jsou velmi levné,<br />
ale doporučuji dobře prostudovat podmínky přepravce.<br />
Váha zavazadla nebo i příručního zavazadla<br />
a jeho rozměru je opravdu striktně dodržována<br />
a každé deka navíc se počítá. Viděl jsem pána,<br />
který si oblékl druhé kalhoty, další košili a svetr,<br />
aby nemusel platiti doplatek rovnající se čtvrtině<br />
ceny levné letenky. Změna letenky je v podstatě<br />
nemožná, musíte koupit novou. V letadle si platíte<br />
i kafe. Zejména Ryanair je znám opravdu drsnou<br />
politikou a strategií prodat vám něco navíc.<br />
Na rozdíl od běžných aerolinek nemají low costy<br />
pochopení pro sportovní výbavu (například golfové<br />
hole) a účtují je jako extra zavazadlo.<br />
Charters jsou vesměs dovolenkové léty, linky<br />
operované většinou přímo pro cestovní kanceláře.<br />
Nebo vládní delegace. Jsou to tedy nepravidelné<br />
linky, často neprodejné bez zájezdu. Charterový<br />
let je levný a samostatně ho koupíte v případě,<br />
že cestovky nenaplní celé letadlo ani v last minute<br />
nabídce. Standard je přibližně jako v nižší<br />
ekonomické třídě. Pro sportovní vybavení a váhu<br />
zavazadel platí podobná pravidla jako u low cost.<br />
Kromě pohodlí, lepšího jídla, skleněných skleniček<br />
místo umělých, odděleného záchodu i většího<br />
počtu letušek si v business class kupujete i jednu<br />
zásadní výhodu, díky níž se mnohdy vyplatí<br />
i na kratší lety – čas. Žádné dvě hodiny předem.<br />
Na letišti na vás čeká samostatná přepážka, jen<br />
pro srovnání – zatímco u běžné se bude tlačit tři<br />
sta lidí, v business čeká pět. Rychlý průchod je<br />
i u rentgenu, a pak můžete rovnou do gatu.<br />
Tuto výhodu ale nezískáte, pokud se upgrejdujete<br />
z ekonomické třídy. Upgrejdování probíhá až při<br />
boardování, a tak si na letišti neužijete případně<br />
ani salonek s občerstvením a wi-fi. Letíte-li například<br />
s Emirates, můžete předběhnout frontu<br />
i při nástupu do letadla, ať dorazíte kdykoli. Úplnou<br />
přednost má ale třída první. Zbývá poslední<br />
háček – kufry. Čekání u pásu je totiž pro všechny<br />
stejné. Jenže i tomu se dá předejít – do Business<br />
Class si můžete vzít zavazadla dvě. A větší.<br />
Nejzajímavější bývá překvapivě linka Praha–Brusel.<br />
Jelikož je plná úředníků a úředníčků mířících<br />
do euroúřadů, bez potíží nasbírají tolik bodů, že<br />
mohou letět businessem. Zatímco manažer si<br />
přečte noviny, připraví se na jednání nebo si hodinku<br />
schrupne, sváteční business letec se často<br />
stihne přežrat a ožrat tak, že samostatný záchod<br />
pro Business Class nemusí být výhodou. n<br />
38ZEN
Fabrice Tamegger<br />
ředitel zastoupení Lufthansa v ČR<br />
Jaké novinky mohou letos klienti<br />
od Lufthansy očekávat?<br />
Lufthansa letos navýší letovou<br />
kapacitu na linkách mezi ČR<br />
a Německem o 10 procent. Kromě<br />
toho přidá Swiss, člen Lufthansa<br />
Group, čtvrtý každodenní let na lince<br />
Praha–Curych. Lufthansa také<br />
představí nové sedadlo třídy Business<br />
Class. Sedadlo je zcela ploché, měří<br />
1,98 m na délku a bude představeno<br />
v letadle Boeing 747-8 stejně jako<br />
v našich nových Aribusech A330.<br />
Kam rád létáte a jaké jsou vaše<br />
oblíbené destinace?<br />
Sardinie a její krásné zátoky a pláže.<br />
Kdybyste měl zákazníkům doporučit<br />
nějaké tipy, destinace, které by to<br />
byly?<br />
V současné době nabízíme mnoho<br />
krátkodobých nabídek s velmi<br />
atraktivními cenami, zejména<br />
do Severní Ameriky a Asie. Ceny<br />
začínají již pod 11 000 Kč. Lidé<br />
mohou také okusit nejmodernější<br />
letadla na světě na letech<br />
do severoamerických destinací, jako<br />
jsou New York a San Francisco, nebo<br />
asijských – Peking, Singapur či Tokio.<br />
Čím je Lufthansa mezi ostatními<br />
leteckými společnostmi jedinečná?<br />
Lufthansa je přední evropská<br />
leteckou společností, jež loni<br />
přepravila víc než 100 milionů<br />
cestujících. Díky našim dlouholetým<br />
zkušenostem, technickým<br />
odborným znalostem, spolehlivostí<br />
a inovativnosti v oblasti produktů<br />
a služeb se nám podařilo získat<br />
mnoho věrných cestujících.<br />
Miles & More je dnes nejrozsáhlejší<br />
věrnostní program, jaký která<br />
evropská letecká společnost nabízí.<br />
Již dnes nabízíme více vlastních<br />
salonků po celém světě než jakákoli<br />
jiná letecká společnost. Jsme také<br />
jedinou společností nabízející<br />
FlyNet, vysokorychlostní bezdrátové<br />
připojení k internetu na palubách<br />
letů na dlouhé vzdálenosti.<br />
Jakým směrem se podle vás bude<br />
ubírat letecká doprava, když<br />
uvážíme, že bohaté časy skončily?<br />
Zejména na evropských linkách je<br />
konkurence tvrdá. Naši zákazníci<br />
oceňují spolehlivý provoz a vysoké<br />
standardy našich služeb. Kvalita<br />
přitom u Lufthansy neznamená<br />
vysoké ceny letenek.<br />
A121001910<br />
NEZTRÁCÍME ČAS<br />
ZKOUMÁNÍM,<br />
PŮJČUJEME.<br />
S úvěrem Artesa toho dokážete mnohem víc!<br />
www.artesa.cz<br />
ZEN39
ocEáN<br />
Tropické sny<br />
Před nějakými pěti lety objevili Češi půvaby Thajska.<br />
Teď začínají – alespoň ti fortunou obdaření – létat na<br />
sofistikovanější destinace v Indickém oceánu.<br />
Text Marie Majerová<br />
Z<br />
Foto Constance Hotels Experience<br />
emě je kulatá, ale ráj je placatý. Najdete<br />
ho uprostřed azurových vod Indického<br />
oceánu, na ostrovech Mauricius,<br />
Seychely a Maledivy, ležících sotva pár desítek<br />
centimetrů nad hladinou moře. Luxusní resorty,<br />
například ze sítě hotelů Constance Hotels Experience,<br />
sem v poslední době přitahují klientelu<br />
z celého světa. Zatímco do Egypta se létá na<br />
last minuty za pár tisíc korun, tady stojí týdenní<br />
pobyt pár tisíc eur. Je to asi jako rozdíl v cenách<br />
lístků na okresní přebor a Ligu mistrů. Máte-li<br />
touhu poznat osmý div světa, nebojte se utrácet.<br />
Tohle je LUXUS do posledního detailu v podobě<br />
provoněného ručníku v mramorové koupelně<br />
s oknem do soukromé laguny...<br />
Pod vlajkou Seychel se ukrývá 115 ostrovů různých<br />
velikostí, z nichž pouze 33 je obydlených.<br />
Kromě ostrova Mahé, kde se nachází hlavní město<br />
Viktoria, jsou dalšími oblíbenými cíli ostrovy<br />
Praslin, La Digue či Fregate. Seychely vynikají<br />
svou vegetací obsahující přes 700 druhů rozličných<br />
rostlin, 80 druhů dřevin a spoustu endemických<br />
živočichů. V soukromých vilkách, nacházejících<br />
se v zahradách Constance Lemuria<br />
Resort, se budete cítit jako pravá hollywoodská<br />
star na utajené dovolené, zatímco druhý resort,<br />
Ephélia, rozprostírající se na ploše 120 hektarů,<br />
vás seznámí s divočejší stránkou Seychel ve formě<br />
bujné vegetace, jež roste na okolních kopcích.<br />
V Ephélii můžete navštívit i největší lázně<br />
v Indickém oceánu.<br />
Oblast Ari Atolu na Maledivách, kde spatříte nad<br />
korálovými útesy v poklidu si plujícího žraloka<br />
velrybího, rejnoka či želvu, je považovaná za jedno<br />
z nejlepších míst k potápění. Hotely Moofushi<br />
a Halaveli a zdejší podmořská vegetace spolu s vilami<br />
na vodě učarují zkrátka každému.<br />
Nejznámějším ostrovem souostroví Maskarény je<br />
Mauricius. V místní kuchyni se prolínají typické<br />
ostrovní chutě se surovinami z celého světa, nejčastěji<br />
samozřejmě mořské plody a ryby. Ačkoli<br />
se hotely Le Prince Maurice a Belle Mare Plege<br />
nacházejí oba na stejném ostrově, v prvním hosty<br />
potěší dvě osmnáctijamková se vstupem zdarma,<br />
druhý je zase snem lidí toužících po klidu.<br />
Jste-li unaveni věčným stresem, lodge Tsarabanjina<br />
na Madagaskaru je to pravé místo pro vás.<br />
Soukromý ostrov Tsarabanjina, jenž je součástí<br />
souostroví Mitsio Archipelago, se nachází v severozápadní<br />
části Madagaskaru a nabízí pouhých<br />
25 bungalovů, které zaručí naprosté soukromí<br />
a místo k načerpání nové energie.<br />
n<br />
40ZEN
Perly Indického oceánu.<br />
Constance Halaveli Resort<br />
na Maledivách (nahoře).<br />
Resorty na Seychelách,<br />
Mauriciu a Maledivách (dole).<br />
ZEN41
klasika<br />
Bonjour!<br />
Alexandra Kasperová s manželem přebudovala renesanční<br />
ruinu na oblíbený boutique hotel Chateau Herálec<br />
a z novinářky se stala zámeckou paní...<br />
J<br />
Text Anna Nosková<br />
e zářivý, i když chladný den, a ve vzduchu<br />
je cítit jaro. Ostré paprsky světla<br />
prostupují okny do majestátní vstupní<br />
haly a já si jen těžko dokážu představit, že tu<br />
před několika lety pobíhali mladiství delikventi.<br />
Naopak, jako by jednoduchý interiér odkazující<br />
na bohatou historii zámku zařizoval specialista<br />
na feng-šuej. Ještě před časem tu však místo<br />
luxusního hotelu byla internátní škola pro<br />
problematické děti. Zámek Herálec, ležící ve<br />
stejnojmenné obci na úpatí nejvyšších vrcholů<br />
chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, má<br />
velmi zvláštní atmosféru. Budova ze 17. století<br />
vzbuzuje respekt i romantickou nostalgii.<br />
„Po prohlídce tohoto krásného, i když opravdu<br />
zpustlého panství jsem jela do Prahy a manžel<br />
do Brna. Po cestě po D1, každý jiným směrem,<br />
jsme si telefonovali. Můj muž byl zámkem nadšen,<br />
mně připadalo, že se zbláznil! Viděla jsem,<br />
Foto Tomáš Železný<br />
kolik je za tím práce. Ale pak jsem se nechala<br />
přesvědčit,“ vzpomíná v přilehlé zámecké restauraci<br />
Alexandra Kasperová, která má tuto<br />
proměnu na svědomí, na den, kdy poprvé<br />
zchátralý objekt spatřila.<br />
Jeden za všechny...<br />
Stát se princeznou a zámeckou paní paní Kasperová<br />
ale nikdy v dětství netoužila. Závodně<br />
plavala, učila se jazyky, později studovala žurnalistiku.<br />
Společně se svým manželem založila<br />
jednu z prvních PR agentur na Slovensku. Objevovat<br />
nové obzory ji ale vždycky lákalo a pak<br />
se jednou vyrazila podívat na Herálec...<br />
Dnes tvoří se svým manželem i dětmi tým, který<br />
je zvyklý úzce spolupracovat. Nejstarší ze čtyř<br />
potomků Kasperových, tichá a vzdělaná Valentina,<br />
přerušila studia ekonomie v Londýně, aby<br />
rodičům s chodem hotelu ze začátku pomohla.<br />
42ZEN
„Herálecké panství má<br />
kouzelnou atmosféru,<br />
díky které se sem bude<br />
každý rád vracet,“ říká<br />
Alexandra Kasperová.<br />
ZEN43
Tapety na zdejším zámku<br />
(dole), které jsou inspirovány<br />
obrazy z Galerie Vysočina,<br />
dotvářejí genius loci (nahoře).<br />
Rodinné firmy jsou v Česku stále spíše vzácností,<br />
o to výjimečněji působí snaha zapojit<br />
do chodu heráleckého zámku i místní obyvatele.<br />
Kuchyni kraluje šéfkuchař z Jihlavy,<br />
jenž sbíral zkušenosti v Anglii, na stole stojí<br />
barevné skleničky z místních skláren a na zdi<br />
visí originály obrazů z nedaleké vysočinské<br />
galerie. „Když jsme s památkáři řešili, jak by<br />
měl vypadat interiér, věděla jsem, že nechceme<br />
přesné dobové kopie. Proto jsme se inspirovali<br />
obrazy z místní galerie, jejichž motivy<br />
jsme překreslili na zdi,“ vysvětluje Alexandra<br />
Kasperová.<br />
V pokojích i chodbách zámku tedy visí obrovské<br />
tapety, fresky i fotografie. I přes tuto<br />
stylizaci ale hotel stále působí velmi „tradičním“<br />
dojmem. Možná také proto, že nad<br />
celou rekonstrukcí Herálce ostřížím zrakem<br />
bděli památkáři.<br />
Z konkurence ostatních zámeckých hotelů<br />
ambiciózní manželé strach nemají. Herálec<br />
může na rozdíl od ostatních nabídnout<br />
opravdu velkorysý prostor, díky kterému<br />
mají návštěvníci pocit neuvěřitelné volnosti.<br />
V královském apartmánu si například můžete<br />
hovět na ploše 214 metrů čtverečních.<br />
V Herálci zkrátka nic není nemožné. Jak říká<br />
platinová zámecká paní: „Jsme zvyklí naše<br />
projekty dotahovat. I když to stojí neuvěřitelné<br />
množství práce, věříme, že se nám zdroje<br />
a hlavně obrovská energie, kterou jsme do<br />
Herálce investovali, vrátí.“<br />
n<br />
▼ A121003815<br />
44ZEN
fashioN<br />
Kolekci doplňků Epi<br />
od Louis Vuitton se dostalo<br />
barevné terapie. Žlutá<br />
kosmetická taštička je<br />
k dostání za 8300 Kč.<br />
46ZEN
něžná<br />
Krajka,<br />
hedvábí a kůže<br />
jsou jarní oslavou<br />
ženskosti a lásky k životu.<br />
Symbolem jara se letos<br />
stala pro Louis Vuitton<br />
čistota barev<br />
a lehkost.<br />
Foto: Bára Prášilová<br />
Styling: Radka Sirková<br />
Make up a vlasy: Eva Svobodová<br />
ZEN47
48ZEN
Živé, syté barvy prosvěcují snadno rozpoznatelnou a typickou strukturu kůže a transformují tuto<br />
nadčasovou klasiku v moderní hit. Zelenou kabelku koupíte v butiku Louis Vuitton za 27 900 Kč.<br />
ZEN49
50ZEN
Každá barva je osobním manifestem, nejstylovější formou sebevyjádření. Včera jsem měla náladu<br />
na indigo. Dnes jsem karmínová. A zítra – kdo ví? Červenou peněženku pořídíte za 14 600 Kč<br />
a žlutou za 13 800 Kč.<br />
Děkujeme Centru současného umění DOX za poskytnutí prostor pro fotografování fashion story.<br />
ZEN51
jím, tEdy jsEm<br />
Toť věru jest nebeský dar<br />
Psát o českém pivu je trochu ošemetná záležitost, a to obzvlášť pro někoho,<br />
kdo mu často neholduje. Přesto se o to Kateřina Hicks pokusila. Protože<br />
s naším pivem už to není, co bývalo. Naštěstí.<br />
Text Kateřina Hicks<br />
Foto Petr Kubín<br />
P<br />
sát o českém pivu je trochu ošemetná<br />
záležitost, obzvlášť pro někoho, kdo mu<br />
často neholduje. Odkrývám tedy karty:<br />
Můj vztah k pivu, a zejména českému, je vztah<br />
mnohovrstevnatý, komplikovaný a dlouholetý.<br />
Trochu jako vztah k ne úplně oblíbenému strýčkovi,<br />
kterého potkáváte na rodinných oslavách<br />
a jehož historky a vtipy vás prvních třicet let života<br />
vůbec nebavily, ale v poslední době máte pocit,<br />
že jsou vlastně docela dobré. A originální.<br />
Je možné vyrůstat v Čechách a nemít život už<br />
od narození pivem tak trochu nasáklý? A to i bez<br />
ohledu na naši národní operu číslo jedna, která<br />
se jako jediné dílo v historii vážné hudby zaobírá<br />
otázkou, zda je větším zdrojem štěstí láska, či<br />
pivo? Už coby holčičky jsme se se sestrou hádaly<br />
o to, která z nás bude dědovi otvírat a nalévat<br />
jeho polední pivko (po skle, jak to měl rád, aby<br />
se z pěny vytvořil jen tenký kroužek na hladině).<br />
V pozdějším věku nastala éra chmelových brigád,<br />
o kterýžto fenomén je dnešní mladá generace ke<br />
své škodě ochuzena. Na jedné z nich jsem coby<br />
patnáctiletá poznala svou první lásku.<br />
Vysedávání ve staroměstských putykách a debatování<br />
nad věčně nedopitým půllitrem (pivo mi<br />
tenkrát moc nechutnalo) představovalo důležitý<br />
– možná stěžejní – rys mých nikterak usilovně<br />
trávených studentských let. A konečně pivo hrálo<br />
roli i v procesu přijetí mého amerického manžela<br />
do rodiny. Když jsem ho přivedla představit otci,<br />
podrobil nebožáka testu pivní inteligence, při<br />
němž byl můj nastávající nucen naslepo ochutnávat<br />
vzorky českých piv. Kdyby tenkrát nedejbože<br />
pochválil Braník a pohaněl Bernardův sváteční<br />
ležák, nevím, jak by ten večer dopadl.<br />
Když jsem se v polovině 90. let dostala do USA,<br />
mou pracovní náplní bylo mimo jiné lákat americké<br />
novináře do Česka. Pod dojmem své návštěvy<br />
měli psát články, jež by do naší domoviny<br />
nalákaly tisíce dalších, tenkrát ještě dolary hýřících<br />
Američanů. Pivo bylo jedním z oficiálně<br />
schválených turistických témat, ale se znalejšími<br />
52ZEN
Už nemusíte pít stále stejné pivo<br />
v zakouřené hospodě a k němu<br />
jíst nakládaný hermelín,<br />
smažák nebo svíčkovou.<br />
V pražském beerpointu<br />
Nota Bene vás čeká velký<br />
výběr speciálních piv i denně<br />
obměňované sezonní menu.<br />
novináři jsem o něm moc konverzovat nedokázala.<br />
„A co přesně je na českém pivu jedinečné?“<br />
ptali se. Odpověď, že je prostě nejlepší díky našemu<br />
žateckému chmeli a tradici, aspoň tedy podle<br />
nás – ostatně pijeme ho víc než kdokoli jiný, tak<br />
to musíme vědět –, se zdála i mně nedostatečná.<br />
Matuška a Únětice<br />
V té době jsem učinila tři zásadní objevy. Za prvé.<br />
Svět piva kupodivu nezačíná ani nekončí u světlého<br />
ležáku plzeňského typu. Pivních typů a podtypů<br />
jsou desítky, ne-li stovky. Svrchně kvašená<br />
piva ales, třeba typ India Pale Ale nebo belgická<br />
ales vařená v trapistických klášterech, mi shodou<br />
okolností chuťově konvenují daleko víc.<br />
Za druhé. Nabízet piva od více než dvou pivovarů<br />
v rámci jedné restaurace či baru je možné, dokonce<br />
žádoucí. V zahraničí je to zcela běžné.<br />
A za třetí. Z kulinárního hlediska je pivo coby<br />
nápoj k jídlu rovnocenné vínu, ačkoli jeho ekonomická<br />
a kulturní prestiž za vínem stále pokulhávají.<br />
Zakouřená hospoda však není pro „autentickou“<br />
konzumaci piva nutností a požadovat<br />
k pivu kvalitní jídlo – nebo ke kvalitnímu jídlu<br />
dobré pivo – je normální.<br />
Ještě v polovině 90. let u nás pivo sice bylo opěvovaným<br />
národním pokladem, jeho prezentace<br />
však byla z hlediska kulinárního i kulturního<br />
bídná. V očích zahraničního návštěvníka nás beznadějně<br />
srážela do kontextu postkomunistického<br />
ghetta, kde se skvělé pivo pije ve špinavých hospodách<br />
s nerudným servisem, kde jídlo nestojí za<br />
řeč a propálené reklamní ubrusy a popelníky přetékající<br />
vajgly „zdobí“ každý stůl. První vlaštovkou<br />
změn byl až příchod dvou restauračních konceptů,<br />
skupiny Kolkovna Group (Pilsner Urquell<br />
Original Restaurant) a Potrefená husa (Staropramen),<br />
které se, jakkoli nedokonale, přičinily<br />
o modernizaci konceptu české hospody. Zároveň<br />
se začaly objevovat i první pivotéky a pivní bary,<br />
kde je možné ochutnat i dvacet různých piv.<br />
Nejradikálnější změny však nastaly v pivovarnictví<br />
samotném. Nadnárodní koncerny (Nomura,<br />
Heineken, později SABMiller) získaly kontrolu<br />
nad několika klíčovými pivovary a přijaly agresivní<br />
marketingovou strategii, čímž posílily jejich<br />
pozici na trhu, někdy však za cenu kvalitativních<br />
kompromisů. Zároveň však vznikly nebo byly<br />
obnoveny desítky menších a malých pivovarů,<br />
z nichž mnohé se začaly orientovat na nově vznikající<br />
skupinu pivních gurmetů, kteří vyhledávají<br />
autentické, kvalitní pivo a jsou za něj ochotni<br />
zaplatit. Rozšiřovat se začalo i jejich portfolio<br />
– světlý a tmavý ležák je sice stále základem místní<br />
kultury, ale progresivní pivovary a mikropivovary<br />
dnes vaří v podstatě jakékoli světové pivo,<br />
byť třeba jako sezonní specialitu.<br />
Wit, hefeweizen, ovesné, English Pale Ale (EPA),<br />
India Pale Ale (IPA), brown ale, stout, saison,<br />
bock, to vše dnes české pivovary umějí. A nadále<br />
se rozšiřuje i počet míst, kde tyto speciality můžete<br />
ochutnat – od zavedených podniků typu<br />
Pivovarského domu a Pivovarského klubu přes<br />
Prague Beer Museum, Zlý časy či Zubatý pes.<br />
Pořád je ale co zlepšovat a u všech uvedených pivnic<br />
při vší úctě platí, že jídlo je u nich po pivu na<br />
druhém, občas velmi vzdáleném druhém místě.<br />
Kombinace kvalitní výběr piva a kvalitní jídlo plus<br />
nekuřácké, či dokonce dětem přátelské prostředí<br />
donedávna nebyla k nalezení. První exemplář<br />
však již existuje. Je jím nová restaurace a „beerpoint“<br />
Nota Bene dva bloky od stanice metra I. P.<br />
Pavlova. Jejich pět píp s nabídkou progresivních<br />
malých pivovarů od Matušky po Únětice, stručný,<br />
ale denně obměňovaný jídelní lístek s nadprůměrně<br />
kvalitní sezonní kuchyní, příjemné<br />
prostředí kdesi na pomezí rustikálního a industriálního<br />
stylu (naštěstí bez okras typu sušených<br />
květinových aranžmá či zemědělského nářadí) je<br />
pro mě zosobněním toho, co Praze dosud chybělo:<br />
příjemné, kultivované místo, kam se nemusíte<br />
bát vzít na pivo absolutně kohokoli bez ohledu na<br />
věk, pohlaví či zmlsanost. Dej (majitelům) Bůh<br />
štěstí a hlavně zákazníky, kteří to ocení. n<br />
Malá piva<br />
n Primátor Weizenbier,<br />
svrchně kvašené pšeničné<br />
pivo – Pivovarský klub<br />
n Jarní kopřivové,<br />
minipivovar Pivovarský<br />
dům – Pivovarský klub<br />
n Sv. Norbert I.P.A. (India<br />
Pale Ale) – Pivovar Strahov,<br />
Zubatý pes<br />
n Sv. Norbert Jantar (Amber<br />
Ale) – Pivovar Strahov,<br />
Zubatý pes<br />
n Únětické 10° výčepní,<br />
12° český ležák – Nota<br />
Bene<br />
n Matuška E.S.B. (Extra<br />
Special Bitter) – Nota Bene<br />
Gastronomická expertka<br />
ZENu Kateřina Hicks<br />
ZEN53
food trip: ViEtNAM<br />
Bílé růže a hanojská nirvána<br />
Vietnam je země s úchvatnou krajinou, buddhistickou kulturou a také<br />
s jednou z nejlepších světových kuchyní. ZEN si pochutnával na cvrčcích,<br />
medúzách a hadích karbanátcích, ale – nebojte se – i na domácích nudlích.<br />
Text a foto Libor Budinský<br />
P<br />
n krůtí steak v úžasné omáčce z marakuji<br />
byl tak dietní, že by ho mohlo jíst i batole.<br />
okud chcete poznat rozmanitost vietnamské<br />
kuchyně, musíte jíst všechno<br />
a všude. v gurmánských restauracích<br />
i s místními na ulici. a to doslova a do písmene,<br />
protože vietnamské stoličky, obklopující stánky<br />
pouličních kuchařek, jsou skutečně miniaturní.<br />
Právě tady začínáme svoji spanilou gurmánskou<br />
jízdu. ve špinavé uličce nedaleko hanojské tržnice<br />
upoutal naši pozornost nával u jedné pouliční<br />
kuchařky, smažící na obrovské pánvi krevetové<br />
placičky. když se konečně jeden stoleček uvolnil,<br />
přistály před námi talíře s podivnými „bramboráčky“,<br />
z nichž trčely kusy celých, samozřejmě neloupaných<br />
krevet, ozdobené trsem aromatických<br />
bylinek a doplněné mističkou s výtečnou, jemně<br />
pálivou omáčkou. už po několika vteřinách jsme<br />
upadli do němé euforie. a přitom to byla svačinka<br />
za třicet korun.<br />
ještě větší poklady najdete v hanojských trendy<br />
restauracích, zvláště když se pustíte do pokrmů,<br />
které by většina čechů asi nedokázala ani<br />
polknout. zajímá vás naše menu? jako předkrm<br />
jsme vyzkoušeli salát z manga a nasolené medúzy,<br />
který byl naprosto famózní. zvláště kousky<br />
medúzy, připomínající pevný a čistý rosol, byly<br />
nečekaně chutné.<br />
stejně zabodoval i druhý předkrm, tentokrát salát<br />
ochucený smaženými cvrčky a lemongrasem.<br />
cvrčky jsem ochutnal už kdysi v thajsku, ale<br />
to byla jen atrakce pro turisty, brouci byli úplně<br />
bez chuti. to tihle cvrčci byli krásně křupaví<br />
a masití. Po předkrmech následovala vynikající<br />
smažená žába se spoustou šťavnatého, pikantního<br />
masa, lahodní pečení šneci a na závěr ještě<br />
grilovaná křepelka, která se na talíři objevila<br />
i s pařátky a hlavičkou.<br />
54ZEN
Pokud v Hanoji zůstanete dva týdny, každý den tu<br />
objevíte nový kulinářský poklad. Stačí vyjet třeba<br />
na předměstí Hanoje do hadí vesnice Le Mat, kde<br />
pro vás připraví nefalšované hadí menu o deseti<br />
chodech – a to buď z luxusní kobry, či z poněkud<br />
levnější užovky. Stačí se jen zbavit zábran, protože<br />
hadí maso je vynikající. A třeba kousky hadího<br />
masa zabaleného do bylinek a osmaženého ve<br />
woku či hadí karbanátky mají pověst výjimečných<br />
delikates.<br />
Ale nebojte se, při kulinárních toulkách Hanojí<br />
nebudete zakopávat jen o bizarní kuchyni. Mezi<br />
nezapomenutelné úlovky totiž patřil i „obyčejný“<br />
krůtí steak podávaný v úžasné omáčce z marakuji,<br />
který byl tak dietní, že by ho mohlo jíst<br />
i batole.<br />
Nejslavnější kulinářskou destinací Vietnamu je<br />
romantický Hoi An, jehož ulice připomínají kulisy<br />
historického filmu. Město lampionů ovšem<br />
proslavily i kulinářské speciality a probojovalo<br />
se do desítky nejlepších food and wine destinací<br />
v celé Asii, kterou vyhlašuje prestižní cestovatelský<br />
web Tripadvisor. Kvalitních hospůdek tu najdete<br />
spoustu, ale za nejlepší podnik je považován<br />
Morning Glory, kde jsem ochutnal nezapomenutelné<br />
kuřátko s hodně křupavým a pikantním<br />
masíčkem. A co teprve další hoianské speciality,<br />
třeba „bílé růže“, což jsou krevety vařené v rýžovém<br />
papíře, či místní domácí nudle. Nebo rýžové<br />
koláčky s krevetovou příchutí podávané na bambusových<br />
listech.<br />
Ostatně právě neuvěřitelná pestrost, se kterou<br />
pracují s rýží, je pro Vietnam charakteristická. Do<br />
rýžového papíru se balí typické nesmažené jarní<br />
závitky, zatímco rýžové nudle jsou základem národního<br />
pokrmu v podobě hovězí polévky Pho.<br />
Odvezte nás do ňam ňam<br />
Za plody moře jsme se rozjeli do hospůdky na<br />
konci přímořského Nha Trangu. Pro zábavu jsme<br />
si mávli na tradičního rikšu, který však neuměl<br />
slovo anglicky a nechápal, kam chceme jet. Nakonec<br />
mu svitlo a se slovy „ňam ňam“ šlápl do<br />
pedálů. A za chvíli jsme už seděli u hostiny, v níž<br />
se střídaly grilované ústřice, tygří krevety, svatojakubky<br />
a další potvory, jejichž názvy by z paměti<br />
zřejmě nevylovil ani biolog.<br />
A bonbonek na závěr. Po mnoha návštěvách<br />
„obyčejných“ hospůdek jsme jednou navštívili<br />
vyhlášenou restauraci butik hotelu Cham Villas<br />
v letovisku Mui Ne. A neměli jsme to dělat,<br />
protože tamní speciality jsou prudce návykové<br />
a z Prahy tam lowcosty stále nelétají. Pokud<br />
někdy náhodou pojedete kolem, určitě si dejte<br />
grilovaný špíz z krevet a hovězího masa, neboť je<br />
tak dokonalý, že jsme si vzápětí museli objednat<br />
další porci. Ale i ostatní jídla strmě vyčnívala nad<br />
skvělý vietnamský průměr a vzhledem k tomu,<br />
že jsme je výjimečně zapíjeli rakouským veltlínem<br />
(majitel je Němec), zažili jsme malou gurmánskou<br />
nirvánu.<br />
A to nás ještě čekala romantická noc v takové<br />
malé „chýšce“ s bazénem, ke kterému jsme si<br />
krátce před půlnocí nechali servírovat lahev bublinek.<br />
Co na tom, že se náš účet tentokrát vyšplhal<br />
na 500 dolarů. Vždyť žijeme jen jednou. n<br />
Romantický Hoi An<br />
s desítkami malebných<br />
hospůdek byl zařazen mezi<br />
deset nejlepších food<br />
& wine destinací v celé Asii.<br />
Čerstvé bylinky a aromatické<br />
koření dávají vietnamským<br />
jídlům nezaměnitelný tón.<br />
Ve vietnamských restauracích<br />
objevíte celou řadu bizarních<br />
lahůdek – od smažených<br />
cvrčků až po hadí závitky.<br />
Díky nekonečnému pobřeží<br />
nabízí vietnamská kuchyně<br />
nespočet lahůdek připravených<br />
z absolutně čerstvých<br />
plodů moře.<br />
ZEN55
móda<br />
[Hana Zárubová]<br />
Královna<br />
kosmických<br />
dívek<br />
O Haně Zárubové se říká, že je to naše<br />
nejoriginálnější módní návrhářka. A tak není divu,<br />
že fotografka ZENu Bára Prášilová získala za snímky<br />
jejích modelů cenu Czech Grand Design.<br />
Text Anna Nosková<br />
N<br />
Foto Bára Prášilová<br />
ávrhářka Hana Zárubová patří<br />
mezi nejvýraznější postavy<br />
české módní scény. Se stejnou<br />
lehkostí, s jakou navrhuje svoje oblečení,<br />
sbírá i prestižní ocenění: „Když navrhuji,<br />
tak pracuji pouze intuitivně, podle toho,<br />
jak chci. Je to nesmírně osvobozující činnost.<br />
Přirovnala bych to k tomu, jako by<br />
zrušili pravidla silničního provozu, a vy<br />
si můžete jezdit, kam chcete. Průběh mé<br />
tvorby je tedy svoboda a zábava.“<br />
Výsledkem tohoto procesu jsou pak limitované,<br />
technologicky velmi propracované<br />
kolekce. Zároveň jim nechybí<br />
vtip, například kapsa potištěná zevnitř<br />
mottem „Enjoy In Peace“, kterou majitel<br />
objeví až třeba po šestém praní. Právě<br />
tyhle nečekané radosti všedního dne,<br />
tichá překvapení, jsou momenty, které<br />
Zárubovou nejvíc těší. „Baví mě posouvat<br />
hranice dál a dál a spojovat zdánlivě<br />
neslučitelné,“ prohlašuje designérka se<br />
slabostí pro neopren. Šaty, saka a kabáty<br />
z tohoto zdánlivě antimódního materiálu,<br />
potažené luxusní panenskou vlnou,<br />
určenou na obleky, nafotila kmenová<br />
fotografka časopisu ZENu Bára Prášilová.<br />
Výsledkem kampaně na kolekci Air<br />
Force je poetický soubor obrazů, který<br />
vynesl oběma zúčastněným dámám triumf<br />
na letošním Czech Grand Designu<br />
(Prášilová získala cenu Fotograf roku,<br />
Zárubová druhé místo v kategorii Návrhář<br />
roku).<br />
„Neopren není nic, co by se nemohlo nosit<br />
v zimě normálně. Má termoregulační<br />
schopnosti, udrží teplotu těla. Kvůli prodyšnosti<br />
jsem do podpaží a dalších partií<br />
kombinovala neopren s úpletem. Byla<br />
jsem unešená z toho, jaký je to materi-<br />
56ZEN
Na zem spadlá.<br />
Hana ve svém vlastním<br />
„balonovém“ modelu Air Force.<br />
ZEN57
ál. Dá se skvěle řezat bez zbytečného lemování,“<br />
vysvětluje Zárubová, pro kterou je jedním<br />
z nejinspirativnějších procesů samotná výroba<br />
oblečení.<br />
Při tvorbě neoprenové kolekce Air Force ji například<br />
nadchla návštěva české produkce zdravotních<br />
ortéz. „Pod rukama tamních švadlen<br />
jsem doslova viděla vylézat zpoza stroje moje<br />
kabáty, úplně mi to tam došlo.“<br />
Pokud by mělo něco jednoslovně charakterizovat<br />
tvorbu Hany Zárubové, pak by to byla<br />
osobitost. Její originální vidění módního světa<br />
jí ale nezabránilo působit v komerční sféře<br />
konfekčního brandu Pietro Filipi. „Z mého<br />
pohledu se jedná o jedinou životaschopnou<br />
značku v této zemi. Kolekce pro pietro filipi<br />
musím dělat s vědomím, že tvořím pro ně.<br />
Občas je proto těžké se do toho zapojit a zůstat<br />
věrná sama sobě. Je to boj, ale poznávám<br />
tím sama sebe.“<br />
n<br />
Leť! Modelky na střeše<br />
pražského sídliště v kolekci Air<br />
Force, za niž fotografka Zenu<br />
Bára Prášilová získala první<br />
cenu Czech Grand Design<br />
v kategorii fotografie<br />
a návrhářka Hana Zárubová<br />
druhou cenu v kategorii<br />
módních návrhářů.<br />
58ZEN
Hana Zárubová<br />
n Narozena 1975, absolventka Vysoké školy<br />
uměleckoprůmyslové v Praze. Za své kolekce<br />
nominovaná na Oděvního designéra roku Czech<br />
Grand Design (v roce 2007 s kolekcí Chmó 3D,<br />
v roce 2008 za kolekci no., v roce 2011 za koleci<br />
Air Force).<br />
n V roce 2010 byla zvolena Oděvním designérem<br />
roku Czech Grand Design za kolekce fix-you<br />
(hanazarubova) a no.kolo (no.).<br />
n Tři roky působila jako kreativní ředitelka české<br />
módní značky pietro filipi, dnes pro pietro filipi<br />
připravuje řadu oblečení pro volný čas.<br />
n Vlastní autorské kolekce navrhuje pod<br />
značkou by hanazarubova.<br />
n Společně s grafickým designérem Štěpánem<br />
Malovcem navrhuje limitované kolekce<br />
oblečení a doplňků no.<br />
ZEN59
můj svět, můj styl<br />
Gabriela sází na<br />
kontrastní kombinace<br />
a červené akcenty.<br />
Výsledek je<br />
přirozený, a přesto<br />
velmi působivý.<br />
60ZEN
[gabriela kaprálová]<br />
Estetika pravěké housenky<br />
Paní architekta dobře ví, že skvělý dojem umí udělat samotná rudá rtěnka.<br />
Minimalismus dále praví, že se vyplatí buď výrazné ozdoby, nebo raději žádné.<br />
Text Anna Nosková<br />
M<br />
Foto Tomáš Železný<br />
álokdy se dostanete do blízkosti tak<br />
inspirativního mikrosvěta, jako je ten<br />
Gabriely Kaprálové. Šéfka architektonického<br />
studia ASGK Design má slabost pro<br />
dokumenty o pravěkých zvířatech, dřevostavby,<br />
japonskou kosmetiku a české módní návrháře.<br />
Zářivýma modrýma očima a havraními vlasy zaujme<br />
Gabriela Kaprálová na první pohled. Ačkoli<br />
je velmi úspěšnou ženou, místo okázalých rób zahraničních<br />
módních domů dává přednost tuzemským<br />
tvůrcům. V jejím šatníku najdete kousky od<br />
Hany Zárubové, studia Bohéme i Pietro Filipi. Na<br />
ples v Opeře si zase místo psaníčka vzala koženou<br />
kabelku ve tvaru jezevčíka, kterou si pořídila<br />
v obchodě s českým designem Artěl. Další vášní<br />
jsou šperky. „Buď nosím opravdu výrazné ozdoby,<br />
nebo žádné,“ říká nekompromisně, zatímco<br />
mi ukazuje náušnice ve tvaru zubu, jež koupila<br />
u norského pavilonu na minulé výstavě Expo.<br />
K propracovanému, ač minimalistickému looku<br />
skvěle ladí červená rtěnka od legendární japonské<br />
značky Kanebo a osobitý parfém Un Jardin<br />
Sur le Nil od Hermès. I přes tak impozantní výbavu<br />
ale Gabriela vyráží na nákupy zřídka. „Jsou<br />
pro mě utrpením. Pořádám nájezdy do obchodů,<br />
když něco potřebuji, ale celý proces je velmi rychlý,“<br />
směje se žena, která si dříve nechávala podle<br />
svých návrhů oblečení i šít. „Když nějaký módní<br />
designér navrhne stavbu, je z toho haló, ale opačně<br />
to pro architekty neplatí. Přitom já vnímám<br />
módu i architekturu jako spojené nádoby.“<br />
Stejně kreativně jako ke svému vzhledu přistupuje<br />
Gabriela Kaprálová i k tvorbě. V současné<br />
době pracuje na nízkoenergetické dřevostavbě<br />
Zilvar, jejíž podobu ovlivnila, podržte<br />
se, prehistorická housenka. „Na tento<br />
nápad nás přivedl čtyřletý syn, který je teď<br />
v zajetí pravěku. Místo animovaných seriálů<br />
se spolu díváme na BBC dokumenty o zvířatech.“<br />
Architektce, jež s velkým citem dokázala například<br />
uspořádat interiér v paláci v Rytířské ulici,<br />
vlajkové lodi České spořitelny, v secesních bytech<br />
staré Prahy či víkendovém domě v Českém ráji,<br />
podobný přístup vynesl uznání odborné i široké<br />
veřejnosti i cenu Grand prix architektů. Sama jej<br />
popisuje slovy: „Aby vzniklo, co je možné, musíme<br />
vždy a znova zkoušet nemožné.“ n<br />
Skicák<br />
Moleskine<br />
a tužka, moje<br />
nerozlučné<br />
nářadí pro<br />
zaznamenávání<br />
nápadů kdekoliv<br />
a kdykoliv.<br />
Poslední nákup pro<br />
radost v obchodě Artěl.<br />
Psaníčko v podobě jezevčíka<br />
jsem doplnila červeným obojkem<br />
se strasem z chovatelských<br />
potřeb, aby se dalo dobře držet.<br />
Úlovek z jednoho loňského<br />
náletu ze studia Bohéme<br />
(Hana Stocklasová).<br />
Parfém Un<br />
Jardin Sur le<br />
Nil od Hermès<br />
(dárek z cesty<br />
za kodaňskou<br />
architekturou)<br />
mě dokáže<br />
vždy dobře<br />
naladit.<br />
Japonská<br />
kosmetika<br />
je šetrná<br />
a přírodní, na<br />
nic si nehraje<br />
– proto ji<br />
mám ráda.<br />
ZEN61
maZlíčkův ZEN<br />
Psí<br />
(a kočičí)<br />
kusy<br />
Vašeho čtyřnohého mazlíčka<br />
během pár minut proměníte<br />
ve stylový doplněk. ZENové<br />
tipy na luxusní obojky či<br />
designové boudičky<br />
uspokojí i to největší<br />
zvíře.<br />
Set keramických misek<br />
a dřevěného podstavce<br />
v mahagonovém<br />
dekoru. Cena 1900 Kč,<br />
www.boutiger.com<br />
Ručně zpracovaná porcelánová<br />
miska s příměsí platiny v glazuře.<br />
Cena 2465 Kč, www.luxurydog.cz<br />
Škrabadlo pro<br />
kočky, ke kterému<br />
lze zakoupit<br />
i náhradní díly.<br />
Cena 13 500 Kč,<br />
www.cocici.com<br />
Průlezka a škrabadlo pro<br />
kočky ve tvaru písmene<br />
S, www.catwork.com<br />
Elegantní vodítko<br />
Louis Vuitton,<br />
informace o ceně v butiku<br />
Luxusní taška na<br />
přenášení malého<br />
psíka od Louis Vuitton,<br />
informace o ceně v butiku<br />
▼ a120001103<br />
62ZEN
KONĚ A LIDÉ<br />
SPOJENÍ SÍLY A ODVAHY<br />
V druhé polovině dubna ve středočeských Martinicích startuje<br />
11. ročník české extraligy parkurového skákání – Skokový pohár<br />
České pojišťovny 2012. Jedná se o unikátní seriál jedenácti<br />
skokových závodů. O jeho organizaci jsme si povídali s Pavlou<br />
Kudláčkovou – ředitelkou společnosti Via Solaris, která má druhým<br />
rokem na starost marketing a propagaci celého podniku.<br />
Nejsou, koňáci jsou taková specifická parta<br />
lidí, která se spolu kamarádí. A nějaká rivalita?<br />
Zdravá, sportovní samozřejmě.<br />
Jaké místo mají v parkurovém sportu<br />
vlastně ženy? Nevadí, že nemají takovou<br />
fyzickou sílu jako muži?<br />
O fyzické síle parkurový sport prvořadě<br />
není. Je třeba zkombinovat talent, fyzickou<br />
a psychickou zdatnost a píli. Nutností je<br />
samozřejmě kvalitní kůň a zázemí. Na rozdíl<br />
od dostihů, výška a váha není pro jezdce<br />
příliš limitujícím faktorem.<br />
Jak se subtilní mladá žena dostane k řízení<br />
společnosti, která produkuje špičkový<br />
sportovní podnik v podstatě napříč celou<br />
republikou?<br />
Velkou roli v tom sehrál fakt, že od dětství<br />
se věnuji parkurovému skákání. Před<br />
loňským 10. ročníkem byla společnost Via<br />
Solaris oslovena Asociací Český skokový<br />
pohár, abychom pomohli zhodnotit tradici<br />
a potenciál seriálu, který umožňuje nádherné<br />
vyžití velkého množství koňských<br />
nadšenců a současně přináší nejvyšší<br />
úroveň parkurového sportu v České republice.<br />
Úkolem samozřejmě bylo i zajištění<br />
generálního partnera.<br />
Což se podařilo...<br />
Ano – a byl to bez přehánění zlomový bod<br />
historie parkurového sportu a Skokového<br />
poháru. Podařilo se nám také výrazně zvýšit<br />
zájem médií, a tím i návštěvnost seriálu.<br />
Systematicky se snažíme celý seriál přiblížit<br />
široké veřejnosti. Nejvíce nám pomohlo<br />
navázané strategické spojení s ČT4. Tady<br />
lze hovořit o naprostém průlomu medializace<br />
skokového sportu. A rádi bychom to<br />
celé posunuli ještě dál. Na mítincích jsou<br />
připraveny doprovodné programy pro<br />
veřejnost. Ty jsou atraktivní i pro diváky,<br />
kteří se přijeli podívat na koně, ale nemají<br />
Jiří Skřivan - vítěz Skokového poháru České pojišťovny 2011<br />
úplně přesné povědomí o tom, co obnáší<br />
parkurový sport.<br />
Dá se tedy říci, že poslední ročník Skokového<br />
poháru České pojišťovny byl jedním<br />
z nejvydařenějších?<br />
Zcela určitě! Ve skvělém dramatickém finále<br />
zvítězil Jiří Skřivan a celý rok se bylo na co<br />
dívat. Každá Velká cena v rámci Skokového<br />
poháru byla vždy vyvrcholením náročného<br />
třídenního mítinku, v jehož rámci probíhaly<br />
i soutěže pro juniory a amatéry. V každé<br />
Velké ceně překonávali nejlepší jezdci<br />
a koně parkury nejvyšší obtížnosti.<br />
V prů běhu jedenácti kol sbírali body a čtyři<br />
nejúspěšnější jezdci se pak probojovali do<br />
velkého finále. To se konalo dle systému<br />
mistrovství světa.<br />
Co takový systém obnáší?<br />
Jezdci si mezi sebou vystřídají své koňské<br />
svěřence a každý tak absolvuje finálový<br />
parkur čtyřikrát – pokaždé na jiném koni.<br />
Proto je tento závod divácky velmi atraktivní<br />
a plný napětí. Soutěžící musí absolvovat<br />
náročný parkur a přitom mají minimální<br />
prostor se s koněm pořádně seznámit. To je<br />
velké umění.<br />
Parkur se tváří jako sport gentlemanů.<br />
Vážně nejsou za oponou ostré lokty?<br />
Jaké novinky přináší nadcházející<br />
11. ročník?<br />
Tou nejzásadnější novinkou je, že po roční<br />
zkušenosti generální partner Skokového<br />
poháru Česká pojišťovna s námi dále spolupracuje,<br />
což považujeme za nejdůležitější<br />
výsledek naší činnosti v uplynulém ročníku.<br />
V tom novém letošním se chceme<br />
soustředit na ještě větší podporu juniorských<br />
soutěží. K tomu se nám podařilo<br />
získat skvělého partnera. V rámci letošního<br />
ročníku tak vzniká Kolowrat Junior Cup pro<br />
jezdce do 18 let. Rodina Kolowrat-Krakovská<br />
tímto způsobem podpoří mladé talentované<br />
parkurové jezdce v rozvíjení jejich umění<br />
a talentu.<br />
Naproti tomu pro jezdce na té nejvyšší úrovni<br />
budeme nadále hledat cesty ke zlepšení<br />
komfortu. Samozřejmostí je péče o partnery<br />
a návštěvníky Skokového poháru.<br />
Pavla Kudláčková - ředitelka společnosti Via Solaris, a.s.
sEriál: pražské čtvrti<br />
Kalifornie po Česku<br />
Nové Hlubočepy? To by neznělo dvakrát světově. A tak „developeři“ bratři<br />
Havlovi pojmenovali vyprahlé skalisko na levém břehu Vltavy Barrandov.<br />
Zatímco ale původní Barrandov chátrá, ten nový se má čile k životu.<br />
Text Libor Hruška<br />
Foto Petr Kubín<br />
Barrandovské<br />
návštěvy<br />
Architektura: Architektura:<br />
Terasy Barrandov,<br />
funkcionalistické vily, kaple<br />
Panny Marie Bolestné<br />
Restaurace: Chaplin Café,<br />
Trilobit, Kamera<br />
S dětmi: Prokopské údolí,<br />
Chuchelský háj, hledání<br />
zkamenělin na naučné<br />
stezce pod Barrandovskou<br />
skálou<br />
Bizarní Chaplinovo náměstí na<br />
barrandovském sídlišti nahoře,<br />
dole slavné Barrandovské terasy.<br />
K<br />
dyž otec Václava Havla ve dvacátých<br />
letech poznával Ameriku, zabrousil<br />
i do vilových čtvrtí kalifornských<br />
boháčů. Proč podobnou luxusní „vesnici“ nepostavit<br />
také v Praze, napadlo podnikavého<br />
mladého muže, jenž po návratu do Evropy<br />
získal pro svůj plán i bratra Miloše, filmového<br />
producenta. Společně začali hledat vhodné<br />
pozemky a do oka jim padlo vyprahlé skalisko<br />
na levém břehu Vltavy ležící v katastru obce<br />
Hlubočepy.<br />
Nové Hlubočepy? To by neznělo příliš světově<br />
a ani původní jméno Habrová by asi vily příliš<br />
neprodávalo, shodli se bratři Havlovi. A vymysleli<br />
dnešní název<br />
Barrandov. Nová<br />
čtvrť dostala jméno<br />
po francouzském<br />
inženýrovi a paleontologovi,<br />
který právě<br />
sem vyrážel ze svého<br />
malostranského<br />
bytu na lovy trilobitů<br />
a dalších zkamenělin.<br />
Nápad na<br />
nové pojmenování<br />
ale nebyl zcela originální<br />
– bronzová<br />
pamětní deska s nápisem<br />
„Barrande“<br />
visela na skále nad<br />
řekou už od konce<br />
19. století.<br />
Původní „Havlův“<br />
Barrandov má dnes<br />
ještě mladší dvojče –<br />
sídliště, jehož zubatá<br />
panelová hradba<br />
se nad Prokopským<br />
údolím začala rýsovat<br />
v osmdesátých<br />
letech 20. století.<br />
Nová a stará část sice<br />
nemají na první pohled vůbec nic společného,<br />
ale nějaká pojítka by se tu přece jen našla. Tak<br />
třeba akvapark, který před pár lety vyrostl na<br />
samém konci barrandovského sídliště. Hlavně<br />
o víkendech ho obléhají hordy rodičů se svými<br />
potomky podobně jako kdysi na svou dobu<br />
velice moderní bazén v lomu pod Barrandovskou<br />
skálou.<br />
Historicky první plavecký areál v hlavním městě<br />
býval velkou atrakcí, dnes už tu funguje jen stánek,<br />
kde si můžete dát lahváče a ze dna vypuštěného<br />
bazénu zírat na fotogenické torzo skokanské<br />
věže. Na skále nad vámi se rozpadá i další<br />
připomínka starých dobrých časů – restaurace<br />
Terasy Barrandov s troskami baru Trilobit, který<br />
před deseti lety zapálili bezdomovci. Těžko uvěřit,<br />
že se tady dříve scházela pražská smetánka.<br />
Na slavnostní otevření Teras v roce 1929 se prý<br />
přišlo podívat na 50 tisíc zvědavců, vysedávali<br />
tu umělci, továrníci i politici a zdejší číšnická<br />
honorace se mohla kolegům z jiných podniků<br />
chlubit, že obsluhuje i prezidenta Masaryka.<br />
Chaplin a kameraman<br />
Od chátrajícího funkcionalistického skvostu,<br />
který se má letos začít opravovat, stoupají<br />
serpentiny k filmovým studiím. Po obou stranách<br />
ulice se za zdmi a živými ploty schovávají<br />
vily, z nichž mnohé patřily prvorepublikovým<br />
filmařům. Později tu bydlel třeba i autor Nemocnice<br />
na kraji města a dalších známých<br />
seriálů scenárista Jaroslav Dietl. Už tady tak<br />
začíná pražský Hollywood. Nejstarší vily jsou<br />
ještě funkcionalisticky střídmé, novější se snaží<br />
napodobit romantické haciendy amerických<br />
filmových hvězd.<br />
Barrandovská filmová studia měla v loňském<br />
roce 80. výročí, podle projektu architekta<br />
Maxe Urbana se začalo stavět v listopadu 1931.<br />
Na Barrandově ale klidně budou moci podruhé<br />
oslavovat ještě příští rok – na počátku roku<br />
1933 padla vůbec první barrandovská klapka,<br />
při natáčení filmu Vražda v Ostrovní ulici.<br />
Od té doby se tu vystřídalo bezpočet českých<br />
i amerických štábů, za druhé světové války tady<br />
vznikala také nacistická propaganda.<br />
Blízkost filmových studií ovlivnila i ráz barrandovského<br />
sídliště. Stačí se podívat na tabulky<br />
se jmény ulic. Werichova, Pivcova, Högerova,<br />
Šejbalové, Lamačova. Svou ulici tu mají čeští<br />
herci a režiséři a třeba Charlie Chaplin i vlastní<br />
náměstí. Na Chaplinovu sochu tu z jeřábu ostří<br />
plastika nazvaná Kameraman. Změť pokroucených<br />
železných trubek rychle vyzradí jméno<br />
autora Karla Nepraše.<br />
n<br />
C<br />
M<br />
Y<br />
CM<br />
MY<br />
CY<br />
CMY<br />
K<br />
64ZEN
POSLEDNÍ VOLNÉ DOMY<br />
V PRAŽSKÉ VILOVÉ ČTVRTI<br />
PROJEKT PRAHA 6RUZYNĚ VYPRODÁN!<br />
PARK MĚCHOLUPY<br />
PARK MĚCHOLUPY<br />
— Designová architektura, prostorný interiér<br />
— Zelené prostředí pro děti i rodiče<br />
— U vybraných domů možnost<br />
klientských úprav<br />
Dny<br />
otevřených<br />
dveří:<br />
so ne<br />
14. a 15. 4.<br />
WWW.PARKMECHOLUPY.CZ<br />
608 60 50 43<br />
Možnost výhodné hypotéky<br />
Dny<br />
otevřených<br />
dveří:<br />
podrobnosti<br />
na webu<br />
SMSN_TWIST_inz_ZEN_210_130.pdf 4/3/12 12:18:48 PM<br />
210x130_Zen.indd<br />
▼ A121002264<br />
1 ▲ A121004324 4/2/12 23:28<br />
www.samson.cz<br />
"Let’s twist<br />
again!"
Na koNEc<br />
Nebojácné<br />
srdce a mírný<br />
hysterický<br />
záchvat<br />
Jak lze nelidskou korporaci<br />
změnit zevnitř, ptá se ve svém<br />
pravidelném fejetonu Jan Bílý<br />
Foto Tomáš Železný<br />
M<br />
ám tu práci rád,“ říká Mirek, který sedí proti mně. „A můj tým,<br />
dokonce i můj přímý nadřízený, jsou prima. Jenže shora přicházejí<br />
totální blbiny. Stále nějaké předpisy, kontroly, tabulky a papírování.“<br />
Můj klient pracuje ve velké nadnárodní korporaci a vypadá zoufale.<br />
Smysl jeho práce se mu v poslední době nějak hroutí. Je to jeho osobní krize,<br />
nebo krize korporace? Ještě se ho ptám, ačkoliv už tuším, co odpoví: „A kdo<br />
jsou to ti nahoře?“<br />
„Nevím,“ odpovídá, „tam my nedohlédneme. Když se tam zadívám, vidím<br />
jen něco šedého, co nás chce kontrolovat. A to jediné, co chtějí, je vymáčknout<br />
ještě víc zisku.“ Naše společnost je nemocná. Čeština je řeč geniální<br />
– nemoc je opak moci. Když je něco nemocné, tak musí být někde něco,<br />
co je mocné a co tomu druhému odebírá sílu. Na začátku třetího tisíciletí<br />
se ukazuje, že to, co nás dělá ne-mocnými (nás všechny až na velice malou<br />
hrstku skutečně mocných), se jmenuje maximalizace zisku. Postavili jsme<br />
profit nade vše, a tím jsme se dobrovolně podřídili ekonomickému diktátu,<br />
který si v této míře nezadá s nejhoršími diktaturami. Místo aby peníze byly<br />
prostředkem směny, staly se našim cílem. Osobní chamtivost, všudypřítomná<br />
korupce a mizení „občanských ctností“, které dříve charakterizovaly<br />
„volnotržní“ společnosti, jsou toho výsledkem.<br />
Tak jako se lze přít o tom, zdali bylo nejdřív vejce, nebo slepice, je těžké rozhodnout,<br />
zdali korporace těží z této změny v našich hodnotách, nebo zdali<br />
proměna našich hodnot je důsledkem „korporatizace“ společnosti. Zatímco<br />
fungování demokracie stává a padá se změnou vlád, jež je nutná kvůli korektuře<br />
směru vývoje společnosti, korporace nejsou volené a nemají demokraticky<br />
se obměňující strukturu. Rostou, roste-li jejich zisk. A pomalu, ale<br />
jistě přebírají moc, kterou by měl mít lid a jeho volení zástupci.<br />
Co však mám radit klientům, kteří pracují ve velkých firmách a v neustále<br />
se zvyšujícím tlaku za účelem ještě většího profitu přestávají vidět smysl své<br />
práce? Z hlediska systemických konstelací, metody, se kterou obyčejně pracuji,<br />
je situace jasná. Pokud „menší“ (zaměstnanec) neuznává „většího“ (zaměstnavatele<br />
nebo firmu), musí se podřídit nebo odejít. Poslední dva roky<br />
společně s mými klienty hledáme ovšem ještě třetí řešení.<br />
A tak jsme vynalezli strategii, která – možná – zabírá. Pojmenoval jsem ji<br />
„Strategie otevřeného srdce a mírného hysterického záchvatu“. Stručně řečeno<br />
vychází z poznání, že důvod našeho nutkavého konzumu a honby za<br />
profitem je fakt, že nám chybí láska. Nebo kontakty od srdce k srdci. Otevřené<br />
a nebojácné srdce je tedy protipól ke korporátnímu šílenství, virus, který<br />
může infikovat a změnit firmu. Protože když odejdete, nic se nezmění.<br />
Jak na to? Je to jednoduché – přestaňte lhát. Přestaňte se skrývat za maskou<br />
normálnosti, racionality a začněte (konečně) říkat, co cítíte. Protože vaše<br />
srdce nepoužívá slova, ale pocity. Vím, co namítnete – že jsem naivní<br />
a že to ve vaší korporaci nejde. To si zpočátku myslí i mí klienti.<br />
Ale jde to, jen se člověk musí přestat bát. Ano, může se stát,<br />
že to nevyjde a že vás vyhodí. Ale uvažte – když ztratíme přístup<br />
ke svému srdci, ztratili jsme sebe sama, zatímco když<br />
nás vyhodí, jde jen o džob. Který, pokud ho<br />
Autor se po třiceti letech emigrace v Německu<br />
v roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikuje<br />
na blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední kniha<br />
má název Růže pro Plúta. Systemické (rodinné)<br />
konstelace jsou metodou osobního růstu, kde<br />
se z libovolných lidí („zástupců“) staví model<br />
dotyčného systému (rodina, firma, společnost...).<br />
V takto postaveném modelu se řeší vztahové<br />
problémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.<br />
nezměníte, je ke všemu ještě dost blbý.<br />
A „mírný hysterický záchvat“? Tato polovina<br />
mé strategie pochází z USA, kde jsem se<br />
naučil, že začne-li někdo na veřejnosti plakat<br />
nebo křičet, udělají okolostojící vše, aby<br />
ho utišili. A protože i v korporacích máme<br />
co do činění stále ještě s lidmi, pomůžou<br />
v našem podvratném návratu lidskosti do<br />
firem pocity. Takže: Ukažte jim, že cítíte!<br />
A že je vám špatně! Protože vlastně svoji<br />
firmu milujete. Jen potřebujete nutně, naléhavě<br />
a nezbytně najít smysl v tom, co děláte. Protože pak<br />
byste mohl(a) pracovat ještě lépe, což by zvýšilo obrat<br />
firmy. A není to snad to, co po vás chtějí? n<br />
▼ a1200001440 ▼ ▼ a120001618<br />
66ZEN
DAR CASU<br />
Velké šátky z lehkého kepru.<br />
Šátky z hedvábného kepru.<br />
Hermès. Parížská 12<br />
11 000 Praha 1<br />
Tel. 224 81 75 45<br />
Hermes.com
Change language