english synopsis - Äasopis stavebnictvÃ
english synopsis - Äasopis stavebnictvÃ
english synopsis - Äasopis stavebnictvÃ
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
2012<br />
MK ČR E 17014<br />
08/12<br />
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě<br />
Český svaz stavebních inženýrů<br />
Svaz podnikatelů stavebnictví v ČR<br />
časopis<br />
Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs<br />
stavby pro volnočasové aktivity<br />
osobnost stavitelství: František Faltus<br />
fotoreportáž: současný stav tunelového komplexu Blanka<br />
cena 68 Kč<br />
www.casopisstavebnictvi.cz
Cihly pro budoucnost<br />
U až 0,11 W/m 2 K<br />
HELUZ FAMILY 2in1<br />
broušené cihelné bloky s integrovanou tepelnou izolací<br />
<br />
pro jednovrstvé obvodové zdivo šířky 50, 44 a 38 cm<br />
s nejvyššími tepelněizolačními parametry<br />
<br />
<br />
<br />
pro nulové, pasivní a nízkoenergetické domy<br />
zajistí optimální mikroklima pro zdravé bydlení<br />
tradiční materiál - nadčasové řešení<br />
ČESKÁ FIRMA<br />
20let<br />
na trhu<br />
Vývoj produktu HELUZ FAMILY 2in1 byl realizován za finanční podpory z prostředků státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.<br />
HELUZ cihlářský průmysl v. o. s., 373 65 Dolní Bukovsko 295,<br />
tel.: 385 793 030, mobil: 602 451 399, e-mail: info@heluz.cz,<br />
www.heluz.cz, zákaznická linka: 800 212 213
editorial<br />
Vážení čtenáři,<br />
Česká republika je díky své poloze<br />
tranzitní zemí pro dopravu zboží<br />
i cestujících ze všech světových<br />
stran. A co vlastně svým poutníkům<br />
nabízí? Mizerné dálnice a silnice,<br />
drahé pohonné hmoty, železnici<br />
(ne)omezených možností a také<br />
nesplavné řeky. Právě uvedené se<br />
samozřejmě netýká jen projíždějících.<br />
Cestující z Prahy do Brna má<br />
například dle billboardu Českých<br />
drah unikátní příležitost využít jejich<br />
nejrychlejšího spoje a překonat tuto<br />
vzdálenost už za dvě a tři čtvrtě hodiny.<br />
Co to ovšem<br />
je proti tři<br />
sta devětapadesáti<br />
rokům<br />
čekání na realizaci<br />
ideje koridoru<br />
Dunaj –<br />
Odra – Labe.<br />
Na druhou stranu<br />
své tranzitní<br />
hosty v lásce moc nemáme.<br />
Přeložené balkánské kamiony<br />
demolují poslední zbytky D1 a jejich<br />
řidiči nahánějí hrůzu všem ostatním<br />
účastníkům dopravy. Nemáme rádi<br />
ani sami sebe – čeští průmysloví<br />
výrobci volají po snadnější dopravě<br />
svých produktů (například právě po<br />
vodě) už hodně dlouho; statistiky<br />
nehodovosti v České republice<br />
zhusta zvyšují nehody zaviněné<br />
právě kamiony.<br />
Fakt, že se přes Českou republiku<br />
musí přepravit tuny nákladu a tisíce<br />
lidí, je třeba brát jako konkurenční<br />
výhodu oproti ostatním státům<br />
a založit na ní „politiku dopravy“.<br />
Připravit všem potenciálním klientům<br />
fungující dopravní portfolio<br />
evropské kvality a nechat si za to<br />
také dobře zaplatit, vždyť mýtná<br />
brána byla zlatým dolem už před<br />
mnoha tisíci lety. Ano, uznávám,<br />
objevuji tady Ameriku, ale je pro-<br />
stě frustrující sledovat nekonečné<br />
tápání České republiky v oblasti<br />
dopravní infrastruktury, a to i v příjemných<br />
srpnových dnech.<br />
Vždycky jsem tvrdil, že na kopec je<br />
lepší vylézt, než se na něj pohodlně<br />
nechat vyvézt lanovkou. Při pohledu<br />
na stále funkční muzeální exponát<br />
tohoto dopravního prostředku,<br />
který si na Sněžce kroutí už své<br />
sedmé desetiletí, to platí dvojnásob.<br />
Lanovka, postavená v roce<br />
1949, měla plánovanou životnost<br />
sedmnáct let, nicméně po několika<br />
opravách funguje dodnes. Je fascinující,<br />
jak málo optimizmu projevila<br />
budovatelská doba ke své rekreační<br />
chloubě. Je naopak typické, že práce<br />
na přípravě zásadní rekonstrukce<br />
lanové dráhy na Sněžku jsou<br />
delší než její původně plánovaná<br />
životnost. Stručnou historii příprav<br />
rekonstrukce najdete uvnitř čísla.<br />
Můžete sledovat, jak ekologičtí<br />
aktivisté, Správa Krkonošského národního<br />
parku,<br />
ale i řada politických<br />
a podnikatelských<br />
vlivů oddálila<br />
rekonstrukci<br />
technicky poměrně<br />
jednoduché<br />
stavby.<br />
Dalo by se říci,<br />
že čím je kopec menší, tím zuřivější<br />
ochranu si zasluhuje. Uvědomujeme<br />
si vůbec, že ve výšce 1600 m<br />
n.m. v sousedním Rakousku často<br />
teprve nastupujeme na lanovku,<br />
která nás veze na vrchol? A kolik<br />
lidí ví, jaký stavebních ruch panoval<br />
na Sněžce na konci devatenáctého<br />
století?<br />
Hodně štěstí přeje<br />
Jan Táborský<br />
šéfredaktor<br />
taborsky@casopisstavebnictvi.cz<br />
inzerce<br />
stavebnictví 08/12<br />
3
obsah<br />
6–8 10–13<br />
Stavba roku 2012 – druhé kolo<br />
V přehledu staveb postupujicích do druhého kola soutěže Stavba roku se<br />
projevuje současný stav českého stavebnictví. Více než třetina jsou rekonstrukce,<br />
zatímco dopravní stavby lze spočítat na prstech jedné ruky.<br />
Trychtýř ve dvoraně Salmova paláce<br />
V rámci rekonstrukce Salmova paláce v Olomouci došlo i k zastřešení<br />
jeho dvorany. Investor s projektantem zvolili odvážně řešenou<br />
ocelovou konstrukci.<br />
14–16 50–52<br />
Osobnost stavitelství: František Faltus<br />
Profesor František Faltus byl jednou z nejvýznamnějších osobností<br />
v oblasti navrhování ocelových konstrukcí. Díky dlouholeté kariéře<br />
na ČVUT v Praze nese jeho odkaz velký počet jeho žáků.<br />
Aktuální stav tunelového komplexu Blanka<br />
Fotoreportáž z výstavby tunelového komplexu Blanka ukazuje stav<br />
všech jeho stavenišť v červenci 2012. Zároveň připomíná i fakt, že<br />
Praha s touto stavbou žije již pět let.<br />
Vyhlášení IX. ročníku soutěže ČKAIT<br />
Cena Inženýrské komory 2012<br />
Česká komora inženýrů a techniků činných ve výstavbě<br />
(ČKAIT) vyhlásila a pořádá již devátý ročník soutěže Cena<br />
Inženýrské komory 2012.<br />
Poslání soutěže<br />
Hlavním posláním soutěže je prezentovat a zviditelnit kvalitní stavební<br />
a technologické inženýrské návrhy ze všech autorizačních<br />
oborů a specializací ČKAIT, které se mohou uplatnit v praxi ve<br />
stavebnictví, a seznámit s těmito návrhy, včetně jejich autorů, širší<br />
odbornou i laickou veřejnost.<br />
Kritéria soutěže<br />
Inženýrské návrhy budou posuzovány na základě zaslané přihlášky<br />
a připojených dokladů. Hodnotitelská porota ve svém návrhu<br />
zohlední zejména:<br />
■ původnost řešení;<br />
■ přínos životnímu prostředí;<br />
■ funkčnost řešení;<br />
■ technickou úroveň řešení;<br />
■ použití nové technologie;<br />
■ schopnost aplikace a realizace;<br />
■ splnění případného tematického zaměření.<br />
Vyhlašovatel Ceny ČKAIT, organizační zajištění: Česká komora<br />
inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), Sokolská 15,<br />
120 00 Praha 2. Více informací na: www.ckait.cz.<br />
4 stavebnictví 08/12
08/12 | srpen<br />
3 editorial<br />
4 obsah<br />
stavba roku<br />
6 Stavba roku 2012 – druhé kolo<br />
66 Soutěž Stavba Ústeckého kraje 2011<br />
68 Dny stavitelství a architektury<br />
Karlovarského kraje 2012<br />
70 Stavba roku Středočeského kraje 2012<br />
Vyhlášení výsledků soutěže<br />
realizace<br />
10 Zastřešení dvorany Salmova paláce<br />
50 Tunelový komplex Blanka:<br />
aktuality z výstavby, červenec 2012<br />
osobnost stavitelství<br />
14 František Faltus<br />
téma: stavby pro volnočasové aktivity<br />
18 Sportmost – hraniční lávka<br />
přes řeku Olši<br />
Ing. Richard Novák<br />
Ing. Petr Kocourek<br />
Prof. Ing. Jiří Stráský, DSc.<br />
Ing. Pavel Fischer<br />
24 Zkušenosti z výstavby Pavilonu<br />
indonéské džungle ZOO Praha<br />
Ing. arch. Jaromír Kosnar<br />
Ing. arch. Vratislav Danda<br />
32 Cyklomost Devínská Nová Ves – Schlosshof<br />
Prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD.<br />
Ing. Marcel Vanko<br />
37 Rekonstrukce lanové dráhy Sněžka<br />
Ing. Miloš Pařízek<br />
Ing. arch. Stanislava Kratochvílová<br />
44 Nový koncertní sál Pražské konzervatoře<br />
Ing. Karel Sehyl<br />
53 vodohospodářské stavby<br />
54 konference<br />
58 historie ČKAIT<br />
63 svět stavbařů<br />
65 reakce, komentáře<br />
71 infoservis<br />
74 v příštím čísle<br />
foto na titulní straně: Salmův palác v Olomouci, zastřešení atria, Tomáš Malý<br />
inzerce<br />
stavebnictví 08/12<br />
5
stavba roku<br />
foto www.stavbaroku.cz<br />
Stavba roku 2012 – druhé kolo<br />
Do druhého kola soutěže Stavba roku 2012 postoupilo<br />
třicet jedna staveb. Více než třetinu tvoří<br />
rekonstrukce či revitalizace. V nových stavbách figurují<br />
mimo jiné nízkoenergetický a pasivní dům.<br />
Dopravní stavitelství letos reprezentují dva mosty,<br />
zastoupení mají i stavby těsně spjaté s krajinou.<br />
Odborná sedmičlenná porota tyto stavby<br />
posoudí a vybere jich do posledního, nominačního<br />
kola maximálně patnáct – každá z těchto<br />
staveb má tedy možnost získat cenu Stavba roku,<br />
některou ze zvláštních cen či Cenu veřejnosti.<br />
▲ Štětkova 18 – Rekonstrukce objektu Administrativní budova, Praha<br />
▲ Centrum technického vzdělávání, Ostrov<br />
▲ Servisní tréninkové centrum – Service Training<br />
Center ŠKODA AUTO a.s., Kosmonosy<br />
▲ Fabrika hotel, Humpolec<br />
▲ Rekonstrukce zámku Herálec<br />
▼ Průmyslový provoz pro výrobu kovaných výrobků<br />
a polotovarů pro strojírenský průmysl –<br />
rychlokovací stroj, Ostrava – Vítkovice<br />
▲ Park Malinová – Chrpová, Praha<br />
▼ Rekonstrukce zimního stadionu, Jičín<br />
▲ Přírodovědné exploratorium – rekonstrukce<br />
a dostavba, Brno<br />
▼ Silnice I/9 Líbeznice – obchvat, Líbezníce<br />
6 stavebnictví 08/12
▲ Rekonstrukce sportovního areálu Bavlna,<br />
Hradec Králové<br />
▲ Výstaviště České Budějovice – pavilon T<br />
▲ Rehabilitace a restaurování vily Tugendhat,<br />
Brno<br />
▲ Rekonstrukce Domu s pečovatelskou<br />
službou, Roháčova 24, 26, Praha<br />
▲ Horská chata Dolní Malá Úpa, okres Trutnov<br />
▲ Ski Bar Horní Malá Úpa, okres Trutnov<br />
▲ Main Point Karlin, Praha<br />
inzerce<br />
▲ Projekt revitalizace Centra vzdělávání ISŠTE, Sokolov<br />
▲ Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu Karviné –<br />
Golf Park Darkov (Golf Club Lipiny), Karviná<br />
Life<br />
Všechny barvy<br />
vašeho života<br />
Nová kolekce<br />
fasádních barev<br />
Baumit. Váš dům. Vaše barvy. Váš život.<br />
stavebnictví 08/12<br />
7
▲ Rekonstrukce františkánského kláštera, Hostinné ▲ Velkokapacitní zásobníky na pohonné hmoty, Loukov ▲ Hangár N, Letiště Praha – Ruzyně<br />
▲ Rekonstrukce hotelu Gomel, České<br />
Budějovice<br />
▲ Revitalizace historického jádra města Slaný<br />
▲ Most na silnici I/67 v km 0,360 přes Bohumínskou<br />
stružku, trať ČD a ulici J. Palacha, Bohumín, Skřečoň<br />
▲ Nízkoenergetické rodinné domy, Sedlec<br />
u Líbeznic<br />
▼ Rezidenční park Baarova, Praha<br />
▲ SO 221 – Most na cyklistické stezce Ostravská přes<br />
dálnici, silnici I/67 a odvodní příkop, Bohumín<br />
▼ Zpřístupnění kulturní památky těžní věže dolu KUKLA<br />
v Oslavanech<br />
▲ Rekonstrukce a přístavba administrativní budovy<br />
TV NOVA, Praha<br />
▼ Energeticky pasivní bytová Vila Pod Altánem,<br />
Praha<br />
8 stavebnictví 08/12
Nový Hilux<br />
Pořádně mu naložte!<br />
Nezastavitelný Hilux 4 x 4 již od 495 000 Kč<br />
Historie modelu Hilux se začala psát v roce 1968 a od té doby se ve světě prodalo již více než 13 milionů těchto vozů.<br />
Nezničitelný Hilux se osvědčil i v těch nejextrémnějších podmínkách, v arktických tundrách či v saharských písečných<br />
dunách. Lehce zdolává skalnaté oblasti, překonává vodní toky a blátivé úseky. Hilux je zkonstruován pro tvrdou práci,<br />
zábavu i dobrodružství. Toyotu Hilux nic nezastaví – přesvědčte se sami.<br />
Otestujte nový Hilux u autorizovaných prodejců a informujte se o speciálních<br />
podmínkách pro rmy.<br />
www.toyota.cz<br />
Toyota Hilux kombinovaná spotřeba 7,3–8,6 l/100 km a emise CO 2 194–227g/km. Zobrazený vůz může mít prvky příplatkové výbavy. Cena je uvedena bez DPH. Více informací na www.toyota.cz
ealizace<br />
text Ing. Petr Brosch | grafické podklady Tomáš Malý, archiv autora<br />
▲ Novostavba zastřešení dvorany<br />
Zastřešení dvorany Salmova paláce<br />
Na přelomu let 2011 a 2012 došlo v rámci rekonstrukce<br />
Salmova paláce na severozápadním<br />
okraji Horního náměstí v Olomouci k odvážnému<br />
počinu zastřešení jeho dvorany. Účelem tohoto<br />
zastřešení bylo sjednotit prostor přízemí paláce,<br />
přizpůsobit jej potřebám obchodních aktivit<br />
a otevřít novou obchodní pasáž v okolí náměstí.<br />
Salmův palác patřící mezi nejvýznamnější<br />
budovy v centru Olomouce<br />
byl vystavěn v barokním<br />
slohu na konci 17. století Juliem<br />
Salmem původně jako dvouposchoďový.<br />
Třetí poschodí získal<br />
po rekonstrukci z roku 1792. Od<br />
té doby byla budova několikrát<br />
rekonstruována. Nejrozsáhlejší<br />
rekonstrukce proběhla v padesátých<br />
letech dvacátého století.<br />
Současná rekonstrukce má paláci<br />
vrátit jeho přední místo mezi olomouckými<br />
historickými stavbami<br />
a zvýšit jeho užitnou hodnotu.<br />
Dvorana<br />
V průběhu navrhování a realizace<br />
zastřešení se účastníci tohoto procesu<br />
museli mimo jiné vyrovnat<br />
s několika dispozičními a architektonickými<br />
překážkami. Mezi<br />
ně patří také dědictví posledních<br />
přibližně šedesáti let, k němuž<br />
náleží ne zcela zmapovaný kryt<br />
civilní obrany pod dvoranou, jenž<br />
si vyžádal komplikovanější zakládání<br />
nových konstrukcí. Navíc se<br />
na pozůstatky starších staveb<br />
přicházelo až při samotné realizaci<br />
nových základů.<br />
V devadesátých letech dvacátého<br />
století byla poměrně necitlivě<br />
do dvorany vestavěna budova<br />
restaurace McDonald’s, která její<br />
plochu zmenšila přibližně o jednu<br />
třetinu. Rovněž tato vestavba<br />
měla za následek složitější přístup<br />
k řešení dispozičních problémů<br />
v novém atriu.<br />
Samotné zastřešení atria má<br />
půdorysný tvar nepravidelného<br />
asymetrického pětiúhelníku.<br />
Konečná varianta vychází z archi-<br />
tektonického návrhu prosklené<br />
střechy ve tvaru „deštníku“<br />
s proskleným středovým sloupem.<br />
V původním návrhu byly<br />
prosklené plochy navrženy jako<br />
zborcené. Po zvážení řady důvodů<br />
byl tento záměr zjednodušen na<br />
kombinaci jehlanů a hranolů s několika<br />
konstrukčně náročnými<br />
přechody mezi těmito tvary. Nepravidelný<br />
půdorysný tvar má za<br />
následek komplikované průniky<br />
se stěnami přilehlých historických<br />
budov a z toho vyplývající složité<br />
odvodnění střechy dvorany<br />
s mnoha odlišnými spády.<br />
Nosná konstrukce<br />
Zastřešení nádvoří má dvě části.<br />
Hlavní část zastřešení je pro-<br />
10 stavebnictví 08/12
▲ Detailní pohled na trychtýř střechy<br />
sklená. Části přilehlé k budově<br />
McDonald‘s jsou pojaty jako<br />
vegetační střecha. Konstrukci<br />
zastřešení prosklené části tvoří<br />
soustava dvanácti hlavních<br />
vazeb, vějířovitě uspořádaných<br />
do tvaru „deštníku“. Půdorysný<br />
tvar hlavní části tvoří nepravidelný<br />
pětiúhelník, jehož obvod je<br />
definován tvarem nádvoří, tj. líci<br />
přilehlých budov.<br />
Ocelová konstrukce prosklené<br />
střechy dvorany má hlavní vazby<br />
dvojího typu. První typ tvoří uzavřené<br />
svařované vazníky, spojitě<br />
přecházející ve středové sloupy<br />
proměnného průřezu. V místě<br />
přechodu vazníku ve středový<br />
sloup jsou vazby propojeny<br />
trubkovým prstencem. Vazby<br />
druhého typu mají obdobný tvar,<br />
jsou však zakončeny na trubkovém<br />
prstenci, nepřecházejí tedy<br />
ve středové sloupy. Oba typy<br />
vazeb se vzájemně střídají tak,<br />
že šestice vazeb přechází ve<br />
sloupy a šestici vynáší středový<br />
prstenec. Středový sloup má<br />
▲ Hmotová axonometrie<br />
tedy výsledný půdorysný tvar<br />
šestiúhelníku.<br />
Dimenzi průvlaků hlavních vazeb<br />
ovlivňují zejména dva lehce protichůdné<br />
faktory. Na jedné straně<br />
snaha o pohledové sjednocení<br />
rozměrů hlavní konstrukce, na<br />
druhé straně značné rozdíly<br />
v rozpětí průvlaků hlavních vazeb<br />
ve škále od 4,3 m do 15,7 m.<br />
Nelehkým úkolem se stalo rovněž<br />
vypořádání se s požadavky<br />
současných norem na zatížení<br />
sněhem a výskyt spadu sněhu<br />
z okolních sedlových střech.<br />
Na toto téma proběhlo několik<br />
konzultací s odborníky v oboru.<br />
Vnější části vazeb obou typů jsou<br />
podepřeny kruhovými sloupy<br />
z trubek. Vnější trubkové sloupy<br />
současně vynášejí obvodový<br />
svařovaný nosník lemující vnitřní<br />
tvar nádvoří. Z celkové geometrie<br />
plyne fakt, že sloupy na obvodu<br />
nejsou stejně vysoké, neboť<br />
obvodový nosník není vodorovný.<br />
Na hlavní vazby jsou ,,pavučinově“<br />
připojeny vaznice a vazničky<br />
z válcovaných profilů IPE.<br />
Vaznice i vazničky geometricky<br />
přesahující vnější obrys ,,pavučinové“<br />
soustavy jsou zakončeny<br />
uložením na obvodový nosník.<br />
Obvodový svařovaný uzavřený<br />
nosník rovněž vynáší odvodňovací<br />
žlab lemující nádvoří. Tato část<br />
ocelové konstrukce slouží přímo<br />
pro kotvení hliníkového systému<br />
sloupko-příčkového zasklení.<br />
Vzhledem k tomu, že o dimenzích<br />
nosné ocelové konstrukce<br />
rozhodovaly především tuhostní<br />
parametry, bylo pro její realizaci<br />
přednostně použito oceli S235.<br />
stavebnictví 08/12<br />
11
▲ Příčné řezy zastřešením<br />
▼ Detail zasklení<br />
▼ Detail přechodové části<br />
12 stavebnictví 08/12
Prosklení a opláštění<br />
Prosklená plocha zastřešení<br />
a tubusu je řešena pomocí hliníkového<br />
sloupko-příčkového<br />
fasádního systému. Hliníkový<br />
sloupko-příčkový fasádní rastr je<br />
skrytě kotven ocelovými kotvami<br />
k nosné ocelové konstrukci.<br />
Důmyslně byl navržen systém<br />
fixních a pohyblivých kotev vzhledem<br />
k očekávaným dilatačním<br />
posunům a deformacím asymetrické<br />
konstrukce složitého tvaru.<br />
Průhledné části zastřešení<br />
jsou zaskleny čirým dvojsklem<br />
ve skladbě o celkové tloušťce<br />
36 mm. Vodorovné spáry výplní<br />
jsou na zastřešení navrženy jako<br />
tmelené, případně s přítlačnými<br />
terčíky. Na sloupcích a krokvích<br />
(ve směru spádu) je kryjí pohledové<br />
přítlačné a krycí lišty.<br />
Obdobně (méně náročným způsobem)<br />
je zasklen vnitřní tubus.<br />
Neprůhledné části rastru jsou<br />
uzavřeny sendviči z hliníkového<br />
plechu. Doplňuje je extrudovaná<br />
deska tepelné izolace a zateplení<br />
minerální vatou.<br />
Do prosklené střechy byly navrženy<br />
prosklené otvírky OTK<br />
s elektromotory, které budou<br />
sloužit i pro běžné větrání. Pro<br />
vstup údržby do tubusu jsou<br />
do šestibokého rastru vloženy<br />
balkonové dveře.<br />
Přechod dvanáctiúhelníkové<br />
prosklené plochy zastřešení<br />
do šestiúhelníkového svislého<br />
tubusu, jejichž hliníkové rastry<br />
mezi sebou nejsou systémově<br />
propojeny, řeší přechodový prstenec.<br />
Vnější povrch přechodu<br />
tvoří dílce z titanzinkového plechu<br />
ohýbaného do odpovídajícího<br />
geometrického tvaru.<br />
K odvodnění po obvodu slouží fóliový<br />
žlab vytápěný topnými kabely<br />
a krytý pororošty. Poroštové lávky<br />
vybavené podélnou trubkou pro<br />
jištění slouží pro pohyb obsluhy.<br />
Vnější oplechování k okolním<br />
budovám je navrženo z předzvětralého<br />
titanzinkového materiálu.<br />
Celou konstrukci zastřešení doplňují<br />
trubky nad krokvemi, které<br />
mají ochrannou funkci a slouží<br />
pro položení a upevnění podlážek<br />
či žebříků při čištění a opravách<br />
prosklení.<br />
Probíhající rekonstrukce si klade<br />
za cíl nejen vrátit paláci jeho<br />
významné místo mezi stavbami<br />
Olomouce, ale také zpříjemnit návštěvníkům<br />
pobyt přinejmenším<br />
v této oblasti historického centra<br />
města. ■<br />
Základní údaje o stavbě<br />
Název stavby:<br />
Salmův palác – zastřešení<br />
dvorany<br />
▲ Pohled od vstupu<br />
Investor:<br />
SALM PALACE s.r.o.<br />
Zastřešení dvorany<br />
Realizace OK a opláštění:<br />
OK mont – STM,<br />
spol. s r.o.<br />
Stavbyvedoucí:<br />
Ing. Jindřich Bartoněk<br />
Generální projektant rekonstrukce:<br />
Ing. GEC – AGP Olomouc<br />
Generální dodavatel rekonstrukce:<br />
VALTR, generální dodavatel<br />
staveb, s.r.o.<br />
Doba výstavby:<br />
2011–2012<br />
▼ Dvorana paláce<br />
▼ Zasklení trychtýře<br />
stavebnictví 08/12<br />
13
osobnost stavitelství<br />
text Petr Zázvorka | foto archiv ČVUT v Praze<br />
▲ Prof. Ing. Dr. František Faltus, DrSc.<br />
František Faltus<br />
Prof. Ing. Dr. František Faltus, DrSc., proslul zejména<br />
jako konstruktér a znalec v oboru ocelových<br />
konstrukcí, hlavně mostů, budovaných za<br />
jeho éry zcela novou technologií svařování.<br />
Vídeň<br />
František Faltus se narodil 5. ledna<br />
1901 v české rodině ve Vídni. Po<br />
maturitě na státní reálce ve Vídni<br />
(kterou složil dne 4. července<br />
1918) začal studovat stavební<br />
inženýrství na vídeňské Vysoké<br />
škole technické (K. k. Technische<br />
Hochschule Wien). Po vykonání<br />
první státní zkoušky v roce 1920<br />
působil během své prázdninové<br />
praxe u firmy Úprava Tiché Orlice<br />
u Kyšperka. Tato jeho životní etapa<br />
se pojí s účastí na společenském<br />
životě vídeňské české menšiny.<br />
Faltus byl členem Jednoty Sokol<br />
Vídeň I, kde byl cvičitelem a stal<br />
se náčelníkem jednoty. Studium<br />
na vysoké škole zakončil složením<br />
druhé státní zkoušky v roce 1923.<br />
Poté byl v letech 1923–1926 zaměstnán<br />
jako statik a konstruktér<br />
v mostárně firmy Waagner-Biro AG<br />
ve Vídni. Právě v této firmě vznikl<br />
i jeden z prvních Faltusových návrhů<br />
mostů, ocelový most přes<br />
Dunajský kanál ve Vídni.<br />
V roce 1926 dokončil Faltus<br />
svou dizertační práci s titulem Příspěvek<br />
k řešení staticky neurčitých<br />
konstrukcí (Beitrag zur Berechnung<br />
statisch unbestimmter Tragwerke),<br />
na jejímž základě obdržel titul doktora<br />
technických věd.<br />
Škodovy závody<br />
v Plzni<br />
Do oddělení konstrukcí mostů<br />
Škodových závodů v Plzni nastoupil<br />
1. března 1926. Později se stal<br />
vedoucím oddělení pro svařování.<br />
Téhož roku získal Faltus československé<br />
státní občanství. Následující<br />
rok se oženil se Zdenkou, rozenou<br />
Kučerovou. Z jejich manželství<br />
vzešly dvě dcery: Zdenka (1928)<br />
a Věra (1930).<br />
Škodovy závody se postupně staly<br />
průkopníkem v oboru svařovaných<br />
stavebních konstrukcí. Sám Faltus<br />
vypracoval pro podnik interní směrnice<br />
pro metodiku svařování. Zabýval<br />
se nadále především studiem<br />
ocelových svařovaných konstrukcí<br />
a mostů. Výsledkem jeho činnosti<br />
byl kromě svařovaných konstrukcí<br />
domů i první a v té době největší<br />
příhradový svařovaný most, postavený<br />
v Plzni v areálu Škodových<br />
závodů v roce 1930, a první obloukový<br />
celosvařovaný most na světě –<br />
Tyršův most, který byl postaven<br />
v roce 1933 rovněž v Plzni přes řeku<br />
Radbuzu. V roce 1929 se zúčastnil<br />
soutěžního návrhu na výstavbu<br />
dnešního Jiráskova mostu v Praze.<br />
V roce 1938 bylo projednáváno<br />
jeho jmenování profesorem ocelových<br />
konstrukcí na ČVUT v Praze<br />
za odcházejícího profesora Jana<br />
Koláře, ale vzhledem k uzavření<br />
českých vysokých škol k němu již<br />
nedošlo. Ve Škodových závodech<br />
v Plzni tak působil až do konce<br />
2. světové války.<br />
Studijní cesty<br />
Ještě během působení ve vídeňské<br />
firmě podnikl několik studijních podnikových<br />
cest, např. do Švýcarska<br />
nebo do Kruppových závodů v Německu,<br />
kde se poprvé seznámil<br />
s ručním svařováním elektrickým<br />
obloukem. Rovněž se účastnil řady<br />
mezinárodních kongresů a konferencí.<br />
V roce 1926 stál u zrodu<br />
Mezinárodního sdružení pro mosty<br />
a konstrukce (IABSE – International<br />
Association for Bridge and Structural<br />
Engineering). V následujících<br />
letech navštívil Mezinárodní mostárenské<br />
kongresy ve Vídni (1928),<br />
v Paříži (1932) a v Berlíně (1936),<br />
Mezinárodní kongres pro ocelové<br />
stavby v Lutychu (1930), Mezinárodní<br />
kongres pro svařování kotlů<br />
v Haagu (1931) nebo Sympozium<br />
o technice svařování železa a oceli<br />
v Londýně (1935).<br />
Období po 2. světové<br />
válce<br />
V červnu 1945 byl pověřen suplováním<br />
přednášek na téma Železné<br />
mosty na Vysoké škole inženýrského<br />
stavitelství v Praze v prázdninovém<br />
běhu roku 1945. Řádným<br />
profesorem byl jmenován 26. ledna<br />
1946, s účinností od 1. října 1945.<br />
V zimním semestru 1945–1946,<br />
již tedy jako řádný profesor oboru<br />
železných konstrukcí staveb mostních<br />
a pozemních na VŠ Inženýrského<br />
stavitelství ČVUT v Praze,<br />
byl pověřen suplováním cvičení<br />
s tematikou železné mosty a ocelové<br />
konstrukce v oboru konstrukce<br />
a dopravní stavby. Patřil k obnovitelům<br />
předválečného Prvního ústavu<br />
stavitelství mostního (pozdější<br />
katedra ocelových konstrukcí ČVUT<br />
v Praze), když byl ústav za německé<br />
okupace prakticky zdevastován.<br />
V prvních letech působení na ČVUT<br />
spolupracoval i nadále se Škodovými<br />
závody v Plzni. Na fakultě<br />
nechal zřídit svářečskou laboratoř,<br />
což charakterizuje Faltusovo nejen<br />
vědecké, ale i praktické zaměření.<br />
Dokladem je rovněž jeho práce<br />
Příručka svařování (1953), určená<br />
především svářečům, mistrům<br />
nebo technologům. Podílel se na<br />
vydání vysokoškolských skript,<br />
z nichž lze zmínit například Mostní<br />
stavitelství (1949), Prvky ocelových<br />
konstrukcí (1951), Ocelové<br />
konstrukce pozemního stavitelství<br />
(1954). Vydal řadu odborných publikací,<br />
například Svařované konstrukce<br />
příhradové (1947), Americké<br />
ocelové mosty (1949), Ocelové<br />
konstrukce pozemního stavitelství<br />
(1960), Plnostěnné ocelové mosty<br />
trámové (1965), Ocelové mosty příhradové,<br />
obloukové a visuté (1971),<br />
Spoje s koutovými svary (1981),<br />
u řady publikací byl spoluautorem.<br />
V období let 1949–1950 byl zvolen<br />
děkanem Vysoké školy inženýrského<br />
stavitelství ČVUT v Praze.<br />
V letech 1966–1969 zastával funkci<br />
proděkana oboru konstrukce<br />
14 stavebnictví 08/12
▲ Svařovaná stavební konstrukce domu v Revoluční ulici v Praze, 1928<br />
▲ Svařovaná stavební konstrukce domu v Dlouhé ulici v Praze, nedatováno,<br />
konec dvacátých let 20. století<br />
a dopravní stavby na Stavební<br />
fakultě ČVUT. Od roku 1953 byl<br />
členem a korespondentem ČSAV.<br />
Celkem dvacet tři let, mezi ročníky<br />
1946–1947 až 1969–1970, působil<br />
jako vedoucí katedry ocelových<br />
konstrukcí. Profesor Faltus působil<br />
na Stavební fakultě ČVUT do akademického<br />
roku 1971–1972.<br />
V následujících letech se věnoval<br />
především poradenské, konzultační<br />
a expertizní práci při navrhování<br />
mostů, hal nebo elektráren. Působil<br />
rovněž jako expert při posuzování<br />
nejrůznějších havárií na ocelových<br />
konstrukcích.<br />
V prvních dvou letech poválečného<br />
období se Faltus zúčastnil několika<br />
delších studijních cest, navštívil<br />
Švédsko (1946) a Spojené státy<br />
americké (1947), kde se seznamoval<br />
s tamními zkušenostmi při<br />
svařováním ocelových konstrukcí.<br />
V akademickém roce 1959–1960<br />
působil v Charbinu na vysoké škole<br />
technické v Číně.<br />
Poválečné realizace<br />
V období po 2. světové válce navrhoval<br />
Faltus ve spolupráci se<br />
Škodovými závody a s Ing. J. Blažkem<br />
velký most v Bytči přes Váh.<br />
Na něm poprvé použil nový typ<br />
ocelových konstrukcí se spřaženou<br />
betonovou deskou. Jako odborný<br />
konzultant se podílel na návrhu<br />
Štefánikova (tehdy Švermova) mostu<br />
v Praze (1949–1951) a působil<br />
v porotě na přemostění Nuselského<br />
údolí (1967–1973). Rovněž spolupracoval<br />
na konstrukci továrních<br />
budov NHKG v Kunčicích, velkého<br />
hangáru v Praze – Ruzyni a na řešení<br />
svařování tlakové nádoby pro<br />
první jadernou elektrárnu na území<br />
ČR – A1. Sám profesor Faltus se<br />
významně podílel na návrhu mostu<br />
u Žďákova (1958–1967, s přestávkou<br />
v letech 1960–1964), což byl<br />
v té době most s největším ocelovým<br />
plnostěnným svařovaným<br />
obloukem na světě.<br />
Posudková činnost<br />
Příkladem Faltusovy odborné poradenské<br />
činnosti může být jeden<br />
z řady posudků, dochovaný v archivu<br />
ČVUT v Praze. Jde o odborné<br />
přezkoumání parametrů navrženého<br />
mostu (tehdy Mostu SNP,<br />
inzerce<br />
stavebnictví 08/12<br />
15
▲ Lávka v Sušici, nedatováno<br />
nynějšího Nového mostu) v Bratislavě,<br />
který byl v letech 1967–1971<br />
postaven podle návrhu A. Tesára,<br />
J. Lacka a I. Slameňa. Jedná se<br />
o most o celkové délce 430,8 m, šířce<br />
21 m a váze 7537 t. Dva ocelové<br />
komorové nosníky o výšce necelých<br />
5 m s ortotropní mostovkou jsou na<br />
mostě zavěšeny na jednom pylonu<br />
vysokém 84,6 m. Atrakcí je restaurace<br />
ve tvaru disku v hlavici pylonu ve<br />
výšce 80 m, spojená s vyhlídkovou<br />
plošinou. Do levého pylonu je situován<br />
výtah, do pravého schodiště.<br />
Profesor Faltus ve svém několikastránkovém<br />
posudku podrobně<br />
porovnal předpokládané parametry<br />
mostu s podobnými realizacemi<br />
v Německu, propočetl složitou<br />
statiku mostu v různých variantách<br />
zajištění pylonu a došel k závěru,<br />
uvedenému v citaci.<br />
Průhyb mostu od svislého nahodilého<br />
zatížení byl vypočten na 1200 mm,<br />
tj. 1/256 rozpětí. V NSR se tak<br />
měkké mosty běžně staví a plně<br />
se osvědčily. U visutých mostů<br />
se vyskytují i ještě větší průhyby,<br />
dokonce střídavě dolů a nahoru,<br />
aniž by to způsobovalo zvlášť nepříjemné<br />
pocity u chodců. Výraznějšího<br />
zmenšení průhybu by bylo<br />
možné dosáhnout zvětšením výšky<br />
zavěšení kabelů, zesílením kabelů VI<br />
a nejvýrazněji pomocným pilířem při<br />
levém břehu; zvětšení trámu by pomohlo<br />
velmi málo. Řešení příčného<br />
trámu je velmi šťastné. Střední uzavřený<br />
průřez dává mostu potřebnou<br />
tuhost v kroucení, ortotropní deska<br />
mostovky v plné šíři spolupůsobí<br />
s trámem… Nejvýraznějším prvkem<br />
mostu je pylon s kavárnou na<br />
vrcholu. Pylon je rozkročený, takže<br />
most prochází zcela nerušeně pod<br />
jeho dříky. Úprava pylonu byla do<br />
značné míry ovlivněna požadavkem<br />
na vrcholu umístit kavárnu a v dřících<br />
výtah a schodiště pro přístup<br />
do kavárny. Kabely se z tohoto<br />
důvodu od závěsných bodů v trámu<br />
vějířovitě sbíhají k tažným sedlům<br />
umístěným na mohutném příčníku,<br />
který spojuje rozbíhající se dříky. Je<br />
to v mostním stavitelství ojedinělé<br />
řešení… Realizací projektu se získá<br />
objekt světových parametrů dokumentující<br />
vysokou úroveň mostního<br />
stavitelství u nás. Určité drobné<br />
úpravy, které doporučuji, nenarušují<br />
celkovou koncepci a lze se s nimi<br />
vypořádat při zpracování dalšího<br />
stupně přípravy projektu.<br />
Odkaz profesora<br />
Faltuse<br />
Za období své aktivní činnosti získal<br />
František Faltus řadu vyznamenání,<br />
akademických hodností i mezinárodních<br />
ocenění jako uznávaný<br />
představitel oboru. Uznáním průkopnické<br />
práce profesora Faltuse<br />
se stala rovněž účast představitelů<br />
firmy Waagner-Biro AG na<br />
konferenci Ocelové konstrukce,<br />
která byla u příležitosti Fatusových<br />
osmdesátých narozenin věnována<br />
významu jeho osobnosti.<br />
Profesor František Faltus zemřel<br />
v Praze dne 6. října 1989.<br />
K uctění památky profesora<br />
Faltuse jako zakladatele svařovaných<br />
ocelových konstrukcí v Československu<br />
byla založena v roce<br />
2001 Nadace Františka Faltuse,<br />
jež si klade za cíl podporovat<br />
vzdělávání a práce studentů,<br />
doktorandů a mladých pedagogů<br />
v oboru stavebních ocelových<br />
konstrukcí na Fakultě stavební<br />
Českého vysokého učení technického<br />
v Praze. ■<br />
Podklady z osobního archivu profesora<br />
Františka Faltuse poskytl<br />
redakci Archiv ČVUT v Praze.<br />
▲ Posudek návrhu mostu SNP (v současnosti Nového mostu) v Bratislavě,<br />
náčrt možných variant řešení náklonu pylonu, sedmdesátá léta 20. století<br />
▼ Zátěžový test modelu železného mostu, 1927<br />
16 stavebnictví 08/12
54. mezinárodní<br />
strojírenský<br />
veletrh<br />
8. mezinárodní<br />
veletrh obráběcích<br />
a tvářecích strojů<br />
MSV 2012<br />
IMT 2012<br />
MSV 2012<br />
Zaregistrujte se před svou návštěvou veletrhu,<br />
ušetříte čas i peníze! www.bvv.cz/msv<br />
10.–14. 9. 2012, Brno – Výstaviště<br />
Indie – partnerská země MSV<br />
Na MSV naleznete mimo jiné také tyto obory:<br />
Vytápěcí technika • vzduchotechnika • klimatizace • chlazení<br />
• potrubí a armatury • spojovací technika • čerpadla • měřicí<br />
technika • vodiče a kabely • regulační, snímací a měřicí<br />
zařízení • osvětlovací technika • doprava a logistika<br />
Veletrhy Brno, a.s.<br />
Výstaviště 1<br />
647 00 Brno<br />
Tel.: +420 541 152 926<br />
Fax: +420 541 153 044<br />
msv@bvv.cz<br />
www.bvv.cz/msv
stavby pro volnočasové aktivity<br />
text R. Novák, P. Kocourek, J. Stráský, P. Fischer | grafické podklady Stráský, Hustý a partneři s.r.o.<br />
▲ Obr. 1. Nová lávka přes řeku Olši spojující města Český a Polský Těšín (Cieszyn)<br />
Sportmost – hraniční lávka<br />
přes řeku Olši<br />
Ing. Richard Novák<br />
Absolvoval Fakultu stavební VUT<br />
v Brně, obor konstrukce a dopravní<br />
stavby, v roce 2002. Od té doby pracuje<br />
jako projektant mostních konstrukcí<br />
v inženýrské kanceláři Stráský, Hustý<br />
a partneři s.r.o. v Brně, od roku 2009<br />
je vedoucím střediska Mosty 3. Je<br />
autorizovaným inženýrem pro obor<br />
mosty a inženýrské konstrukce v České<br />
republice a na Slovensku.<br />
E-mail: r.novak@shp.eu<br />
Spoluautoři:<br />
Ing. Petr Kocourek<br />
E-mail: p.kocourek@shp.eu<br />
Prof. Ing. Jiří Stráský, DSc.<br />
E-mail: j.strasky@shp.eu<br />
Ing. Pavel Fischer<br />
E-mail: pavel.fischer@eurovia.cz<br />
a sadové úpravy obou břehů. Tak byl po obou<br />
stranách řeky vytvořen prostor pro setkávání,<br />
oddych a rekreaci.<br />
S ohledem na navazující komunikace a hladinu stoleté vody je lávka ve<br />
výrazném půdorysném oblouku s poloměrem 100 m a ve výškovém<br />
zakružovacím oblouku s poloměrem 441,192 m s maximálním podélným<br />
sklonem 5,70 %. Celková délka lávky činí 93 m, pole přemosťující řeku má<br />
rozpětí 45 m. Vzhledem k prominentní poloze stavby se všichni zúčastnění<br />
snažili navrhnout atraktivní moderní konstrukci, jež svým řešením<br />
bude důstojně reprezentovat současnou dobu. Pro nalezení optimálního<br />
řešení byly vypracovány studie dvou konstrukcí. První byla konstrukce<br />
zavěšená na vnitřním okraji na jednosloupovém pylonu situovaném mimo<br />
mostovku na polském břehu, druhou byla konstrukce ztužená jednostranným<br />
skloněným obloukem (obr. 2). Z těchto alternativ si investor vybral<br />
konstrukci obloukovou.<br />
▼ Obr. 2. Konstrukční řešení (vizualizace)<br />
Nová lávka přes řeku Olši spojující města Český<br />
a Polský Těšín (Cieszyn), která byla realizována<br />
v rámci přeshraniční spolupráce, byla slavnostně<br />
otevřena v červnu 2012. Součástí stavby se stala<br />
i rekonstrukce parku Adama Sikory a terénní<br />
18 stavebnictví 08/12
a)<br />
Q100<br />
1 2 3 4 5<br />
17.000<br />
45.000 18.000 13.000<br />
ČESKÝ TĚŠÍN<br />
93.000CIESZYN<br />
Olše<br />
b)<br />
▲ Obr. 3. Podélný řez (a) a půdorys (b)<br />
Snahou projektanta bylo navrhnout atraktivní a současně úspornou<br />
konstrukci, jejíž architektura umocní její statické působení. Výsledné<br />
uspořádání lávky vyplynulo z architektonických a konstrukčních studií<br />
a podrobných statických a dynamických vyhodnocení. Hlavním kritériem<br />
návrhu byla pohoda uživatelů a minimální údržba. Z toho důvodu je<br />
mostovka vetknuta do krajních opěr a konstrukce tvoří integrální systém<br />
bez dilatačních závěrů. Pro vodorovné zatížení a objemové změny působí<br />
mostovka jako tuhý vodorovný oblouk, v němž změny teploty vyvolávají<br />
změnu jeho vzepětí. Vzhledem k tomu, že je konstrukce lávky založena<br />
na poměrně krátkých pilotách vetknutých do únosného skalního podloží,<br />
nebylo možné mostovku rámově spojit se štíhlými podpěrami a bylo<br />
nutno ji podepřít elastomerovými ložisky výšky 250 mm.<br />
575 3.000<br />
810<br />
4.375 6.400<br />
60°<br />
6.750<br />
Konstrukční řešení<br />
Lávku tvoří půdorysně zakřivený ocelobetonový komorový nosník<br />
o čtyřech polích s rozpětími 17,00 + 45,00 + 18,00 + 13,00 m (obr. 3).<br />
V hlavním poli přemosťujícím řeku je nosník na vnitřní straně půdorysného<br />
oblouku ztužen skloněným obloukem (obr. 4). Svislé vzepětí oblouku je<br />
6,75 m, jeho sklon ke svislé rovině činí 30º, sklon závěsů situovaných<br />
po 3,00 m pak 45º (obr. 5a). Komorový nosník nesymetrického průřezu<br />
je vetknut do krajních opěr a je spřažen s betonovou deskou tloušťky<br />
120 mm z betonu C 30/37. Komorový nosník ztužují krajní obruby<br />
vystupující nad povrch chodníku. V obrubách vedou vnější kabely kotvené<br />
v křídlech opěr.<br />
▼ Obr. 4. Konstrukční řešení (vizualizace)<br />
1.360<br />
800<br />
2.320<br />
▲ Obr. 5a. Příčný řez mostem uprostřed rozpětí hlavního pole<br />
▼ Obr. 5b. Příčný řez mostem u krajní opěry<br />
575 3.000<br />
800<br />
40 ÷ 1.015<br />
3.295 600 805<br />
stavebnictví 08/12<br />
19
325 250 3.000 250 550<br />
457<br />
420<br />
328<br />
445<br />
275<br />
120<br />
375<br />
575<br />
4.375<br />
▲ Obr. 6. Spodní stavba<br />
▲ Obr. 7. Příčný řez mostovkou<br />
▲ Obr. 9. Podepření oblouku (vizualizace)<br />
▲ Obr. 8. Mostovka<br />
▲ Obr. 10. Spojení oblouku s nosníkem<br />
▼ Obr. 11. Závěsy<br />
Opěry a pilíře jsou založeny na vrtaných pilotách Ø 900 mm. Pod každou<br />
opěrou se nachází šest kusů pilot délky 10,00 m. Pilíře 2 a 3 jsou založeny<br />
na čtyřech pilotách délky 8 m, pilíř 4 je založen na dvojici pilot délky<br />
8,00 m. Všechny piloty jsou vetknuty do skalního podloží tvořeného jílovci<br />
svrchních těšínských vrstev.<br />
Dřík vnitřních podpěr má proměnný průřez, jenž se mění od kruhového<br />
v hlavě do eliptického v patě (obr. 6). Kruh v hlavě má průměr 800 mm,<br />
v patě podpěr 2 a 3 činí velikost poloos 2320 a 1360 mm. Kratší podpěra 4<br />
má tvar vzniklý zkrácením vyšších podpěr. Bednění podpěr bylo tvořeno<br />
4 x 18 prkny lichoběžníkového tvaru. Protože projektant požadoval, aby<br />
spáry mezi prkny sledovaly spádnici, mají prkna rozdílnou šířku. V hlavě<br />
podpěr mají šířku 35 mm, v patě 56–90 mm. Delší stranu podpěr odlehčuje<br />
svislá rýha.<br />
Opěry jsou tvořeny svislým dříkem s konzolou podpírající ocelovou<br />
konstrukci (obr. 5b). Součástí opěr jsou křídla, ve kterých jsou kotveny<br />
kabely, na něž navazují zábradelní zídky. Tyto zídky nejen architektonicky<br />
ukončují most, ale také umožňují napojení osvětlovacích kabelů vedených<br />
v madlech zábradlí.<br />
Spřažený komorový nosník šířky 4,375 m má výrazně nesymetrický průřez<br />
navržený tak, aby se střed smyku nacházel co neblíže jednostrannému<br />
zavěšení (obr. 7). Nesymetrickému průřezu také odpovídá nesymetrické<br />
podepření. Ocelová konstrukce celkové délky 89,90 m má délku polí<br />
15,40 + 45,00 + 18,00 + 11,40 m.<br />
Komorový průřez po cca 3,00 m ztužený příčníky má v příčném směru<br />
proměnnou výšku (obr. 8). Dolní pásnici rozvinuté šířky cca 4,40 m vytváří<br />
skružení plechu P10 do tří tečně navazujících poloměrů R 10 000,<br />
R 3000 a R 1350 mm. Po cca 600 mm je pásnice vyztužena sedmi kusy<br />
podélných výztuh L 100/50/8. Výztuhy se uvažují jako průběžné, k příčníku<br />
jsou přivařeny tupým svarem. Horní pásnici tvoří přímý plech P10<br />
20 stavebnictví 08/12
410<br />
1.550<br />
12.450 18.000 15.000 18.000<br />
12.000 14.450 1.550<br />
1 2 3 4 5 6<br />
93.000<br />
stočení nosníku<br />
80<br />
▲ 12. Montážní podepření<br />
nadvýšení oblouku<br />
▲ Obr. 13. Osvětlení mostu<br />
25<br />
31<br />
▲ Obr. 14. Montážní podepření a nadvýšení oblouku<br />
▲ Obr. 15. Montáž oblouku<br />
o šířce cca 3,50 m. V podélném směru je vyztužen osmi kusy neprůběžných<br />
podélných výztuh P6 x 90. V místech tzv. rámových rohů navazují<br />
na horní pásnici vodorovné podélné výztuhy, také z plechu P10. Vnější<br />
i vnitřní stěny trámu jsou průběžné, všechny z plechů P10. Na horní líce<br />
stěn jsou průběžně přivařeny trubky TR 152,4 x 10, ve kterých jsou vedeny<br />
předpínací kabely. Všechny svarové spoje jsou, s ohledem na namáhání,<br />
navrženy jako plnoprůvarové, podložené. Horní pásnice truhlíku a šikmé<br />
podélné výztuhy jsou opatřeny trny pro spřažení s železobetonovou<br />
mostovkovou deskou.<br />
Parabolický oblouk je vyroben skružením z trubek. Skružená trubka je<br />
z profilu TR F 457 x 25. Od paty až do místa za první závěs je zesílena<br />
na 40 mm. Oblouk je vyplněn betonem C 30/37 vytlačovaným od pat<br />
k jeho vrcholu. Po cca 3,00 m jsou z vnější strany navařeny styčníkové<br />
plechy P20 pro závěsy. Po celé délce oblouk doplňuje tvarovaná chránička<br />
z plechu P6 pro umístění osvětlení.<br />
Oblouk je přivařen ke kuželovitým patním plechům tloušťky 200 mm<br />
(obr. 9). Spodní pásnice je v uložení odstupňována; v šířce 2,30 m a délce<br />
5,00 m zesílena na 16 mm a v šířce 1,80 m a délce 2,60 m dále zesílena<br />
na 35 mm. Oblouková síla se do celého průřezu přenáší diagonálními<br />
výztuhami přivařenými ke spodní pásnici.<br />
Tyčové závěsy HPT 40 se smluvní mezí kluzu 860 MPa jsou v dolní části<br />
rektifikovatelné. Použité systémové řešení vyvinul dodavatel ocelové<br />
konstrukce. Závěsy (obr. 11) jsou připevněny čepy ke styčníkovým plechům,<br />
které jsou u dolního konce součástí příčníků, u horního konce jsou<br />
navařeny k ocelové trubce oblouku (obr. 7).<br />
Spřažená deska je u opěr zapuštěna do ocelového průřezu. Nad konzolou<br />
opěry je ve spodní pásnici vynechán otvor, v němž se nachází svislá<br />
betonářská výztuž zajišťující spřažení ocelové konstrukce s betonovou<br />
konzolou. Rámové spojení ocelové konstrukce s dříkem opěry je zajištěno<br />
navázáním betonářské výztuže desky na výztuž dříku a podélným<br />
předpětím.<br />
Konstrukce je předepnuta dvěma vnějšími kabely vedenými a zainjektovanými<br />
v ocelových trubkách situovaných v krajních obrubách ocelové<br />
konstrukce. S ohledem na zajištění maximální ochrany proti korozi jsou<br />
kabely tvořeny monostrandy, na vnitřním okraji kabel sestává z devatenácti<br />
lan, na vnějším okraji z šesti lan.<br />
Dostatečný podélný spád umožnil odvést srážkovou vodu za opěry, kde<br />
vodu zachycuje příčná liniová vpusť a odtud je svedena z OP1 do řeky Olše<br />
a z OP5 do potoka Puncowka. Chodník osvětlují svítidla LED situovaná<br />
v madle zábradlí a v chráničce umístěné mezi závěsy oblouku (obr. 13).<br />
Blízkost Třineckých železáren a jejich spad výrazně ovlivnily architektonické<br />
řešení mostu. Z obavy, že spad zůstane mezi oky tahokovu, bylo nutné<br />
navrhnout klasickou svislou výplň zábradlí. Transparentní vodorovnou<br />
výplň však polský investor nepřijal. Protože spad by mohl také znehodnotit<br />
stříbrnou metalízu navrhovanou projektantem, nosná konstrukce a madla<br />
zábradlí jsou natřeny barvou vybranou městem s označením Pacific Colar.<br />
Stavba lávky<br />
Po provedení pilot a spodní stavby byla zahájená montáž nosné konstrukce.<br />
Vzhledem k tomu, že při nedávných povodních řeka Olše zaplavila<br />
montážní podpěry a skruže stavěných mostů, bylo rozhodnuto smontovat<br />
ocelovou konstrukci na podpěrách situovaných na skruži, jež přemosťují<br />
řeku (obr. 12).<br />
Konstrukce se při stavbě deformovala nejen ve svislém, ale i vodorovném<br />
směru a při stavbě docházelo také k výraznému zkrucování<br />
konstrukce; proto byla mimořádná pozornost věnována určení výrobního<br />
stavebnictví 08/12<br />
21
a)<br />
nadvýšení, které dosahovalo velikosti až 410 mm (s vlivem stočení<br />
nosníku 490 mm).<br />
Montážní podpěry musely být navrženy tak, aby při postupné výstavbě<br />
umožnily natočení a příčný pohyb montované konstrukce. S ohledem<br />
na tvar příčného řezu, který neumožňoval jednoduché podepření, byla<br />
montovaná konstrukce podobně jako při výrobě v místě příčníků zavěšena<br />
na podpěry (obr. 14).<br />
Ocelová konstrukce mostovky byla postupně sestavena ze šesti segmentů<br />
délek 12,00–18,00 m. Oblouk byl sestaven ze tří dílů délek 10,50 m<br />
a 18,80 m (obr. 15). Na krajních opěrách byla konstrukce podepřena ve<br />
svislém směru ve dvou bodech, ve vodorovném směru polohu montované<br />
konstrukce zajišťovaly svislé čepy.<br />
Při stavbě se nejdříve vzájemně svařily díly mostovky 2, 3 a 4 a obloukové<br />
segmenty. Potom se závěsy napnuly na 50 % projektované hodnoty.<br />
Následně se přivařily zbylé montážní díly mostovky 1, 5 a 6. Po provedení<br />
všech svarů se odstranilo podepření konstrukce na mezilehlých montážních<br />
podpěrách. Následovalo vybetonování oblouku a po dosažení<br />
požadované pevnosti betonu se závěsy dopnuly na 100 % jejich projektované<br />
hodnoty. Potom byla najednou vybetonována spřažená deska.<br />
Až se dosáhla požadovaná pevnost, napnuly se předpínací kabely. Při<br />
jejich napínání se konstrukce na montážních podpěrách příčně posunula<br />
do projektované polohy. Konstrukce pak byla na podpěrách výškově<br />
rektifikována a uložena na ložiska.<br />
Díky přesné výrobě a kontrole při stavbě se podařilo smontovat konstrukci<br />
v požadované geometrii.<br />
Statické a dynamické posouzení<br />
geometrie konstrukce a poloze montážních podpěr. Zatímco nad-<br />
▲ Obr. 16. Výpočtový model<br />
▲▼ Obr. 17. Prostorová analýza<br />
výšení oblouku v jeho rovině činilo maximálně 19 mm, jeho příčné<br />
▼ Obr. 18. Příčný řez: rovnováha sil<br />
b)<br />
Lávka byla analyzována jako geometricky nelineární konstrukce programovým<br />
systémem ANSYS. Globální analýza se provedla na prostorovém<br />
prutovém modelu (obr. 16), včetně detailů mostovky a detailů spojení<br />
mostovky s obloukem na prostorovém modelu sestaveném z deskostěnových<br />
a objemových prvků (obr. 17). Aby se vystihlo reálné podepření<br />
lávky, byla konstrukce namodelována včetně opěr a pilot podepřených<br />
pružinami vystihujícími podloží. S ohledem na postupnou výstavbu<br />
byla mostovka modelována dvojicí průřezů modelujících ocelový průřez<br />
a betonovou mostovku.<br />
Na vnitřních podpěrách bylo bráněno jen svislým deformacím. Při tomto<br />
uložení vznikají v konstrukci maximální ohybová a smyková namáhání.<br />
U spřažené mostovkové desky se rovněž počítalo s redukovanou tuhostí<br />
vystihující její možné porušení trhlinami.<br />
Základní krok výpočtu znamenal nalézt výchozí rovnovážný stav [1]. Ten byl<br />
určen iterativně, přičemž v jednotlivých krocích se postupně měnily sklon<br />
oblouku a závěsů, tvar průřezu (poloha těžiště a středu krutu) a poloha<br />
i velikost předpínacích kabelů. Výsledkem se stala konstrukce, ve které<br />
síly závěsů spolu s radiálními silami od kabelů vyrovnávaly kroucení od<br />
stálého zatížení (obr. 18).<br />
Takto definovaná konstrukce pak sloužila k analýze účinků nahodilého<br />
zatížení, objemových změn a větru. Pro výpočet maximálního napětí<br />
v mostovce byla zohledněna její lokální stabilita. Stabilita oblouku byla<br />
spočtena včetně zadaných imperfekcí pro zatížení větrem a postupně<br />
se zvětšující nahodilé zatížení. Oblouk vybočil až při šestnáctinásobku<br />
nahodilého zatížení. Únosnost oblouku se vyčerpala při 3,1 násobku<br />
nahodilého zatížení; kdy došlo ke zplastizování paty oblouku. Ke ztrátě<br />
stability tedy nedojde před vyčerpáním únosnosti. Vzhledem k tomu,<br />
že stabilita oblouku závisí na únosnosti závěsů, byly závěsy podrobně<br />
posouzeny nejen pro jejich tahové, ale také ohybové namáhání.<br />
Montážní geometrie konstrukce se získala postupným odebíráním konstrukčních<br />
prvků od výchozího rovnovážného stavu.<br />
Důležitá se ukázala také dynamická analýza konstrukce. S ohledem na<br />
skutečnost, že první torzní frekvence je menší než 1 Hz a první ohybová<br />
22 stavebnictví 08/12
Bod<br />
Střed hlavního pole<br />
A (vnější<br />
okraj)<br />
B (střed<br />
desky)<br />
C (vnitřní<br />
okraj)<br />
Teoretický průhyb –<br />
(ložiska volně pohyblivá)<br />
108,8 mm 88,3 mm 67,8 mm<br />
Teoretický průhyb –<br />
(ložiska omezeně pohyblivá)<br />
92,7 mm 76,4 mm 60,0 mm<br />
Změřený pružný průhyb 86,0 mm 68,1 mm 51,1 mm<br />
Změřený trvalý průhyb 2,2 mm 2,5 mm 1,2 mm<br />
Pružný / teoretický průhyb<br />
(ložiska volně pohyblivá)<br />
79 % 77 % 75 %<br />
Pružný / teoretický průhyb<br />
(ložiska omezeně pohyblivá)<br />
93 % 89 % 85 %<br />
▲ Tab. 1. Vypočítané a změřené deformace<br />
Konstrukce f t(1) f o(1)<br />
Ložiska volně pohyblivá, deska s trhlinami 0,754 Hz 2,513 Hz<br />
Ložiska omezeně pohyblivá, deska bez trhlin 0,911 Hz 2,874 Hz<br />
Dynamická zkouška<br />
0,980 Hz 2,930 Hz<br />
▲ Tab. 2. Vypočítané a změřené první torzní (t) a ohybové (o) frekvence<br />
frekvence se pohybuje v rozsahu frekvence lidských kroků, byla konstrukce<br />
postupem uvedeným v [2] posouzena na vybuzené kmitání. Maximální<br />
amplituda kmitání mostovky max u = 6,430 mm, maximální rychlost<br />
kmitání max v = 0,030 m/s a maximální zrychlení a max<br />
= 0,346 m/s 2 . Toto<br />
zrychlení je menší než přípustné zrychlení a lim<br />
= 0,434 m/s 2 .<br />
Statické předpoklady a kvalitu provedení ověřila statická a dynamická<br />
zatěžovací zkouška [3]. Při statické zkoušce konstrukci zatížily palety<br />
obrubníků situovaných ve středním poli. Účinnost zatížení byla 77,3 %.<br />
Svislé deformace, zkroucení mostu a deformace oblouku byly v dobré<br />
shodě s vypočítanými hodnotami (tab. 1).<br />
Při dynamické zkoušce byly nejdříve ověřeny vlastní tvary a frekvence<br />
kmitání (tab. 2). Ukázalo se, že konstrukce je tužší, protože spřaženou<br />
desku neporušují trhliny a elastomerová ložiska svou tuhostí brání volnému<br />
posunu a pootočení konstrukce. Proto byl proveden nový výpočet<br />
zohledňující skutečnou tuhost desky a ložisek. Dále byla konstrukce<br />
buzena náhodným a synchronizovaným přechodem chodců a přejezdem<br />
vozidla rychlosti 5 a 15 km/hod. Při buzení synchronizovanou dvojicí chodců<br />
bylo naměřeno maximální zrychlení a max<br />
= 0,04 m/s 2 , při přechodu<br />
synchronizovanou skupinou sedmnácti chodců modelujících vandalizmus<br />
bylo naměřeno maximální zrychlení a max<br />
= 0,24 m/s 2 .<br />
Konstrukce lávky se před dynamickým zatěžováním i po něm chovala<br />
pružně a nebyly odhaleny závady či poruchy globálního anebo lokálního<br />
charakteru. Konstrukce je velmi tuhá, nechvěje se a uživatelé nemají<br />
nepříjemný pocit, když stojí anebo jdou po lávce.<br />
Závěr<br />
Výstavba lávky byla zahájena na podzim roku 2010 a ukončena na podzim<br />
roku 2011. Lávka byla předána veřejnosti spolu s parkovými úpravami<br />
v červnu 2012 (obr. 19). ■<br />
Projekt byl spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro<br />
regionální rozvoj v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce<br />
ČR – PR 2007–2013.<br />
Při návrhu mostu byly využity výsledky řešení projektu Ministerstva<br />
průmyslu a obchodu ČR Impuls FI – IM5/128 Progresivní konstrukce<br />
z vysokohodnotného betonu. Příspěvek byl vypracován v rámci výzkumného<br />
záměru MSM 0021630519 Progresivní spolehlivé a trvanlivé nosné<br />
stavební konstrukce.<br />
▲ Obr. 19. Lávka přes Olši<br />
Základní údaje o stavbě<br />
Název stavby:<br />
Sportmost – Hraniční lávka přes řeku Olši<br />
Investor:<br />
Město Český Těšín (vedoucí partner) spolu<br />
s Miasto Cieszyn (projektový partner)<br />
Projektant:<br />
Stráský, Hustý a partneři s.r.o.<br />
Zhotovitel:<br />
EUROVIA CS, a.s.<br />
Dodavatel ocelové konstrukce:<br />
OK-BE s.r.o.<br />
Technický dozor: Mott MacDonald CZ, spol. s r.o.<br />
Hlavní stavbyvedoucí: Ing. Pavel Fischer<br />
Stavbyvedoucí lávky: Ing. Lukáš Matýsek<br />
Realizace: podzim 2010/podzim 2011<br />
Použitá literatura:<br />
[1] Strasky, J.: Stress Ribbon and Cable-Supported Pedestrian Bridges.<br />
ISBN: 0 7277 3282 X. Thomas Telford Publishing, London 2005,<br />
2nd edition 2011.<br />
[2] Stráský, J., Nečas, R., Koláček, J.: Dynamická odezva betonových<br />
lávek. Beton TKS 4/2009. ISSN: 1213-3116.<br />
[3] INSET s.r.o.: Český Těšín, SO 201 Sportovní lávka na cyklostezce<br />
přes řeku Olši: Zpráva o statické a dynamické zatěžovací zkoušce lávky.<br />
Ostrava 12/2011.<br />
<strong>english</strong> <strong>synopsis</strong><br />
Sportmost – A Border Pedestrian Bridge<br />
across the River Olše<br />
A pedestrian bridge connecting two cities, Czech and Polish Těšín,<br />
is described in terms of the architectural and structural solution,<br />
static and dynamic analysis and process of construction. The bridge<br />
of total length of 93 m is formed by a curved continuous box girder<br />
of four spans of lengths of 17.00 + 45.00 + 18.00 + 13.00 m and<br />
is stiffened by one-side inclined arch in the main span crossing the<br />
river. The girder is integral with the abutments and it is prestressed<br />
by cables situated at the steel edge beams. Both the girder and the<br />
arch are made of steel and concrete.<br />
klíčová slova:<br />
lávka pro pěší, zakřivený spřažený nosník, jednostranně skloněný<br />
oblouk, vnější předpětí, integrovaný most<br />
keywords:<br />
pedestrian bridge, curved composite girder, one-side inclined<br />
arch, external prestressing, integral bridge<br />
stavebnictví 08/12<br />
23
stavby pro volnočasové aktivity<br />
text Jaromír Kosnar, Vratislav Danda | grafické podklady Ester Havlová, AND architektonický ateliér<br />
▲ Interiér expoziční haly Pavilonu indonéské džungle v ZOO Praha<br />
Zkušenosti z výstavby Pavilonu<br />
indonéské džungle ZOO Praha<br />
Ing. arch. Jaromír Kosnar<br />
Studium na Fakultě architektury<br />
ČVUT v Praze dokončil v roce 1987.<br />
Od roku 1992 působí v architektonickém<br />
ateliéru AND.<br />
E-mail: jaromir.kosnar@andarch.cz<br />
Spoluautor:<br />
Ing. arch. Vratislav Danda<br />
E-mail: vratislav.danda@andarch.cz<br />
Příspěvek shrnuje zkušenosti z provozu stavby<br />
Pavilonu indonéské džungle v ZOO Praha<br />
a představuje výsledná řešení, která byla ve<br />
své době experimentální nebo nová. Vyžadovala<br />
proto úzkou spolupráci odborníků z různých<br />
oborů a také jistou míru odvahy podstoupit<br />
riziko při realizaci atypických, neověřených<br />
postupů.<br />
Pavilon indonéské džungle v pražské ZOO, dokončený před osmi<br />
lety, získal v nedávné době pozoruhodné ocenění v mezinárodním<br />
měřítku: tým odborníků, připravující výstavbu obdobného pavilonu<br />
v zoologické zahradě v britském Chesteru (jedné z nejoceňovanějších<br />
evropských ZOO), zvolil pražský pavilon za nejvhodnější referenční<br />
stavbu z hlediska architektonického, provozního a technického řešení.<br />
Znamená to, že z pražské realizace budou čerpány technické podklady<br />
a zkušenosti z návrhu, výstavby a provozu pro řešení nového pavilonu<br />
ve Velké Británii. A důvod této volby? Podle mínění britských specialistů<br />
se jedná o nejlepší pavilon svého druhu v Evropě!<br />
Uvedený příklad dokazuje, že v České republice může vzniknout<br />
unikátní stavba, která nejen že dosahuje plně srovnatelné mezinárodní<br />
úrovně, ale může být inspirací a vzorem pro podobné stavby<br />
v zahraničí.<br />
24 stavebnictví 08/12
▲ Osazení budovy na pozemku a její tvarování vychází ze záměru optimálního začlenění pavilonu do okolního terénu při respektování potřeb vnitřní<br />
prostorově náročné expozice<br />
Zadání<br />
Řešení nového pavilonu pro pražskou ZOO (financovaného z rozpočtu<br />
hlavního města Prahy) bylo vybíráno formou veřejné architektonické<br />
soutěže. Již od soutěžního zadání byly určeny dvě základní roviny<br />
návrhu – vnitřní uspořádání pavilonu, které umožní chov zvířat<br />
z prostředí deštného pralesa, a vnější tvarování budovy s ohledem<br />
na její okolí.<br />
Z hlediska vnitřního uspořádání sleduje pavilon současné trendy<br />
v chovu a prezentaci zvířat, jež v podstatě vycházejí z principu safari.<br />
Opouští jednotlivé dílčí expozice a propojuje je vzájemně do velkých<br />
tematických celků, kde často ve společných výbězích žije řada druhů<br />
zvířat. Expozice představuje v první řadě biotop jako celek, v němž žijí<br />
zvířata, ale zároveň podává i další informace o daném prostředí, se<br />
kterými se dříve v zoologických zahradách nebylo běžné setkávat –<br />
jedná se například o historii lidského osídlení dané lokality, ukázku<br />
charakteristických geologických jevů, typických představitelů rostlin<br />
apod. Dochází k logickému prolínání zoologických, botanických a etnografických<br />
prvků, skládajících mozaiku komplexní expozice, kterou<br />
návštěvník nesleduje z vnějšku, ale vstupuje dovnitř a stává se její<br />
součástí. Tato expozice je navíc řešena za pomoci scénografických<br />
a dalších technických prostředků tak, že návštěvník na chvíli zažije<br />
dojem z prostředí, které působí na všechny jeho smysly. Vzhledem<br />
k tomu, že se jedná o současný trend, buduje pavilony podobného<br />
charakteru, ukazující různé typy biotopů, řada zoologických zahrad.<br />
Pražský pavilon je však jedinečný tím, že v něm jsou chována velká,<br />
vzácná a chovatelsky náročná zvířata v čele s primáty (orangutan<br />
sumaterský) a velkými plazy (varan komodský).<br />
Z hlediska vnějšího vzhledu a tvarování budovy bylo požadováno,<br />
aby se pohledově uplatňovala jen minimálně, v optimálním případě<br />
aby pak zůstala skryta, „neviditelná“.<br />
▲ Vstup do pavilonu – svažitost pozemku umožnila situovat vstup a výstup<br />
z pavilonu ve dvou rozdílných úrovních<br />
▼ Z hlediska vnějšího vzhledu a tvarování budovy bylo požadováno,<br />
aby se pohledově uplatňovala jen minimálně<br />
Architektonické řešení: „neviditelná“ stavba<br />
Realizovaný vítězný návrh pražské kanceláře AND architektonický ateliér<br />
pojal budovu formou rozměrného expozičního skleníku eliptického<br />
půdorysu, doplněného venkovní voliérou a budovou chovatelského<br />
a technického zázemí.<br />
Osazení budovy na pozemku a její tvarování vychází ze záměru<br />
optimálního začlenění pavilonu do okolního terénu při respektování<br />
potřeb vnitřní prostorově náročné expozice (pro chovaná stromová<br />
zvířata je více než půdorysná plocha rozhodující výška a objem prostoru,<br />
který obývají). Základní myšlenkou je skrýt objem pavilonu<br />
vytvořením umělého pahorku srostlého s okolním terénem. Výsledkem<br />
popsané úvahy je návrh expoziční haly eliptického půdorysu,<br />
stavebnictví 08/12<br />
25
11<br />
9<br />
11<br />
3<br />
2<br />
7<br />
10<br />
6<br />
3<br />
1<br />
2<br />
4<br />
5<br />
3<br />
1 - VSTUP<br />
2 -NÁVŠTĚVNICKÁ CESTA<br />
3 - VODNÍ PŘÍKOP<br />
4 - VÝBĚH VARANA<br />
5 - VÝBĚH MAKAKŮ<br />
6 - VÝBĚH HULMANŮ<br />
7 - EXPOZICE NOČNÍCH ZVÍŘAT<br />
8 - AKVARIA<br />
9 - VÝBĚH ORANGUTANŮ<br />
10 - VÝBĚH GIBONŮ<br />
11 - TECHNICKÉ ZÁZEMÍ<br />
1<br />
8<br />
0<br />
5 10<br />
0<br />
▲ Pavilon – půdorys 1.PP<br />
▲ Pavilon – půdorys 1.NP<br />
0 5 10<br />
▲ Podélný řez expoziční halou pavilonu<br />
zapuštěné do svažitého terénu a zastřešené prosklenou kupolí tvaru<br />
úseče rotačního elipsoidu. Tento základní tvar je doplněn kvádrem<br />
dvoupodlažní budovy chovatelského a technického zázemí a vstupní<br />
halou válcového tvaru. Obě tyto části jsou navrženy s plochou střechou<br />
s vegetační úpravou.<br />
Pavilon je na pozemku osazen tak, že osa expoziční haly je orientována<br />
ve směru severozápad – jihovýchod, zatímco obslužná část<br />
zázemí je situována souběžně s přilehlou hospodářskou komunikací<br />
ze severní strany. Zvolené umístění umožnilo navázání stěn pavilonu<br />
pomocí nasypaných valů na stávající terén. Svažitost pozemku umožnila<br />
situovat vstup a výstup z pavilonu ve dvou rozdílných úrovních.<br />
V severozápadní části pozemku se nachází rozměrná voliéra (venkovní<br />
výběh) pro orangutany a gibony. Objem voliéry je obdobně<br />
jako pavilon zapuštěn do stávajícího terénu – voliéru vymezují železobetonové<br />
opěrné zdi, zastřešení tvoří síť z nerezových ocelových<br />
lanek, zavěšená na nosné ocelové stožáry. Návštěvníci procházejí<br />
podél voliéry uměle vytvořeným „kaňonem“, ze kterého nahlížejí do<br />
voliéry prosklenými průhledy.<br />
Dispoziční a provozní řešení: „deštný prales“<br />
uvnitř budovy<br />
Návrh vnitřního uspořádání expoziční haly vychází z následujících<br />
myšlenek.<br />
■ Celý interiér je řešen jako celek – jednotlivé expozice sjednocuje<br />
scenérie deštného pralesa. Pro expozici bylo vytvořeno základní libreto,<br />
které bylo v průběhu realizace doplňováno dalšími prvky.<br />
■ Tvarování vnitřního prostoru, jeho uspořádání a scénografické řešení<br />
jednotlivých pohledových plánů je vedeno snahou potlačit snadnou<br />
orientaci a odhad reálného rozměru expoziční haly – na malém prostoru<br />
je vytvořena složitá nepřehledná trasa s řadou překvapení.<br />
■ Ve všech částech expozice by měl být dosažen nerušený výhled<br />
na vystavovaná zvířata a zároveň omezen vizuální kontakt s ostatními<br />
návštěvníky v jiných částech pavilonu.<br />
■ Zvířata nejsou od návštěvníků oddělena mřížemi, ale pouze vodními<br />
příkopy nebo skleněnými bariérami.<br />
26 stavebnictví 08/12
Celá expozice je z prostorových a scénografických důvodů rozdělena<br />
do dvou podlaží. To umožnilo podsunout prostory nazvané Nokturno<br />
pod část horní expozice a tím efektivněji využít danou půdorysnou<br />
plochu. Vzniklý výškový rozdíl navíc dává předpoklady pro bohatší<br />
prostorové řešení interiéru.<br />
Vstup návštěvníků je navržen ve spodní úrovni. Prvním prostorem je<br />
kruhová vstupní hala určená pro prezentaci kultury a historie Indonésie.<br />
Výstavní exponáty jsou doplněny rozměrnými akvárii po obvodu haly.<br />
Ze vstupní haly návštěvník vstupuje do sníženého prostoru s průhledem<br />
do expozice varanů komodských – zvířata jsou oddělena pouze<br />
skleněným zábradlím a vodním příkopem.<br />
Ze sníženého prostoru se otevírají pohledy do velké expoziční haly,<br />
které však částečně cloní spleť kořenů, spadajících ze stropu vstupního<br />
prostoru k zemi. Po opuštění snížené části se před návštěvníky<br />
otevírá expoziční hala, jejíž spodní část je pojata jako vodou vymletá<br />
proláklina bažinného deštného pralesa. Návštěvník prochází středem<br />
expozičního skleníku a obě strany lemují výběhy opic, oddělené od<br />
prostoru návštěvníka pouze vodním příkopem. Trasa vede spletí<br />
obnažených kořenů a lián (makety) a porosty živé vegetace a podél<br />
expozice mangrovů k úrovňovému zlomu tvořenému břehem – „stěnou“<br />
s vodopádem. Expozici mangrovů tvoří nádrže s brakickou vodou<br />
a simulovaným přílivem a odlivem.<br />
Z vyhlídek a průhledů porostem jsou viditelné poloostrovy s hulmany<br />
a makaky, oddělené vodní plochou. Jejich expozice jsou koncipovány<br />
vertikálně, což zvětšuje aktivní plochu výběhů a zlepšuje jejich<br />
přehlednost pro diváky. Důraz je kladen na vytvoření autentického<br />
pralesního prostředí v těsném sousedství prohlídkové trasy, protože<br />
v prostoru výběhů nelze živou zeleň uplatnit, devastují ji totiž zvířata.<br />
Dojmu autenticity při průchodu džunglí napomáhají i kmeny a drobné<br />
překážky, které musí návštěvník obcházet.<br />
Vchodem do podemletého břehu („jeskyně“) návštěvník prostupuje<br />
do sníženého a temného prostoru Nokturna, což je expozice nočních<br />
zvířat s obráceným světelným režimem den a noc. Cesta vede za<br />
clonou vodopádu, přes který je možné ještě obhlédnout celou spodní<br />
expozici. Po vstupu do tmavé části Nokturna návštěvník prochází členitým<br />
prostorem podél nepravidelně umístěných terárií (s nártouny,<br />
outloni a linsangy).<br />
V centru prostoru se nachází otevřená expozice kuskusů a ježur.<br />
Volné stěny mimo terária jsou pojaty jako vymletý břeh s řadou výklenků<br />
pro pobyt kaloňů přímo v prostoru návštěvníků (mimo něj je<br />
pro kaloně zřízena krmná místnost přístupná z obslužné chodby). Posledním<br />
„exponátem“ dolní části expozice je rozměrné akvárium, jež<br />
navozuje dojem pohledu pod vodní hladinu v následující vyšší úrovni<br />
návštěvnické trasy. Po schodech vystupují návštěvníci na „břeh“<br />
nad bažinatou částí pralesa (vyšší úroveň haly). Imobilní návštěvníci<br />
a dětské kočárky mohou pro výstup na horní úroveň využít výtah.<br />
Horní úroveň expozice tvoří souvislý pralesní porost. Oproti dolní části<br />
jsou kořeny stromů převážně skryty a v této části se uplatňují převážně<br />
živé rostliny. V korunách stromů se volně pohybují ptáci.<br />
Obdobně jako v dolní úrovni jsou mezi porosty vegetace a kmeny<br />
stromů ponechány průhledy, tentokrát na poloostrovy orangutanů<br />
a gibbonů, oddělené vodní plochou. Na protilehlé straně je vegetace<br />
vysazena v souvislém neprůhledném pásu, který spolu s modelací<br />
terénu omezuje vizuální kontakt návštěvníků mezi horní a dolní částí<br />
expozice.<br />
Ztvárnění vnitřního prostoru pavilonu vychází ze záměru vytvořit iluzi<br />
deštného pralesa s jeho charakteristickými prvky.<br />
Prostor expoziční haly je členěn maketami velkých stromů s několika<br />
základními funkcemi. Z estetického hlediska určují měřítko prostoru<br />
a doplňují botanickou část expozice. Makety ve výbězích slouží pro<br />
pohyb chovaných zvířat (živá zeleň by nájezd zvířat nevydržela). V prostorech<br />
návštěvníků doplňují stromy živou zeleň – slouží jako podpůrné<br />
▲ Pavilon indonéské džungle – objem pavilonu je skryt vytvořením umělého<br />
pahorku vystupujícího z okolního terénu (model)<br />
▲ Pavilon indonéské džungle – pohled do expoziční haly (model)<br />
konstrukce pro popínavé a epifytické rostliny. Některé z maket jsou<br />
součástí vzduchotechnického systému – kmeny slouží jako potrubí<br />
odvádějící přehřátý vzduch z prostoru pod střechou.<br />
Stěny interiéru svou povrchovou úpravou imitují terénní reliéf s bahnitými<br />
břehy. Stěny v pozadí expozic jsou v místech chráněných proti<br />
nájezdům zvířat osázeny živou vegetací, jež se uplatňuje na horizontu<br />
dálkových pohledů.<br />
Popsané prvky interiéru jsou podřízeny celkovému scénickému řešení<br />
prostoru – pracují s větším detailem v blízkosti návštěvníka a s menším<br />
ve vzdálenějších částech. Do prostorového řešení jsou jako pozadí<br />
zapojeny také živé stromy v okolí pavilonu, viditelné z interiéru průhledem<br />
skleněnou kupolí.<br />
Veškeré hospodářské a technické zázemí pavilonu je soustředěno<br />
mimo prostor hlavní expoziční haly, do samostatné dvoupodlažní<br />
budovy přiléhající k hale ze severní strany. Horní patro se využívá pro<br />
odstavné boxy, sklady a přípravu krmiva, sklad větví a podestýlky<br />
i jako zázemí pro zaměstnance. Ve spodním podlaží se nacházejí<br />
sklady a technické zázemí pavilonu (kotelna, strojovny, úpravna vody,<br />
rozvodna elektrických instalací apod.). Obě podlaží propojuje schodiště<br />
a nákladní výtah. Přístup do hospodářského a technického zázemí<br />
vede z obslužné komunikace v zázemí areálu ZOO.<br />
Pro potřeby chovatelů zvířat a údržbu zeleně a technických zařízení<br />
střešního pláště jsou po obvodě expoziční haly navrženy obslužné<br />
lávky. Ve spodním podlaží po obvodu pavilonu vede obslužná chodba,<br />
z níž jsou pro chovatele přístupné všechny expozice včetně terárií<br />
Nokturna a odstavné boxy. Chodba slouží pro zásobování krmivem,<br />
odsun odpadu i přepravu zvířat, zároveň je v ní umístěna většina<br />
technických zařízení a instalací.<br />
stavebnictví 08/12<br />
27
▲ Základy pavilonu<br />
▲ Výstavba suterénu pavilonu<br />
▲ Nosná železobetonová konstrukce pavilonu<br />
▲ Zasklívání kupole expoziční haly pavilonu<br />
▲ Pohled na ocelovou nosnou konstrukci zastřešení<br />
▼ Některé z maket stromů jsou součástí vzduchotechnického systému – kmeny<br />
slouží jako potrubí odvadějící přehřátý vzduch z prostoru pod střechou<br />
▲ Zasklená kupole hlavní expoziční haly<br />
▼ Dojmu autenticity při průchodu džunglí napomáhají i kmeny a drobné<br />
překážky, které musí návštěvník obcházet<br />
28 stavebnictví 08/12
▲ Nosná konstrukce a zasklení kupole expoziční haly pavilonu<br />
Pro provoz pavilonu je kromě každodenní údržby expozic a krmení<br />
zvířat nezbytné zajistit pravidelnou výměnu substrátu ve výbězích<br />
i případnou obnovu rozměrných konstrukcí umístěných v interiéru<br />
expoziční haly. Pro tyto účely jsou po obvodu pavilonu navrženy tři<br />
manipulační otvory. Jeden umožňuje příjezd nákladního automobilu,<br />
zbývající dva využívají jinou mechanizaci (montážní otvor pro spuštění<br />
kontejneru, popř. využití pásového dopravníku).<br />
Technické řešení pavilonu<br />
Důležitou částí návrhu pavilonu bylo řešení vnitřního prostředí, jež<br />
vytváří věrohodnou iluzi džungle s její charakteristickou atmosférou.<br />
Prvním krokem bylo zpracovat studii vnitřního prostředí expozičního<br />
skleníku. Na základě architektonického návrhu se jí ujali specialisté<br />
z ČVUT. Studie určila požadavky na řešení vzduchotechniky, vytápění,<br />
chlazení (adiabatické a strojní) a vlhčení. Ze studie vyplynulo, že pro<br />
zajištění stabilního vnitřního prostředí není nutné stínění kupole. Pro<br />
zdravý rozvoj rostlin stínění nahradilo speciální lepené sklo, použité<br />
pro zastřešení kupole (zvolený typ skla zároveň zajišťuje prostup<br />
dostatečného množství UV záření pro zvířata).<br />
Prostor expozičního skleníku je klimatizovaný, s automatickou regulací,<br />
větrací okna ve střeše slouží pouze jako pojistka v mimořádných<br />
situacích. Pavilon má vlastní náhradní zdroj, který zajišťuje nezbytné<br />
funkce tak, aby nebyla ohrožena chovaná zvířata.<br />
Z důvodu výsadby rozměrných rostlin je budova propojena s podložím –<br />
nemá klasickou konstrukci podlahy, ale stojí jako jakýsi poklop na terénu. Botanická<br />
část expozice je oproti běžným skleníkům výjimečná tím, že ji není<br />
možné chránit proti škůdcům běžně používanými chemickými prostředky<br />
(mohlo by dojít k ohrožení chovaných zvířat) – využívá se tedy maximálně<br />
biologická ochrana pomocí přirozených nepřátel cizopasných druhů.<br />
Technické řešení prosklené kupole zastřešení<br />
Původní návrh tvaru zastřešení Pavilonu indonéské džungle, tak jak<br />
byl navržen v architektonické soutěži, nebyl exaktně definován. Byl<br />
určen požadavkem na vnitřní prostor, který byl vymezen tvarem<br />
křivky kupole v ose její symetrie. Při zpracování návrhu byly tvar<br />
i nosná konstrukce dále rozpracovány. Prostorové požadavky splňovala<br />
úseč rotačního elipsoidu. Tvořicí křivku v ose symetrie nahradila<br />
část elipsy. Ta byla skloněna pod úhlem přibližně 40º. Vrchol hlavní<br />
poloosy se nacházel v nejvyšším bodě uložení kupole. Rotací této<br />
elipsy vznikla tvořicí plocha kupole. Kupole je ovšem jen částí rotačního<br />
elipsoidu – jeho úsečí. Sečná rovina je opět vedena vrcholem<br />
elipsoidu, ale svírá s rotační osou elipsoidu úhel 25º. Tak byla získána<br />
exaktně definovaná plocha, kterou bylo možné vymodelovat a studovat<br />
na počítačovém modelu. Takto bylo možno vytvořit nosnou konstrukci<br />
kupole z příhradových vazníků tvaru segmentu mezikruží, pokud byly<br />
tyto vazníky kolmé na rotační osu elipsoidu. To ovšem znamenalo, že<br />
se vazníky odkloní od svislice. Z modelu dále vyplynulo, že pokud se<br />
povede úsečí rotačního elipsoidu svislý řez rovinou, jež bude kolmá<br />
na rovinu symetrie kupole, získáme křivku, kterou lze dále nahradit<br />
kružnicí procházející patou křivky a jejím vrcholem. Kupole vytvořená<br />
z částí kružnic získaných tímto postupem se ukázala být jen málo<br />
odlišná od původní úseče rotačního elipsoidu a zcela vyhovovala požadavkům<br />
na vnitřní prostor i vnější vzhled. Nosnou konstrukci tedy<br />
mohly tvořit příhradové vazníky tvaru mezikruží, jež však tentokrát<br />
ležely ve svislé rovině. Vzdálenost jednotlivých vazníků byla určena<br />
možnostmi zasklení – tedy maximální velikostí skel. Byla zvolena<br />
půdorysná vzdálenost vazníků 2,05 m.<br />
Následně se začala nosná konstrukce a zasklení kupole ubírat samostatnými<br />
cestami. Geometrický model nosné konstrukce byl definován<br />
a stal se podkladem pro práci statika. Při návrhu proskleného opláštění<br />
střechy se pokračovalo v práci na modelu. Koncepčně bylo vyřešeno<br />
stavebnictví 08/12<br />
29
▲ Prostor expozičního skleníku je klimatizovaný, s automatickou regulací, větrací<br />
okna ve střeše slouží pouze jako pojistka v mimořádných situacích<br />
způsobem se postupovalo ve směru podélné osy střechy od jedné<br />
kružnice ke druhé. Kupole tedy byla vytvořena z n-bokých komolých<br />
jehlanů navazujících na sebe. Tím byl získán model zasklení pomocí<br />
rovinných čtyřúhelníků (popsaná geometrická konstrukce jednoznačně<br />
prokázala, že tvar střechy lze „geometricky“ pokrýt rovinnými<br />
čtyřúhelníky – na základě tohoto důkazu mohla být opuštěna méně<br />
vhodná alternativa pokrytí střechy trojúhelníkovými skly). Postup<br />
modelování vedl od tvořicí kružnice s největším poloměrem, kde<br />
byla stanovena šířka strany jehlanu jako maximální možná šířka skla.<br />
Dále v obou směrech se skla směrem ke krajním vazníkům kupole<br />
zužovala. Tento pracný postup byl usnadněn pouze tím, že kupole je<br />
symetrická, jinak však bylo nutno modelovat každé sklo ručně. Potom<br />
byla krajní skla oříznuta v modelu podle detailu ukončení kupole, jenž<br />
byl spolu s betonovým kuželem pod zasklením rovněž vymodelován.<br />
V některých místech se v tomto případě korigovala zasklení pouze<br />
interpolací a náhledy na model z různých stran.<br />
Takto byl model zpracován dvakrát. Poprvé jako příloha prováděcí dokumentace,<br />
podruhé na základě výrobní dokumentace ocelové nosné<br />
konstrukce (od dodavatelské firmy) a zaměření skutečného provedení<br />
betonů a uložení ocelové konstrukce na staveništi. Na základě tohoto<br />
druhého modelu pak dodavatelská firma nechala vyrobit jednotlivá<br />
skla v továrně a na stavbě provedla pouze montáž na nosnou ocelovou<br />
konstrukci. Zvláštností bylo i to, že při realizaci nebylo možné<br />
zaměnit ani dvojici skel podle osy symetrie, neboť skla měla vnitřní<br />
a vnější stranu, a nebylo je tedy možno obracet. Na stavbu bylo každé<br />
z přibližně pěti set skel s průměrnou plochou okolo 4 m 2 dovezeno<br />
vždy s číslem a půdorysným pohledem na kupoli, kde byla vyznačena<br />
pozice skla. Během montáže pak byla všechna skla přesně osazena.<br />
Řešení výsadeb v interiéru pavilonu<br />
▲ Důležitou částí návrhu pavilonu bylo řešení vnitřního prostředí, jež vytváří<br />
věrohodnou iluzi džungle s její charakteristickou atmosférou<br />
▲ Nokturno – expozice nočních zvířat s obráceným světelným režimem den a noc<br />
uchycení zasklení na nosnou konstrukci a prostorové požadavky na<br />
rektifikaci a překonání nepřesností při realizaci. Bylo stanoveno, že pro<br />
realizaci zasklení bude stačit prostor 250 mm mezi nosnou konstrukcí<br />
a skleněným pláštěm. Tvar zasklení byl definován pomocí ekvidistanty<br />
ve vzdálenosti 300 mm od hřebenu horní pásnice příhradového nosníku<br />
kupole. Zasklení bylo tedy tvarově určeno, stejně jako nosná konstrukce,<br />
částmi kružnic. Vždy dvojicí sousedních kružnic bylo možno<br />
proložit povrch kuželu a ten posléze nahradit n-bokým jehlanem. Tímto<br />
Původní záměr vytvořit vegetaci v interiéru z rostlin původem z Indonésie<br />
se ukázal vzhledem k vysokým finančním nárokům jako nereálný.<br />
Sortiment rostlin vycházel tedy z druhů dostupných na trhu a z tohoto<br />
důvodu byl rozšířen o druhy z celé jihovýchodní Asie, částečně i severní<br />
Austrálie a několik druhů pochází také z Madagaskaru.<br />
Po návštěvě obdobných pavilonů v Evropě, kde je vegetace založena<br />
na jednom dominantním druhu Ficus benjamina, bylo použito několik<br />
dalších druhů (Ficus binnendijkii, Ficus deltoidea, Ficus microcarpa,<br />
Ficus australis, Ficus elastica) a kultivarů (Ficus binnendijkii Alii, Ficus<br />
binnendijkii Amstel King), aby bylo dosaženo maximální různorodosti<br />
listové struktury, kterou tyto druhy umožňují. Uvedené taxony byly<br />
dostupné i ve velikostech 4500–5000 mm. Rostliny byly vysazovány<br />
s maximálním důrazem na rozmanitost odpovídající druhové pestrosti<br />
deštných pralesů. Celkem bylo v pavilonu vysázeno přes 2600 jedinců<br />
rostlin v sortimentu přes 60 taxonů.<br />
Největším problémem bylo zajistit rostliny mangrovníků. Žádný<br />
z dodavatelů (dovozců) v ČR nedokázal zástupce této skupiny zajistit.<br />
I v zahraničí to nebylo jednoduché – selhala jednání s berlínským skleníkem<br />
Biosphäre, kde se běžně prodávají mladé rostliny i návštěvníkům.<br />
Nakonec byly rostliny získány zásluhou Ing. Pavlaty (ZOO Praha) od<br />
dodavatele z Vídně.<br />
Výsadby v návštěvnickém okruhu pavilonu byly dokončeny v červenci<br />
roku 2004, ale různé dílčí úpravy probíhají průběžně v rámci běžné<br />
údržby.<br />
Shrnutí zkušeností z návrhu a realizace<br />
Pro dané řešení neexistovaly jednoznačné, normou stanovené parametry<br />
– ať už se jednalo o požadavky na kvalitu prostředí, tepelný režim,<br />
30 stavebnictví 08/12
ezpečné vzdálenosti mezi výběhy a prostorem pro návštěvníky, volbu<br />
materiálů apod. V takových případech bylo třeba hledat nová řešení<br />
i za cenu nezbytných experimentů. Jako nejkomplikovanější se ukázala<br />
problematika tepelného a světelného prostupu střešní prosklenou<br />
konstrukcí, kde bylo nezbytné přizvat ke spolupráci specializované<br />
pracoviště ČVUT a v závěru i zpracovatele tepelně technické normy<br />
a najít kompromisní řešení mezi skleníkem na jedné straně a plně izolovanou<br />
budovou na straně druhé. V situaci, kdy jako v tomto případě<br />
není k dispozici konkrétní typologie stavby, nabývá na významu úzká<br />
spolupráce odborníků zadavatele s architekty a projektanty. Jedině<br />
díky dlouhodobé kvalitní spolupráci mohl být počáteční návrh dopracován<br />
do potřebných podrobností a mohly být definovány všechny<br />
potřebné parametry stavby.<br />
V současné době (po osmi letech od uvedení do provozu) se dá konstatovat,<br />
že pavilon funguje velice úspěšně. Dokladem jsou mimo jiné<br />
četné chovatelské úspěchy (především odchov vzácných a chovatelsky<br />
nesmírně náročných varanů komodských).<br />
■ Dispoziční a technické řešení pavilonu<br />
Přestože se jedná o úzce specializovanou budovu určenou pro zcela<br />
specifické využití (vnitřní expoziční celky a provozy mají zadány přesné<br />
parametry rozměrů i kvality vnitřního prostředí), osvědčila se v návrhu<br />
určitá míra flexibility vnitřního uspořádání pavilonu jak v dispozičním,<br />
tak technickém řešení. To umožnilo v průběhu provozu pavilonu pružně<br />
reagovat na nové nebo měnící se požadavky z provozního i chovatelského<br />
hlediska (např. doplnění a rozšíření zázemí pro chovaná zvířata,<br />
doplnění nových expozičních celků nebo nových technických zařízení).<br />
■ Vnitřní prostředí pavilonu<br />
Po osmi letech provozu lze konstatovat, že parametry stanovené<br />
v úvodní studii vnitřního prostředí odpovídají reálným podmínkám<br />
v realizovaném pavilonu a že navržené technické vybavení budovy<br />
splňuje požadované parametry vnitřního prostředí. Největší riziko,<br />
kterým se návrh zabýval, představovalo přehřívání vnitřního prostoru<br />
skleníku – výsledkem studie vnitřního prostředí byl závěr,<br />
že klasické mechanické stínění není při navrženém obestavěném<br />
prostoru skleníku nezbytné. Na základě toho bylo kromě pojistného<br />
větrání okny ve střešním plášti navrženo též zchlazování vzduchu<br />
rozstřikováním vodní tříště. To se postupně stalo natolik oblíbeným<br />
expozičním efektem, že je provozováno výrazně nad rámec původně<br />
uvažovaného využití.<br />
■ Rostliny v interiéru<br />
Obecně lze říci, že po nezbytném úvodním doladění výsadeb prosperují<br />
živé rostliny velmi dobře. Daří se omezovat cizopasníky a škůdce<br />
vhodně volenou biologickou ochranou, která není v konfliktu s chovanými<br />
zvířaty. U některých rostlin došlo k tak masivním přírůstkům, že<br />
již byly několikrát výrazně redukovány. Až na výjimky se nepotvrdily<br />
obavy ze „spálení“ rostlin vzhledem k absenci mechanického stínění.<br />
Dokonce se dá říci, že celé vnitřní prostředí pavilonu dosáhlo určité<br />
úrovně rovnováhy, jež umožnila minimalizovat jak zásahy do porostů,<br />
tak i frekvenci výměn pěstebního substrátu. ■<br />
Základní údaje o stavbě<br />
Název stavby:<br />
Zpracovatelé PD:<br />
Architektonický návrh:<br />
Stavební část:<br />
Pavilon indonéské džungle ZOO Praha<br />
AND architektonický ateliér<br />
Ing. arch. Vratislav Danda, Ing. arch.<br />
Jaromír Kosnar, Ing. arch. Pavel Ullmann,<br />
Ing. arch. Miloš Hůla<br />
Ing. T. Šmejkal, Ing. E. Šmejkalová,<br />
V. Klimeš, Ing. D. Reichl, Ing. M. Kovařík,<br />
Ing. V. Pöschl, Ing. R. Fischer<br />
▲ Celé vnitřní prostředí pavilonu dosáhlo určité úrovně rovnováhy, jež umožnila<br />
minimalizovat jak zásahy do porostů, tak i frekvenci výměn pěstebního<br />
substrátu<br />
Statika:<br />
Ing. J. Felix, Ing. T. Felix<br />
Odborní konzultanti ZOO Praha:<br />
RNDr. P. Brandl, Z. Šíša, J. Kotek,<br />
P. Velenský, RNDr. K. Pithart, RNDr.<br />
R. Anděrová, RNDr. I. Vilhumová,<br />
Ing. L. Pavlata<br />
Generální dodavatel stavby:<br />
Skanska a.s.<br />
Zastřešení pavilonu: Mechanika Prostějov<br />
Zastřešení pavilonu (sklo): Glaverbel Czech<br />
Vodní hospodářství: ENERGIS 92, s.r.o.<br />
Makety stromů, povrchové úpravy stěn:<br />
Staopra a.s.<br />
Zahradní úpravy v interiéru:<br />
Atelier Krejčiřík – Ing. P. Krejčiřík, Ph.D.,<br />
Ing. K. Krejčiříková, Ph.D<br />
Realizace: 2002–2004<br />
Celkové náklady: 185 mil. Kč<br />
<strong>english</strong> <strong>synopsis</strong><br />
Experience in the Construction of the Indonesian<br />
Jungle Pavilion in the Prague ZOO<br />
The article summarises the experience gained in the construction<br />
of the Indonesian Jungle pavilion in the Prague ZOO and presents<br />
the final solutions which at the time were experimental or brand<br />
new requiring a very close co-operation of professionals from<br />
various fields, and to a certain extent also the courage to run the<br />
risks of implementing non-standard and non-proven procedures.<br />
klíčová slova:<br />
Zoologická zahrada Praha (ZOO), Pavilon Indonéské džungle<br />
keywords:<br />
The Prague Zoological Garden (ZOO), The Indonesian Jungle<br />
Pavilion<br />
stavebnictví 08/12<br />
31
stavby pro volnočasové aktivity<br />
text Zoltán Agócs, Marcel Vanko | grafické podklady archiv autora<br />
▲ Obr. 1. Pohľad na oceľovú konštrukciu mosta<br />
Cyklomost Devínská Nová Ves – Schlosshof<br />
Prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD.<br />
V rokoch 1962–2008 člen katedry kovových<br />
a drevených konštrukcií (KKDK)<br />
Stavebnej fakulty STU v Bratislave.<br />
Profesor v odbore teória a konštrukcie<br />
inžinierskych stavieb na SvF STU od roku<br />
1994; prodekan (1990–1994), vedúci<br />
KKDK (1994–2000). Predseda Slovenskej<br />
spoločnosti pre oceľové konštrukcie.<br />
E-mail: agocs@ingsteel.sk<br />
Ing. Marcel Vanko<br />
V roku 2004 ukončil štúdium na Katedre<br />
kovových a drevených konštrukcií SvF<br />
STU v Bratislave. Doktorandské štúdium<br />
2004–2007. Od roku 2007 pôsobí ako<br />
samostatný projektant vo firme Ingsteel<br />
spol. s r.o. Autor a spoluautor viacerých<br />
projektov oceľových nosných konštrukcií<br />
inžinierskych aj pozemných stavieb.<br />
E-mail: vanko@ingsteel.sk<br />
medzi Moravským Svätým Jánom a Hohenau.<br />
V marci 2010 sa zástupcovia Bratislavského samosprávneho<br />
kraja a Dolného Rakúska spoločne<br />
rozhodli postaviť most pre cyklistov a peších<br />
medzi Devínskou Novou Vsou a Schlosshofom.<br />
Cyklomost je postavený v historickej trase (obr. 2). Výška mosta nad<br />
hladinou Moravy umožní v budúcnosti bezpečnú plavbu po rieke.<br />
25. septembra 2011 bol slávnostne položený základný kameň stavby.<br />
Pri voľbe tvaru mosta, ktorý spája dva susedné štáty v blízkosti hlavných<br />
miest, je ťažké rozhodovať o tom, aký typ mosta sa postaví. Pri návrhu<br />
zohrávala dôležitú úlohu aj skutočnosť, že most je budovaný nad inundačným<br />
územím v oblasti chránených lužných lesov.<br />
▼ Obr. 2. Zvyšky pôvodného kamenného klenbového mosta<br />
Za rakúsko–uhorskej monarchie spájalo brehy<br />
Moravského poľa a Záhoria 24 mostov. V roku<br />
1990, po páde železnej opony, tam nezostal ani<br />
jediný. Do súčasnosti bol postavený iba most<br />
32 stavebnictví 08/12
▲ Obr. 3. Schéma oceľovej konštrukcie premostenia nad tokom Moravy<br />
▲ Obr. 4. Schéma mosta nad inundačným územím na slovenskej strane<br />
▲ Obr. 5. Schéma mosta nad inundačným územím na rakúskej strane<br />
Trasa cyklomosta od koncovej opory smerom k Devínskej Novej Vsi pokračuje<br />
na násype a je napojená na komunikáciu na ulici Na mýte. Trasa<br />
mosta smerom na Schlosshof pokračuje na už obnovenom klenbovom<br />
kamennom moste a na hrádzi.<br />
Oceľová konštrukcia mostného objektu hornej stavby pozostáva z troch<br />
častí:<br />
■ trojboký priehradový zavesený trojpoľový trám s osovými vzdialenosťami<br />
podpier 30,0 + 120,0 + 30,0 = 180,0 m nad tokom rieky (obr. 3);<br />
■ inundačný most nad pevninou (SK) – osová vzdialenosť zvislých podpier<br />
je 8 x 30,0 = 240,0 m (obr. 4);<br />
■ inundačný most nad pevninou (A) – osová vzdialenosť podpier je<br />
3 x 30,0 + 15,0 = 105,0 m (obr. 5).<br />
Most má päť dilatačných celkov. Celková dĺžka premostenia je 525,0 m.<br />
S ohľadom na šírkové usporiadanie cyklotrasy je voľná šírka na moste<br />
konštantná – 4,0 m. Prejazdová šírka (4,0 m) ortotropnej oceľovej mostovky<br />
je rovná šírke vozovky. Mostovka má strieškovitý tvar s priečnym<br />
sklonom 2 % od pozdĺžnej osi mosta k okrajom.<br />
Hlavné pole nad tokom rieky Morava<br />
Ide o zavesený symetrický trojpoľový samostatný dilatačný celok s rozpätiami<br />
30,0 + 120,0 + 30,0 = 180,0 m. Výstužný nosník je rúrkový,<br />
trojboký s ortotropnou mostovkou. Teoretická výška výstužného nosníka<br />
stavebnictví 08/12<br />
33
▲ Obr. 6. Ortotropná mostovka – medziľahlý priečnik<br />
▲ Obr. 7. Trojboký rúrkový výstužný nosník<br />
nia priečnych stužujúcich závesov pri pylónoch je hrúbka mostovkového<br />
plechu zväčšená na 20, respektíve 25 mm.<br />
Trojboký trám<br />
Trojboký trám má premennú výšku 2,0–2,80 m a pozostáva z rúrkových<br />
pásových a medzipásových prútov (obr. 7). Osová vzdialenosť<br />
prútov horného pása 4174 mm je konštantná po celej dĺžke mosta.<br />
Horné pásy s konštantným vonkajším priemerom 177,8 mm majú<br />
premennú hrúbku steny 10 a 20 mm. Dolný pás má taktiež konštantný<br />
vonkajší priemer 355,6 mm. Hrúbka steny je 12,5 alebo 20 mm. Medzipásové<br />
prúty (diagonály a zvislice) majú vonkajší priemer 133 mm.<br />
Hrúbka steny zvislíc je jednotná, má 8 mm. Diagonály majú hrúbky<br />
stien 8; 10 a 16 mm.<br />
▲ Obr. 8. Pylón a priečne stužujúce závesy mosta<br />
v krajných poliach je premenná, a to 2,0–2,8 m. V strednom poli je výška<br />
konštantná – 2,8 m.<br />
V strednom poli má výstužný nosník kvôli plavebnému gabaritu tvar<br />
kruhového oblúka s polomerom zakrivenia 376,350 m.<br />
Mostovka<br />
Mostovka je ortotropná (obr. 6), má po celej dĺžke rovnakú nosnú kostru,<br />
ktorá je zložená z týchto prvkov:<br />
■ mostovkový plech;<br />
■ nadpodperové koncové priečniky;<br />
■ priečniky v mieste kotvenia závesov M100 a v oblasti uloženia trámu<br />
na vetvičkovú podperu;<br />
■ medziľahlé priečniky;<br />
■ pozdĺžne výstuhy.<br />
Mostovkový plech P12 x 4000 je vystužený sústavou priečnikov a pozdĺžnych<br />
výstuh, v oblasti kotvenia šikmých závesov M100 a v mieste kotve-<br />
Pylóny<br />
Pylóny sú navrhnuté ako pravouhlé dvojkĺbové rámy (obr. 8). Stĺpy pylónov<br />
sú v mieste uloženia votknuté do základovej konštrukcie, rámová priečla<br />
je kĺbovo uložená na hlavách pylónov.<br />
Kotvenie pylónu (obr. 9) je radiálne, s vopred zabetónovanými kotevnými<br />
skrutkami 16 x M36 z ocele S355.<br />
V hlave pylónu (obr. 10) sú kotvené šikmé závesy M100, M56<br />
a priečny stužujúci záves M56. V tomto mieste je kĺbovo pripojená aj<br />
rámová priečla. Horná časť drieku pylónu Ø 914 x 12,5 pod čapovými<br />
doskami závesov M100 je vystužená hrubými vnútornými výstuhami<br />
výšky 340 mm v tvare nepravidelného kríža.<br />
Rámová priečla<br />
Rámová priečla s celkovou dĺžkou 18 740 mm je navrhnutá ako priestorové<br />
trojboké vzpínadlo (obr. 11). Priečla je k hlavám driekov pylónu pripojená<br />
kĺbovo prírubovým spojom pomocou krátkej vodorovnej rúry Ø 273 x 16.<br />
V inundačných poliach je teoretická výška trámu konštantná 2,0 m. Konštrukcia<br />
mostovky a vozovky inundačných mostov je totožná s riešením<br />
mosta nad tokom rieky. Všetky podpery mosta sú oceľové, tvaru V (obr. 12),<br />
s premennou výškou.<br />
Konštrukcia mosta je oceľová, so zváranými montážnymi stykmi.<br />
Z montážneho hľadiska bola najzaujímavejšia etapa uloženia stredného<br />
dielca trámu nad tokom rieky (obr. 14). Montáž prebiehala<br />
za sťažených klimatických podmienok – nízke teploty, vysoká<br />
hladina vody.<br />
34 stavebnictví 08/12
▲ Obr. 9b. Kotvenie pylónu<br />
▲ Obr. 9a. Kotvenie pylónu<br />
▲ Obr. 10a. Hlava pylónu<br />
▲ Obr. 10b. Hlava pylónu<br />
▲ Obr. 11a. Rámová priečla pylónu – trojboké vzpínadlo<br />
Po zmontovaní trámu hlavného poľa boli namontované a predopnuté<br />
pozdĺžne a priečne stužujúce ťahadlá typu Macalloy. Pohľad na ukončenú<br />
konštrukciu pred ukončením montáže zábradlia je na obr. 1.<br />
Spoľahlivosť nosnej konštrukcie premostenia je overovaná dynamickou<br />
a základnou statickou zaťažovacou skúškou. V zmysle výsledkov dynamickej<br />
skúšky sa namontujú v strednej časti hlavného poľa tlmiče vertikálnych<br />
a horizontálnych kmitov.<br />
▲ Obr. 11b. Rámová priečla pylónu – trojboké vzpínadlo<br />
Záver<br />
Na Slovensku ide o prvú unikátnu kombinovanú konštrukciu pre cyklistov<br />
a peších, ktorá prepojí existujúce cyklotrasy na slovenskom a rakúskom<br />
brehu Moravy a umožní behom niekoľkých minút návštevu vzácneho<br />
kaštieľa v Schlosshofe. ■<br />
stavebnictví 08/12<br />
35
▲ Obr. 12a. Oceľové podpery mosta<br />
▲ Obr. 12b. Oceľové podpery mosta<br />
Základné údaje o stavbe<br />
Architektonické riešenie: Ing. arch. M. Beláček<br />
DÚR:<br />
prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD.,<br />
Ing. Marcel Vanko<br />
DSP:<br />
Projkon s.r.o.<br />
DRS OK:<br />
prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs,<br />
PhD., Ing. Andrej Pálfi, Ing. Marcel Vanko,<br />
Ingsteel, spol. s r.o.<br />
Zhotoviteľ:<br />
Združenie Cyklomost Ingsteel & Doprastav<br />
Investor:<br />
BSK Bratislava<br />
Doba výstavby: 09/2011–06/2012<br />
▲ Obr. 13. Oceľová konštrukcia trojbokého priehradového trámu<br />
s ortotropnou mostovkou vo výrobnej hale v Trstíne<br />
▼ Obr. 14. Uloženie záverečného dielca hlavného poľa<br />
<strong>english</strong> <strong>synopsis</strong><br />
Biking Bridge Devínská Nová Ves – Schlosshof<br />
It is the first unique combined project in Slovakia for bikers and<br />
pedestrians connecting the existing biking paths at the Slovak and<br />
Austrian side of the river Morava. The bridge structure is made of steel,<br />
welded with welded assembly connection points. The bridge height<br />
above the river Morava level will facilitate safe sailing on the river in the<br />
future.<br />
klíčová slova:<br />
cyklomost Devínská Nová Ves – Schlosshof, oceľová konštrukcia mosta<br />
keywords:<br />
biking bridge Devínská Nová Ves – Schlosshof, bridge steel structure<br />
odborné posouzení článku:<br />
Ing. Michael Trnka, CSc.,<br />
autorizovaný inženýr ČKAIT v oborech statika a dynamika<br />
staveb a mosty a inženýrské konstrukce<br />
36 stavebnictví 08/12
stavby pro volnočasové aktivity<br />
text Miloš Pařízek, Stanislava Kratochvílová | grafické podklady archiv TRENTO s.r.o. a ateliéru k2-architekti<br />
▲ Pohled ze svahu na horní stanici lanové dráhy. Nový stav po rekonstrukci původní stavby (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).<br />
Rekonstrukce lanové dráhy Sněžka<br />
Ing. Miloš Pařízek<br />
Vystudoval FSv ČVUT v Praze, obor PS.<br />
Nastoupil do Stavoprojektu v Hradci Králové<br />
(1987), poté do arch. ateliéru Zídka –<br />
Plocek – Misík. V roce 1995 založil firmu<br />
TRENTO s.r.o., kde zastává funkci zodpovědného<br />
projektanta akce, popř. HIP.<br />
Je autorizovaným inženýrem pro obor PS.<br />
E-mail: parizek.trento@seznam.cz<br />
Ing. arch. Stanislava Kratochvílová<br />
V roce 2001 vystudovala FA ČVUT<br />
v Praze, praxi absolvovala v ateliéru<br />
akad. arch. O. Hozmana, akad. arch.<br />
J. Formana. a spolupracovala s akad.<br />
arch. Jiřím Veselým. V roce 2003 spolu<br />
s manželem Ing. arch. Davidem Kratochvílem<br />
založila arch. ateliér k2-architekti.<br />
E-mail: k2-architekti@volny.cz<br />
V září roku 2011 začala rekonstrukce stávající<br />
dvousedačkové lanové dráhy na trase mezi stanicemi<br />
Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka,<br />
která slouží veřejnosti od roku 1949. Uvedení<br />
nové čtyřmístné kabinkové lanové dráhy do provozu<br />
pro veřejnost se předpokládá v říjnu 2014.<br />
Z historie rekonstrukce<br />
lanové dráhy na Sněžku<br />
■ 1987 – vznikl návrh na projekt nové lanové dráhy (LD) s kapacitou<br />
550 lidí za hodinu, zadavatelem byl Interhotel Krkonoše.<br />
■ 1989 – objevily se první protesty ekologů, byla vyvíjena snaha vrchol<br />
Sněžky chránit.<br />
■ 1990 – Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) podpořila názor<br />
novou lanovku nestavět.<br />
■ 1994 – byly podány čtyři návrhy na privatizaci LD.<br />
■ 1995 – vlastník LD, České dráhy, a.s., chtěl LD pro její špatný technický<br />
stav uzavřít.<br />
■ 1997 – vlastníkem se stalo město Pec pod Sněžkou (51% podíl) a město<br />
Malá Úpa (49% podíl).<br />
■ 1997 až 1999 – spory mezi oběma městy o využívání LD.<br />
■ 1999 – město Malá Úpa schválilo prodej svého podílu městu Pec pod<br />
Sněžkou.<br />
■ 2000 – město Pec pod Sněžkou prezentovalo záměr postavit novou<br />
lanovku až na vrchol Sněžky, Správa Krkonošského národního parku měla<br />
k tomuto záměru důrazné výhrady.<br />
■ 2002 – ministři životního prostředí České republiky a Polska se dohodli<br />
na zvýšené ochraně vrcholu hory Sněžka.<br />
■ 2004 – město Pec pod Sněžkou a Správa KRNAP se dohodly, že<br />
nová lanovka bude vedena pouze v trase Pec pod Sněžkou – Růžová<br />
hora. Z Růžové hory povede do Pece pod Sněžkou nová lyžařská<br />
sjezdovka. V úseku Růžová hora – Sněžka bude ponechána stávající<br />
LD „na dožití“.<br />
stavebnictví 08/12<br />
37
▲ Pohled ze svahu na horní stanici lanové dráhy. Ukázka původní studie rekonstrukce<br />
LD. Nová stavba horní stanice LD (zdroj: ateliér k2-architekti).<br />
■ 2005 – do sporu vstoupil předseda Senátu ČR. KRNAP byl ochoten<br />
jednat o možnosti vést novou lanovku až na vrchol Sněžky.<br />
■ 2006 – město Pec pod Sněžkou souhlasilo s tím, aby se lyžařský areál<br />
plánovaný na Růžové hoře přesunul na Vlašský vrch. Začala projektová<br />
příprava – provozovatel Lanová dráha Sněžka, a.s., prověřil hmotové varianty<br />
řešení nové stavby dolní stanice Pec pod Sněžkou. Vypracováním<br />
studie byl pověřen ateliér k2-architekti.<br />
■ 2006 – město Pec pod Sněžkou, Lanová dráha Sněžka, a.s, a Správa<br />
KRNAP se dohodly na limitech pro rekonstrukci LD a na maximální<br />
přepravní kapacitě nové lanovky na Sněžku – jednalo se o 250 lidí za<br />
hodinu. Město Pec pod Sněžkou upustilo od záměru výstavby lyžařského<br />
areálu na Růžové hoře a ukončilo probíhající proces EIA. Za těchto podmínek<br />
KRNAP souhlasil s výstavbou nové lanovky až na vrchol Sněžky.<br />
Projektová příprava počítala s novými stavbami horní stanice Sněžka<br />
a mezistanice Růžová hora.<br />
■ 2007 květen – prezentace studie rekonstrukce lanové dráhy na Sněžku<br />
včetně nových staveb všech tří stanic na semináři v hotelu Horizont<br />
ateliérem k2-architekti. Prezentace se účastnili zástupci KRNAP, města<br />
Pec pod Sněžkou, předseda Senátu ČR a další.<br />
■ 2007 – po intenzivním jednání pracovní skupiny, pověřené řešením<br />
rekonstrukce lanové dráhy na Sněžku, a Správy KRNAP dochází k odklonu<br />
od původního řešení. Horní stanice a mezistanice lanové dráhy má být<br />
řešena rekonstrukcí stávajících objektů, dolní stanice LD jako nová stavba.<br />
■ 2007 – odsouhlasení studie finální varianty všech tří stanic lanové dráhy.<br />
Jako generální projektant byla vybrána firma TRENTO s.r.o.<br />
■ 2007–2008 – intenzivní projektová činnost a práce na žádosti o dotaci<br />
z regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod, zpracování dokumentace<br />
pro územní řízení, stavební povolení a výběr dodavatele stavby.<br />
■ 2009 – z finančních důvodů je přistoupeno ke změně budovy dolní<br />
stanice LD. Autorem úprav byla firma TRENTO s.r.o., návrh vychází<br />
z původního urbanistického řešení a provozního schématu. Změna dokumentace<br />
pro výběr dodavatele stavby.<br />
■ 2010 – výběr dodavatele stavby, výběrové řízení bylo následně zrušeno.<br />
■ 2010 – nový výběr dodavatele stavby, vítězem výběrového řízení se<br />
stalo sdružení firem BAK stavební společnost, a.s., a LEITNER AG.<br />
■ 09/2011 – počátek realizace stavby.<br />
■ 03/2014 – předpokládané dokončení díla, zahájení zkušebního provozu.<br />
■ 09/2014 – předpokládané ukončení zkušebního provozu.<br />
■ 10/2014 – předpokládané uvedení lanové dráhy do provozu pro veřejnost.<br />
Zadání a limity stavby<br />
Zadání apelovalo na zachování stávající plochy a hmoty stavby v co možná<br />
největším rozsahu – s minimalizací případných nezbytných zásahů do<br />
podloží pod budovami, při zachování stávajícího rozsahu poskytovaných<br />
služeb.<br />
Rekonstrukce dosluhující stávající LD na Sněžku spočívá zejména ve<br />
výměně technologie dvouúsekové LD včetně budov jednotlivých stanic<br />
LD. Stávající kapacita a trasy LD zůstanou zachovány. Nová trasa bude<br />
umístěna do osy stávající trasy tak, aby byl spodní úsek LD protažen od<br />
stávající budovy spodní stanice dále do údolí řeky Úpy. Stávající budova<br />
dolní stanice LD u Lesovny bude situována u obrátky silnice do Obřího<br />
dolu (u Lesovny) a zasazena do protějšího svahu. Rekonstrukce stávající<br />
mezistanice na Růžové hoře a horní stanice na Sněžce proběhne zejména<br />
z důvodu větších prostorových nároků nové technologie LD.<br />
Pro trasu LD bylo zadáno, zejména v horním úseku LD Růžová hora –<br />
Sněžka, použít podpěry tvořené příhradovou konstrukcí. Na horním úseku<br />
LD jsou také omezeny jakékoliv zásahy do terénu. Rekonstrukce vyloučí<br />
veškeré výkopové práce pro vedení inženýrských sítí a zabezpečovacích<br />
zařízení, s výjimkou nezbytné výměny jednotlivých stožárů. Zohlední se<br />
krajinný ráz masivu Sněžky – stávající výška stožárů zůstává zachována<br />
a vedení LD bude „kopírovat terén“. Následně případně proběhne diskuze<br />
ohledně přijatelné úpravy výšky stožárů v návaznosti na technické<br />
řešení LD. Základové betonové patky pro podpěry lanové dráhy budou<br />
s ohledem na citlivé tundrové ekosystémy situovány v místě původních<br />
základů nebo uvnitř obvodové křivky stávajících základů LD. Zabezpečovací<br />
a komunikační kabely LD budou vedeny v chráničce do průměru<br />
50 mm po povrchu půdy a v jednotlivých úsecích trasy LD bude dohodnut<br />
konkrétní způsob jejich kotvení.<br />
Rekonstrukce současného spodního úseku LD, v úseku Pec pod Sněžkou<br />
– Růžová hora, především případné zemní práce, například výměnu<br />
sloupů, lze realizovat pouze v rozsahu dohodnutém se Správou KRNAP.<br />
V rámci technické infrastruktury budou zřízeny nové kanalizační a vodovodní<br />
přípojky i přípojky NN budovy dolní stanice. U mezistanice se využijí<br />
stávající přípojky VN, jež by byly v případě nutnosti posíleny. Jako zdroje<br />
vody poslouží vodovodní přípojky stávajícího vrtu. Kanalizační přípojky<br />
z mezistanice k dolní stanici se nově vybudují. Vrchní stanice bude napojena<br />
na stávající přípojku NN, respektive VN. Pitná voda a splašky se<br />
budou dopravovat stejně jako doposud, tj. lanovou dráhou.<br />
Reálnost dodržení limitů<br />
Dohodnuté limity nejsou doslovně splněny, ale řešení je navrženo s ohledem<br />
na maximální přiblížení se daným limitům. Příkladem je reálnost<br />
požadavku zachování stávajícího objemu horní stanice a mezistanice,<br />
kde z důvodu použití nové technologie LD, která je podstatně větší než<br />
původní, nelze limitům dostát. Původní půdorysnou plochu a obestavěný<br />
prostor se návrh snaží respektovat a maximálně se mu přibližuje.<br />
Navržené řešení<br />
Rekonstrukce lanové dráhy je realizována ve stávající trase, s přemístěním<br />
nástupní stanice k objektu Lesovna a tím s prodloužením trasy dolního<br />
úseku. Současně zůstává zachován stávající provoz, stávající přístupové<br />
cesty, návaznosti na pěší tahy a turistické trasy. Z důvodů umístění dolní<br />
stanice LD je nutná přeložka stávající komunikace blíže ke břehu řeky<br />
Úpy. Nový návrh budovy dolní stanice LD vychází zejména z prostorových<br />
nároků nové technologie LD.<br />
Budovy mezistanice a horní stanice jsou navrženy s maximálním ohledem<br />
na zachování hmoty a vzhledu stávajících budov. Stanice Růžová hora jako<br />
přestupní mezistanice a výstupní stanice Sněžka zůstávají na stávajících<br />
místech. Z důvodu nové prostorově náročnější technologie LD dochází<br />
k nevyhnutelnému navýšení plochy a objemu obou stanic.<br />
Vlastní technologie LD byla navržena podle dostupných materiálů firem<br />
s bohatými zkušenostmi s výstavbou lanovek. Pohony obou úseků, dolního<br />
i horního, budou umístěny v mezistanici na Růžové hoře.<br />
Urbanistické řešení<br />
Horní stanice Sněžka<br />
Objem horní stanice je maximálně zachován. Je v něm osazeno nové<br />
technologické zařízení a budova je v místech nástupiště a výstupiště<br />
rozšířena opláštěním ve tvaru dvou kvádrů. Základní principy dispozičního<br />
uspořádání včetně vstupů do budovy jsou zachovány.<br />
38 stavebnictví 08/12
▲ Pohled na horní stanici lanové dráhy. Nový stav po rekonstrukci stávající stavby (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).<br />
▲ Ukázka původní studie rekonstrukce LD – Nová stavba horní stanice LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).<br />
▲ Pohled na mezistanici lanové dráhy. Nový stav po rekonstrukci stávající stavby (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).<br />
▲ Ukázka původní studie rekonstrukce LD – Nová stavba mezistanice LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).<br />
Mezistanice Růžová hora<br />
Objem současné budovy mezistanice bude z velké části zachován,<br />
bude však osazeno nové technologické zařízení LD. Nástupiště<br />
a související technologie je z důvodů minimalizace zásahů do terénu<br />
u výjezdu na stanici Sněžka osazena o 2,8 m výš nad stávající úroveň<br />
nástupiště. Výškové osazení technologie si vyžádalo dispoziční<br />
změny, které ovlivňují návrh nového umístění vstupu do objektu<br />
z východní strany.<br />
Dolní stanice Pec pod Sněžkou<br />
Umístění budovy dolní stanice limituje samotná osa LD, délka a šířka<br />
technologického vybavení a okolní provoz. Při protažení osy LD je budova<br />
stanice osazena do blízkosti stávající točny komunikace okolo objektu Lesovna.<br />
Příjezd je i v zimních měsících možný jak pro imobilní návštěvníky,<br />
tak pro zásobování až k objektu. Také pro pěší je takto umístěná budova<br />
dostupnější – jako hlavní přístup pěších z města návrh předpokládá<br />
obnovenou pěší „zadní“ cestu.<br />
Vstupní část stanice je obrácena čelem k příchozím. Vcházet lze ve dvou<br />
úrovních – z terénu do veřejných toalet a z přístupové rampy do úrovně<br />
nástupiště LD a občerstvení. Výjezd kabin ze stanice putuje z vyšší úrovně<br />
z důvodů podjezdnosti a podchodnosti LD u řeky Úpy.<br />
Architektonické řešení<br />
Horní stanice LD<br />
Současný vzhled se zakládá na účelném použití stavebních materiálů, na<br />
dostupnosti a možnostech dopravy materiálu na stavbu. Použit je převážně<br />
přírodní materiál, kámen a dřevo. Kámen by měl být brán z místních<br />
zdrojů a bude zachován v podobě soklů stavby a nárožních pilířů. Původní<br />
charakter stanice je z velké části zachován pro budoucí generace, nové<br />
objemy jsou navrženy moderně, aby vypovídaly o době svého vzniku.<br />
Kvádry technologie a nástupiště osazené na stávající stavbu budou<br />
z ocelové nosné konstrukce a lehkého obvodového pláště tvořeného<br />
tónovaným sklem, aby se snadno montovaly. Alternativně s potiskem,<br />
plechem – tahokovem v tmavě šedé barvě, případně z trvanlivých plastových<br />
hmot. Kryt technologie svým „nosem“ vystupuje oproti kvádru<br />
nástupiště, proto budou jeho boky celoplošně proskleny a členěny tak,<br />
aby byl vizuální dojem minimální.<br />
Mezistanice LD<br />
Mezistanice LD je architektonickým a dispozičním řešením nejsložitější.<br />
Osazení kvádrů krytů technologie LD nad úroveň stávajícího hřebenu<br />
střechy udávají šířka a výška technologie. Nástupiště a výstupiště tvoří<br />
▲ Pohledy na novou stavbu dolní stanice (zdroj: TRENTO s.r.o.)<br />
▼ Ukázka původní studie rekonstrukce LD. Nová stavba dolní stanice LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).<br />
stavebnictví 08/12<br />
39
Horní stanice LD<br />
Požadavky Správy KRNAP významně omezily nejen architektonické ztvárnění<br />
horní stanice, ale také její konstrukční řešení. Limitním požadavkem<br />
se stalo zejména zachování stávající zastavěné plochy a stejné kubatury<br />
budovy oproti stávajícímu řešení. Do původní velikosti stavby, navržené<br />
pro technologii s podélným umístěním dvousedačkové lanovky s roztečí<br />
lan 3,0 m, se měla umístit nová technologie pro lanovku s kabinkami<br />
pro čtyři osoby a s roztečí lan 4,4 m. Z tohoto důvodu bylo nutno stávající<br />
stavbu rozdělit na dvě části. Přední část sloužící pro umístění nové<br />
technologie lanové dráhy byla z větší části rozebrána a nahrazena novou<br />
konstrukcí, zadní část stavby byla konstrukčně zachována. Z důvodu<br />
větších prostorových nároků dané technologie LD bylo nutno prostor<br />
odbavovací haly vykonzolovat přes obrys budovy, kompletně změnit<br />
návrh vnitřního dispozičního uspořádání a najít tak maximálně úsporné<br />
řešení pro umístění všech potřebných prostor.<br />
Nově budovaná přední část stanice je navržena jako ocelová konstrukce<br />
tvořící vlastní odbavovací halu, opláštění technologie lanové dráhy nad<br />
prostorem odbavovací haly, nástupiště a zastřešení prostoru pro rychlé<br />
občerstvení. Konstrukce tak vytváří prostorově tuhý celek schopný<br />
odolávat extrémním povětrnostním podmínkám. Je navržena na zatížení<br />
větrem o velikosti 1,29 kN/m 2 (do maximální rychlosti 215 km/h) a na<br />
normové zatížení sněhem o hodnotě 8,82 kN/m 2 . Nejvíce je větrem<br />
namáhána část konstrukce opláštění technologie LD, kterou tvoří dvojice<br />
příhradových vazníků délky 13 m a výšky 2,7 m s převislou délkou<br />
konzoly 7,5 m. Stavba je navíc umístěna na hraně sousedící s Obřím<br />
dolem, kde dochází z tohoto údolí k silnému vzestupnému proudění<br />
vzduchu, v zimě doprovázeném mocnými námrazami, se kterými bylo<br />
nutno při návrhu také počítat.<br />
Založení sloupů ocelové konstrukce využívá stávající základy, které budou<br />
po jejich odhalení a vyhodnocení vhodně zesíleny.<br />
Ocelovou konstrukci oplášťují hliníkové prosklené stěny s jednoduchým<br />
bezpečnostním zasklením pro nevytápěné prostory nástupiště<br />
a odbavovací haly a s izolačním dvojsklem pro vytápěný prostor velínu.<br />
Ostatní stěny budovy jsou obloženy dřevem. Soklové části a část<br />
stěn zůstanou v původním provedení režného kamenného zdiva. Jako<br />
střešní krytina slouží střešní fólie z měkčeného PVC s rastrováním<br />
profily vytvářejícími dojem plechové střechy. Hromosvodní ochranu<br />
zajistí mřížová soustava.<br />
Okenní výplně otvorů jsou navrženy z plastu, s izolačním dvojsklem,<br />
pro vytápěné části jsou zdvojené.<br />
Stanice je napojena na elektrickou energii z distribuční trafostanice<br />
uvnitř budovy a vytápějí ji elektrické přímotopy. V budově je navržena<br />
jednotná datová síť, která umožňuje připojit libovolné zařízení – počítač,<br />
terminál, telefon, modem apod. Všechny stanice propojuje optický<br />
kabel, zajišťující s datovým propojením také připojení k internetu stákvádry<br />
umožňující prostor pro bezpečný pohyb přepravovaných turistů.<br />
Z důvodu zvýšení nástupiště nebylo možné využít stávajícího výstupu<br />
po venkovních schodech východním směrem. Kvádry technologie a nástupišť<br />
výrazně zúžily východní trakt zázemí pracovníků lanovky. To se<br />
proto částečně přesunulo do západní části stavby. Nový východní trakt je<br />
využit pro vertikální komunikace – schodiště, výtah, velín, zázemí velínu<br />
a pokladnu. Západní a střední část mezistanice je tvarově zachována,<br />
menší jsou jen vnější změny v umístění oken a vnitřní změny v dispozici.<br />
Nacházejí se v ní prostory depa pro uskladnění kabin, dílna, nocležna,<br />
denní místnost, rozvodna NN, rozvodna VN a trafostanice.<br />
Dolní stanice LD<br />
Hlavní hmotu dolní stanice tvoří stavba nepravidelného půdorysu, zastřešená<br />
tradiční sedlovou střechou. Tvar stanice je přizpůsoben dané<br />
technologii lanové dráhy. Odbavovací hala se na severozápadě rozšiřuje<br />
▼ Situace, vnější vztahy (zdroj: ateliér k2-architekti)<br />
3<br />
4<br />
5<br />
2<br />
1<br />
40 stavebnictví 08/12<br />
6<br />
11<br />
7<br />
8<br />
9<br />
10<br />
1 – přípojný bod kiosek<br />
2 – vodovodní, kanalizační, telefonní<br />
přípojka dolní stanice LD<br />
3 – dolní stanice lanové dráhy<br />
4 – přípojka NN dolní stanice LD<br />
5 – trafostanice Růžový důl<br />
6 – slaboproudé kabel. vedení 10 KV<br />
– první úsek LD<br />
7 – zdroj vody Růžová hora<br />
8 – mezistanice lanové dráhy<br />
9 – vodovodní přípojka mezistanice LD<br />
10 – nová trafostanice<br />
11 – horní stanice lanové dráhy<br />
směrem do svahu o prostor depa, v jihozápadní části na ni navazují vstupní<br />
hala a občerstvení. Odbavovací hala je částečně prosklená, aby bylo možné<br />
sledovat nejpodstatnější část stanice – technologii. Objekt je v celém<br />
rozsahu podsklepen, v podzemním podlaží se nacházejí veřejné toalety<br />
a technické prostory. Kanceláře vedení lanové dráhy byly situovány do<br />
2.NP, které má čtvercový půdorys a jako strážní věž se stanovou střechou<br />
vystupuje z hlavní hmoty stanice.<br />
Hlavní vstup do stanice je v úrovni 1.NP. Přístup zajišťuje vyrovnávací<br />
rampa navazující na obnovenou cestu pro pěší ze záchytného parkoviště<br />
U Kapličky. Tato rampa slouží i pro zásobování provozu občerstvení.<br />
Vedlejší vstup vbíhá z úrovně 1.PP a umožňuje vejít přímo do stanice<br />
z točny komunikace u Lesovny. Terénní úpravy v okolí stanice jsou řešeny<br />
opěrnými stěnami ze železobetonu a gabiony.<br />
Konstrukční řešení
N<br />
K2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+1.$?<br />
2Ⴠ.ZÿQWXÿPQÿRVP>ÿ*2ჀZÿB;ÿQWXÿPQÿRVP<br />
_,h]idZÿiajUklhc\UcAmn<br />
!"០$%ÿ&'()ÿ*((ÿ(+ÿ,-./01ÿ2-34567<br />
8Ⴠ:;?ÿ@(?)ÿA8Ⴠ;ÿBC?@(?<br />
0ÿDÿE."4;ÿF.-"G0HIJ-0$J5KL0G$.EI1G<br />
K2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+1.$?<br />
2Ⴠ.ZÿQWXÿPQÿRVP>ÿ*2ჀZÿB;ÿQWXÿPQÿRVP<br />
_,h]idZÿiajUklhc\UcAmn<br />
!"០$%ÿ&'()ÿ*((ÿ(+ÿ,-./01ÿ2-34567<br />
8Ⴠ:;?ÿ@(?)ÿA8Ⴠ;ÿBC?@(?<br />
0ÿDÿE."4;ÿF.-"G0HIJ-0$J5KL0G$.EI1G<br />
POHLED ()*+,-ÿ)-ÿ:;(%-,2-% 0%&,123*)ÿᖀ,ᘀ,26=<br />
():2;?@%=<br />
!"#$"ÿ3%ᖀ5!#-.ÿᘀ)*+ÿ,ÿ3%+$"K5B5ÿ6#7%2-"ÿ"ÿÿÿ-+%ᆠ#ᛠÿ"ÿ;"361)-5ÿ!E*.Eÿ$.1)-"ÿ-"ÿ;+61"*ᆠÿ$L!ᆠ#Eÿ;)ÿ$;.#6.$-56E<br />
Při řešení větrání budovy se využívá rekuperace. Stávající stanice<br />
není napojena na kanalizaci. Z tohoto důvodu je navržena nová tlaková<br />
splašková kanalizace z mezistanice do dolní stanice. Splaškové vody od<br />
zařizovacích předmětů jsou svedeny gravitačně pod podlahou 1.NP. do<br />
přečerpávací šachty. Odtud jsou splašky vedeny tlakovou kanalizací až<br />
do nové kanalizační přípojky u nové dolní stanice. Voda pro mezistanici<br />
se bude získávat z obnoveného stávajícího zemního vrtu. Odtud se bude<br />
postupně čerpat do akumulačních nádob o objemu 25 m 3 sloužících i jako<br />
zásoba požární vody. Vodní nádrže budou napojeny na domácí vodárnu,<br />
od které vede tlakový rozvod vody k jednotlivým odběrným místům<br />
v budově. Na tlakovém rozvodu bude zhotovena odbočka s hadicí pro<br />
plnění nádob vyvážených do horní stanice. Druhý okruh se napojí na<br />
požární tlakovou stanici, od které vede tlakový rozvod vody k vnitřním<br />
požárním hydrantům a k venkovnímu nadzemnímu hydrantu. Požární<br />
tlaková stanice bude napojena také na náhradní zdroj elektrické energie.<br />
▲ Letecký pohled na mezistanici LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti)<br />
Pro mezistanici jsou použita obdobná materiálová a konstrukční řešení<br />
jako u stavby horní stanice. Ocelová konstrukce je opláštěna hliníkovými<br />
prosklenými stěnami s jednoduchým bezpečnostním zasklením. Stěny<br />
západní části objektu jsou obloženy dřevěným horizontálním obkladem,<br />
východní část plechovými kazetami se svislým rastrováním. Stěny jsou<br />
sendvičové, s tepelnou izolací z minerální vlny a s provětrávanou vzduchovou<br />
dutinou.<br />
Budova je napojena na elektrickou energii z vlastní trafostanice umístěné<br />
uvnitř. Z důvodu nedostupnosti budovy v zimních měsících je trafo navrženo<br />
se 100% zálohou. Východní část budovy vytápějí elektrické přímotopy,<br />
západní část bude vytápět teplovodní otopná soustava s elektrokotlem.<br />
Ohřev TV je navržen lokálně, zásobníkovými ohřívači.<br />
▲ Statický model ocelové konstrukce stavby mezistanice Růžová hora<br />
(zdroj: TRENTO s.r.o.)<br />
Dolní stanice LD<br />
Pro návrh dolní stanice již nebyly ze strany Správy KRNAP stanoveny<br />
žádné omezující podmínky. Limity se vyskytly pouze v rámci stávající linie<br />
lanové dráhy a prostorových možností lokality u Lesovny. Původní návrh<br />
dolní stanice ztvárněný ateliérem k2-architekti z důvodu hledání možných<br />
úspor později nahradilo nové řešení, s tradičnějším pojetím konstrukcí,<br />
navrženým firmou TRENTO s.r.o.<br />
Dolní stanice byla situována v místě stávající komunikace do Obřího dolu,<br />
proto bylo třeba navrhnout novou komunikaci kolem toku Úpy a zároveň<br />
zajistit dostatečnou podjízdnou výšku pod trasou lanové dráhy – tento<br />
požadavek určil výškovou úroveň odbavovací haly a souvisejících prostor.<br />
Vzhledem k požadavkům na vybavení stanice a prostorové možnosti<br />
byla zvolena koncepce se zcela podsklepenou budovou a kancelářemi<br />
v patře. Podzemní podlaží je tak téměř z poloviny zahloubeno do svahu.<br />
Konstrukční řešení stavby vytváří prostorově tuhou konstrukci – svislá<br />
nosná konstrukce je stěnová železobetonová, včetně pylonů pro osazení<br />
technologie. Stropní konstrukce je rovněž železobetonová. Vlastní<br />
odbavovací halu tvoří dřevěná konstrukce vaznicové soustavy s ležatou<br />
stolicí a vzpěradly pro vrcholovou vaznici. Podélné ztužení zajišťují ocelová<br />
diagonální táhla. Celá dřevěná konstrukce je ukotvena k železobetonové<br />
konstrukci. Ostatní části budovy zastřešují dřevěné krokve uložené na<br />
ocelové vaznice. Střechy jsou navrženy sedlové, pultové a stanové. Střešní<br />
krytina a opláštění 2.NP je z titanzinkového plechu na celoplošné bednění<br />
z prken. U okapových ploch s možným pohybem osob jsou navrženy<br />
sněhové zachytávače.<br />
Obvodové stěny jsou převážně sendvičové, s větranou vzduchovou dutinou.<br />
Povrchy tvoří deskový materiál na bázi dřeva a plechová falcovaná<br />
krytina. Struktura předvěšených fasád je dána rozměrem dřevěných<br />
desek, případně plechových tabulí. Soklovou část zatepluje kontaktní<br />
▼ Podélný řez dolní stanicí lanové dráhy (zdroj: TRENTO s.r.o.)<br />
42 stavebnictví 08/12
POHLED OD JIHU<br />
POHLED OD JV<br />
POHLED OD SV<br />
POHLED OD SZ<br />
▲ Dolní stanice LD – pohledy (zdroj: TRENTO s.r.o.)<br />
zateplovací systém. Tepelné izolace jsou pro vytápěné prostory navrženy<br />
na doporučené hodnoty stanovené ČSN 730540-2. Prosklené plochy jsou<br />
ze samonosného hliníkového fasádního systému. Výplně otvorů jsou hliníkové,<br />
s přerušeným tepelným mostem, zasklené izolačním dvojsklem.<br />
Do budovy stanice bude v souvislosti s přeložkou vedení VN 10kV a vedení<br />
sítě elektronických komunikací (PVSEK) umístěna nová trafostanice<br />
TS 395 a přesunut rozvaděč O2 SR 13A. Ochranu nové stanice lanovky<br />
před přímým úderem blesku zajistí jímač. Stanici budou vytápět dva<br />
teplovodní přímotopné elektrokotle.<br />
Splaškové vody od zařizovacích předmětů jsou svedeny gravitačně pod<br />
podlahou 1.PP před stanici, kde je potrubí napojeno na venkovní kanalizaci.<br />
Ta je svedena do šachty kanalizační přípojky vedené z odstavného<br />
parkoviště U Kapličky. Do přípojky se také napojí splaškové vody z horní<br />
stanice a mezistanice novou venkovní kanalizací. Dešťové vody jsou svedeny<br />
samostatně dešťovou kanalizací do řeky. Vodu do objektu přivede<br />
nová vodovodní přípojka.<br />
Návrh gastronomického provozu vychází ze záměru investora poskytnout<br />
návštěvníkům lanové dráhy stravu ve formě rychlého občerstvení. Provoz<br />
je koncipován jako výdejní linka.<br />
Technické parametry lanové dráhy<br />
■ Stávající technologie LD<br />
Dvousedačková LD:<br />
– nástupní stanice: Pec pod Sněžkou, výška: 866 m n.m.;<br />
– přestupní stanice: Růžová hora, výška: 1336 m n.m.;<br />
– výstupní stanice: Sněžka, výška: 1588 m n.m.;<br />
– umístění pohonů: Růžová hora;<br />
– teoretická přepravní kapacita: 250 osob/hod.;<br />
– okamžitá vytíženost LD: 90%, kapacita: 225 osob/hod.;<br />
– dopravní rychlost: 2,5 m/s;<br />
– doba jízdy z Pece pod Sněžkou do Růžové hory: 11,0 min.;<br />
– doba jízdy z Růžové hory na Sněžku: 13,5 min.;<br />
– vodorovná délka úseku Pec pod Sněžkou – Růžová hora: 1560 m;<br />
– vodorovná délka úseku Růžová hora – Sněžka: 1967 m.<br />
■ Nová technologie LD<br />
Čtyřmístná kabinková LD:<br />
– nástupní stanice: Pec pod Sněžkou – Lesovna, výška: 826 m n.m.;<br />
– přestupní stanice: Růžová hora, výška: 1335 m n.m.;<br />
– výstupní stanice: Sněžka, výška: 1588 m n.m.;<br />
– teoretická přepravní kapacita: 250 osob/hod.;<br />
– dopravní rychlost: 5,0 m/s;<br />
– počet vozů pro cestující v I. úseku (Pec pod Sněžkou – Růžová hora): 15;<br />
– počet vozů pro cestující v II. úseku (Růžová hora – Sněžka): 17;<br />
– počet vozů nákladních – 2 ks na vodu, 2 ks na splašky, 2 ks servisních<br />
(montážních) a 2 ks zásobovacích vozů;<br />
– počet vozů celkem: 40 kabin (vozů);<br />
– doba jízdy z Pece pod Sněžkou do Růžové hory: 7,36 min.;<br />
– doba jízdy z Růžové hory na Sněžku: 8,24 min.;<br />
– vodorovná délka úseku Pec pod Sněžkou – Růžová hora: 1647 m;<br />
– vodorovná délka úseku Růžová hora – Sněžka: 1969 m.<br />
Po dohodě mezi dodavatelem, investorem a projektantem bylo oproti<br />
původnímu návrhu zvoleno úplné bezbariérové řešení nástupu do kabin,<br />
tzv. „Level Walk“, při kterém je úroveň podlahy kabiny a nástupiště v jedné<br />
úrovni. Při tomto řešení umožňují všechny použité kabiny přepravu<br />
imobilních osob na invalidním vozíku. Tato změna si vyžádala dodatečnou<br />
úpravu projektové dokumentace jednotlivých návrhů stanic. ■<br />
Základní údaje o stavbě<br />
Název stavby:<br />
Rekonstrukce lanové dráhy Sněžka<br />
Místo stavby:<br />
Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka<br />
Investor:<br />
město Pec pod Sněžkou, Alan Tomášek<br />
(starosta města, zástupce investora)<br />
Autoři návrhu<br />
horní stanice, mezistanice: ateliér k2-architekti, Ing. arch. David Kratochvíl,<br />
Ing. arch. Stanislava Kratochvílová<br />
Dolní stanice:<br />
ateliér k2-architekti – urbanistické řešení,<br />
provozní schéma<br />
TRENTO s.r.o., Vladimír Janata – architektonické<br />
řešení<br />
Generální projektant: TRENTO s.r.o., Ing. Miloš Pařízek<br />
Zpracovatel stavební části horní stanice a mezistanice:<br />
HMP top s.r.o., Ing. Aleš Holemý<br />
Dodavatel:<br />
sdružení firem BAK stavební společnost, a.s.,<br />
a LEITNER AG.<br />
Technologie lanové dráhy: Ing. Jan Sorg (hlavní technolog)<br />
<strong>english</strong> <strong>synopsis</strong><br />
Renovation of the Cableway Sněžka<br />
In September 2011 the two-seat cableway serving to the public<br />
since 1949 started to be renovated between stations Pec pod<br />
Sněžkou – Růžová hora – Sněžka.<br />
The renovated four-seat gondola cableway is expected to be put<br />
into operation for the public in October 2014.<br />
klíčová slova:<br />
lanová dráha Sněžka, technologie lanové dráhy, Sněžka, Růžová hora,<br />
Pec pod Sněžkou, Správa Krkonošského národního parku (KRNAP)<br />
keywords:<br />
cableway Sněžka, cableway technology, Sněžka, Růžová hora,<br />
Pec pod Sněžkou, The Krkonoše National Park Authority (KRNAP).<br />
stavebnictví 08/12<br />
43
cena ČKAIT<br />
text Karel Sehyl | grafické podklady Karel Sehyl a archiv SONING Praha, a.s.<br />
▲ Vstup do nové budovy (foto: Ing. Jiří Matula)<br />
Nový koncertní sál Pražské konzervatoře<br />
Ing. Karel Sehyl<br />
V roce 1981 absolvoval Stavební fakultu<br />
ČVUT v Praze, obor pozemní stavby.<br />
Do roku 1990 pracoval v Krajském projektovém<br />
ústavu Praha, kde se podílel<br />
na významných projektech v Praze,<br />
Středočeském kraji a na Slovensku.<br />
V rámci Architektonické služby a ČFVU<br />
spolupracoval v týmu architektů na výtvarných<br />
libretech. Od roku 1993 vlastní<br />
projektovou kancelář.<br />
E-mail: archtech@atlas.cz<br />
Nová stavba koncertního sálu Pražské konzervatoře<br />
vytváří nový mezník zhodnocení umělecké<br />
a pedagogické činnosti. Specifická stavba<br />
poskytuje výborné akustické a vizuální dějiště<br />
nejen pro studenty a pedagogy, ale i návštěvníky<br />
koncertů. Návrh získal již tři ocenění: od firmy<br />
Autodesk a AB studia za stavební CAD PROJEKT<br />
v kategorii Architektura a stavební projekt v roce<br />
2010, Cenu Inženýrské komory Cena ČKAIT 2011<br />
v kategorii Zvláštní ocenění a cenu Stavba roku<br />
2011 Zlínského kraje v kategorii Stavby realizované<br />
mimo území Zlínského kraje.<br />
Z historie Pražské konzervatoře<br />
Pražská konzervatoř byla založena 24. dubna roku 1811 jako první škola<br />
svého druhu ve střední Evropě. Vyučovat se začalo v dominikánském<br />
klášteře sv. Jiljí, podle osnov vypracovaných prvním ředitelem Pražské<br />
konzervatoře Bedřichem Dionýsem Weberem.<br />
V roce 1884 škola získala nové prostory v budově právě dostavěného<br />
Rudolfina a v jejím čele stanul proslulý houslový pedagog Antonín Benewitz.<br />
Tehdy se už na Pražské konzervatoři začaly vyučovat téměř všechny<br />
hudební obory včetně skladby a dirigování. V roce 1891 v ní začal<br />
působit také Antonín Dvořák, nejprve jako profesor skladby, později jako<br />
ředitel (1901–1904), a vychoval celou plejádu významných skladatelů,<br />
mezi něž patřil např. Vítězslav Novák a pozdější profesor a čtyřnásobný<br />
rektor konzervatoře Josef Suk, ale také světoví operetní skladatelé<br />
Rudolf Friml, Oskar Nedbal či Franz Lehár. Slavných osobností, které<br />
44 stavebnictví 08/12
▲ Historická budova Pražské konzervatoře v ulici Na Rejdišti, v sousedství budova Rudolfina (pohled od Vltavy)<br />
prošly Pražskou konzervatoří, bylo mnoho: Otakar Ševčík, Jan Kubelík,<br />
Jaroslav Kocian, Václav Talich, Karel Ančerl, Rafael Kubelík a další.<br />
Po roce 1918 přišla konzervatoř o své prostory v Rudolfinu. Po určitou<br />
dobu sídlila opět v klášteře, tentokrát benediktinském, pak v Trojanově<br />
ulici a konečně v budově Na Rejdišti na pražském Starém Městě, kde<br />
působí dodnes. Po roce 1945 jako koncertní a výukový prostor konzervatoře<br />
opět sloužilo Rudolfinum, jež se však po roce 1992 stalo sídlem<br />
České filharmonie. Při rekonstrukci (v letech 1990–1992) byla zbourána<br />
spojovací chodba – most mezi budovou konzervatoře a Rudolfinem a tím<br />
byla historicky ukončena nejen symbolická, ale i praktická symbióza<br />
těchto dvou budov. Pro zkoušky orchestrů konzervatoře, sbírající ocenění<br />
po celém světě, chyběl důstojný prostor s odpovídající plochou orchestřiště,<br />
splňující základní akustické požadavky a umožňující prezentace<br />
před školním i mimoškolním publikem.<br />
V roce 2005 byl zahájen schvalovací proces návrhu výstavby nového<br />
koncertního sálu na dvoře historických budov Pražské konzervatoře<br />
a současně také realizace divadelního sálu ve stávající budově školy.<br />
Vlivem umístění stavby v památkové rezervaci zapsané na seznamu<br />
UNESCO bylo schvalování stavby mimořádně náročné, ale nakonec byl<br />
návrh Sborem expertů odboru památkové péče Magistrátu hlavního<br />
města Prahy, včetně zatím nerealizované nástavby nové přízemní<br />
budovy koncertního sálu, povolen. V roce 2009 mohla být výstavba<br />
zahájena a Pražská konzervatoř, která si v loňském roce připomněla<br />
již 200. výročí od svého založení, tak při příležitosti svého význačného<br />
jubilea získala nové prostory v podobě vlastního koncertního sálu<br />
s nahrávacím studiem, vlastního divadla a půdní vestavby historické<br />
budovy.<br />
▲ Vstup do historické budovy Pražské konzervatoře<br />
Architektonické a konstrukční řešení<br />
Nová budova koncertního sálu organicky splývá s hmotou a prostory<br />
stávajícího domu, se kterým tvoří harmonicky se doplňující celek. Nosná<br />
konstrukce koncertního sálu počítá s pozdější, již schválenou realizací<br />
dalších podlaží budovy. Z tohoto důvodu je třeba chápat exaktně pojatý<br />
koncertní sál jako piedestal pro další navrženou moderní nástavbu. Do<br />
doby, než bude nástavba realizována, se bude střecha koncertního<br />
sálu využívat jako relaxační zahrada s osazenými šesti velkoplošnými<br />
střešními okny pro zajištění denního osvětlení koncertního sálu. Budova<br />
slouží jako kulturní centrum a pro její akustickou kvalitu ji lze využívat také<br />
jako nahrávací studio pro větší symfonická tělesa. Ostatní prostory se<br />
▲ Model nové stavby koncertního sálu harmonicky doplňujícího hmotu<br />
a prostory stávajícího historického domu<br />
▼ Model nové budovy koncertního sálu, včetně budoucích dalších podlaží stavby<br />
stavebnictví 08/12<br />
45
▲ Řez 3–3' – červeně vyznačeny jsou nové stavební úpravy a konstrukce<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
▲ Půdorys 1.NP – červeně jsou vyznačeny nové stavební úpravy a konstrukce; 1 – vstupní hala (horní část se schodištěm), 2 – schodiště s podestou,<br />
<br />
<br />
3 – balkon,<br />
<br />
4 – vstupní hala (zadní část), 5 a 6 – sklad DKP, 7 – dvůr, 8 – vstupenky.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
▼ Půdorys 1.PP – červeně jsou vyznačeny nové stavební úpravy a konstrukce; 1 – vstupní hala, 2 – pódium, 3 – hlediště, 4 – chodba, 5 a 7 – technická<br />
<br />
<br />
<br />
místnost, <br />
<br />
6 – režie, 8 – technický prostor, 9 – předsíň, 10 – izolační prostor, 11 – strojovna chlazení, 12 – kotelna, 13 – strojovna VZT, 14 – sklad,<br />
<br />
<br />
15 – trafokobka, 16 – rozvodna VN, 17 – rozvodna NN.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
8<br />
<br />
<br />
9<br />
<br />
<br />
1<br />
<br />
<br />
<br />
1<br />
2<br />
10<br />
<br />
<br />
<br />
7<br />
<br />
<br />
8<br />
<br />
<br />
3<br />
<br />
2<br />
3<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
6<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
7<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
4<br />
<br />
<br />
<br />
6 4<br />
<br />
5<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
5<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
11<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
12<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
14<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
13<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
16 17<br />
<br />
<br />
15<br />
<br />
46 stavebnictví 08/12
zázemím, včetně zkušeben, nahrávacího studia a režie, jsou vestavěny<br />
do různých úrovní historické budovy konzervatoře.<br />
Dispoziční a technické řešení muselo v daném limitovaném prostoru<br />
skloubit dvě provozně a technicky na sobě nezávislé fungující činnosti<br />
nového koncertního sálu a prostoru divadla vybudovaného v přízemí<br />
východního křídla stávající historické budovy. Nově koncipované zázemí<br />
v 1.PP stávajícího objektu konzervatoře muselo být proto navrženo tak,<br />
aby jej bylo možné využít jak pro koncertní sál, tak pro divadlo. Z tohoto<br />
důvodu byly stávající technické rozvody a instalace z 1.PP budovy přesunuty<br />
do nově vytvořených prostor 2.PP (technické chodby). Téměř<br />
pod celou budovou se ručním kopáním vyhloubilo další podlaží, kde se<br />
nyní nachází provozní, technické a skladové zázemí koncertního sálu<br />
a divadla. Tímto byla získána plocha 500 m 2 .<br />
V klenutých prostorách centrální chodby v 1. PP vznikl promenádní<br />
parter navazující na vstupní foyery koncertního sálu a divadla.<br />
Dvorní stavba koncertního sálu má základovou spáru cca 6 m pod terénem,<br />
tedy ve stejné niveletě s hladinou Vltavy. Zázemí sálu je přímo<br />
napojeno na prostory v 1.PP a 1.NP stávající budovy. Pro dosažení<br />
optimálních akustických vlastností a s ohledem na výšku plánovaného<br />
umístění varhan vystupuje hmota koncertního sálu cca 5 m nad terén<br />
dvora. Hmotnost varhan, jež se blíží hodnotě cca 9 t, také ovlivnila návrh<br />
základové desky stavby. Tato deska tloušťky 350 mm nad neúnosnou<br />
půdou je včetně obvodových stěn vybetonována z vodostavebného železobetonu<br />
s utěsněním pracovních spár plechy Ilichman s dotěsněním<br />
MQB 150 aktiv. Železobeton je oboustranně opatřen speciální izolační<br />
vrstvou na bázi bentonitu. Izolaci proti tlakové vodě primárně zajišťují<br />
pásy SBS, kotvené ke stěnám z monolitického železobetonu pomocí<br />
systému Terastop, řešena je i dilatace mezi novým koncertním sálem<br />
a stávající historickou budovou konzervatoře. Základovou desku podporují<br />
mikropiloty délky cca 9 m.<br />
Samostatnou disciplínou bylo zakomponování stávající gotické studny<br />
do hlediště sálu. Bylo třeba zaměřit se zejména na ochranu proti tlakové<br />
vodě tak, aby při zvednutí hladiny vody v blízké Vltavě nedošlo k zaplavení<br />
hlediště a dalších suterénních prostor. Konstrukce bočních částí<br />
obvodového pláště sálu je navržena ze subtilních hliníkových profilů<br />
a izolačního dvojskla a trojskla se samočisticí funkcí.<br />
Nosné konstrukce stropů nad vyhloubenými prostory jsou tvořeny ocelovými<br />
stropnicemi vynášejícími trapézový plech s ŽB deskou, které jsou<br />
ukládány na ocelové průvlaky. Nosníky jsou podepřeny ocelovými pilíři<br />
se základem podporovaným mikropilotami.<br />
▲ Výstavba koncertního sálu. Stávající gotická studna byla zakomponována<br />
do hlediště.<br />
▲ Detail výztuže stropu<br />
Prostorová akustika a design interiérů<br />
Neopomenutelnou částí koncertního sálu Pražské konzervatoře je jeho<br />
interiér. Právě jeho osobité moderní zpracování s ohledem na stanovenou<br />
prioritu – kvalitní akustiku – jej činí nezaměnitelným. Jednoduchou<br />
zkratkou autoři návrhu dokázali z ryze technologického prostoru vytvořit<br />
reprezentativní prostředí, jemuž vládne kontrast materiálů dřeva<br />
a skla. Úzkou spoluprací architekta s akustikem tak byl podtržen i vztah<br />
funkce a formy. Základní tvarování obkladů vychází z akustického<br />
předpisu maximalizovat jejich difuzní funkci, což má zásadní vliv na<br />
bohatost a prostorovost vnímané hudby. Struktura difuzoru byla formátována<br />
a opakována tak, aby vytvořila celistvou dřevěnou plochu,<br />
jejíž kompaktnost odlehčují speciální tvárnice z litého křišťálového skla.<br />
Ty svým organickým tvarováním symbolizují nedalekou Vltavu. Skleněné<br />
tvárnice jsou navíc prosvíceny LED diodami v měnitelné barevné škále<br />
RGB a dotvářejí tak slavnostní atmosféru koncertů. Lehkost a eleganci<br />
prostoru dokresluje dřevěný podvěšený akustický podhled v perlově<br />
bílé barvě, jehož tvarování bylo projektováno s ohledem na rozptyl<br />
a distribuci zvuku jak v prostoru jeviště, tak směrem do hlediště sálu.<br />
Všechny akustické prvky jsou atypické a prošly postupným vývojem –<br />
▲ Pod hledištěm byl vytvořen prostor pro umístění vzduchotechniky,<br />
odkud je pod každé sedadlo přiváděn čerstvý vzduch<br />
▼ Instalace akustických podhledů nad jevištěm sálu<br />
stavebnictví 08/12<br />
47
▲ Pohled na vegetační střechu nové budovy<br />
▲ Interiér nového koncertního sálu (foto: Ing. Jiří Matula)<br />
▲ Pohled na jeviště nového koncertního sálu<br />
▲ Konstrukce bočních částí obvodového pláště sálu je navržena ze subtilních<br />
hliníkových profilů a izolačního dvojskla a trojskla se samočisticí funkcí Bioclean<br />
▼ Vstup do koncertního sálu a pohled na výtahovou šachtu historické budovy<br />
▲ Konstrukce křesel z masívního dubového dřeva je řešena tak, aby umožnila<br />
pohodlí po celou dobu koncertu<br />
▼ Pohled na fasádu nové budovy koncertního sálu<br />
48 stavebnictví 08/12
▲ Měření činitele zvukové pohltivosti v dozvukové místnosti – sedadla diváků<br />
(foto: SONING Praha, a.s.)<br />
slitiny rozmístěnými v nice stěny jeviště. Scéna se skládá z automaticky<br />
řízených pohyblivých (zvedacích) stolů umožňujících vytvoření stupňového<br />
pódia, které lze ovládat z něj i režie. Všechny mobilní prvky jsou<br />
senzorově a dotykově zabezpečeny proti úrazu automatickou blokací.<br />
Pódium je rovněž vybaveno automaticky řízeným širokoúhlým promítacím<br />
plátnem pro multifunkční využití. Pod hledištěm byl vytvořen prostor<br />
pro umístění vzduchotechniky, odkud je pod každé sedadlo přiváděn<br />
čerstvý vzduch. Konstrukce křesel z masivního dubového dřeva je řešena<br />
tak, aby umožnila pohodlí po celou dobu koncertu. Byla navržena<br />
ergometrie křesel s naklopením opěráku podle polohy v hledišti. ■<br />
Koncertní sál Pražské konzervatoře byl zařazen do závěrečného čtvrtého<br />
dílu publikace Akustika hudebních prostor v České republice. Všechny<br />
čtyři díly dohromady dokumentují akustické parametry rovné stovky<br />
prostor využívaných ke koncertním účelům v rámci České republiky<br />
včetně těch nejvýznamnějších.<br />
▲ Měření činitele difuzity metodou hraniční roviny – difuzory (foto: SONING<br />
Praha, a.s.)<br />
od teoretického návrhu přes měření absorpčních a difuzních vlastností<br />
zhotovených prototypů.<br />
Projekt prostorové akustiky byl kromě empirických výpočtů založen na<br />
počítačovém 3D modelu vytvořeném v simulačním software EASE.<br />
Právě počítačový model umožňuje úzké propojení návrhu prostorové<br />
akustiky s ozvučením a jejich vzájemnou optimalizaci. V projektové<br />
fázi lze analyzovat řadu velmi důležitých akustických parametrů – dobu<br />
dozvuku, rozložení akustického tlaku, distribuci a odrazy zvuku (tzv. ray<br />
tracing), impulzovou odezvu atd.<br />
V průběhu vlastní realizace stavby byla uskutečněna celá řada akustických<br />
měření. Jednalo se o měření činitele zvukové pohltivosti akustických<br />
obkladů a sedadel diváků v dozvukové místnosti, měření činitele<br />
difuzity difuzních obkladů metodou hraniční roviny, etapová měření<br />
in-situ přímo na stavbě a samozřejmě detailní závěrečné měření po<br />
dokončení celého díla. Po každém měření vždy proběhlo porovnání<br />
výsledků měření s teoretickým předpokladem a v případě nutnosti byly<br />
provedeny potřebné úpravy navržených struktur v rámci optimalizace<br />
výsledných akustických poměrů v koncertním sále.<br />
Cílová doba dozvuku koncertního sálu byla stanovena na T 0<br />
= 1,1–1,15 s.<br />
Při jeho objemu 1600 m 3 se jedná o doporučené hodnoty pro komorní<br />
hudbu, respektive zkušebnu orchestru, což lze považovat za nejčastější<br />
využití sálu. Nutno podotknout, že díky simulačním možnostem<br />
a podpoře akustických měření se predikované a změřené hodnoty<br />
akustických parametrů velmi dobře shodovaly. Pro svou akustickou<br />
kvalitu a technologické vybavení lze tento sál využít i jako nahrávací<br />
studio pro sólisty, komorní i symfonická tělesa.<br />
Dominantním prvkem interiéru stavby se stanou do budoucna také<br />
třímanuálové varhany s mechanickou trakturou s píšťalami z cínové<br />
▼ Speciální tvárnice z litého křišťálového skla svým organickým tvarováním<br />
symbolizují nedalekou Vltavu (foto: Zdeněk Chrápek)<br />
Počet míst: 333 (přízemí 226, balkón 107)<br />
Objem sálu: 1610 m 3<br />
Plocha pódia: 122 m 2<br />
Šířka; délka v ose; výška koncertního sálu:<br />
19,5–20,5 m; 15,3 m; 7,4 m<br />
Šířka; hloubka pódia: 19,5 m; 7,7–4,5 m<br />
Základní údaje o stavbě<br />
Název stavby: Koncertní sál Pražské konzervatoře, Praha 1<br />
Investor:<br />
Magistrát hlavního města Prahy, odbor<br />
městského investora<br />
Architektonicko stavební řešení, interiér, barevné řešení, design<br />
interiérů, design, křesla: Ing. Karel Sehyl, ARCH TECH<br />
Statika:<br />
Ing. Martin Škoda, Prestain<br />
Prostorová akustika, design akustických obkladů, audiovizuální<br />
technika:<br />
Ing. Vít Domkář, Ing. Tomáš Hrádek,<br />
Ing. Martin Vondrášek, SONING Praha a.s.<br />
Scénické osvětlení: Jan Sedláček, Art Lighting Production, s.r.o.<br />
Vzduchotechnika a klimatizace:<br />
Ing. L. Cuhra, Ing. P. Černoch, LI-VI Praha,<br />
spol. s r.o.<br />
EPS:<br />
Ing. Vít Hanke, Telecom Projekt, spol. s r.o.<br />
Požárně bezpečnostní řešení stavby:<br />
Ing. Jaroslava Lešková<br />
Konzultant pro návrh izolace proti tlakové vodě:<br />
Ing. Marek Novotný, Ph.D.<br />
Dodavatel:<br />
VW WACHAL a.s.<br />
Technický dozor: STAVOKONTROL s.r.o.<br />
Stavbyvedoucí:<br />
Lukáš Minařík<br />
<strong>english</strong> <strong>synopsis</strong><br />
New Prague Conservatoire Concert Hall<br />
This specific building forms a new milestone in the presentation of<br />
artistic and teaching activities, and it provides excellent acoustic and<br />
visual venue not only for students and teachers but also for concert<br />
visitors. The design has already won three awards.<br />
klíčová slova:<br />
nový koncertní sál Pražské konzervatoře, Cena ČKAIT 2011<br />
keywords:<br />
new Prague Conservatoire concert hall, Award of the Czech Chamber<br />
of Authorised Engineers and Technicians Involved in Construction<br />
stavebnictví 08/12<br />
49
ealizace<br />
text a foto Jakub Karlíček, SATRA, spol. s r.o.<br />
Tunelový komplex Blanka:<br />
aktuality z výstavby, červenec 2012<br />
Výstavba Městského okruhu v úseku Malovanka<br />
– Pelc-Tyrolka, známého také pod názvem<br />
Tunelový komplex Blanka, začala v roce 2007<br />
na staveništích Troja a Letná. Soubor tří na sebe<br />
navazujících staveb s evidenčními čísly 0079 Špejchar<br />
– Pelc-Tyrolka, 0080 Prašný most – Špejchar<br />
a 9515 Myslbekova – Prašný most – doplňuje ještě<br />
samostatná investiční akce, stavba s evidenčním<br />
číslem 0065 Strahovský tunel, 2. stavba. Ta zahrnuje<br />
dostavbu mimoúrovňové křižovatky Malovanka<br />
a úsek hloubených tunelů mezi portálem<br />
v křižovatce a technologickým centrem TGC1,<br />
které je již součástí stavby 9515.<br />
Nejprve byly zahájeny práce na<br />
stavbě 0079, byly hloubeny stavební<br />
jámy Troja a Letná. Z trojské strany<br />
byla v září 2007 zahájena ražba<br />
2,2 km dlouhého raženého úseku,<br />
zahrnujícího také ražené technologické<br />
centrum včetně rozsáhlé strojovny<br />
vzduchotechniky. V červenci<br />
2009 začala protiražba z Letné; v té<br />
době již probíhaly také práce na staveništích<br />
Hradčanská, Prašný most<br />
a Myslbekova, odkud byla v říjnu<br />
2009 zahájena ražba druhého<br />
raženého úseku. V dubnu 2005 započala<br />
v předstihu výstavba MÚK<br />
Malovanka, včetně portálového<br />
objektu tunelu.<br />
V prostorově a dopravně velmi<br />
exponovaném území mezi tramvajovou<br />
smyčkou Špejchar a křižovatkou<br />
Prašný most se hloubené<br />
tunely budovaly tzv. modifikovanou<br />
milánskou metodou. Po vytěžení<br />
mělké jámy byly vybudovány podzemní<br />
konstrukční stěny a stropní<br />
deska, nad níž byly obnoveny<br />
inženýrské sítě, byl upraven povrch<br />
a následně obnoven provoz. Pod<br />
ochranou stropní desky byl pak čelně<br />
vytěžen profil tunelu a byla vybudována<br />
spodní rozpěrná deska.<br />
Obdobným způsobem se budovaly<br />
i tunely v prostoru Patočkovy ulice<br />
Značná část konstrukce tunelu<br />
je umístěna do stavební jámy<br />
hloubené z povrchu. Vzhledem<br />
k nebývalému rozsahu odkryvu<br />
(místy více než 25 metrů) tak stavba<br />
tunelu představovala jedinečnou<br />
příležitost pro archeology – mohli<br />
zachytit stopy osídlení sahající až<br />
do starší doby kamenné. Od října<br />
2008 se při výstavbě prováděl<br />
záchranný archeologický průzkum,<br />
vedený Archeologickým ústavem<br />
AV ČR v Praze a firmami Archaia<br />
a Prospecto. Byla učiněna řada<br />
významných nálezů, z nichž ten<br />
nejdůležitější až v dubnu 2011. Severně<br />
od ulice U Prašného mostu<br />
a barokního bastionu XIV bylo<br />
objeveno dosud neznámé pohřebiště,<br />
celkem bylo prozkoumáno<br />
77 kostrových hrobů se 78 nebožtíky,<br />
z nichž nejméně 29 patřilo<br />
dětem včetně kojenců. Na základě<br />
nálezů šperků a keramiky je možné<br />
toto pohřebiště datovat do sklonku<br />
9. století až první poloviny 10. století.<br />
Svůj otisk v krajině severně od<br />
Pražského hradu zanechalo i období<br />
novověké. Stavba tunelu<br />
Blanka ve staveništích Prašný most<br />
a Myslbekova se bezprostředně<br />
dotýká severního pásma barokního<br />
opevnění Prahy. V rámci výstavby<br />
se revitalizuje prostor pod bastiony<br />
a vytvářejí se v dříve nepřístupných<br />
lokalitách nové parkové plochy pro<br />
veřejnost.<br />
Od července 2010 se realizuje také<br />
výstavba nového sdruženého mostu<br />
přes Vltavu mezi Holešovicemi<br />
a Trojou, kde bude stavba ústit<br />
do křižovatky Troja na Městském<br />
okruhu. Most bude po svém dokončení<br />
nejširší v Praze a bude sloužit<br />
pro vedení 2 x 2 jízdních pruhů pro<br />
automobilovou dopravu. Doplní<br />
je stezky pro cyklisty, chodníky<br />
a především střední tramvajové<br />
těleso. Po převedení dopravy na<br />
nový most bude po 33 letech (!)<br />
zrušeno mostní provizorium z roku<br />
1981, lidově zvané Rámusák.<br />
Aktuální dění<br />
na staveništích<br />
(červenec 2012)<br />
Křižovatka Malovanka<br />
V současné době je téměř dokončena,<br />
pouze doprava je vedena<br />
v některých směrech odlišně od<br />
výsledného stavu. Hloubené tunely<br />
pod Patočkovou ulicí jsou ve<br />
stadiu hrubé stavby, na stropě<br />
tunelu budovaného v podzemních<br />
konstrukčních stěnách je obnoven<br />
provoz od Břevnova až ke křižovatce<br />
s Myslbekovou ulicí.<br />
Staveniště Patočkova<br />
Navazující úseky klenbových hloubených<br />
tunelů ve staveništi Patočkova<br />
jsou ve stadiu hrubé stavby<br />
(obr. 1), téměř dokončeny jsou až<br />
k objektu technologického centra<br />
TGC1. Probíhají hydroizolace<br />
konstrukcí, zásyp stavební jámy<br />
a jeho hutnění po vrstvách. Staví<br />
se centrum TGC1 ve 4. úrovni nad<br />
komunikacemi (obr. 2). Dokončen<br />
je také vzduchotechnický kanál<br />
a šachta, propojující centrum TGC1<br />
s výdechovým objektem v ulici Nad<br />
Octárnou. V ražených tunelech<br />
Brusnice je hotové definitivní ostění.<br />
Pokládají se odvodňovací prvky<br />
a obrubníky, ukládají chráničky<br />
a betonují se chodníky v tunelech.<br />
Staveniště Prašný most<br />
Na tomto staveništi jsou v celém<br />
rozsahu dokončeny hloubené tunely<br />
a vjezdová rampa 4 ze Svatovítské<br />
ulice. Staví se podzemní<br />
garáže nad tunely, technologické<br />
centrum TGC2 a výjezdová rampa 3<br />
do křižovatky Prašný most (obr. 3).<br />
V ulici Milady Horákové jsou provedeny<br />
zásypy na stropě tunelu<br />
a připravuje se obnova komunikace.<br />
V rámci výstavby Městského okruhu<br />
byl také snesen původní most<br />
přes železniční trať Praha – Kladno<br />
ve Svatovítské ulici. Nahradil jej nový<br />
most v šířce celé komunikace, propojující<br />
Dejvice s křižovatkou Prašný<br />
most. Most je v současné době<br />
stavebně dokončen, doprava je<br />
vedena provizorně po jeho východní<br />
třetině. Je připravena definitivní<br />
tramvajová trať na mostovce a na<br />
severním předpolí mostu (obr. 4).<br />
Západní zábradlí mostu včetně pylonů<br />
získá povrchovou úpravu podle<br />
požadavků památkářů; východní<br />
zábradlí mostu se vybuduje až po<br />
převedení dopravy na mostě do<br />
definitivního uspořádání. Zajíma-<br />
▼ Obr. 1. Zásyp jámy klenbových tunelů ve staveništi Patočkova<br />
50 stavebnictví 08/12
▲ Obr. 2. Výstavba budovy technologického centra TGC1<br />
▲ Obr. 3. Staveniště hloubených tunelů, TGC2 a podzemních garáží<br />
na Prašném mostě<br />
▲ Obr. 4. Realizace definitivní tramvajové tratě na novém mostě v ulici<br />
Svatovítská<br />
▲ Obr. 5. Výstavba podchodu pod železniční tratí do Dejvic<br />
▲ Obr. 6. Dokončovací práce v hloubených tunelech na Letné<br />
▲ Obr. 7. Zkušební pole keramického obkladu v hloubeném tunelu<br />
▼ Obr. 8. Zakrytí požárních kanálů v klenbě raženého tunelu<br />
▼ Obr. 9. Vzduchotechnické klapky v ražené strojovně vzduchotechniky<br />
stavebnictví 08/12<br />
51
vostí je, že založení nového mostu<br />
počítá se zahloubením železniční<br />
tratě při výstavbě rychlodráhy na<br />
letiště; při těchto pracích již nebude<br />
nutné omezovat dopravu v ulici<br />
Svatovítská.<br />
Staveniště Hradčanská<br />
V tomto staveništi jsou kompletně<br />
dokončeny hloubené tunely, nad<br />
kterými je již od září roku 2010<br />
obnoven provoz na definitivní komunikaci<br />
v ulici Milady Horákové.<br />
V současnosti probíhají dokončovací<br />
práce v tunelech. Pokládají<br />
se odvodňovací prvky, obrubníky<br />
a chráničky a následně se betonují<br />
chodníky včetně instalací poklopů<br />
revizních šachet. Při výstavbě tunelu<br />
bylo nutno dočasně uzavřít část<br />
vestibulu metra Hradčanská a zrušit<br />
starý úzký podchod do ulice Dejvická.<br />
Při obnovení provozu v roce<br />
2010 nebylo možné z důvodu nevyřešených<br />
majetkoprávních sporů<br />
provést demolici objektu stavebnin,<br />
který překážel dostavbě napojení<br />
podchodu vějířovým schodištěm<br />
směrem do Dejvic. Teprve na začátku<br />
roku 2012 se podařilo sporné<br />
otázky uzavřít a v současnosti<br />
probíhá dostavba zbývající části<br />
podchodu (obr. 5). Je vybetonována<br />
základová deska a další práce<br />
pokračují podle harmonogramu tak,<br />
aby bylo možné podchod předat do<br />
užívání v říjnu 2012.<br />
Staveniště Letná<br />
Také na tomto staveništi jsou již dokončeny<br />
veškeré hrubé konstrukce<br />
tunelů a ramp křižovatky U Vorlíků,<br />
technologického centra TGC3<br />
a podzemních garáží; zbývá dokončit<br />
pouze rampu pro vjezd a výjezd<br />
a budovy pro výstup z garáží.<br />
V tunelech jsou již provedeny dokončovací<br />
práce, natřeny stropy<br />
a stěny a začaly práce na keramic-<br />
▼ Obr. 11. Montáž prvních dílů oblouků nového mostu<br />
kém obkladu stěn (obr. 6–7). Řešení<br />
obkladu je shodné jako v tunelu<br />
Mrázovka na Městském okruhu.<br />
Stěna je obložena do výše cca 3,5 m<br />
škálou béžové barvy. Gradient je<br />
přerušen barevným vodicím pruhem<br />
ve výši očí řidiče, který identifikuje<br />
příslušný tunelový úsek Městského<br />
okruhu. Protože tunelový komplex<br />
Blanka se provozně dělí na tři úseky,<br />
budou se v nich řidiči setkávat<br />
s oranžovou, fialovou a tmavě modrou<br />
barvou. V místech výklenků SOS<br />
a tunelových propojek toto řešení<br />
doplňuje pruh přes strop tunelu<br />
v signální zelené barvě, ve kterém<br />
bude výrazné označení konkrétní<br />
propojky provedeno luminiscenční<br />
barvou.<br />
Ražené tunely Královská obora<br />
V tunelech probíhají dokončovací<br />
práce, pokládají se obrubníky,<br />
odvodňovací žlábky a chráničky,<br />
instalují se poklopy revizních šachet<br />
a betonují chodníky. Zakrývají se<br />
požární kanály v klenbě tunelů kalcium-silikátovými<br />
deskami (obr. 8).<br />
Dokončují se také práce na mezistropech<br />
v místě napojení požárních<br />
kanálů. V ražených technologických<br />
objektech, stejně jako v technických<br />
chodbách pod vozovkou<br />
probíhají montáže technologického<br />
vybavení v návaznosti na stavební<br />
připravenost jednotlivých montážních<br />
úseků. V ražené strojovně<br />
vzduchotechniky jsou instalované<br />
nerezové uzavírací klapky a připravuje<br />
se montáž ventilátorů hlavního<br />
větrání tunelů (obr. 9).<br />
Staveniště Troja<br />
Na staveništi byly dokončeny<br />
práce na hloubených tunelech,<br />
v technologickém centru TGC6 se<br />
montuje technologické vybavení.<br />
V návaznosti na protipovodňová<br />
opatření hlavního města Prahy se<br />
▲ Obr. 10. Strojovna vzduchotechniky v technologickém centru TGC6<br />
dolaďují terénní úpravy na povrchu<br />
v okolí nadzemní části TGC6 (obr.<br />
10). Odvodňuje se křižovatka Troja<br />
a pracuje se na povrchovém úseku<br />
Městského okruhu mezi portálem<br />
tunelu a napojením na Povltavskou<br />
ulici.<br />
Výstavba Trojského mostu<br />
Výstavba pokračuje předmontáží<br />
a svařováním jednotlivých dílů ocelových<br />
oblouků, které jsou následně<br />
vysouvány a zavěšovány na tyče<br />
a ukládány na podpěry. V následujících<br />
týdnech se začnou montovat.<br />
Nad mostovkou jsou postaveny<br />
věže typu pižmo, jež slouží právě<br />
pro montáž dvou spojených oblouků,<br />
mezi nimiž bude v budoucnu<br />
umístěna tramvajová trať (obr. 11).<br />
Závěr<br />
Zprovoznění Tunelového komplexu<br />
Blanka bylo, i s ohledem na snížení<br />
finančních prostředků na výstavbu,<br />
posunuto na duben roku 2014. Za<br />
uplynulých pět let, kdy probíhaly<br />
práce intenzivně se dotýkající<br />
života uvnitř města, především<br />
prostřednictvím rozsáhlých uzavírek<br />
komunikací, změn MHD, ale objevoval<br />
se i hluk a prach ze staveništní<br />
dopravy, vyvolávala stavba určité<br />
kontroverze. Ty byly vydatně živeny<br />
prostřednictvím médií, která ve<br />
stavbě cítila silné atraktivní politické<br />
téma. V současnosti se práce<br />
přesouvají do značné míry mimo<br />
pozornost veřejnosti. Ze stavenišť<br />
zmizí jeřáby, staveništní doprava<br />
se přesune téměř beze zbytku pod<br />
zem a lidé za pár týdnů pod nánosem<br />
jiných zpráv zapomenou na<br />
to, že se pod jejich okny budovala<br />
jedna z nejsložitějších staveb, které<br />
na území hlavního města vznikly.<br />
Až se v roce 2014 tunel Blanka<br />
otevře veřejnosti, bude představovat<br />
funkční technické dílo, sloužící<br />
obyvatelům a návštěvníkům Prahy,<br />
a projeví se jeho pozitivní dopady na<br />
každodenní život města. ■<br />
Základní údaje o stavbě<br />
Investor: hlavní město Praha, OMI<br />
MHMP, zastoupené<br />
správcem stavby Inženýring<br />
dopravních staveb<br />
a.s., respektive VIS, a.s.,<br />
pro stavbu 0065<br />
Projektant a koordinátor:<br />
SATRA, spol. s r.o., ve<br />
spolupráci se společností<br />
Metroprojekt Praha<br />
a.s. (pro stavbu 0080),<br />
PUDIS a.s. (pro stavbu<br />
9515 a 0065)<br />
Dodavatel stavební části:<br />
Metrostav a.s. (pro stavby<br />
0079, 0080 a 9515)<br />
sdružení EUROVIA CS,<br />
a.s., a Energie – stavební<br />
a báňská a.s. (pro stavbu<br />
0065 SAT 2B)<br />
Dodavatel technologické části:<br />
ČKD Praha DIZ, a.s.<br />
52 stavebnictví 08/12
vodohospodářské stavby<br />
text Tomáš Kolařík | grafické podklady archiv Plavba a vodní cesty o.p.s.<br />
Průplav Dunaj – Odra – Labe<br />
opět o něco blíže<br />
Ministerstvo dopravy ČR pokročilo ve snaze posunout<br />
vpřed přípravu vodního koridoru Dunaj –<br />
Odra – Labe (D-O-L). Snahu ministerstva podporuje<br />
vláda ČR, která schválila 14. března 2012<br />
průlomový materiál na podporu rozvoje vnitrozemských<br />
vodních cest v ČR (Usnesení vlády ČR<br />
č. 155/2012). Materiál uvádí jako prioritní výstavbu<br />
plavebních stupňů v Děčíně v hodnotě čtyř až pěti<br />
miliard korun a v Přelouči v hodnotě tří miliard<br />
korun, které mají zajistit celoroční splavnost Labe<br />
až do Pardubic.<br />
Plavba není na rozdíl od silniční a železniční<br />
přepravy zatížená poplatky<br />
a ministerstvo proto očekává konkurenční<br />
snižování cen. Výsledkem<br />
by mohl být levnější dovoz a vývoz<br />
z České republiky, odhad roční<br />
úspory je až 4,2 miliardy korun. To<br />
potvrzují i velké podniky: „Špičkové<br />
výrobky jsou nám k ničemu, pokud<br />
je, na rozdíl od naší konkurence, neumíme<br />
dostat do světa rychle, levně<br />
a přitom bezpečně a ekologicky.<br />
Potřebujeme dostatečnou kapacitu<br />
dopravních koridorů minimálně<br />
z Ostravy, Hradce Králové a Plzně<br />
do říčních přístavů v Mělníku<br />
a v Bratislavě,“ řekl na konferenci<br />
Strojírenství a doprava v Ostravě<br />
10. května 2012 generální ředitel<br />
společnosti VÍTKOVICE, a.s., Jan<br />
Světlík.<br />
Vláda také pověřila ministra dopravy,<br />
aby vypracoval ve spolupráci<br />
s ministry životního prostředí, zemědělství<br />
a ministrem pro místní<br />
rozvoj do konce roku 2013 komplexní<br />
dopravní a environmentální<br />
analýzu vodního koridoru D-O-L.<br />
Materiál uvádí, že při realizaci této<br />
studie je nezbytné brát v úvahu<br />
zájmy České republiky na vytvoření<br />
odpovídající konkurenceschopné<br />
vodní cesty.<br />
Význam vodních cest si uvědomuje<br />
i Poslanecká sněmovna<br />
Parlamentu České republiky,<br />
která přijala 15. prosince 2011<br />
usnesení č. 948, kde zdůrazňuje,<br />
že pokládá rozvoj vodních cest<br />
v České republice za strategickou<br />
příležitost z hlediska národohospodářského<br />
i regionálního rozvoje<br />
České republiky.<br />
Řídicí skupina Dunajské strategie<br />
EU zařadila 3. května 2012 komplexní<br />
analýzu vodního koridoru<br />
D-O-L mezi projekty infrastruktury<br />
vodních cest této strategie,<br />
což znamená rozšíření možností<br />
financování a podpory ze strany<br />
EU a partnerů Dunajské strategie.<br />
Další ze snah o pokročení v přípravách<br />
vodního koridoru D-O-L<br />
je snaha o jeho zařazení do nového<br />
návrhu transevropské dopravní<br />
sítě TEN-T. V současné<br />
době je sice vodní koridor D-O-L<br />
v této dopravní síti zařazen, ale<br />
v novém návrhu se s ním zatím<br />
nepočítá. Jeho případné nezařazení<br />
by znamenalo omezení<br />
možností financování jeho příprav<br />
a výstavby z fondů EU určených<br />
na rozvoj dopravní infrastruktury.<br />
Ve dnech 23. až 24. května 2012<br />
se v Hradci nad Moravicí sešla<br />
stálá Česko-polská pracovní skupina<br />
D-O-L, která byla zřízena za<br />
účelem příprav vodního koridoru<br />
D-O-L. Jedním z významných<br />
pokroků této pracovní skupiny po<br />
jejím obnovení v roce 2009 byla<br />
shoda na novém vedení trasy<br />
vodní cesty v prostoru Bohumín –<br />
Chalupki.<br />
Krátký pohled<br />
do historie<br />
První návrh na spojení Dunaje<br />
s Odrou pochází již z roku 1653.<br />
Od té doby byla vypracována<br />
řada projektů, ale na vodní cestě<br />
spojující rozvodí veletoků ve<br />
střední Evropě se reálně pracuje<br />
od roku 1901, kdy byl přijat tzv.<br />
vodocestný zákon. Díky tomu se<br />
urychlila výstavba vodních cest<br />
na přístupových vodních cestách<br />
a byly postaveny některé prvky<br />
tohoto vodocestného systému.<br />
Mezi světovými válkami patřil<br />
mezi největší zastánce výstavby<br />
průplavu Dunaj – Odra – Labe<br />
Tomáš Baťa a po něm Jan Antonín<br />
Baťa, díky kterým vznikla na<br />
Moravě ukázková stavba vodní<br />
cesty, současný Baťův kanál.<br />
Jejich snahu na realizaci velké<br />
vodní cesty bohužel zhatila válka.<br />
V období budování socializmu se<br />
práce na vodních cestách zaměřily<br />
především na Labe a Vltavu,<br />
nicméně stále pokračovala i příprava<br />
dokončení průplavu Dunaj –<br />
Odra – Labe.<br />
Hydroprojekt Praha zpracoval<br />
na základě vládního usnesení<br />
č. 222/1966 a na objednávku<br />
Ředitelství vodních toků Praha<br />
studii Průplavní spojení Dunaj –<br />
Odra – Labe – generální řešení<br />
1968. Osud generálního řešení<br />
nakonec poznamenalo období<br />
tzv. období normalizace. V této<br />
atmosféře bylo přijato vládní<br />
usnesení č. 169/1971, které<br />
ukládalo příslušným veřejnoprávním<br />
orgánům územně chránit<br />
trasu budoucího průplavu<br />
definovanou generálním řešením<br />
tak, aby nekoordinovanou<br />
investiční činností v zájmovém<br />
území nebyla znemožněna nebo<br />
neúměrně prodražena jeho<br />
realizace. Tato situace trvá až<br />
do současnosti a vodní koridor<br />
Dunaj – Odra – Labe stále není<br />
dokončen. ■<br />
▲ Ukázka pečlivě zpracované dokumentace průplavu Dunaj – Odra – Labe v rámci tzv. generálního řešení z roku 1968<br />
stavebnictví 08/12<br />
53
konference<br />
text Petr Zázvorka, s využitím materiálů konference | foto Jan Borecký<br />
▲ Účastníci mezinárodní konference Městské inženýrství Karlovy Vary 2012 před hotelem Imperial<br />
Lázně a město<br />
17. ročník mezinárodní konference Městské<br />
inženýrství Karlovy Vary 2012, kterou pořádala<br />
ČKAIT a ČSSI pod záštitou hejtmana Karlovarského<br />
kraje Dr. Josefa Novotného a primátora<br />
Karlových Varů Ing. Petra Kulhánka 8. června<br />
2012 v hotelu Thermal v Karlových Varech, se<br />
konečně dočkala témata, jež je pro tuzemské<br />
přední lázeňské město nejvlastnější. Tím tématem<br />
je Lázeňství a město.<br />
Je až k neuvěření, že v Karlových<br />
Varech téma Lázeňství a město<br />
čekalo na zařazení do programu<br />
konference plných šestnáct let.<br />
„Jeho důležitost dokládá kromě<br />
účasti českých inženýrů rovněž<br />
úspěšná spolupráce s profesními<br />
organizacemi slovenských, saských,<br />
bavorských, polských a maďarských<br />
odborníků,“ řekl v úvodu<br />
konference Ing. Svatopluk Zídek,<br />
předseda OK ČKAIT Karlovy Vary,<br />
člen představenstva ČKAIT a prezidia<br />
ČSSI, spiritus agens tohoto<br />
i předchozích ročníků. Účastníci<br />
dané téma pojali podle specifických<br />
podmínek regionů.<br />
Přednášky<br />
■ Koupání na řece<br />
Podtitul: Historie, tradice a budoucnost<br />
na příkladu Drážďan.<br />
Přednášející: Dipl. Ing. Claudia<br />
Blaurock.<br />
Potenciál Labe je v rámci městské<br />
aglomerace Drážďan nedostatečně<br />
využíván k rekreaci. Hlavní<br />
myšlenkou návrhu je koncepce<br />
a návrh nových lázní na Labi, kde<br />
by bylo možné se opět koupat.<br />
Koupání v řece bylo kolem roku<br />
1950 zakázáno a zákaz doposud<br />
platí, poprvé však byl v roce<br />
2002 u příležitosti Dne koupání<br />
v Labi zrušen v celé délce Labe.<br />
Ke zrušení přispěl návrat lososů, potvrzujících<br />
zlepšenou kvalitu vody.<br />
Historicky lze na Labi rozlišovat<br />
tři typy lázní, které se vyskytovaly<br />
samostatné i souběžně. Prvním<br />
typem byly kabinové lázně, nacházející<br />
se mimo břehy na pontonu<br />
uprostřed řeky. Dosažitelné byly<br />
pouze na gondole, kdy koupající<br />
vstoupil na krátkou dobu do vody<br />
částečně v kabině a částečně<br />
mimo ni. Druhým typem byly<br />
komorové lázně, tedy bazén, obklopený<br />
šatnami na konstrukcích,<br />
podobných voru nebo na pontonech.<br />
Poslední typ byly plážové<br />
lázně, vzniklé díky lodní dopravě<br />
a svobodnějšímu společenskému<br />
vědomí na labských loukách.<br />
Vzhledem k zlepšující se kvalitě<br />
vody v Labi lze čekat v blízké<br />
době opětovné povolení koupání<br />
pro veřejnost. V souladu s tradicí<br />
lze navrhnout koncepci zařízení<br />
lázní na řece, zahrnující plavání,<br />
vzdušnou a sluneční lázeň, s doplňujícími<br />
službami, jako je kavárna<br />
apod. Navržené lázně nemají<br />
sloužit pouze jako letní koupaliště,<br />
ale mají být k dispozici po celý rok<br />
(sauna, masáže, relaxace, výhledy<br />
na město). Je navržena konkrétní<br />
stavba, včetně konstrukčního<br />
a architektonického řešení. Jde<br />
o čtvrtý typ lázní, kde dominuje<br />
sklo a zábradlí z oceli. Koupaliště<br />
vypadá jako dřevěná paluba plovoucí<br />
na vorech. Mnohé vestavby<br />
jsou mobilní. Průhledný prostor<br />
kolem bazénu propojuje s břehem<br />
lávka. Voda v osvětleném bazénu<br />
by měla být v prvních letech předčištěna,<br />
jinak by byla na desku dna<br />
na sítích zavěšena podvodní deska,<br />
takže by vznikla klec otevřená<br />
nahoru. Lázně mají mít svoji ČOV<br />
pro toalety a olejové vytápění pro<br />
zimní období. Jejich kapacita se<br />
má pohybovat okolo padesáti až<br />
dvě stě osob. Podle této koncepce<br />
by se výstavbou plovárny navázalo<br />
na přerušenou tradici a atraktivním<br />
způsobem by se nově zpřístupnila<br />
obrovská krajinná hodnota téměř<br />
nezastavěné řeky uprostřed města.<br />
■ Květinové termální lázně,<br />
Werder (Havel)<br />
Přednášející: Werner Grosse,<br />
starosta města Werder.<br />
Město Werder (Havel) je od roku<br />
2002 tzv. státem uznaným rekreačním<br />
místem, poskytujícím<br />
v současné době cca 300 000 noclehů<br />
ročně. Pro další možnosti<br />
rozšíření rekreačních kapacit bylo<br />
nutno se pokusit o prodloužení<br />
rekreační sezóny, která by přinesla<br />
zvýšení počtu návštěvníků. V roce<br />
54 stavebnictví 08/12
2002 se zrodila idea zřídit v lokalitě<br />
termální lázně. Po řadě úvah<br />
došlo vedení města k zajímavému<br />
řešení, jež bychom mohli také nazvat<br />
projekt PPP, ovšem naruby.<br />
Původní myšlenka na vybudování<br />
bazénu za 10 milionů eur byla<br />
opuštěna, neboť ze znaleckého<br />
posudku vyplynulo, že údržba bazénu<br />
by vyžadovala roční příspěvek<br />
od města ve výši minimálně<br />
500 000 eur, jinak by byl bazén<br />
ztrátový. Na základě průzkumu<br />
trhu se zjistilo, že za tyto peníze<br />
by soukromý provozovatel mohl<br />
vybudovat namísto pouhého bazénu<br />
termální lázně s koupalištěm<br />
pro rodiny. Po vyhlášení evropské<br />
soutěže, které se zúčastnilo po<br />
dialogu s vyhlašovatelem sedm<br />
účastníků, zakázku získala společnost<br />
Kristall Bäder AG. Místo<br />
městské jednorázové investice<br />
10 milionů eur a každoročního<br />
příspěvku použilo město částky<br />
500 000 eur na úvěr na částku<br />
dalších 9 milionů eur. Tak mohlo<br />
společnosti poskytnout částku<br />
18 milionů eur a 1 milion eur byl<br />
použit na vyrovnání nákladů ve<br />
fázi přípravy. V reakci na to se<br />
společnost Kristall Bäder AG zavázala<br />
platit za nově vybudované<br />
lázně městu roční nájem, čímž se<br />
zatížení za splátky městu omezí<br />
na 200 000 eur. Toto zatížení se<br />
ovšem vyrovnává jednou z položek<br />
– péčí o občany města –<br />
konkrétně se jedná o plavání pro<br />
školy, jež je zajištěno smluvně<br />
i v pozemkové knize.<br />
Bez ohledu na to provozuje společnost<br />
Kristall Bäder AG termální<br />
lázně pod vlastním jménem a na<br />
vlastní účet. Celková částka investic<br />
se již dostala na 21 milionů eur,<br />
přičemž další 3 miliony eur dodala<br />
provozující společnost z vlastních<br />
prostředků, získala další pozemky<br />
pro rozšíření lázní a pro výstavbu<br />
hotelu. Termální lázně se nacházejí<br />
na pozemku o rozloze 28 000 m²<br />
a jsou součástí areálu o velikosti<br />
145 ha, jenž kdysi využívala armáda.<br />
Situovány jsou přímo u jezera<br />
Grosser Zernsee, u uměle<br />
vybudovaného přístavu, s velmi<br />
dobrým napojením na železnici<br />
i dálnici. Tzv. Květinové termální<br />
lázně se dělí do tří funkčních<br />
částí – plaveckého bazénu, tzv.<br />
termálního světa a sauny.<br />
Pro plavecký bazén se čtyřmi dráhami<br />
o délce 25 m jsou smluvně<br />
stanoveny sociálně únosné ceny.<br />
Termální svět a sauny plní v první<br />
řadě zdravotní a relaxační funkci<br />
celého zařízení.<br />
Kromě devíti saun, několika bazénků<br />
wellness a masážních bazénků<br />
se slanou vodou o různých<br />
koncentracích, rehabilitačního prostoru<br />
a několika gastronomických<br />
úseků lázně zahrnují dva velké<br />
kombinované vnitřní a venkovní<br />
plavecké bazény. Ty do komplexu<br />
termálních lázní zapojují i venkovní<br />
prostory, které budou připraveny<br />
do konce roku 2012.<br />
■ Bad Sulza<br />
Podtitul: Od lázní 80. let k solným<br />
a léčebným lázním a ke středisku<br />
lázeňské turistiky.<br />
Přednášející: Dipl.-Ing. Tina Kaiser,<br />
Architekten & Ingenieure,<br />
Ingenieurkammer Thürinngen.<br />
Malé město Bad Sulza s méně<br />
než 3000 obyvateli se nachází na<br />
severozápadě Durynska. Oblast<br />
je z důvodů své polohy, jižních<br />
svahů, a mírného klimatu také<br />
nazývána Toskánskem východu.<br />
Etablovalo se v ní také vinařství<br />
a s ním spojená turistika. V roce<br />
1990 bylo město, již v roce 1847<br />
označované jako solné lázně,<br />
předběžně opět uznáno německým<br />
lázeňským svazem za lázně<br />
s tím, že se do patnácti let podrobí<br />
řízení predikátu léčebných a solných<br />
lázní. V roce 1990 existovala<br />
ve městě čtyři lázeňská zařízení,<br />
jež odůvodňovala lázeňský status<br />
města a představovala výchozí<br />
bod pro další rozvoj lázeňství ve<br />
městě. Bylo však nutné nalézt<br />
nové provozovatele a novou koncepci<br />
provozu.<br />
Potřeba oprav byla obrovská<br />
nejen v lázeňských a jiných zařízeních,<br />
ale i v soukromém sektoru.<br />
V průběhu devadesátých let byla<br />
vypracována koncepce lázní, která<br />
se neustále aktualizuje. Jsou<br />
v ní zachycena veškerá opatření,<br />
jež bylo nutné pro získání predikátu<br />
dosáhnout. K tomu byly<br />
potřeba vize, cíle a také aktéři na<br />
obecní úrovni i ze soukromého<br />
sektoru. Důležitá se přitom ukázala<br />
kontinuita starosty, odpovědného<br />
ředitele lázní a soukromého<br />
provozovatele termálních lázní,<br />
▲ Lázeňství a město – téma letošní konference<br />
kteří město Bad Sulza přivedli<br />
k rozkvětu. Všechny ostatní cíle<br />
byly podřízeny zachování, důkladné<br />
rekonstrukci a dalšímu<br />
aktivnímu rozvoji města jako<br />
lázní. Město velmi brzy objevilo<br />
šanci v lázeňské turistice, neboť<br />
druhý aspekt možných příjmů<br />
představují služby pro partnery<br />
doprovázející pacienty, kteří využívají<br />
pobyt v lázních jako zdravotní<br />
dovolenou a pobyt i wellness.<br />
Město Bad Sulza nešlo cestou<br />
zábavních podniků či atrakcí, ale<br />
tlakem na trvale se rozvíjející<br />
lázeňskou turistiku. V odborných<br />
kruzích tak vznikl nový termín –<br />
model Bad Sulza.<br />
Byla definována opatření, na<br />
která bylo nutné najít finance<br />
a realizovat je ve fázi návrhu, tvůrčího<br />
řešení i výstavby. Z hlediska<br />
obce šlo například o rekonstrukce<br />
a rozšíření místní infrastruktury,<br />
rekonstrukce veřejných sítí, rozšíření<br />
telekomunikační sítě, okolí<br />
místa, projektování dopravních<br />
cest, silnice, cyklistické a turistické<br />
stezky. Důležité bylo také zachování<br />
a rozšíření, ale i odborné<br />
uzavření stávajících zdrojů solanky,<br />
péče o ně, orientace rozvoje<br />
města podle potřeb hostů (přičemž<br />
i obyvatele města je třeba<br />
považovat za hosty). Patřila sem<br />
i úplná rekonstrukce centrálního<br />
lázeňského parku s vytvořením<br />
informačního střediska pro hosty,<br />
knihovny, dietetického střediska,<br />
rekonstrukce a vybudování nových<br />
sportovišť (tenis, kuželky,<br />
dětské hřiště pro míčové hry).<br />
Bylo třeba rovněž zachovat školu<br />
(rekonstrukce základní školy<br />
1. stupně, novostavba základní<br />
školy II. stupně) a rekonstruovat<br />
koupaliště s finanční podporou<br />
sousední obce.<br />
Souběžně a jako doplněk k obecním<br />
opatřením v nejrůznějších<br />
oblastech se angažovali občané<br />
a soukromé podniky. Jednalo se<br />
o renovace obytných a kancelářských<br />
budov, zachování a rozšíření<br />
maloobchodu v centru města,<br />
renovace a rozšíření zařízení pro<br />
děti, mládež a rodiny, renovace<br />
a oživení starých vinařských<br />
pozemků ve městě a okolí či<br />
založení muzea NDR na nádraží.<br />
Lázeňská zařízení mají být<br />
v budoucnu provozována zcela<br />
soukromým sektorem. Podařilo<br />
se najít spolehlivé partnery, kteří<br />
již provozují rehabilitační, lázeňská<br />
a fyzioterapeutická zařízení<br />
včetně školy poskytující vzdělání<br />
v těchto oborech, Sophiinu kliniku<br />
(zařízení evangelické církve),<br />
termální lázně se saunami, hotel<br />
s konferenčním střediskem<br />
a Dům hostů.<br />
Zvláštní pozornosti a vzrůstající<br />
oblibě lázeňských hostů se těší<br />
gradovna Louise, založená v roce<br />
1754, poslední z tradice solivarů,<br />
kde se zahušťovala solanka již<br />
od roku 1560. Gradovnu tvoří<br />
několik dřevěných konstrukcí,<br />
dlouhých cca 150 m a vysokých<br />
několik metrů, vyplněných svazky<br />
trnkových větví. Přírodní solanka<br />
se čerpáním dopravovala na gradovnu.<br />
Přes odkapové žlábky se<br />
rozváděla po stěnách z trnkových<br />
větví a protékala jimi, čímž se<br />
povrch solanky zvětšoval a v důsledku<br />
toho se rychleji odpařovala<br />
voda, především při slunci<br />
a větru. Tento proces způsobuje<br />
usazování uhličitanů a síranů,<br />
jež tvoří charakteristickou krustu,<br />
ale zajišťuje také slaný vzduch<br />
v bezprostřední blízkosti místa.<br />
Od roku 1906 se gradovna využívala<br />
také k léčebným účelům,<br />
stavebnictví 08/12<br />
55
▲ Dny stavitelství a architektury Karlovarského kraje 2012, jejichž součástí byla i konference Městské inženýrství 2012,<br />
vyvrcholily slavnostním večerem v Karlovarském městském divadle<br />
byly zde zřízeny kryté promenády<br />
a místa k sezení. Od roku 1925<br />
se přistavila také rozprašovací<br />
hala, kde se rozprašovaná přírodní<br />
solanka mění v hustou<br />
mlhu. Gradovna byla kompletně<br />
rekonstruována, včetně nosného<br />
systému a vnitřní části rozprašovací<br />
haly. Kromě gradovny byla<br />
postupně, s relativně nevelkými<br />
náklady, rekonstruována pitná<br />
hala v památkově chráněném<br />
lázeňském parku, včetně sítě<br />
lázeňských cest a inhalatoria,<br />
koncertní mušle a pramene Carla<br />
Augusta. O někdejším solivaru,<br />
historii soli a rozvoji lázeňství ve<br />
městě Bad Sulza informuje v současnosti<br />
Solivarské a vlastivědné<br />
muzeum, vybudované v 19. století,<br />
které bylo rovněž vzhledem<br />
k velmi špatnému stavu v letech<br />
1998–1999 podle zásad památkové<br />
péče nově rekonstruováno.<br />
Na vývoj města podle stanovené<br />
koncepce reaguje i stále vzrůstající<br />
počet návštěvníků lázní<br />
v letech 1990–2012.<br />
■ Lázně Darkov a Klimkovice<br />
Podtitul: Součást ostravské sídelní<br />
a průmyslové aglomerace.<br />
Přednášející: prof. Ing. Vítězslav<br />
Kuta, CSc., Fakulta stavební<br />
VŠB – TU Ostrava, katedra městského<br />
inženýrství; Ing. Stanislav Endel,<br />
Fakulta stavební VŠB – TU Ostrava,<br />
katedra městského inženýrství.<br />
Na ostravsko-karvinských a specificky<br />
darkovských karbonských<br />
vrstvách se hromadily jodobromové<br />
minerální vody dlouhá tisíciletí<br />
a hromadí se na nich i v současnosti<br />
v podobě mořské pánve<br />
hluboko pod celým darkovským<br />
katastrem. Pokusné vrty daly<br />
vzniknout nesčetným jodovým<br />
pramenům v celém Ostravsko-<br />
-karvinském revíru. Uvedené jevy<br />
daly vzniknout řadě zájmových<br />
střetů mezi těžbou uhlí a lázeňským<br />
využitím léčebných vod,<br />
neboť jak uhlí, tak minerální vody<br />
se vyskytují ve stejném prostoru.<br />
Tato situace je známá i z jiných oblastí<br />
republiky, např. v trojúhelníku<br />
tvořeném Karlovými Vary, Mariánskými<br />
Lázněmi a Františkovými<br />
Lázněmi. Obzvlášť složitou situaci<br />
představují Lázně Teplice, avšak<br />
i v oblasti těžby lignitu na Hodonínsku<br />
je problém markantní.<br />
V blízkosti hranic s Polskem se<br />
nacházejí Lázně Darkov, jejichž<br />
vznik se datuje rokem 1867, kdy<br />
po provedení prvních vědeckých<br />
analýz přírodního léčivého zdroje<br />
minerálních jodobromových vod<br />
byla zahájena první lázeňská<br />
sezona. Obyvatelé znali léčivý<br />
účinek místních minerálních vod<br />
již předtím, avšak vydatné prameny<br />
solanky vytryskly až při hledání<br />
zásob uhlí. Nejstarší dochované<br />
lázeňské budovy vznikly v letech<br />
1870 až 1879. Postupem času<br />
se potvrdila vzácná kvalita vody<br />
s vynikajícími účinky, zejména<br />
pro léčbu pohybového ústrojí<br />
a cévního systému. V roce 1889<br />
byla provedena rozsáhlá rekonstrukce<br />
stávajících budov a byl<br />
založen lázeňský park s vzácnými<br />
dřevinami. Lázeňský park se postupně<br />
spojil se zámeckým. Další<br />
lázeňské budovy byly postaveny<br />
v letech 1895–1902, kdy se budovala<br />
další ubytovací zařízení.<br />
Návštěvnost lázní prudce stoupala –<br />
v roce 1930 dosáhla 3666 hostů<br />
oproti 700 hostům v roce 1913.<br />
V blízkosti železobetonového<br />
mostu přes Olši, postaveného<br />
v roce 1925, bylo v roce 1931<br />
postaveno Sanatorium, moderně<br />
řešená monumentální budova,<br />
uvedená do provozu v roce<br />
1933 (včetně lázní vybudovaných<br />
v suterénu a prostoru nutného<br />
k moderní léčbě) podle návrhu<br />
architekta Ludvíka Jaroše z Frýdku.<br />
Autor tak vytvořil dominantu,<br />
která dovršuje téměř sedmdesátiletý<br />
vývoj harmonického celku<br />
na obvodu Ostravsko-karvinského<br />
černouhelného revíru. V době<br />
zejména po roce 1989, kdy došlo<br />
k omezení důlní činnosti, se<br />
lázeňské budovy rekonstruovaly<br />
a modernizovaly. Lázně Darkov<br />
v současnosti poskytují klientům<br />
248 lůžek a v dětském oddělení<br />
dalších 64 lůžek.<br />
V polovině dvacátého století se<br />
uskutečnil na území Ostravsko-<br />
-karvinské černouhelné pánve<br />
široce pojatý geologický průzkum,<br />
včetně hlubinných vrtů, jež prokázaly<br />
v hloubce 300–400 m rozsáhlá<br />
ložiska sedimentů, nasycených<br />
vodou. Úvahy o léčebném využití<br />
začaly teprve v osmdesátých<br />
letech, kdy rozbory prokázaly, že<br />
voda obsahuje mimořádně velké<br />
množství minerálů (především<br />
jodu a bromu v největší koncentraci<br />
v Evropě – v množství<br />
až 52 mg na litr). O využití se<br />
uvažovalo v letech, kdy pokračovala<br />
intenzivní a razantní těžba<br />
černého uhlí, která po zahájené<br />
výstavbě Dolu Darkov dokonce<br />
ohrožovala samu existenci tamějších<br />
lázní. Hrozilo jednak ohrožení<br />
existence lázeňských domů a také<br />
nebezpečí zániku nebo silného<br />
omezení zdrojů vlastních minerálních<br />
pramenů a tím zpochybnění<br />
základní funkce lázní vůbec.<br />
Právě ve zmíněné souvislosti<br />
vznikla myšlenka na vybudování<br />
lázní v nové lokalitě v rámci<br />
černouhelného revíru. Výsledek<br />
hodnocení vyzněl ve prospěch lokality<br />
Hýlov v katastrálním území<br />
Klimkovice. Lokalita byla vybrána<br />
nejen s ohledem na výskyt solanek<br />
v potřebné kvalitě a množství,<br />
ale i s ohledem na ovzduší, jež<br />
je v oblasti hýlovského kopce<br />
na Ostravsku nejčistší. Vlastní<br />
rozhodování o výstavbě probíhalo<br />
velmi obtížně, mimo jiné z finančních<br />
důvodů. Myšlenka se<br />
začala prosazovat v roce 1989,<br />
možnosti vybudovat další lázně<br />
se ujala Česká pojišťovna. Autorem<br />
impozantního návrhu se stal<br />
Ing. arch. Zdeněk Kupka z projektové<br />
kanceláře Loko ateliér Ostrava.<br />
Stavební program zahrnuje všechny<br />
nezbytné provozy a zařízení<br />
pro chod lázeňského komplexu<br />
i doprovodné služby včetně lékařských<br />
ordinací a ubytování klientů<br />
i potřebné hospodářské a administrativní<br />
prostory a zařízení spojená<br />
s jednotlivými segmenty technické<br />
infrastruktury. Součástí je<br />
rovněž zařízení na přívod, akumulaci,<br />
úpravu a distribuci minerální<br />
vody, přiváděné do lázeňského<br />
komplexu z vrtů vzdálených cca<br />
11 km. Lázně Klimkovice jsou<br />
unikátním komplexem moderních<br />
budov s velkorysou kolonádou,<br />
netypicky umístěnou ve vnitřních<br />
prostorách hlavní budovy. Lázně<br />
se nacházejí v přírodním prostředí<br />
na návrší nad městem Klimkovice<br />
a jsou s ním propojeny místní komunikací<br />
o délce menší než 4 km.<br />
56 stavebnictví 08/12
Urbanistický koncept lázní vycházel<br />
z požadavku, aby lázeňským<br />
návštěvníkům byla k dispozici kromě<br />
služby lázeňského areálu rovněž<br />
veškerá občanská vybavenost<br />
města Klimkovice, přičemž cesta<br />
měla tvořit přirozený vycházkový<br />
koridor, včetně uplatnění městské<br />
hromadné dopravy. První etapa<br />
výstavby lázeňského komplexu<br />
byla dokončena v roce 1994,<br />
současná kapacita lázní představuje<br />
500 lůžek (včetně 150 lůžek<br />
dětské léčebny, která je součástí<br />
komplexu). Druhá etapa, jež není<br />
časově vymezena, by měla podle<br />
původního záměru zvýšit jejich<br />
kapacitu na 1200 lůžek. V roce<br />
2001 se Sanatoria Klimkovice<br />
osamostatnila, od té doby poskytují<br />
rehabilitačně lázeňské služby<br />
jako nestátní zdravotnické zařízení,<br />
jejichž součástí je jediná dětská léčebna<br />
pohybových potíží v České<br />
republice využívající jodobromovou<br />
minerální vodu.<br />
V souvislosti s výstavbou a provozem<br />
Lázní Klimkovice došlo<br />
ke střetu zájmu mezi vlastními<br />
lázněmi a výstavbou dálnice<br />
D47 (dnes D1). Ve všech typech<br />
územních plánů zpracovaných<br />
v poválečných letech byla zahrnuta<br />
výstavba dálnice s tím, že na<br />
území této trasy byla vyhlášena<br />
v podstatě stavební uzávěra.<br />
Trasa vedla Moravskou bránou<br />
a překračovala polskou hranici<br />
v katastru obce Věřňovice. V prostoru<br />
mezi Studénkou a Ostravou<br />
probíhala trasa v souběhu<br />
s řekou Odrou a Severní dráhou<br />
Ferdinandovou. V rámci zpracování<br />
byla dokumentace dálnice<br />
podrobena institutu vliv stavby na<br />
životní prostředí (zákonná úprava<br />
byla přijata až po roce 1989),<br />
jehož výsledkem se stalo v prostoru<br />
Klimkovic vysunutí trasy do<br />
prostoru mezi město Klimkovice<br />
a lázně v lokalitě Hýlov. Rozhodující<br />
argument spočíval v tom, že<br />
původní trasa dálnice by kolidovala<br />
s vyhlášenou Chráněnou krajinnou<br />
oblastí Poodří. Předložené<br />
řešení odmítl rezort zdravotnictví,<br />
neboť by došlo k mimořádnému<br />
znehodnocení lokalizace lázní.<br />
Bylo by znemožněno urbanistické<br />
propojení města Klimkovic a lázní<br />
▲ Podzemí Vřídla v Karlových Varech<br />
a zcela znehodnocena vazba<br />
na přírodní prostředí. Základní<br />
argument rezortu zdravotnictví<br />
se opíral o konstatování, že<br />
v případě nově navržené trasy<br />
dálnice by stavba lázní nikdy<br />
nebyla umístěna do prostoru<br />
Klimkovice – Hýlov. Střet zájmů<br />
mezi rezortem zdravotnictví a dopravy<br />
se nakonec vyřešil tak, že<br />
mezi Klimkovicemi a Hýlovem<br />
byla dálnice převedena dálničním<br />
tunelem v délce cca 1100<br />
m, i s ekonomickými důsledky<br />
vyplývajícími z tohoto rozhodnutí.<br />
Trasa dálnice se v uvedeném<br />
úseku prodloužila o přibližně<br />
2–3 km, což představuje cca<br />
3 miliardy Kč, a navíc výstavba<br />
tunelu představuje náklady<br />
2,5– 3 miliardy Kč. Investičně se<br />
tedy jedná o prodražení stavby<br />
dálnice asi o 6 miliard Kč, včetně<br />
dalších negativních dopadů na<br />
životní prostředí, dlouhodobé<br />
navýšení provozních nákladů pro<br />
motoristy i provozovatele dálnice<br />
v oblasti finančního zajištění provozu,<br />
obnovy a údržby. ■<br />
Poděkování patří všem organizátorům<br />
i účastníkům konference.<br />
inzerce<br />
stavebnictví 08/12<br />
57
historie ČKAIT<br />
text Hana Dušková, | foto redakce, archiv ČKAIT<br />
▲ Fotografie účastníků debaty konané v zasedací místnosti budovy ČKAIT v Sokolské ulici. Zleva: Ing. Bohumil Rusek, Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Miroslav Loutocký,<br />
Ing. Jindřich Pater, Ing. Jiří Schandl, prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.<br />
Počátky zahraniční spolupráce ČKAIT<br />
VII. díl: období let 1992–2004<br />
Sedmý díl seriálu, mapujícího hlavní události<br />
dvacetiletého období činnosti České komory<br />
autorizovaných inženýrů a techniků činných ve<br />
výstavbě (ČKAIT), představuje historické etapy<br />
zahájení spolupráce se zahraničními inženýrskými<br />
organizacemi.<br />
Účast v debatě přijali tito odborníci –<br />
reprezentanti České komory autorizovaných<br />
inženýrů a techniků činných<br />
ve výstavbě a Českého svazu stavebních<br />
inženýrů: Ing. Miroslav Loutocký,<br />
tajemník Regionální sekce ČKAIT<br />
Brno; prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.,<br />
prezident ČSSI v letech 1992–2005,<br />
přednosta OK ČKAIT Praha a Středočeský<br />
kraj v letech 1992–93;<br />
Ing. Jindřich Pater, místopředseda<br />
ČKAIT od jejího založení doposud;<br />
Ing. Bohumil Rusek, místopředseda<br />
ČKAIT v letech 1992–2008 a první<br />
přednosta OK ČKAIT Hradec Králové;<br />
Ing. Jiří Schandl, první přednosta<br />
OK ČKAIT České Budějovice;<br />
Ing. Svatopluk Zídek, první přednosta<br />
OK ČKAIT Karlovy Vary od jejího<br />
založení doposud, prezident ČSSI<br />
v letech 2005–2011, od roku 2012<br />
pastprezident ČSSI.<br />
■ Období let 1992–1998 pro<br />
Komoru znamenalo také začátek<br />
spolupráce se zahraničními<br />
inženýrskými organizacemi.<br />
Jaký byl hlavní význam a cíl této<br />
spolupráce?<br />
Ing. Loutocký: K tomu, aby se<br />
Komoře opět podařilo zahájit činnost<br />
podle současných evropských<br />
tradic, přispěla právě významná<br />
pomoc některých zahraničních<br />
inženýrských organizací již v období<br />
před obnovením činnosti ČKAIT<br />
v roce 1992. Bylo třeba spolupracovat<br />
hlavně na tvorbě řádů ČKAIT,<br />
při které se vycházelo zejména ze<br />
společných rakousko-uherských<br />
komorových pravidel, tedy z tradice,<br />
která v Rakousku v podstatě<br />
bez přerušení přetrvala. Vzhledem<br />
k tomu, že v tuzemsku byla činnost<br />
Komory v roce 1951 násilně přerušena,<br />
bylo třeba určité původně<br />
zavedené pasáže přetransformovat<br />
do současných podmínek.<br />
■ Jakým způsobem se podařilo<br />
navázat potřebnou spolupráci<br />
s rakouskými inženýrskými<br />
organizacemi?<br />
Ing. Loutocký: V roce 1991, kdy se<br />
nově připravoval autorizační zákon,<br />
byla již brněnská pobočka Českého<br />
svazu stavebních inženýrů v kontaktu<br />
s Rakouským svazem inženýrů<br />
a architektů, a byla tedy přípravným<br />
výborem ČSSI pověřena reprezentativním<br />
jednáním. Po čase nám<br />
rakouský svaz umožnil setkání také<br />
s rakouskou Spolkovou komorou<br />
58 stavebnictví 08/12
inženýrů a architektů-konzultantů.<br />
Viceprezidentem rakouské Inženýrské<br />
komory a předsedou sekce<br />
inženýrů-konzultantů byl tehdy<br />
Dipl.-Ing. Josef Robl, který se později,<br />
po vzniku ČKAIT, stal jejím<br />
čestným členem. V současné době<br />
zastává funkci prezidenta Evropské<br />
komory stavebních inženýrů (ECEC).<br />
■ Jak se vyvíjela spolupráce<br />
s ostatními zahraničními inženýrskými<br />
organizacemi v době,<br />
kdy již ČKAIT obnovila svoji<br />
činnost?<br />
Prof. Pavlík: S předsedou ČKAIT<br />
Ing. Václavem Machem jsme se<br />
již na počátku činnosti Komory<br />
shodli na stěžejních bodech vzájemné<br />
spolupráce inženýrských<br />
organizací ČKAIT a ČSSI a jedním<br />
z nejdůležitějších bodů bylo právě<br />
rozvíjení zahraničních kontaktů.<br />
Ing. Zídek byl díky své iniciativě<br />
v tomto směru v představenstvu<br />
Komory styčným důstojníkem.<br />
Ing. Zídek: V té době jsem často<br />
pracovně působil v Německu,<br />
kde jsme připravovali realizaci<br />
několika staveb. Byl jsem spolu se<br />
svým kolegou Ing. Karlem Budkou<br />
většinou ubytován u jeho bratra,<br />
emigranta Ing. Pavla Budky, který<br />
se mně po čase pochlubil, že se stal<br />
členem Bavorské komory inženýrů.<br />
Napadlo mě, že tato skutečnost by<br />
mohla vést k navázání mezinárodní<br />
spolupráce mezi českými a bavorskými<br />
inženýrskými organizacemi,<br />
a požádal jsem jej, zda by v tomto<br />
směru nenavázal kontakt s tehdejším<br />
předsedou Bavorské komory<br />
inženýrů, prof. Ing. Karlem Klingem.<br />
V roce 1993 se pak uskutečnila<br />
první neoficiální zahraniční cesta<br />
do Mnichova.<br />
Prof. Pavlík: Profesor Kling, osvícený<br />
člověk, jehož jméno provází<br />
zahraniční činnost ČKAIT i ČSSI<br />
dodnes, dlouho působil jako poslanec<br />
v Parlamentu Svobodného<br />
státu Bavorsko a společně s předchozím<br />
ministerským předsedou<br />
Svobodného státu Bavorsko,<br />
Franzem Josefem Straussem,<br />
se de facto zasloužil o to, že byla<br />
Bavorská komora inženýrů v rámci<br />
Spolkové republiky Německo<br />
v roce 1992 pilotně ustavena.<br />
Česká delegace přijela ve složení:<br />
Ing. Svatopluk Zídek, Dr. Ing. Vladimír<br />
Sklenář, tehdejší tajemník ČSSI,<br />
jenž bohužel nedávno zemřel, a já,<br />
jako prezident ČSSI. Profesora Klinga<br />
doprovázel česky hovořící kolega<br />
Ing. Pavel Budka, kterého označil<br />
profesor Kling za svého „ministra<br />
zahraničí“. Na první schůzce jsme<br />
si vyjasnili svá stanoviska a profesor<br />
Kling nám nabídl nadstandardní<br />
spolupráci v oblasti získávání kontaktů<br />
se zahraničím. To byl první<br />
významný krok. Na základě tohoto<br />
jednání se pomalu začala rozvíjet<br />
vzájemná spolupráce. Následně<br />
jsme byli pozváni na Inženýrský<br />
den Bavorské komory inženýrů do<br />
Mnichova a také profesor Kling se<br />
od té doby pravidelně účastnil shromáždění<br />
delegátů ČKAIT v Praze.<br />
■ Kam dále směřovala zahraniční<br />
spolupráce českých inženýrských<br />
organizací?<br />
Prof. Pavlík: Bavorsko je územně<br />
největší z šestnácti spolkových<br />
zemí Německa a každá spolková<br />
země má svoji inženýrskou komoru.<br />
Bavorská komora inženýrů si v tomto<br />
směru převzala Českou republiku<br />
do své kompetence. Profesor Kling,<br />
jenž kromě funkce předsedy Bavorské<br />
komory inženýrů také určitou<br />
dobu zastával funkci prezidenta<br />
Spolkové inženýrské komory Německo,<br />
a byl tedy v úzkém styku<br />
i s dalšími německými profesními<br />
komorami, nám doporučil obrátit<br />
se následně na dalšího přímo sousedícího<br />
partnera, Saskou komorou<br />
inženýrů.<br />
Ing. Zídek: V dalších letech se<br />
spolupráce s Bavorskou komorou<br />
inženýrů postupně prohlubovala<br />
a 29. července roku 1994 následoval<br />
podpis první mezinárodní<br />
smlouvy o spolupráci mezi ČKAIT,<br />
ČSSI a Bavorskou komorou inženýrů<br />
v Karlovarském kraji, konkrétně<br />
v Klášteře v Teplé.<br />
Prof. Pavlík: Ano, i většina budoucích<br />
mezinárodních setkání<br />
a oficiálních podpisů smluv se na<br />
základě návrhu Ing. Zídka odehrála<br />
a dodnes odehrává v Karlových<br />
Varech. Toto město má mezinárodní<br />
věhlas a z Německa je blíže<br />
než Praha.<br />
Ing. Zídek: Smlouva, která byla podepsána<br />
v roce 1994 přímo v místním<br />
klášteře, za účasti převora,<br />
byla i první mezinárodní smlouvou<br />
Bavorské komory inženýrů. Stala<br />
se základem všech příštích smluv,<br />
▲ Pracovní setkání delegací Saské komory inženýrů a Ministerstva stavebnictví<br />
a veřejných prací Svobodného státu Sasko s delegacemi ČKAIT, ČSSI,<br />
SPS v ČR a Ministerstva pro místní rozvoj ČR v září 2001<br />
jež byly podepsány mezi profesními<br />
stavebními organizacemi dalších<br />
spolkových zemí Německa, ale také<br />
ostatními zahraničními profesními<br />
organizacemi Evropy.<br />
Prof. Pavlík: V roce 1995 byla opět<br />
v Karlových Varech podepsána<br />
smlouva o spolupráci mezi ČKAIT,<br />
ČSSI a Saskou komorou inženýrů,<br />
vedenou prof. Dr. Reinhardem<br />
Erfurthem.<br />
Ing. Zídek: Smlouva z roku 1994<br />
byla také základem pro smlouvu<br />
o spolupráci s Durynskou komorou<br />
inženýrů, která byla podepsána<br />
8. června letošního roku viceprezidentem<br />
Dipl.-Ing. Elmarem Drägerem,<br />
který zastoupil prezidenta prof.<br />
Hanse Ulricha Mönniga, Ing. Pavlem<br />
Křečkem, předsedou ČKAIT,<br />
a Ing. Pavlem Štěpánem, prezidentem<br />
ČSSI, opět v Karlových Varech,<br />
u příležitosti konání již 17. ročníku<br />
mezinárodní konference Městské<br />
inženýrství.<br />
■ Jaké jsou hlavní cíle a obsah<br />
smlouvy o zahraniční spolupráci?<br />
Ing. Zídek: Cíle byly od počátku<br />
jasně definovány. Týkají se zejména<br />
zlepšení společenského postavení<br />
inženýrů, tvorby honorářových řádů<br />
v rámci veřejných zakázek, ale také<br />
v současnosti například zavádění<br />
Eurokódů nebo výuky na vysokých<br />
a středních odborných školách.<br />
Ing. Loutocký: Jedná se o silná<br />
témata, která zaznívají také na<br />
Inženýrských dnech ostatních zahraničních<br />
organizací.<br />
Ing. Zídek: V Německu se v současnosti<br />
již ve všech šestnácti<br />
spolkových zemích v rámci státních<br />
zakázek postupuje podle<br />
honorářového řádu. V ČR se dosud<br />
nepodařilo dosáhnout toho, aby<br />
zejména státní zakázky byly limitovány<br />
určitou honorářovou stupnicí,<br />
zajišťující kvalitní zpracování.<br />
Situace, kdy vítězí pouze nabídka<br />
s nejnižší nabídkovou cenou, má<br />
pro vlastní inženýrské dílo velmi<br />
špatné důsledky.<br />
Ve smlouvách se zahraničními partnery<br />
jsou mimo jiné také stanovena<br />
pravidla financování vzájemných<br />
zahraničních aktivit daných inženýrských<br />
organizací, jež se dodržují. Za<br />
celou dobu mezinárodní spolupráce<br />
nedošlo ke kontroverzím při úhradě<br />
jednotlivých nákladů.<br />
Ing. Loutocký: Spolupráce samozřejmě<br />
nespočívá pouze v rovině<br />
setkávání představitelů organizací. Cílem<br />
je poskytnout jak členům ČKAIT,<br />
tak členům ČSSI co nejvíce praktických<br />
informací a poznatků v rámci<br />
stavební a ekonomické činnosti.<br />
■ Od počátku vzniku ČKAIT probíhala<br />
zahraniční spolupráce jak<br />
na centrální, tak na regionální<br />
bázi. Jaká byla v tomto směru situace<br />
v jednotlivých regionech?<br />
Ing. Loutocký: Například v Rakousku<br />
existují čtyři samosprávné<br />
komory, každá pro více spolkových<br />
zemí. Komory se dělí na<br />
sekci architektů a sekci inženýrů.<br />
Všechny komory pak mají ve Vídni<br />
koordinační centrum. Pro české<br />
inženýrské organizace je proto<br />
důležitá spolupráce jak s Vídní, tak<br />
s jednotlivými regiony.<br />
Ing. Schandl: V rámci ČKAIT bylo<br />
rozhodnuto, že pražské ústředí,<br />
respektive Kancelář Komory Praha,<br />
uzavře smlouvu s Vídní a ostatní<br />
oblastní kanceláře budou sjednávat<br />
příslušné dohody s jednotlivými samostatnými<br />
komorami. Postavení<br />
Českých Budějovic je v tomto rámci<br />
spolupráce poněkud atypické. Jako<br />
oblast nemáme uzavřenu žádnou<br />
mezinárodní dohodu, ale máme<br />
podepsanou příhraniční dohodu.<br />
Spolupráce s Komorou architektů<br />
stavebnictví 08/12<br />
59
▲ Slavnostní setkání u příležitosti 5. výročí činnosti SKSI. Prezident Slovenské<br />
republiky Ing. Rudolf Schuster v rozhovoru s prezidentem Bavorské komory<br />
inženýrů prof. Ing. Karlem Klingem.<br />
a inženýrů pro Horní Rakousko<br />
a Salzburg trvá již patnáct let.<br />
Začátek této spolupráce se odvinul<br />
od iniciativy Ing. Loutockého, který<br />
mi předal kontakt na Dipl.-Ing. Josefa<br />
Robla. V roce 1997 jsem<br />
oslovil kolegy z Lince, kde je sídlo<br />
Komory pro spolkové země Horní<br />
Rakousko a Salzbursko, a zúčastnil<br />
jsem se valné hromady této organizace.<br />
Na základě doporučení<br />
profesora Klinga, se kterým ČKAIT<br />
v té době již třetím rokem spolupracovala<br />
a který byl také přítomen,<br />
jsme mohli velice rychle příhraniční<br />
spolupráci rozběhnout.<br />
Ing. Zídek: V rámci vzájemné<br />
spolupráce byl také vytvořen určitý<br />
systém v oblasti odborných<br />
akcí. Například už v roce 1996 byla<br />
v Karlových Varech uskutečněna<br />
1. konference Městské inženýrství<br />
a od té doby se všech jejích ročníků<br />
účastní jako spoluorganizátoři inženýrské<br />
komory Bavorska a Saska.<br />
Po třech letech jsme také navázali<br />
spolupráci s celoněmeckou spolkovou<br />
organizací Svaz poradních<br />
inženýrů Německa (VBI – Verband<br />
Beratende Ingenieure). Od prvního<br />
ročníku konference samozřejmě<br />
spolupracujeme také se slovenskou<br />
Inženýrskou komorou i dalšími<br />
partnery z Visegrádské čtyřky. Konference<br />
je tedy mezinárodní, stala<br />
se tradicí pro nejbližší partnerské<br />
inženýrské organizace a jednacím<br />
jazykem je čeština, slovenština<br />
a němčina.<br />
Ing. Loutocký: Pravidelným místem<br />
dalšího setkávání delegací<br />
inženýrských organizací jsou každoročně<br />
Inženýrské dny.<br />
■ Dodnes se pravidelně konají<br />
setkání představitelů inženýrských<br />
organizací zemí tzv. Visegrádské<br />
čtyřky (V4). Jak se<br />
tato spolupráce inženýrských<br />
organizací zemí ČR, Slovenska,<br />
Maďarska a Polska postupně<br />
vyvíjela?<br />
Ing. Rusek: Je důležité zmínit, že<br />
země Visegrádské čtyřky musely<br />
historicky řešit podobný problém<br />
v podobě přetržené kontinuity inženýrských<br />
komor po dobu socialistického<br />
období. Na rozdíl například<br />
od zemí, jako je Rakousko nebo<br />
Německo, které v podstatě bez<br />
přerušení pokračovaly v činnosti již<br />
od začátku 20. století. Tyto komory<br />
vznikly kolem roku 1911 a existují<br />
doposud. V ČR byla činnost Komory<br />
na čtyřicet let přetržena a stejně<br />
tak tomu bylo i v Maďarsku a Polsku.<br />
U „východních“ Němců po<br />
sjednocení všechny tyto problémy<br />
vymizely, protože formálně převzali<br />
původní komorová pravidla. Bylo<br />
tedy logické, že se státy V4 sjednotily,<br />
aby tyto společné problémy<br />
kolektivně řešily.<br />
■ Jaký byl novodobý vývoj<br />
jednotlivých inženýrských organizací<br />
zemí V4?<br />
Ing. Rusek: Dalo by se říci, že<br />
v rámci inženýrských organizací<br />
zemí V4 polské a maďarské organizace<br />
čerpaly ze zkušeností českých<br />
a slovenských inženýrských<br />
organizací.<br />
Ing. Zídek: Například Polská komora<br />
inženýrů slaví letos teprve<br />
10. výročí obnovení činnosti. Při<br />
zahájení mezinárodní spolupráce<br />
tehdy mohli ČKAIT a ČSSI jednat<br />
jen s Polským svazem stavebních<br />
inženýrů.<br />
Prof. Pavlík: Ano, Polský svaz stavebních<br />
inženýrů má naopak velmi<br />
dlouhou tradici.<br />
Ing. Zídek: Maďarská inženýrská<br />
komora vznikla v roce 1997.<br />
Navazovala na činnost instituce,<br />
jejíž organizace by se dala přirovnat<br />
k českému ČS VTS (Český svaz<br />
vědeckotechnických společností)<br />
před rokem 1989.<br />
▼ Hosté 7. inženýrského dne ČKAIT & ČSSI, konaného v září 2001 v Praze v Hotelu President na téma Postavení a úloha inženýrských<br />
komor a spolků ve sjednocené Evropě. Zleva prof. Ing. Karl Kling, Bavorská komora inženýrů, Dipl.-Ing. Josef<br />
Robl, Rakouská komora inženýrů a architektů, Ing. Karel Havlíček, MMR ČR, Ing. Václav Mach, ČKAIT, Ing. Pavel Budka,<br />
Bavorská komora inženýrů, ČSSI, Ing. Hans Reiner Waldbröl, Bavorská komora inženýrů.<br />
■ Jaké je uspořádání jednotlivých<br />
inženýrských organizací<br />
zemí V4?<br />
Ing. Zídek: Na Slovensku jsou<br />
podobné systémy profesních organizací<br />
jako v ČR – mají Svaz inženýrů,<br />
na rozdíl od České komory<br />
autorizovaných inženýrů a techniků<br />
však slovenská Komora sdružuje<br />
jako řádné členy pouze autorizované<br />
inženýry, nikoliv techniky. V Polsku<br />
mají oproti tomu Svaz stavebních<br />
inženýrů a techniků a Komoru (pouze<br />
inženýrů). Maďaři nemají svaz<br />
inženýrů, jen Komoru, která však<br />
sdružuje nejen stavební inženýry,<br />
ale inženýry všech oborů, tedy<br />
např. i chemiky a další nestavební<br />
profese. S Maďarskem jsou velice<br />
složité vztahy. V současné době<br />
je vztah s vrcholnými představiteli<br />
Maďarské inženýrské komory nejhorší<br />
za celou historii. Velmi záleží<br />
na osobnostech ve vedení celé<br />
komory.<br />
Ing. Schandl: Rozdíl v pojímání<br />
funkce komory v tuzemsku a např.<br />
v západních zemích vidím v historických<br />
souvislostech. Komory na<br />
západě, nebo ve světě obecně,<br />
vznikly ze spolků svobodných<br />
povolání. V České republice tato<br />
kategorie svobodných povolání<br />
s komunizmem naprosto vymizela.<br />
Když tedy v současnosti srovnáme<br />
strukturu činností, které jednotlivé<br />
komory v těchto zemích vyvíjejí,<br />
vyplývají odlišnosti právě z jejich<br />
funkce – jsou to organizace pro<br />
svobodná povolání. Typické je například<br />
to, že mají zajištěno sociální zabezpečení<br />
svých členů, plní funkci<br />
živnostenského úřadu apod. ČKAIT<br />
sice podobné funkce také plní, ale<br />
u osob, jež by vykonávaly činnost<br />
v režimu svobodného povolání, má<br />
minimum. V tom je největší rozdíl.<br />
■ Kdy a kde se první setkání<br />
partnerských organizací zemí<br />
Visegrádské čtyřky působících<br />
ve výstavbě konalo?<br />
Ing. Rusek: První setkání inženýrských<br />
organizací zemí Visegrádské<br />
čtyřky se uskutečnilo z iniciativy<br />
a na pozvání Slovenské komory stavebních<br />
inženýrů (SKSI) a Slovenského<br />
svazu stavebních inženýrů<br />
(SZSI) v listopadu roku 1994 v Bratislavě.<br />
Jednání se kromě pořadatelů<br />
zúčastnily delegace jednotlivých<br />
stavovských organizací, které vedli<br />
60 stavebnictví 08/12
Ing. Václav Mach, předseda ČKAIT,<br />
Ing. Miloslav Pavlík, CSc., prezident<br />
ČSSI, Dr. Hajtó Ödön, prezident<br />
Maďarské inženýrské komory,<br />
a Dr. Andrej Nowakovski, prezident<br />
Polského svazu stavebních inženýrů<br />
a techniků ve stavebnictví.<br />
Prof. Pavlík: Od té doby se představitelé<br />
profesních organizací zemí<br />
V4 zúčastňují každoročních setkání,<br />
která jsou vždy střídavě pořádána<br />
v jedné ze zemí V4.<br />
Ing. Loutocký: Výsledky jednotlivých<br />
jednání vždy byly velmi konkrétní,<br />
každé jednání má zvolené<br />
téma a zástupci jednotlivých zemí<br />
se informují o nejnovějším dění<br />
v oblasti stavebnictví i o činnosti<br />
stavovských organizací ve svých<br />
státech.<br />
Ing. Rusek: V září roku 1995 se<br />
např. setkání konalo v polském<br />
lázeňském městě Krynice. Hlavním<br />
tématem jednání byly informace<br />
o stavu předpisů a legislativních<br />
změn ve výstavbě v jednotlivých<br />
zemích, vzájemné slaďování termínů<br />
významných odborných<br />
a společenských akcí a navazování<br />
spolupráce s inženýrskými organizacemi<br />
dalších evropských zemí.<br />
O rok později, v říjnu roku 1996,<br />
následovalo setkání v maďarském<br />
královském městě Visegrád, kde<br />
se jednalo o podmínkách pro získání<br />
oprávnění k činnostem ve výstavbě<br />
v jednotlivých zemích a porovnávaly<br />
se systémy oblasti realizace<br />
veřejných zakázek.<br />
Ing. Pater: Česká republika se<br />
stala místem konání IV. setkání<br />
zástupců zemí V4 v říjnu roku 1997<br />
v Olomouci, VIII. setkání v Českém<br />
Krumlově v roce 2001, XII. setkání<br />
v roce 2005 v Liberci. V roce 2009<br />
hostila na XVI. setkání zástupce inženýrských<br />
komor zemí V4 Ostrava.<br />
Ing. Zídek: V rámci společných<br />
aktivit zemí V4 je třeba zmínit<br />
také společnou ediční činnost.<br />
Od roku 2000 do roku 2010 byly<br />
vydány střídavě ve všech zemích<br />
V4 celkem čtyři díly pětijazyčné<br />
publikace Technické památky zemí<br />
Visegrádské čtyřky. V říjnu na<br />
setkání představitelů inženýrských<br />
organizací zemí V4 v Budapešti<br />
bude představen I. díl nové edice<br />
Inženýrské stavby zemí V4.<br />
■ Zastavme se podrobněji<br />
u spolupráce se Slovenskou<br />
komorou stavebních inženýrů.<br />
Kdy byla podepsána Smlouva<br />
o spolupráci s touto inženýrskou<br />
organizací?<br />
Prof. Pavlík: V dubnu roku 1993<br />
se na pozvání SKSI konalo v Bratislavě<br />
společné jednání vedení SKSI<br />
a SZSI s předsedy ČKAIT a ČSSI.<br />
Funkci předsedy SKSI místo tehdy<br />
již abdikujícího Ing. Stanislava<br />
Schustera zastupoval budoucí<br />
předseda SKSI Ing. Ján Kyseĺ.<br />
Ing. Zídek: Jednání se za českou<br />
stranu zúčastnili: Ing. Václav Mach,<br />
předseda ČKAIT, Ing. Miloslav Pavlík,<br />
CSc., prezident ČSSI, Ing. Jiří Kuchynka,<br />
Ing. Jiří Plíčka, CSc., a další<br />
zástupci tuzemských inženýrských<br />
organizací. Hlavním cílem jednání<br />
bylo připravit a podepsat dohodu<br />
o vzájemné spolupráci a vzájemném<br />
uznávání oprávnění. Dohodu<br />
o spolupráci ČKAIT a Slovenské komory<br />
stavebních inženýrů podepsali<br />
Ing. Ján Kyseĺ, Ing. Václav Mach<br />
a Ing. Miloslav Pavlík, CSc., v září<br />
roku 1995 v Bratislavě.<br />
■ Kdy došlo k podepsání avizované<br />
smlouvy o vzájemném<br />
uznávání odborné způsobilosti?<br />
Jaká je v tomto směru současná<br />
situace?<br />
Ing. Rusek: Mezinárodní smlouva<br />
o vzájemném uznávání oprávnění<br />
k výkonu odborných činností ve<br />
výstavbě mezi ČKAIT a SKSI,<br />
a tím možnost profesního působení<br />
v partnerském státě, byla<br />
podepsána na závěr IV. setkání<br />
zemí V4, jež pořádaly české inženýrské<br />
organizace v říjnu roku<br />
1997 v Olomouci. Tato smlouva<br />
vstoupila v platnost k 1. lednu 1998.<br />
K 31. prosinci roku 1999 bylo na<br />
SKSI uznáno 252 autorizací a na<br />
ČKAIT bylo uznáno 89 autorizací<br />
slovenských hostujících členů. Platnost<br />
smlouvy skončila v roce 2006,<br />
kdy byla nahrazena směrnicí EU<br />
o vzájemném uznávání kvalifikací<br />
v zemích EU.<br />
Ing. Zídek: Rád bych v této souvislosti<br />
také zmínil současnou nadstandardní<br />
spolupráci se slovenskými<br />
kolegy. Intenzita spolupráce se<br />
po rozdělení federace na dva státy<br />
ještě zvýšila. Pořádáme pravidelná<br />
setkání konaná střídavě na obou<br />
stranách hranice, jež jsou užitečná<br />
pro obě strany. První Setkání na<br />
hranici se konalo v roce 1999 v Lu-<br />
▲ VIII. setkání představitelů inženýrských organizací zemí Visegrádské čtyřky<br />
v Českém Krumlově v roce 2001<br />
hačovicích. Na dalších setkáních<br />
se nejprve po roce, a v současnosti<br />
již po dvou letech, střídáme.<br />
Pravidelně se také zúčastňujeme<br />
konferencí slovenských kolegů,<br />
jako je konference Statika pořádaná<br />
v Piešťanech, tak konference Zakládání<br />
ve Vysokých Tatrách. V ČR se<br />
kolegové ze Slovenska pravidelně<br />
účastní kromě konference Městské<br />
inženýrství také Bienále technických<br />
památek.<br />
První bienále se konalo v roce 2001,<br />
a zatím poslední, šesté bienále<br />
bylo uskutečněno v loňském roce<br />
v Ostravě. Této akce se pravidelně<br />
zúčastňují i kolegové z Německa,<br />
Polska a Maďarska.<br />
■ S jakými zahraničními organizacemi<br />
ČKAIT uzavřela dále<br />
smlouvu o spolupráci?<br />
Prof. Pavlík: Je třeba zmínit, že tyto<br />
smlouvy představovaly až dovršení<br />
určitých postupných kontaktů. Mezinárodní<br />
spolupráce se však chronologicky<br />
odvíjela v jiném pořadí.<br />
Ing. Loutocký: Smlouva o spolupráci<br />
mezi ČKAIT, ČSSI a rakouskou<br />
Spolkovou komorou inženýrů a architektů-konzultantů<br />
byla podepsána<br />
v březnu roku 1995.<br />
Prof. Pavlík: V květnu roku 1997<br />
byla podepsána Smlouva o spolupráci<br />
mezi ČKAIT, ČSSI a Lotyšským,<br />
Litevským i Estonským<br />
svazem stavebních inženýrů. Kontakt<br />
začal v roce 1996, kdy ČKAIT<br />
a ČSSI, tehdy ještě se sídlem<br />
v Legerově ulici, navštívili zástupci<br />
Lotyšského svazu stavebních inženýrů<br />
a pozvali nás na návštěvu<br />
hlavního města Rigy.<br />
Cesty se zúčastnili také kolegové<br />
Ing. Václav Mach a Ing. Jiří<br />
Plíčka, CSc., který bohužel nedávno<br />
zemřel. Tehdy začal Ing. Jiří<br />
Plíčka, aktivně pracovat v oblasti<br />
zahraniční činnosti jako místopředseda<br />
ČKAIT pro zahraniční styky.<br />
V této funkci byl také přítomen<br />
při podpisu Smlouvy o spolupráci<br />
mezi ČKAIT, ČSSI a Americkou<br />
společností stavebních inženýrů<br />
(ASCE) v květnu roku 1997 ve<br />
Washingtonu.<br />
Ing. Rusek: Ing. Jiří Plíčka, který<br />
byl později zvolen také místopředsedou<br />
Evropské rady inženýrských<br />
komor, také velkou měrou přispěl<br />
k přijetí ČKAIT a ČSSI do evropských<br />
Inženýrských organizací<br />
ECCE a ECEC. Členy Evropské rady<br />
civilních inženýrů (European Council<br />
of Civil Engineers – ECCE) se staly<br />
na zasedání ECCE v červnu roku<br />
1997 v Paříži. Později byly přijaty<br />
také do Evropské rady inženýrských<br />
komor (European Council of Engineers<br />
Chambers – ECEC), jež byla<br />
založena v září roku 2003 ve Vídni.<br />
Prof. Pavlík: Přijetí do ECEC<br />
a ECCE bylo zvláště významné,<br />
a to nejen s ohledem na odbornou<br />
a společenskou prestiž, ale i pro<br />
postupné začleňování do Evropy.<br />
Ing. Loutocký: Cílem obou organizací,<br />
které mají řadu společných<br />
aktivit, je posílit vliv národních<br />
inženýrských komor a asociací<br />
stavebních inženýrů na harmonizaci<br />
zákonů, předpisů a norem, které<br />
se týkají výkonu činnosti autorizovaných<br />
osob. Jde také o systémy<br />
vzdělávání, celoživotní vzdělávání,<br />
uznávání kvalifikace a umožnění<br />
pracovní mobility autorizovaných<br />
inženýrů.<br />
Prof. Pavlík: Pokud si zpětně<br />
připomínáme historii postupného<br />
budování mezinárodních odborných<br />
vztahů z pohledu smluv o vzájemné<br />
spolupráci, je třeba uvést ještě dalšího<br />
významného partnera, a tím<br />
je Ruský svaz stavebních inženýrů<br />
v Moskvě. Za přítomnosti ministra<br />
stavebnictví 08/12<br />
61
▲ XIII. setkání představitelů inženýrských organizací zemí Visegrádské čtyřky<br />
v Liberci v roce 2005<br />
pro místní rozvoj prof. Ing. Jaromíra<br />
Císaře, CSc., byla v červnu<br />
roku 1999 podepsána trojstranná<br />
Dohoda o spolupráci mezi Komplexem<br />
perspektivního rozvoje města<br />
Moskvy, ČKAIT a ČSSI v budově<br />
Tančícího domu v Praze.<br />
Ing. Zídek: Základem spolupráce<br />
s Moskvou byl region Karlovy Vary,<br />
kontakt nám zprostředkoval konzul<br />
Ruské federativní republiky, stavební<br />
inženýr Ing. Michail Tulinov.<br />
Prof. Pavlík: Ano, aktivita v rámci<br />
regionů byla pro další zahraniční<br />
činnost velmi důležitá. Vznikaly<br />
přímé osobní kontakty, ze kterých<br />
se později odvíjely oficiální vztahy<br />
mezi inženýrskými organizacemi.<br />
Ing. Pater: OK ČKAIT Ostrava<br />
například představovala kontaktní<br />
místo v rámci spolupráce s polskými<br />
inženýry. Varšava byla velmi<br />
daleko, a první kontakty s Polskem<br />
tedy začaly přes Krakov. Tato spo-<br />
lupráce později vyústila v listopadu<br />
roku 2002 regionální příhraniční<br />
dohodou o spolupráci OK ČKAIT<br />
Ostrava s Krakovem, a o čtyři roky<br />
později, tedy v únoru 2006, s Katovicemi.<br />
Prvními oficiálními i neoficiálními<br />
kontakty s polskou stranou,<br />
účastí na sjezdech Svazu inženýrů<br />
a techniků a později na sjezdech<br />
Komory inženýrů, ať již v Řešově,<br />
v Chořově, Katovicích, Krakově<br />
či později ve Varšavě, zástupci<br />
OK Ostrava v orgánech ČKAIT výrazně<br />
přispěli k současné výborné<br />
úrovni vzájemných vztahů.<br />
Ing. Zídek: Pokud hovoříme o zahraniční<br />
spolupráci na úrovni regionů,<br />
neměli bychom zapomenout<br />
také na setkání tzv. Malé Visegrádské<br />
čtyřky, která spojuje dnes již<br />
šest oblastních kanceláří – Karlovy<br />
Vary, Krakov, Miskolc, Košice, předloni<br />
přibyla Ostrava a v loňském<br />
roce Trnava. Letošní setkání se<br />
bude konat v srpnu v Polsku – místem<br />
setkání jsou Sromowce Nižné<br />
na slovensko-polské hranici. Náplň<br />
se mírně odlišuje od setkávání Velké<br />
Visegrádské čtyřky. Oblasti mají<br />
poněkud jiné specifické problémy<br />
a potřeby než centrální instituce.<br />
Řekl bych, že po pracovní stránce<br />
jsou konstruktivnější setkání<br />
regionů, kde se přímo konkretizují<br />
jednotlivé akce na oblastech.<br />
■ Jak tedy na závěr hodnotíte<br />
význam této první etapy<br />
zakládání spolupráce mezi<br />
mezinárodními inženýrskými<br />
organizacemi?<br />
Prof. Pavlík: Od počátku jsme<br />
činnost Komory konfrontovali s děním<br />
ve světě. Zejména díky dění<br />
v regionech a osobním kontaktům<br />
se Komoře podařilo zařadit mezi<br />
evropské inženýrské organizace.<br />
Naše inženýrské organizace měly<br />
v rámci dané politické situace mnohem<br />
složitější situaci, než tomu bylo<br />
v západní Evropě. Bylo tedy logické,<br />
že se státy V4 sjednotily, aby tyto<br />
problémy společně řešily. V tomto<br />
směru je třeba zdůraznit zásadní roli<br />
Bavorské komory inženýrů, která<br />
nám díky profesorovi Klingovi pomohla<br />
se do Evropy začlenit a která<br />
nás v našem úsilí o mezinárodní<br />
spolupráci velmi podporovala.<br />
Ing. Loutocký: Položení základů<br />
pro Inženýrskou komoru na území<br />
ČR vycházelo z tradic první<br />
▼ Setkání Malé Visegrádské čtyřky oblastních kanceláří – Karlovy Vary, Krakov, Miskolc, Košice v roce 2005. Místem<br />
setkání byla Mariánská v Karlovarském kraji. Malá V4 spojuje dnes již šest oblastních kanceláří – předloni přibyla Ostrava<br />
a v loňském roce Trnava.<br />
republiky. Čtyřicetileté přetržení<br />
činnosti, pro nás téměř zničující,<br />
bylo překlenuto a Komora byla<br />
založena v takovém pojetí, které<br />
umožnilo velmi rychle se propojit<br />
na evropské komory, jež žádné<br />
přerušení svojí činnosti v tomto<br />
směru neměly.<br />
Je třeba akceptovat, že základ obnovy<br />
Komory byl položen v době,<br />
kdy ještě neexistovala, a to Svazem<br />
inženýrů ČSSI, respektive několika<br />
osvícenými lidmi, kteří byli v té<br />
době jeho členy. Byli to zejména<br />
pražští kolegové a kolegové z Hradce<br />
Králové, kteří formulovali zásadní<br />
myšlenky, a nastavili je tak, že bylo<br />
možno splynout se sousedními<br />
komorami.<br />
Ing. Pater: Inženýrské organizace<br />
ČKAIT a ČSSI si velmi dobře uvědomovaly<br />
důležitost mezinárodních<br />
kontaktů dlouho před vstupem<br />
do Evropské unie. Je důležité,<br />
aby v tomto trendu pokračovala<br />
i budoucí generace vedení ČKAIT<br />
a ČSSI jak na centrální úrovni, tak<br />
i v rámci příhraničních regiónů.<br />
Prof. Pavlík: Motto, které náš<br />
přítel, profesor Kling, často na<br />
konferencích uvádí, zní: Inženýři<br />
jsou stavitelé mostů mezi národy,<br />
a to nejen fyzických, ale i těch<br />
duševních.<br />
Ing. Schandl: V souvislosti s nastávajícím<br />
stoletým výročím vzniku inženýrských<br />
komor na území tehdejšího<br />
Rakousko-Uherska bych chtěl<br />
vzpomenout dokument z první mezinárodní<br />
Konference inženýrských<br />
komor, která se uskutečnila v roce<br />
1928 v Československé republice.<br />
Tento dokument je velice zajímavý<br />
ze dvou hledisek. Jednak byl vydán<br />
v němčině a v češtině a také je<br />
problematika, která se v něm řeší,<br />
z větší části platná dodnes. Na<br />
slavnostním zasedání v roce 2003<br />
v Linci, kde se oslavovalo 90. výročí<br />
vzniku rakouské Spolkové komory<br />
architektů a inženýrů-konzultantů,<br />
jsem měl tu čest tento dokument<br />
předložit. Zhruba přeloženo, zní<br />
takto: Rozšíření technických znalostí<br />
a jejich uvedení do praxe musí být<br />
volně šířeno a nesmí být omezováno<br />
státními hranicemi.<br />
Ing. Zídek: Rád bych na závěr ještě<br />
jednou citoval profesora Klinga:<br />
Inženýři byli předvojem spolupráce<br />
mezi národy. Byli první, kteří pochopili<br />
smysl této spolupráce. ■<br />
62 stavebnictví 08/12
svět stavbařů<br />
text prof. Ing. Václav Havlíček, CSc. | foto Tomáš Malý<br />
Memorandum Vědecké rady<br />
Národního technického muzea<br />
2. července bylo Petru Nečasovi, předsedovi Rady<br />
pro výzkum, vývoj a inovace, na Úřad vlády ČR<br />
zasláno Memorandum Vědecké rady Národního<br />
technického muzea v Praze. Týká se druhé fáze<br />
hodnocení výzkumných organizací pro financování<br />
jejich dlouhodobého rozvoje, konkrétně zařazení<br />
Národního technického muzea.<br />
Vážený pane předsedo,<br />
Vědecká rada Národního technického<br />
muzea se cítí povinna vyjádřit<br />
se k aktuální absenci Národního<br />
technického muzea v seznamu<br />
výzkumných organizací zařazených<br />
do druhé fáze posouzení<br />
finanční podpory dlouhodobého<br />
koncepčního rozvoje.<br />
Národní technické muzeum je<br />
státní příspěvkovou organizací,<br />
která má vědeckou a výzkumnou<br />
činnost přímo zakotvenou ve své<br />
zřizovací listině. Výzkum a vývoj<br />
je podstatným předpokladem<br />
činnosti Národního technického<br />
muzea, neboť kromě vlastní výzkumné<br />
činnosti dané zaměřením<br />
a koncepcí muzea tvoří badatelská<br />
a vědecká činnost nutnou platformu<br />
podporující odborné zázemí<br />
sbírek a expozic.<br />
Vědecký výzkum se v Národním<br />
technickém muzeu opírá i o sbírky<br />
unikátní v mnoha aspektech, shromaždované<br />
díky systematické<br />
práci několika generací muzejníků.<br />
V NTM tak v uplynulých letech vykrystalizovalo<br />
několik odborných<br />
pracovišť, jež se stala vůdčími ve<br />
svém oboru historického bádání.<br />
Organizace disponuje odpovídajícím<br />
vědecko-výzkumným<br />
zázemím. Vznik Archivu dějin<br />
techniky a průmyslu se datuje<br />
do třicátých let dvacátého století<br />
a disponuje v současnosti vedle<br />
rozsáhlého archivního materiálu,<br />
postihujícího plošně řadu technických<br />
a vědních oborů, i akreditaci<br />
specializovaného archivu s celorepublikovou<br />
působností. Počátky<br />
Archivu české architektonické<br />
tvorby (nyní Archiv stavitelství<br />
a architektury NTM) spadají do<br />
čtyřicátých let dvacátého století.<br />
Národní technické muzeum<br />
disponuje i rozsáhlou odbornou<br />
knihovnou se zaměřením na<br />
historii vědních a aplikovaných<br />
technických disciplín. Oba archivy<br />
i knihovna jsou vyžívány nejen<br />
vědeckými pracovníky Národního<br />
technického muzea, ale i širokou<br />
odbornou veřejností a jejich úloha<br />
je v tomto aspektu v tuzemsku<br />
nezastupitelná.<br />
▼ Expozice stavitelství a architektury v NTM, ilustrační foto<br />
Národní technické muzeum je<br />
organizací, která na rozdíl od<br />
výzkumných ústavů nemá základní<br />
a aplikovaný výzkum jako<br />
svůj jediný předmět činnosti, ale<br />
vědecké a badatelské zázemí<br />
je naprostou nutností úspěšné<br />
práce organizace v současnosti<br />
i v budoucnosti. Přihlédnuto<br />
musí být i k tomu, že v oblasti<br />
dějin aplikovaných vědeckých,<br />
a zejména technických oborů,<br />
je Národní technické muzeum<br />
takměř výlučným vědeckým<br />
pracovištěm, které se snaží v kooperaci<br />
s výrobní sférou mapovat<br />
nejen historii, ale i současnost<br />
technických i vědeckých odborů.<br />
Bez podpory vědecké činnosti<br />
není NTM schopné plnit odpovídající<br />
měrou své poslání ve směru<br />
k odborné i laické veřejnosti.<br />
Národní technické muzeum je<br />
zapsáno jako znalecký ústav<br />
v evidenci Ministerstva spravedlnosti<br />
pro obory znalecké<br />
činnosti, jakými jsou např. historické<br />
přístroje z oboru exaktních<br />
věd, dějin techniky, průmyslu<br />
a socialistické industrializace,<br />
historie hornictví, metalurgie,<br />
strojírenství, spotřebního průmyslu,<br />
dopravy (pozemní, železniční,<br />
vodní a letecké), elektrotechniky,<br />
historie sdělovací techniky, stavitelství,<br />
architektury a historické<br />
technické literatury.<br />
Národní technické muzeum v Praze<br />
je tedy výzkumnou organizací<br />
s dlouholetou tradicí výzkumu,<br />
zejména na poli dějin vědy a techniky,<br />
architektury a stavitelství.<br />
Po formální stránce Národní technické<br />
muzeum splnilo všechna<br />
kritéria nutná pro jeho zařazení do<br />
tohoto seznamu. Stejně tak naplňuje<br />
všechna kritéria posouzení<br />
odborné úrovně uchazeče: vykonává<br />
činnost ve výzkumu, vývoji<br />
a inovacích (VaVaI) nepřetržitě,<br />
poskytuje aplikované výsledky<br />
VaVaI zájemcům za stejných<br />
podmínek a naplňuje předpoklad<br />
dlouhodobého rozvoje výzkumné<br />
organizace a její činnosti ve<br />
VaVaI. Své výsledky zařazuje do<br />
Informačního systému IS VaVaI<br />
a celkovou bodovou hodnotu<br />
dosažených výsledků překračuje<br />
požadované kritérium 1500 bodů.<br />
Vzhledem k těmto ověřitelným<br />
faktům a také vzhledem k nesporně<br />
zavazující historické tradici<br />
podpory výzkumu v Národním<br />
technickém muzeu Vědecká rada<br />
Národního technického muzea<br />
věří, že Rada pro výzkum, vývoj<br />
a inovace přehodnotí absenci Národního<br />
muzea v prezentovaném<br />
seznamu výzkumných organizací<br />
pro druhou fázi hodnocení.<br />
S pozdravem<br />
prof. Ing. Václav Havlíček, CSc.,<br />
rektor ČVUT, předseda Vědecké<br />
rady Národního technického<br />
muzea. ■<br />
Poznámka redakce: K memorandu<br />
je připojena příloha se<br />
všemi jmény členů Vědecké rady<br />
NTM a jejich originálními podpisy<br />
(seznam dvaceti pěti osobností<br />
současné české vědy, techniky<br />
a průmyslu a čtyř osobností<br />
z oblasti vědy a výzkumu NTM<br />
lze nalézt na webových stránkách<br />
www.ntm.cz). Dodáváme, že ve<br />
Vědecké radě NTM zastupuje<br />
ČKAIT Ing. Pavel Křeček a ČSSI<br />
Ing. Svatopluk Zídek.<br />
Čtenáře časopisu Stavebnictví<br />
rádi informujeme o skutečnosti,<br />
že předchozí Memorandum Vědecké<br />
rady NTM, se kterým byli<br />
rovněž seznámeni, zřejmě důrazně<br />
podpořilo snahy vedení NTM.<br />
Z objektů Železničního muzea na<br />
území Masarykova nádraží, které<br />
jsou ve vlastnictví NTM, byla po<br />
sedmileté snaze sejmuta stavební<br />
uzávěra, a bude tudíž možné<br />
zahájit projektové a následně<br />
i stavební práce. Vedení NTM<br />
tímto blahopřejeme.<br />
stavebnictví 08/12<br />
63
svět stavbařů<br />
15. září 2012: Den památek<br />
techniky a průmyslového dědictví<br />
▲ Ilustrační foto<br />
Pod názvem Industriální stopy –<br />
Den památek techniky a průmyslového<br />
dědictví – se v letošním<br />
Každoroční žebříček nejúspěšnějších<br />
stavebních podniků TOP STAV 100<br />
a žebříček nejvýznamnějších středně<br />
velkých stavebních firem MID-<br />
-TOP STAV působících na českém<br />
stavebním trhu je důležitou informací<br />
pro domácí i zahraniční investory.<br />
TOP STAV zahrnuje přibližně<br />
70 stavebních podniků a 30 podniků<br />
výroby stavebních hmot.<br />
MID-TOP STAV reprezentuje středně<br />
velké podniky (s obratem cca<br />
50–250 mil. Kč), které tvoří s velkými<br />
stavebními firmami nezastupitelnou<br />
součást stavebního trhu.<br />
Oba žebříčky mají příznivý ohlas<br />
u odborné i laické veřejnosti, tím<br />
spíš v současném období dlouhodobé<br />
recese ve stavebnictví.<br />
ÚRS PRAHA, a.s., spolu se svými<br />
partnery, Svazem podnikatelů ve<br />
stavebnictví v ČR a mediálním partnerem,<br />
redakcí časopisu Stavebnictví,<br />
proto opět letos poskytne těmto<br />
roce uskuteční poprvé akce,<br />
která si klade za cíl propagovat<br />
tuzemské technické dědictví<br />
v širokém spektru a po celém<br />
území ČR. V rámci zářijových<br />
Dnů evropského dědictví (EHD)<br />
se otevře pro veřejnost nejen<br />
celá řada drobných technických<br />
památek, ale i některé velké<br />
průmyslové areály. Akce navazuje<br />
na první propojení EHD<br />
s aktivitami Industriálních stop,<br />
které se k propagaci technického<br />
dědictví hlásí od roku 2001.<br />
Záměr organizovat pravidelně<br />
podobnou každoroční akci se<br />
připravuje již několik let. Vychází<br />
ze zkušeností a kontaktů<br />
organizátorů dosavadních šesti<br />
bienále Industriální stopy – Výzkumného<br />
centra průmyslového<br />
dědictví VCPD FA ČVUT, Kolegia<br />
pro technické památky ČKAIT<br />
TOP STAV 100<br />
a MID-TOP STAV 2011<br />
společnostem publicitu v odborném<br />
tisku a zveřejní výsledky těchto stavebních<br />
firem za rok 2011.<br />
Výsledky již jedenáctého ročníku<br />
MID-TOP STAV a patnáctého<br />
ročníku TOP STAV 100 budou<br />
tradičně zveřejněny v časopise<br />
Stavebnictví, ale i v dalších médiích<br />
a na webových stránkách. Výsledky<br />
ankety TOP STAV 100 budou<br />
poskytnuty organizacím FIEC<br />
a EUROCOSTRUCT.<br />
Prvních deset firem žebříčku<br />
MID-TOP STAV pak bude na společném<br />
setkání oceněno představiteli<br />
Svazu podnikatelů ve stavebnictví<br />
v ČR a dalšími partnery soutěže.<br />
Termín závěrky letošního ročníku<br />
TOP STAV 100 i MID-TOP STAV<br />
je 24. září 2012. Podrobné informace<br />
včetně podmínek účasti lze<br />
získat na adrese: ÚRS PRAHA, a.s.,<br />
Ing. Zdeněk Kunc, CSc., Pražská 18,<br />
102 00 Praha 10. ■<br />
Přes původně mírně optimistická<br />
očekávání bude rok 2012 již<br />
sedmým rokem poklesu maďarského<br />
stavebnictví. Klesají tržby,<br />
počet zakázek i vytížení kapacit<br />
stavebních firem. Vyplývá to<br />
z výsledků nejnovější Kvalitativní<br />
studie maďarského stavebnictví<br />
2012, kterou každoročně vydává<br />
společnost CEEC Research<br />
specializující se na analýzy ve<br />
stavebnictví ve spolupráci s poradenskou<br />
společností KPMG<br />
Česká republika.<br />
Minulý rok pokleslo maďarské stavebnictví<br />
o 7,7 %. Český trh se podobá<br />
maďarskému (odhad poklesu<br />
o 7,5 %), polský by měl klesnout<br />
o 6,8 %, slovenský o 3,9 %.<br />
Největším problémem je pro<br />
středoevropské stavbaře byrokracie,<br />
tj. legislativní požadavky<br />
na stavební společnosti a nesystematické<br />
a rozhodování státu<br />
znemožňující firmám dlouhodobé<br />
plánování. Druhým omezujícím<br />
a ČSSI, Národního památkového<br />
ústavu NPÚ ve spolupráci<br />
se Sdružením historických sídel<br />
Čech, Moravy a Slezska, organizátorem<br />
Dnů evropského<br />
dědictví.<br />
Z již přihlášených akcí je místem,<br />
které stojí za to navštívit, Dolní<br />
oblasti Vítkovice spojená s prohlídkou<br />
vysoké pece a alternativním<br />
programem na Dole Hlubina<br />
v Ostravě. V jižních Čechách<br />
návštěvníky přivítají Jindřichohradecké<br />
místní dráhy, stejně<br />
jako ve Zbýšově nebo v Kutné<br />
Hoře. Otevřen bude i Plzeňský<br />
Prazdroj a Černokostelecký pivovar.<br />
Také mlýny, např. Janatův<br />
vodní mlýn nebo větrný mlýn<br />
v Partutovicích, otevřou své<br />
brány.<br />
Ti, kdo se z řad vlastníků, správců,<br />
sdružení, neziskových organizací,<br />
umělců a přátel technického<br />
a industriálního dědictví<br />
připojí ke Dni památek techniky<br />
a průmyslového dědictví<br />
a vlastní akcí a iniciativou umožní<br />
návštěvu jindy nepřístupné<br />
památky, oživí pozapomenutá<br />
historická výrobní místa a připomenou<br />
zašlou slávu průmyslové<br />
minulosti. Pomohou tím ohroženým<br />
stavbám a upozorní na<br />
jejich nové využití.<br />
Stavby a akce budou prezentovány<br />
podrobně na portále<br />
www.industrialnistopy.cz<br />
a také na stránkách VCPD FA<br />
ČVUT, Národního památkového<br />
ústavu a ČKAIT. ■<br />
Autorka:<br />
Ing. arch. Eva Dvořáková,<br />
NPÚ, ÚP Praha, Kolegium pro<br />
technické památky ČKAIT & ČSSI<br />
Středoevropský stavební trh poklesne:<br />
Maďarsko není výjimkou<br />
faktorem je nedostatek financí,<br />
třetím malá poptávka ze soukromých<br />
i veřejných zdrojů.<br />
Letos klesl podíl firem, které<br />
přijímají zakázky s nulovou či<br />
zápornou marží, neboť si to už<br />
nemohou dovolit. V Maďarsku<br />
k takovému kroku přistupuje<br />
31 % firem (oproti 41 % v červnu<br />
2011), v ČR 30 %, v Polsku 34 %<br />
a na Slovensku 28 %. „Společnosti<br />
si uvědomily neudržitelnost<br />
takovéhoto chování – udržet společnost<br />
při životě nošením peněz<br />
na stavbu dlouhodobě nelze,“<br />
vysvětluje Jiří Vacek, ředitel CEEC<br />
Research.<br />
Aktuální informace o českém<br />
trhu budou zveřejněny v Kvartální<br />
analýze českého stavebnictví<br />
3Q/2012 na Setkání lídrů českého<br />
stavebnictví 23. srpna 2012<br />
v Praze.<br />
Celá studie o maďarském stavebnictví<br />
je k dispozici na stránkach<br />
www.ceec.eu. ■<br />
64 stavebnictví 08/12
eakce, komentáře<br />
Reakce firmy VELUX na komentáře<br />
uvedené v časopise Stavebnictví 05/12<br />
Na základě zveřejnění jednostranného názoru<br />
Ing. Jiřího Šály, CSc., a Ing. Václava Macha na<br />
změnu tepelně technické normy ČSN 73 0540-2<br />
ve Stavebnictví č. 05/12 považujeme za důležité<br />
uvést publikované informace na pravou<br />
míru a doplnit uvedená nepřesná tvrzení.<br />
Norma Tepelná ochrana budov<br />
– Část 2: Požadavky ČSN<br />
2-730540, přesněji řečeno požadavek<br />
na nejnižší vnitřní povrchovou<br />
teplotu výplní otvorů,<br />
byl shledán v rozporu s evropským<br />
právem a se směrnicí<br />
Rady 89/106/EHS o sbližování<br />
právních a správních předpisů<br />
členských států týkajících se<br />
stavebních výrobků. Rozpor<br />
tohoto normového požadavku<br />
s evropskou směrnicí a nutnost<br />
jeho změny byly potvrzeny<br />
Ministerstvem průmyslu<br />
a obchodu ČR a Úřadem pro<br />
technickou normalizaci, metrologii<br />
a státní zkušebnictví,<br />
které za normu zodpovídají.<br />
Důvodem pro nutnou změnu<br />
normy byla skutečnost, že původní<br />
znění normy z roku 2007<br />
stanovilo na okna dodatečné<br />
inzerce<br />
požadavky nad rámec harmonizované<br />
normy pro okna<br />
ČSN EN 14351-1+A1/2011.<br />
Evropská legislativa však členským<br />
státům ukládá, že nesmí<br />
v žádném případě klást na<br />
stavební výrobky, jež jsou<br />
opatřeny označením CE, žádný<br />
dodatečný požadavek na<br />
národní, regionální nebo místní<br />
úrovni, který by bránil volnému<br />
pohybu a používání stavebních<br />
výrobků s označením CE. To<br />
se týká zejména dodatečných<br />
požadavků na jinou charakteristiku,<br />
než jsou charakteristiky<br />
již obsažené v harmonizované<br />
technické specifikaci. Nutno<br />
poznamenat, že právě požadavek<br />
na nejnižší vnitřní povrchovou<br />
teplotu výplní otvorů<br />
je takovým dodatečným požadavkem.<br />
Na tento jednoznačný<br />
rozpor rovněž upozorňovala<br />
jiná technicko-normalizační<br />
komise TNK 60 – Otvorové<br />
výplně a lehké obvodové pláště,<br />
která navrhovala, aby požadavek<br />
měl jen doporučující<br />
charakter.<br />
Bez ohledu na uvedený právní<br />
rozpor je nutné si uvědomit<br />
také přímý vliv extrémní<br />
úrovně požadavku na vnitřní<br />
povrchovou teplotu na hospodárnost<br />
a ekonomický aspekt<br />
výplní otvorů a staveb. Neefektivně<br />
stanovené normové<br />
požadavky na stavební<br />
výrobky mohou zbytečně<br />
navyšovat jejich cenu a následně<br />
omezovat a zdražovat<br />
výstavbu. Okolní členské<br />
státy EU jako Rakousko nebo<br />
Německo nemají v souladu<br />
s platnou evropskou legislativou<br />
požadavek na povrchové<br />
teploty výplní otvorů povinný<br />
a navíc doporučené hodnoty<br />
jsou počítány pro daleko mírnější<br />
venkovní teploty, než<br />
je tomu v České republice.<br />
Efektivnější požadavky na<br />
povrchové teploty výplní otvorů<br />
stanovilo např. i hornaté<br />
Švýcarsko, které není členskou<br />
zemí EU. Praktickým<br />
důsledkem toho je, že okna<br />
splňující normový požadavek<br />
ve švýcarském Davosu (1590<br />
m n.m.) nesplňují informativní<br />
normový požadavek v Praze<br />
(181 m n.m.).<br />
Jedním z hlavních smyslů<br />
evropských harmonizovaných<br />
norem pro stavební výrobky je<br />
definovat základní požadavky<br />
na stavby a stavební výrobky<br />
takovým způsobem, aby při<br />
jejich použití ve stavbách<br />
byly zajištěny bezpečnost<br />
staveb, ochrana zdraví uživatelů,<br />
úspory energie a ochrana<br />
veřejného zájmu. Tyto harmonizované<br />
vlastnosti výrobků<br />
je každý výrobce povinen měřit,<br />
transparentně prokazovat<br />
a bezplatně poskytovat jak<br />
projektantům, tak spotřebitelům.<br />
Požadavky harmonizovaných<br />
norem tak plně zajišťují<br />
ochranu uživatele. ■<br />
Autor:<br />
RNDr. David Brož, CSc.,<br />
generální ředitel,<br />
VELUX Česká republika, s.r.o.<br />
KONFERENCE ŘEDITELŮ<br />
PROJEKTOVÝCH A INŽENÝRINGOVÝCH<br />
SPOLEČNOSTÍ 2012<br />
4. září 2012, Praha<br />
více na: www.studieStavebnictvi.cz<br />
stavebnictví 08/12<br />
65
stavba roku<br />
text Ing. Martin Mandík | grafické podklady archiv OHK Litomeřice a autora<br />
Soutěž Stavba Ústeckého kraje 2011<br />
V letošním roce proběhl již 5. ročník krajské<br />
soutěže Stavba roku. Stavbou Ústeckého<br />
kraje 2011 se stal Domov důchodců v areálu<br />
seniorů – Litoměřice. Druhou cenu získal Zimní<br />
stadion Chomutov, třetí cena byla udělena<br />
Lanové dráze na Větruši. Čestným uznáním<br />
byla oceněna Regenerace Křinického náměstí<br />
v Krásné Lípě.<br />
Soutěž tradičně vyhlašovala OHK<br />
Litoměřice, zastoupená ředitelkou<br />
Mgr. Alenou Kaiserovou. Generálním<br />
partnerem byla společnost<br />
Lafarge Cement a.s., zastoupená<br />
ředitelem Ing. Ivanem Marešem,<br />
nově se stala hlavním partnerem<br />
společnost Swietelsky stavební<br />
s.r.o., závod Dopravní stavby západ,<br />
zastoupená ředitelem Reném<br />
Procházkou. Dalším partnerem<br />
byla Equa bank a.s., pobočka<br />
Litoměřice. Záštitu nad soutěží<br />
převzala hejtmanka Ústeckého kraje<br />
Jana Vaňhová. Odborným garantem<br />
a spolupořadatelem se stala<br />
OK ČKAIT Ústí nad Labem, zastoupená<br />
předsedou Ing. Martinem<br />
Mandíkem, a SPS v ČR – Sdružení<br />
stavebních firem Ústeckého kraje,<br />
zastoupené oblastním manažerem<br />
Jaroslavem Tvrzským.<br />
▼ Domov důchodců v areálu seniorů – Litoměřice<br />
Porota soutěže zasedala 30. května<br />
2012 ve složení prof. Ing. Miroslav<br />
Pavlík, CSc.,Ing. Martin<br />
Mandík, Mgr. Zbyněk Pěnka,<br />
Ing. Josef Ouvín a Ing. Jan Ganaj.<br />
Do užšího výběru postoupilo šest<br />
staveb.<br />
Výsledky soutěže byly slavnostně<br />
vyhlášeny 19. června 2012 v reprezentačních<br />
prostorách nově<br />
zrekonstruovaného Starého hradu<br />
v Litoměřicích.<br />
Význam této události potvrdila<br />
účast významných hostů – ministra<br />
obrany a senátora za Litoměřicko<br />
Alexanda Vondry; ředitele<br />
společnosti Lafarge Cement, a.s.,<br />
Ing. Ivana Mareše; ředitele závodu<br />
Louny – společnosti Swietelsky<br />
stavební s.r.o. Reného Procházky;<br />
předsedy ČKAIT Ing. Pavla Křečka;<br />
prof. Ing. Miroslava Pavlíka,<br />
CSc., prorektora ČVUT a předsedy<br />
poroty; předsedy OHK Litoměřice<br />
Mgr. Zbyňka Pěnky a další.<br />
Soutěž se koná v sudých letech<br />
od roku 2000. Vzhledem k tomu,<br />
že z důvodu nevyjasněných kompetencí<br />
se v roce 2010 nekonala,<br />
letošní ročník se týkal staveb<br />
uvedených do užívání za období<br />
leden 2008 až prosinec 2010.<br />
Výsledky<br />
■ 1. cena a titul Stavba Ústeckého<br />
kraje 2011<br />
Domov důchodců v areálu seniorů –<br />
Litoměřice<br />
Přihlašující: ARCHATELIÉR<br />
2000, a.s.<br />
Domov důchodců je podle rozhodnutí<br />
investora umístěn do bývalého<br />
areálu městské porodnice<br />
v prostoru Dómského pahorku.<br />
Porota vysoce ocenila celkovou<br />
urbanistickou a architektonickou<br />
koncepci, která velice citlivě<br />
reaguje na podmínky zástavby<br />
lokality v městské památkové<br />
rezervaci. Současně architekt<br />
a jeho tým akceptovali potřebu<br />
vyváženosti. Nastává tak potřebný<br />
kontakt uživatelů se životem<br />
bezprostředního okolí intravilánu<br />
města. Propojuje se s intimitou<br />
podmíněnou dokonalým funkčním<br />
řešením skladby domů zkvalitňujícím<br />
život v seniorském věku.<br />
Porotu bezprostředně zaujalo<br />
architektonické řešení tvarosloví<br />
budov i barevné řešení, které se<br />
jednoznačně hlásí k historickému<br />
odkazu a výrazovým prostředkům<br />
tohoto regionu, s patřičnou pokorou<br />
k místní tradici. V základním<br />
koncepčním principu se na páteřní<br />
komunikaci napojují jednolůžkové<br />
a dvoulůžkové pokoje s plnohodnotným<br />
hygienickým zázemím<br />
a nadstandardním interiérovým<br />
vybavením. Současně porota<br />
svým rozhodnutím ohodnotila<br />
také zdařilou volbu konstrukčního<br />
řešení, které umožnilo uplatnit<br />
stávající technologickou úroveň<br />
českého stavebnictví. Příkladem<br />
může být realizace části budovy,<br />
která je pro nezasvěceného pozorovatele<br />
utajena, což je například<br />
zvolený systém založení stavby.<br />
Ocenění patří i velmi dobré úrovni<br />
řemeslného zpracování detailů.<br />
Dalším pozitivem je odpovídající<br />
a požadované snížení provozní<br />
energetické náročnosti, které bylo<br />
součástí zadání.<br />
Porota svým verdiktem potvrdila<br />
také schopnost investora dosáhnout<br />
požadovaných standardů EU<br />
v rámci zlepšení pečovatelských,<br />
rehabilitačních, zdravotnických<br />
a dalších služeb pro pohodlí občanů.<br />
■ Čestné uznání<br />
Regenerace Křinického náměstí<br />
v Krásné Lípě<br />
Přihlašující: SaM silnice a mosty<br />
Děčín a.s.<br />
Jedním z nejvíce sledovaných<br />
a obyvateli vnímaných veřejných<br />
programů a projektů jsou investice<br />
do veřejných prostor. Právě<br />
z těchto důvodů zaujala porotu<br />
vydařená regenerace náměstí<br />
v Krásné Lípě. Původní plocha<br />
náměstí, rozdělená dopravním<br />
řešením, využívá kombinaci žulových<br />
a betonových materiálů.<br />
Celkový příznivý dojem spoluvytvářejí<br />
předsazená schodiště<br />
66 stavebnictví 08/12
▲ Zimní stadion Chomutov<br />
a imitace toku původní říčky,<br />
vytvořená v dlažbě včetně původního<br />
mostku a sochařského<br />
výtvarného díla. Porota rovněž<br />
ocenila městský mobiliář, který<br />
barevně kontrastuje s barvou<br />
dlažeb. Realizaci velmi vhodně<br />
doplňuje osvětlení, jež respektuje<br />
půdorysný tvar náměstí.<br />
Svým rozhodnutím porota vyjádřila<br />
podporu tvorbě, která je založena<br />
na funkčnosti všech detailů,<br />
snaze investora zaměřené na<br />
pohodlí uživatelů, ale především<br />
se vrací ke kvalitě řemeslného<br />
zpracování celé investiční akce.<br />
■ 2. cena<br />
Zimní stadion Chomutov<br />
Přihlašující: Statutární město<br />
Chomutov<br />
Zimní stadion tvoří v rámci dlouhodobé<br />
koncepce Integrovaného<br />
plánu rozvoje města součást<br />
komplexní revitalizace bývalého<br />
areálu kasáren. Současné požadavky<br />
na sportovní arény vyžadují<br />
multifunkční vnitřní uspořádání<br />
s odpovídající diváckou kapacitou,<br />
což kultivovaná budova v blízkosti<br />
Kamencového jezera splňuje.<br />
Navíc se stává podnětem pro<br />
naplnění dalších plánovaných<br />
investičních akcí v podobě výstavby<br />
fotbalového a atletického<br />
stadionu i navazujícího kulturně-<br />
-společenského centra s odpovídající<br />
kapacitou parkovacích stání.<br />
Celková architektonická, zdánlivě<br />
jednoduchá koncepce modulů<br />
řešených na vysoké technické<br />
úrovni graduje v podobě výrazného<br />
tvarového a konstrukčního<br />
pojetí arény. Porota ocenila i estetické<br />
ztvárnění jednotlivých částí,<br />
které respektuje minimalistické<br />
pojetí autora návrhu, ale umožňuje<br />
i expresivně členitou strukturu<br />
oddělující vnější prostor areálu od<br />
vnitřního prostoru vlastní haly. Na<br />
ocenění se podepisuje i koncept<br />
statického řešení v podobě oblouku<br />
se zavěšenými příhradovými<br />
vazníky, což umožnilo maximální<br />
snížení jejich výšky a ve svém<br />
důsledku navýšení střední světlé<br />
výšky v prostoru alternativního<br />
využití arény. Dále porotu zaujala<br />
důsledná snaha uspořit energii při<br />
provozu budovy nejen v podobě<br />
minimalizace objemu vytápěného<br />
prostoru, ale i dalších opatření<br />
v oblasti techniky prostředí staveb<br />
umožňujících multifunkční využití<br />
objektu. Jedná se o systém<br />
regulace a zpětného využívání<br />
odpadového tepla pomocí systému<br />
tepelných čerpadel v úrovni<br />
nízkopotencionálního využívání<br />
tepla. Statutární město Chomutov<br />
jako investor tak získává pro své<br />
obyvatele první část ambiciózního<br />
projektu rekreačního centra v sousedství<br />
jedinečné přírodní lokality.<br />
▲ Regenerace Křinického náměstí v Krásné Lípě – pískovcové sochy<br />
▲ Lanová dráha na Větruši, Ústí nad Labem<br />
■ 3. cena<br />
Lanová dráha na Větruši<br />
Přihlašující: Viamont DSP a.s.<br />
Využití možného dopravního propojení<br />
mezi obchodním centrem<br />
a prostorem výletního zámečku<br />
Větruše v Ústí nad Labem<br />
provokovalo odbornou i laickou<br />
veřejnost dlouhou dobu. Původní<br />
pěší cesta ze středu města podél<br />
meandru řeky Bíliny byla obtížně<br />
prostupná. Porota proto ocenila<br />
progresivní počin investora v podobě<br />
nového propojení vzduchem.<br />
Obnovila se tak původní<br />
historická stopa pěšího spojení<br />
a z toho vyplývající logické navýšení<br />
návštěvnického potenciálu<br />
zmíněné oblasti.<br />
Dalším pozitivním faktorem při<br />
rozhodování tohoto investičního<br />
počinu byla zásada bezbariérového<br />
řešení, které umožňuje přepravu<br />
osob se sníženou schopností<br />
pohybu a orientace, dětí i cestujících<br />
s jízdními koly. Na spodní<br />
stanici, v minulosti již stavebně<br />
připravenou, navazuje vybudování<br />
horní stanice, dislokované<br />
do blízkosti zámečku Větruše.<br />
Architektonické a konstrukční řešení<br />
stanice vychází z požadavku<br />
přímé vazby na původní budovu<br />
včetně přístavby v podobě rozšíření<br />
její hotelové části. Využívá<br />
soudobých výrazových prostředků<br />
celoplošného izolačního prosklení<br />
i progresivních stavebních<br />
technologií nosné konstrukce<br />
s ohledem na kritérium trvanlivosti<br />
a jednoduché údržby.<br />
Ve svém hodnocení porota také<br />
vysoce ocenila vlastní technologii<br />
lanové dráhy dodanou zahraničním<br />
výrobcem. Dvoustopá<br />
kabinková dráha s kyvadlovým<br />
provozem svými konstrukčními<br />
parametry odpovídá všem provozním<br />
a bezpečnostním požadavkům<br />
na úrovni standardů EU.<br />
Součástí slavnostního odpoledne<br />
bylo dále předání Ceny ČKAIT<br />
Ústeckého kraje projektantovi<br />
a stavbyvedoucímu úspěšných<br />
staveb. Ceny ČKAIT předávali<br />
předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček<br />
a předseda OK ČKAIT Ústí<br />
nad Labem Ing. Martin Mandík.<br />
Cenu ČKAIT Ústeckého kraje<br />
2011 pro projektanta obdržel<br />
Ing. Vladimír Janata, CSc., za<br />
projekt originálního statického<br />
řešení předpjaté ocelové konstrukce<br />
zastřešení víceúčelové<br />
haly v Chomutově. Cenu ČKAIT<br />
Ústeckého kraje 2011 pro stavbyvedoucího<br />
obdržel Martin Kománek<br />
ze společnosti Viamont<br />
DSP a.s. za vedení stavby Lanové<br />
dráhy na Větruši v Ústí nad Labem<br />
a náročnou koordinační činnost<br />
mezi množstvím dodavatelů v náročných<br />
podmínkách.<br />
Po skončení slavnostní části byli<br />
účastníci pozváni k diskuzi týkající<br />
se přípravy dalšího ročníku<br />
soutěže. Netradičně se totiž<br />
předpokládá její konání v roce<br />
2013 tak, aby do ní byly zahrnuty<br />
stavby realizované v letech 2011<br />
a 2012. ■<br />
Informace: Ing. Martin Mandík,<br />
předseda OK ČKAIT Ústí nad Labem<br />
stavebnictví 08/12<br />
67
stavba roku<br />
text Ing. Anna Vlášková | foto archiv autorky<br />
Dny stavitelství a architektury<br />
Karlovarského kraje 2012<br />
Jako jedna z hlavních akcí Dnů stavitelství<br />
a architektury Karlovarského kraje 2012 se<br />
uskutečnil již 12. ročník soutěže a přehlídky<br />
Stavby Karlovarského kraje.<br />
Po zkušenostech z předešlých<br />
ročníků byla soutěž a přehlídka opět<br />
rozdělena na dvě části – realizace<br />
a projekty. Přihlášené stavby posuzovala<br />
odborná porota i laická veřejnost,<br />
která hlasovala na internetu.<br />
Nejlepší stavby a projekty byly<br />
vyhlášeny na slavnostním večeru<br />
v Městském divadle v Karlových<br />
Varech dne 7. června 2012.<br />
▲ Ing. František Linda<br />
▼ Interaktivní galerie Becherova vila, Karlovy Vary<br />
Stavby Karlovarského<br />
kraje 2012<br />
■ Hodnocení odborné poroty<br />
Stavby<br />
1. místo: Využití Paláce princů<br />
pro Městskou knihovnu v Ostrově<br />
Investor: Město Ostrov<br />
Architektonický návrh: JURICA a.s.<br />
Projektant: JURICA a.s.<br />
Zhotovitel: TIMA, spol. s r.o. –<br />
obchodně výrobní služby<br />
2. místo: Interaktivní galerie<br />
Becherova vila, Karlovy Vary<br />
Investor: Karlovarský kraj<br />
Architektonický návrh: Ing. arch.<br />
Miloslav Bokota, Ing. arch. Michal<br />
Karas<br />
Projektant: Ing. arch. Miloslav<br />
Bokota<br />
Zhotovitel: THERMIA-BAU a.s.<br />
Technický dozor: INVESTON s.r.o.<br />
3. místo: Revitalizace centra<br />
vzdělávání ISŠTE Sokolov<br />
Investor: Karlovarský kraj<br />
Architektonický návrh: Milan Koucký<br />
s.r.o.<br />
Projektant: RECONSTRUCTION<br />
s.r.o.<br />
Zhotovitel: SYNER, s.r.o., Algon,<br />
a.s., ISSO – Inženýrské stavby<br />
Sokolov, s.r.o.<br />
Technický dozor: INVESTON s.r.o.<br />
Čestné uznání: za Významný<br />
společenský přínos v regionu<br />
Kulturní centrum Svoboda<br />
v Chebu<br />
Investor: Město Cheb<br />
Architektonický návrh: Adam Rujbr<br />
Architects s.r.o.<br />
Projektant: Adam Rujbr Architects<br />
s.r.o.<br />
Zhotovitel: Algon, a.s., Metrostav a.s.<br />
Technický dozor: INVESTON s.r.o.<br />
Čestné uznání: za Podporu školství<br />
a vzdělanosti<br />
Centrum technického vzdělávání<br />
Ostrov<br />
Investor: Střední průmyslová škola<br />
Ostrov, Karlovarský kraj<br />
Architektonický návrh: A69 – architekti<br />
s.r.o.<br />
Projektant: RECONSTRUCTION s.r.o<br />
Zhotovitel: Sdružení CTV Ostrov,<br />
Metrostav a.s.<br />
Čestné uznání: za Příkladnou<br />
privátní investici<br />
SPA & Kur Hotel Harvey, Františkovy<br />
Lázně<br />
▼ Obvodní oddělení Policie ČR, Karlovy Vary<br />
Investor: Harvey a.s.<br />
Architektonický návrh: Ing. Jiří<br />
Treybal – TMS projekt Strakonice<br />
Projektant: Ing. Jiří Treybal,<br />
MS architekti s.r.o.<br />
Zhotovitel: HYPERSTAVEBNINY<br />
CZ, a.s.; Metrostav a.s.<br />
Technický dozor: INVESTON s.r.o.<br />
Projekty<br />
1. místo: Víceúčelová naučná<br />
stezka klášter – město Teplá<br />
Investor: Město Teplá, Obermayer<br />
Albis – Stavoplan, spol. s r.o.<br />
Architektonický návrh: Obermayer<br />
Albis – Stavoplan, spol. s r.o.<br />
Projektant: Obermayer ALBIS –<br />
Stavoplan spol. s r.o.<br />
■ Cena hejtmana Karlovarského<br />
kraje<br />
Revitalizace centra vzdělávání<br />
ISŠTE Sokolov<br />
■ Cena primátora města Karlovy<br />
Vary<br />
Obvodní oddělení Policie ČR<br />
Investor: Krajské ředitelství policie<br />
ČR Karlovarského kraje<br />
Architektonický návrh: TORION,<br />
projekční kancelář, s.r.o.<br />
Projektant: TORION, projekční<br />
kancelář, s.r.o.<br />
Zhotovitel: SILBA-Elstav s.r.o<br />
68 stavebnictví 08/12
▲ SPA & Kur Hotel Harvey, Františkovy Lázně<br />
▲ Využití Paláce princů pro Městskou knihovnu v Ostrově<br />
■ Cena veřejnosti<br />
Stavba<br />
Využití Paláce princů pro Městskou<br />
knihovnu v Ostrově (1172<br />
hlasů)<br />
Projekt<br />
Naučná stezka klášter – město<br />
Teplá (2749 hlasů)<br />
■ Označení Ohrožená památka<br />
Karlovarska<br />
Zřícenina hradu Andělská Hora<br />
(1164 hlasů)<br />
■ Výsledky soutěže Středních<br />
průmyslových škol stavebních<br />
Ročníkové projekty<br />
1. místo: Miroslav Fízik, Střední<br />
odborná škola a Střední odborné<br />
učiliště Horšovský Týn<br />
2. místo: Jan Jablončík, Střední<br />
odborná škola stavební Karlovy<br />
Vary<br />
3. místo: Jan Buchlák, Střední<br />
průmyslová škola a Obchodní akademie<br />
Kadaň<br />
Celkové hodnocení škol<br />
1. místo: Střední průmyslová<br />
škola stavební v Plzni – Tomáš<br />
Rendl, Petra Schůtová, Michaela<br />
Mentbergerová<br />
2. místo: Střední průmyslová<br />
škola stavební a Obchodní akademie<br />
Kadaň – Jan Buchlák, Petr<br />
Moschner, Martin Hladík<br />
3. místo: Vyšší odborná škola<br />
a Střední průmyslová škola<br />
stavební Děčín – Jaroslav Kaňka,<br />
Jakub Flek, Jiří Klofák<br />
■ Osobnost stavitelství<br />
Ing. František Linda (in memoriam)<br />
Významný dlouholetý člen a místopředseda<br />
Regionálního stavebního<br />
sdružení Karlovy Vary, první<br />
porevoluční starosta města Cheb,<br />
výrazná osobnost mezi podnikateli<br />
i ve veřejném a společenském<br />
životě. Podílel se na významných<br />
stavbách na západě Čech, především<br />
v Chebu a ve Františkových<br />
Lázních.<br />
Seznam všech staveb a projektů,<br />
které se zúčastnily soutěže,<br />
i další podrobnosti lze nalézt na<br />
www.stavbykarlovarska.cz. ■<br />
Autorka:<br />
Ing. Anna Vlášková,<br />
Regionální stavební sdružení Karlovy<br />
Vary<br />
inzerce<br />
Suso_PR_185x125.indd 1 18.7.12 10:41<br />
stavebnictví 08/12<br />
69
stavba roku<br />
text redakce | foto archiv Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství<br />
Stavba roku Středočeského kraje 2012<br />
Vyhlášení výsledků soutěže<br />
Letošní ročník byl první, premiérový. Přihlásilo se do<br />
něj celkem dvacet devět staveb. Titul získlala Revitalizace<br />
historického jádra města Slaný, konkrétně<br />
rekonstrukce obloukového kamenného mostu s<br />
vodním příkopem – respektovala památkovou zónu<br />
a zároveň splnila novodobé technické požadavky.<br />
■ Titul Stavba roku Středočeského<br />
kraje<br />
Revitalizace historického jádra<br />
města Slaný<br />
Autor: prof. Ing. arch. Jaroslav<br />
Sýkora, DrSc.<br />
Dodavatel: POHL cz, a.s.<br />
Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. Karel Biskup<br />
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jan<br />
Mrzílek<br />
Investor: město Slaný<br />
■ Cena za nejlepší stavbu určenou<br />
k veřejnému účelu, Cena<br />
veřejnosti<br />
Nová radnice Milovice<br />
Autoři: ai5 s.r.o. – MgA. Mikuláš<br />
Medlík, MgA. Přemysl Kokeš,<br />
Ing. Jaroslav Kroupa, Ing. Bohuslav<br />
Mansfeld<br />
Projektanti: Ing. Bohuslav Mansfeld,<br />
Ing. Jaroslav Kroupa<br />
Dodavatel: KONSTRUKTIVA KON-<br />
SIT a.s.<br />
Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. Lukáš<br />
Galert<br />
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jaroslav<br />
Kroupa<br />
Investor: město Milovice<br />
■ Cena za nejlepší rekonstrukci<br />
památkového objektu<br />
▲ Revitalizace historického jádra města Slaný (Stavba roku Středočeského kraje)<br />
Muzeum Dobrovice<br />
Autoři: akad. arch. Vladimíra Axmannová,<br />
Ing. Petr Wudy, Ing. Roman<br />
Renč, Ing. František Bartoš; SGL<br />
projekt, s.r.o. – akad. arch. Jiří Javůrek,<br />
Ing. arch. Silvie Bednaříková<br />
Dodavatel: Metrostav a.s., divize 1<br />
Stavbyvedoucí, aut. os.: Pavel<br />
Szmek, Jan Papík, Karel Šubrt,<br />
Jaroslav Krkavec<br />
Investor: Dobrovická muzea, o.p.s.<br />
■ Cena za nejlepší investiční<br />
záměr<br />
Obnova historického centra<br />
města Vlašim<br />
Autoři: ARCHITEKTONICKÝ ATE-<br />
LIÉR 2H s.r.o. – Ing. arch. Ivan Hořejší,<br />
Ing. arch. Jan Hořejší<br />
Dodavatel: STRABAG a.s., odštěpný<br />
závod Praha, oblast Jih<br />
Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. Vlastimil<br />
Ptáček<br />
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. arch.<br />
Ivan Hořejší<br />
Investor: město Vlašim<br />
■ Cena za dopravní infrastrukturu<br />
Rekonstrukce železničního mostu<br />
v Kolíně<br />
Autoři: Ing. Jiří Schindler, Ing. Pavel<br />
Ryjáček, Ph.D., Ing. Pavel Očadlík,<br />
Ing. Jan Henzl<br />
Projektant: Sdružení VPÚ DECO<br />
PRAHA a SUDOP Praha, zmocněnec<br />
VPÚ DECO PRAHA a.s.<br />
Dodavatel: sdružení Viamont<br />
DSP, Eurovia CS a EDS hold,<br />
zastoupené společností Viamont<br />
DSP a.s.<br />
Stavbyvedoucí, aut. os.: Dipl. Ing.<br />
Bedřich Šafařík<br />
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jiří<br />
Schindler<br />
Investor: Česká republika, Ředitelství<br />
vodních cest ČR<br />
■ Cena za stavbu, která nejlépe<br />
rozvíjí kulturní hodnoty krajiny<br />
nebo okolní zástavby<br />
Obnova rybniční soustavy Černý<br />
kříž<br />
Autor a projektant: Ing. Martin<br />
Poláček<br />
Dodavatel: PAS PLUS s.r.o.<br />
Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. David<br />
Bosák<br />
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Martin<br />
Poláček<br />
Investor: AGRO BIO PRO s.r.o.<br />
■ Cena za drobnou architekturu<br />
v krajině<br />
Kaple St. Pierre<br />
Autoři: Ateliér Mozkyt – Ing. arch.<br />
Rudolf Grimm, Ing. arch. Jiří Dostál<br />
Dodavatel: STAVAKU, s.r.o.<br />
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. arch.<br />
Oliver Kálnássy<br />
Investor: Jan Maštalíř<br />
■ Cena hejtmana Středočeského<br />
kraje<br />
Rekonstrukce ulic a dlažeb historického<br />
jádra města Kutná Hora<br />
Autor a projektant: Ing. Miroslav<br />
Ondrák<br />
Dodavatel: SILNICE ČÁSLAV –<br />
HOLDING, a.s.<br />
Stavbyvedoucí, aut. os.: Jitka Kabátková<br />
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jiří<br />
Kejval<br />
Investor: město Kutná Hora<br />
▼ Kaple St. Pierre (Cena za drobnou architekturu v krajině)<br />
▼ Rekonstrukce železničního mostu v Kolíně (Cena za dopravní infrastrukturu)<br />
70 stavebnictví 08/12
infoservis<br />
Rekonstrukce fasády Národního divadla<br />
V červnu byla slavnostně zahájena dlouho očekávaná<br />
rekonstrukce fasády historické budovy<br />
Národního divadla. I když budou náročné stavební<br />
úpravy ukončeny až na konci roku 2015, chod<br />
divadla nebude nijak zásadně omezen.<br />
▲ Obvodový plášť historické budovy<br />
před rekonstrukcí<br />
inzerce<br />
Návštěvníci budou moci do budovy<br />
vstoupit jak hlavním vchodem<br />
z Národní třídy, tak i bezbariérovým<br />
vchodem z Masarykova<br />
nábřeží. Dopravní provoz v okolí<br />
historické budovy Národního divadla<br />
nebude vlivem stavebních<br />
prací přerušen.<br />
„Rekonstrukce Zítkovy budovy je<br />
náročný projekt, který vzhledem ke<br />
stavu obvodového pláště budovy<br />
nelze odkládat,“ řekl PhDr. Ondřej<br />
Černý, ředitel Národního divadla,<br />
na tiskové konferenci uspořádané<br />
11. června v hlavním foyeru historické<br />
budovy divadla.<br />
Generální opravou projde obvodový<br />
plášť historické budovy, a to včetně<br />
všech plošných, plastických, zdobných<br />
a uměleckých prvků z kamene,<br />
omítky i štuku a také oplechovaných<br />
částí fasády, mříží, podstavců,<br />
nástěnných maleb, výplní otvorů,<br />
teras a balkónů. Součástí zakázky<br />
je rovněž vnější stožárové osvětlení<br />
budovy, dlažba pod vstupním<br />
portikem a kočárovnou, vnější zóny<br />
pro očištění obuvi, podstavce trig<br />
a balustrádové zábradlí mostu nad<br />
Divadelní ulicí.<br />
„Provoz divadla i jeho vnější vzhled<br />
bude v průběhu stavebních prací zasažen<br />
co nejméně,” řekl Ing. Michal<br />
Štefl, předseda představenstva<br />
a generální ředitel společnosti OHL<br />
ŽS, a.s.<br />
Rekonstrukce tedy bude probíhat<br />
ve čtyřech samostatných etapách,<br />
opláštěna bude vždy pouze jedna<br />
fasáda. Po dobu rekonstrukce fasády<br />
na Národní třídě i fasády na<br />
Masarykově nábřeží zajistí chodcům<br />
bezpečný průchod podchozí lešení.<br />
V první etapě, jež právě začala<br />
a bude trvat přibližně rok, se opraví<br />
balkóny a terasy po celém obvodu<br />
budovy a zrekonstruuje severní fasáda,<br />
tedy průčelí na Národní třídě.<br />
Návštěvníkům bude zajištěn bezpečný<br />
a pohodlný přístup k hlavnímu<br />
vchodu. Stavební práce druhé a třetí<br />
etapy rekonstrukce budou mít na návštěvníky<br />
minimální dopad. Poslední<br />
etapa, tedy oprava fasády směrem<br />
k Vltavě, se uskuteční v roce 2015<br />
a bezbariérový vchod do budovy<br />
stavbou nebude omezen.<br />
Národní kulturní památka bude<br />
po dobu rekonstrukce pod stálou<br />
kontrolou Národního památkového<br />
ústavu, v čele s PhDr. Pavlem<br />
Jeriem. Rekonstrukci předcházel<br />
důkladný restaurátorský průzkum<br />
a podílí se na ní řada odborníků<br />
z Akademie výtvarných umění<br />
v Praze, Univerzity Karlovy, VŠCHT<br />
v Praze či Akademie věd ČR. Projektovou<br />
dokumentaci zpracovala<br />
společnost OMNIA projekt, s.r.o.,<br />
dodavatelem stavby je společnost<br />
OHL ŽS, a.s., divize Plzeň.<br />
Celkové náklady dosáhnou výše<br />
78,81 milionů Kč (bez DPH). ■<br />
stavebnictví 08/12<br />
71
infoservis<br />
Veletrhy a výstavy<br />
31. 8–2. 9. 2012<br />
KLADENSKÝ VELETRH 2012<br />
III. ročník veletrhu stavebnictví,<br />
automobilů, bytového zařízení,<br />
zahradnictví a hobby<br />
Kladno – Rozdělov,<br />
Kladenská sportovní hala,<br />
Sportovců 817<br />
E-mail: dostal@omnis.cz<br />
4.–7. 9. 2012<br />
AQUA-THERM 2012<br />
Mezinárodní výstava<br />
vodohospodářství<br />
Kazachstán, Atakent<br />
Exhibition Centre, Almaty<br />
E-mail: ite@a-print.cz<br />
www.aquatherm-almaty.kz<br />
4.–7. 9. 2012<br />
KAZBUILD 2012<br />
19. ročník mezinárodního<br />
veletrhu stavebnictví a interiérů<br />
Kazachstán, Atakent<br />
Exhibition Centre,<br />
Almaty,<br />
E-mail: ite@a-print.cz<br />
www.kazbuild.kz<br />
10.–12. 9. 2012<br />
BALTICBUILD 2012<br />
16. ročník mezinárodního<br />
veletrhu stavebnictví<br />
a interiérů<br />
Rusko, Petrohrad,<br />
Veletržní areál Lenexpo,<br />
Bolshoi prospekt 103<br />
E-mail: ite@a-print.cz<br />
www.balticbuild.primexpo.com<br />
18.–22. 9. 2012<br />
FOR WASTE 2012<br />
7. mezinárodní veletrh<br />
nakládání s odpady, recyklace,<br />
průmyslové a komunální ekologie<br />
Praha 9 – Letňany,<br />
Beranových 667<br />
E-mail: forfamily@abf.cz<br />
www.waste.cz<br />
18.–22. 9. 2012<br />
FOR ARCH 2012<br />
23. mezinárodní stavební veletrh<br />
Praha 9 – Letňany, Beranových 667<br />
E-mail: forarch@abf.cz<br />
www.forarch.cz<br />
18.–22. 9. 2012<br />
FOR ELEKTRO 2012<br />
5. veletrh elektrotechniky,<br />
osvětlovací techniky<br />
a zabezpečovacích systémů<br />
Praha 9 – Letňany, Beranových 667<br />
E-mail: forelektro@abf.cz<br />
www.for-elektro.cz<br />
18.–22. 9. 2012<br />
FOR THERM 2012<br />
3. veletrh vytápění,<br />
alternativních zdrojů<br />
energie a vzduchotechniky<br />
Praha 9 – Letňany, Beranových 667<br />
E-mail: forarch@abf.cz<br />
www.for-therm.cz<br />
18.–22. 9. 2012<br />
SPORT TECH 2012<br />
4. veletrh sportovních staveb,<br />
jejich technologií a vybavení<br />
Praha 9 – Letňany, Beranových 667<br />
E-mail: sporttech@abf.cz<br />
www.sporttech.cz<br />
18.–22. 9. 2012<br />
BAZÉNY, SAUNY<br />
& SPA 2012<br />
7. mezinárodní veletrh bazénů,<br />
bazénových technologií<br />
a saun<br />
Praha 9 – Letňany,<br />
Beranových 667<br />
E-mail: bazeny@abf.cz<br />
www.vystava-bazeny.cz<br />
Odborné semináře<br />
a konference<br />
13. 8. 2012<br />
CADKON RCD<br />
Školení<br />
Brno, Křenová 52,<br />
AB studio (učebna)<br />
E-mail: recepce@abstudio.cz<br />
13.–14. 8. 2012<br />
CADKON + Vzduchotechnika<br />
Školení<br />
Praha, Jeremenkova 90a<br />
E-mail: recepce@abstudio.cz<br />
14.–15. 8. 2012<br />
10. výročí povodně 2012<br />
Odborná konference<br />
Praha 1,<br />
Nová radnice,<br />
Mariánské náměstí 2<br />
E-mail: becvar@csvts.cz<br />
15.–16. 8. 2012<br />
AutoCAD LT<br />
Školení<br />
Brno, Křenová 52,<br />
AB studio (učebna)<br />
E-mail: recepce@sbstudio.cz<br />
16. 8. 2012<br />
Zdravé bydlení<br />
Odborný seminář<br />
Brno, Národní stavební<br />
centrum s.r.o.,<br />
Bauerova 10<br />
E-mail:<br />
svobodova@stavebnicentrum.cz<br />
www.stavebnicentrum.cz<br />
20. 8.–7. 12. 2012<br />
Osoba odborně způsobilá pro<br />
úkoly v prevenci rizik v oblasti<br />
BOZP<br />
Rekvalifikační program<br />
Praha 1, Výzkumný ústav<br />
bezpečnosti práce, v.v.i.,<br />
Jeruzalémská 9<br />
E-mail: neumannovab@vubp-praha<br />
23. 8. 2012<br />
Umění vyjednávání, argumentace<br />
a přesvědčování<br />
Odborný seminář<br />
Brno, Národní stavební<br />
centrum s.r.o., Bauerova 10<br />
E-mail:<br />
svobodova@stavebnicentrum.cz<br />
www.stavebnicentrum.cz<br />
23. 8. 2012<br />
Setkání lídrů českého stavebnictví<br />
2012/H2<br />
Diskuzní setkání zástupců státu,<br />
klíčových představitelů největších<br />
stavebních společností<br />
a médií v letech 2012 a 2013<br />
Praha 8, Pobřežní 1a,<br />
KPMG Česká republika<br />
E-mail: konference@ceec.eu<br />
28. 8. 2012 a 30. 8. 2012<br />
Technické požadavky<br />
na stavební výrobky<br />
Odborný seminář<br />
Brno, Národní stavební<br />
centrum s.r.o., Bauerova 10<br />
E-mail:<br />
svobodova@stavebnicentrum.cz<br />
www.stavebnicentrum.cz<br />
30. 8. 2012<br />
Příprava k autorizačním<br />
zkouškám ČKAIT<br />
Intenzivní školení ke zkoušce<br />
Praha 9, Lisabonská 2394/4<br />
E-mail: studio@studioaxis.cz<br />
www.studioaxis.cz<br />
30.–31. 8. 2012<br />
Revit Architecture<br />
Školení<br />
Praha, Jeremenkova 90a,<br />
E-mail: recepce@abstudio.cz<br />
31. 8. 2012<br />
Kolaudace a zápisy<br />
nových staveb do katastru<br />
nemovitostí<br />
Odborný seminář<br />
Brno, Národní stavební<br />
centrum s.r.o.,<br />
Bauerova 10<br />
E-mail:<br />
svobodova@stavebnicentrum.cz<br />
www.stavebnicentrum.cz<br />
3.–4. 9. 2012<br />
AutoCAD<br />
Školení<br />
Praha, Jeremenkova 90a,<br />
E-mail: recepce@abstudio.cz<br />
6. 9. 2012<br />
Rizika spojená se stavební<br />
výrobou<br />
Odborný seminář<br />
Brno, Národní stavební<br />
centrum s.r.o.,<br />
Bauerova 10<br />
E-mail:<br />
svobodova@stavebnicentrum.cz<br />
www.stavebnicentrum.cz<br />
10.–11. 9. 2012<br />
Osoba odborně<br />
způsobilá pro úkoly<br />
v prevenci rizik v oblasti<br />
BOZP<br />
Rekvalifikační program<br />
Praha 1, Výzkumný ústav<br />
bezpečnosti práce, v.v.i.,<br />
Jeruzalémská 9<br />
E-mail:<br />
neumannovab@vubp-praha<br />
10. 9.–12. 12. 2012<br />
Manažer bezpečnosti práce<br />
Distanční nadstavbové vzdělávání<br />
akreditované MŠMT<br />
Praha 1, Výzkumný ústav<br />
bezpečnosti práce, v.v.i.,<br />
Jeruzalémská 9<br />
E-mail:<br />
neumannovab@vubp-praha<br />
11. 9.–8. 11. 2012<br />
Osoba odborně způsobilá<br />
na úseku požární ochrany<br />
Vzdělávací program<br />
akreditovaný MŠMT<br />
72 stavebnictví 08/12
Praha 1,<br />
Výzkumný ústav<br />
bezpečnosti práce, v.v.i.,<br />
Jeruzalémská 9<br />
E-mail:<br />
neumannovab@vubp-praha<br />
11. 9. 2012<br />
Technický dozor investora<br />
Odborný seminář<br />
Součást celoživotního<br />
vzdělávání ČKAIT a ČKA<br />
Praha 9,<br />
Lisabonská 2394/4<br />
E-mail: studio@studioaxis.cz<br />
www.studioaxis.cz<br />
13. 9. 2012<br />
Technický dozor investora<br />
Odborný seminář<br />
Součást celoživotního<br />
vzdělávání ČKAIT a ČKA<br />
Ostrava – Pustkovec,<br />
Technologická 372/2<br />
E-mail: studio@studioaxis.cz<br />
www.studioaxis.cz<br />
13.–15. 9. 2012<br />
EMTECH 2012<br />
6. ročník mezinárodní konference<br />
Praha 6, ČVUT v Praze,<br />
Fakulta elektrotechnická<br />
E-mail: baloumil@fel.cvut.cz<br />
20. 9. 2012<br />
Stavební stroje a stavební<br />
mechanizmy<br />
Odborný seminář<br />
Brno, Národní stavební<br />
centrum s.r.o., Bauerova 10<br />
E-mail:<br />
svobodova@stavebnicentrum.cz<br />
www.stavebnicentrum.cz<br />
25. 9. 2012<br />
Novela zákona č. 184/2006 Sb.,<br />
o odnětí nebo omezení vlastnického<br />
práva k pozemku<br />
nebo ke stavbě (zákon<br />
o vyvlastnění)<br />
Odborný seminář<br />
Praha 1, ČVTSS,<br />
Novotného lávka 5<br />
E-mail: cvtss@cvtss.cz<br />
www.cvtss.cz<br />
26. 9. 2012<br />
Novela zákona č. 183/2006 Sb.,<br />
o územním plánování<br />
a stavebním řádu<br />
(stavební zákon)<br />
Odborný seminář<br />
Praha 1, ČVTSS,<br />
Novotného lávka 5<br />
E-mail: cvtss@cvtss.cz<br />
www.cvtss.cz<br />
Odborné semináře ČKAIT v září<br />
■ 12. 9. 2012 od 10.00 hod.<br />
Bezbariérové užívání staveb<br />
Přednášející: Ing. Renata<br />
Zdařilová, Ph.D.<br />
Nové požadavky vyhlášky<br />
č. 398/2009 Sb., o obecných<br />
technických požadavcích<br />
zabezpečující bezbariérové<br />
řešení staveb.<br />
■ 13. 9. 2012 od 14.00 hod.<br />
Autorská práva ve výstavbě<br />
Přednášející: JUDr. Jiří Kadlec<br />
Proces výstavby a jeho charakteristika.<br />
Architektonické dílo,<br />
práva a jeho specifické znaky,<br />
užití a licence. Dílo vytvořené<br />
na objednávku, zaměstnanecké<br />
dílo a kolektivní dílo.<br />
■ 18. 9. 2012 od 14.00 hod.<br />
Vady související s výkonem<br />
činnosti autorizovaných<br />
osob<br />
Přednášející: Ing. Ladislav Bukovský,<br />
Mgr. Miroslav Šianský<br />
Definice vad, odlišnosti mezi<br />
obchodněprávními a občanskoprávními<br />
vztahy, spotřebitelské<br />
smlouvy, příklady často se<br />
opakujících vad u staveb.<br />
■ 19. 9. 2012 od 14.00 hod.<br />
Jak bránit starou Prahu –<br />
pražská architektura a „developerský<br />
pragmatizmus“<br />
Přednášející: Ing. arch. Martin<br />
Krise, PhDr., Richard Biegel,<br />
Ph.D.<br />
Informace o 110 letech činnosti<br />
členů Klubu Za starou Prahu.<br />
Historie Karlova mostu, Petřínské<br />
serpentiny a tunelu, Kampy<br />
atd. Bilance uplynulého dvacetiletí<br />
v pražské architektuře.<br />
■ 21. 9. 2012 od 10.30 hod.<br />
Co hrozí panelovým domům<br />
při neodborném zásahu<br />
Přednášející: Ing. Vrba, CSc.,<br />
a kol.<br />
Normové požadavky na mechanickou<br />
odolnost a stabilitu<br />
panelových domů, požadavky<br />
na zřizování otvorů, tuhost<br />
styků stěnových a stropních<br />
dílců, výpočtové modely atd.<br />
Podrobné informace k uvedeným<br />
seminářům naleznete na:<br />
www.ckait.cz.<br />
inzerce<br />
stavebnictví 08/12<br />
73
v příštím čísle<br />
09/12 | září<br />
ediční plán 2012<br />
■<br />
Zářijové číslo časopisu se zaměří<br />
na progresivní materiály a technologie<br />
a jejich uplatnění. Existuje<br />
již na trhu ČR dostatečná nabídka<br />
stavebních materiálů a komponentů,<br />
aby se staly běžnou<br />
součástí sortimentu pro výstavbu<br />
pasivních a nulových domů?<br />
Zajímavý článek seznámí také<br />
s detaily Nařízení pro stavební<br />
výrobky č. 305/2011 (CPR), které<br />
začne platit od 1. července 2013.<br />
Číslo 09/12 vychází 7. září<br />
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě<br />
Český svaz stavebních inženýrů<br />
časopis<br />
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR<br />
ediční plán 2012<br />
pozice na trhu<br />
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě<br />
Český svaz stavebních inženýrů<br />
časopis<br />
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR<br />
www.casopisstavebnictvi.cz<br />
předplatné<br />
Celoroční předplatné (sleva 20 %):<br />
544 Kč včetně DPH, balného<br />
a poštovného<br />
Objednávky předplatného<br />
zasílejte prosím na adresu:<br />
EXPO DATA spol. s r.o.<br />
Výstaviště 1, 648 03 Brno<br />
(IČO: 44960751,<br />
DIČ: CZ44960751,<br />
OR: Krajský soud v Brně,<br />
odd. C, vl. 3809,<br />
bankovní spojení: ČSOB Brno,<br />
číslo účtu: 377345383/0300)<br />
Věra Pichová<br />
Tel.: +420 541 159 373<br />
Fax: +420 541 153 049<br />
E-mail: pichova@expodata.cz<br />
Předplatné můžete objednat<br />
také prostřednictvím formuláře<br />
na www.casopisstavebnictvi.cz.<br />
Ročník VI<br />
Číslo: 8/2012<br />
Cena: 68 Kč vč. DPH<br />
Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.<br />
Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno<br />
IČ: 44960751<br />
Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2<br />
Tel.: +420 227 090 500<br />
Fax: +420 227 090 614<br />
E-mail: redakce@casopisstavebnictvi.cz<br />
www.casopisstavebnictvi.cz<br />
Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský<br />
Tel.: +420 602 542 402<br />
E-mail: taborsky@casopisstavebnictvi.cz<br />
Redaktor: Petr Zázvorka<br />
Tel.: +420 728 867 448<br />
E-mail: zazvorka@casopisstavebnictvi.cz<br />
Redaktorka odborné části:<br />
Ing. Hana Dušková<br />
Tel.: +420 227 090 500<br />
Mobil: +420 725 560 166<br />
E-mail: duskova@casopisstavebnictvi.cz<br />
Inzertní oddělení:<br />
Manažeři obchodu:<br />
Daniel Doležal<br />
Tel.: +420 602 233 475<br />
E-mail: dolezal@casopisstavebnictvi.cz<br />
Igor Palásek<br />
Tel.: +420 725 444 048<br />
E-mail: palasek@casopisstavebnictvi.cz<br />
Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,<br />
doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.,<br />
Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,<br />
Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),<br />
Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová<br />
Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl<br />
Tel.: +420 541 159 374<br />
E-mail: gabzdyl@expodata.cz<br />
Předplatné: Věra Pichová<br />
Tel.: +420 541 159 373<br />
Fax: +420 541 153 049<br />
E-mail: pichova@expodata.cz<br />
www.casopisstavebnictvi.cz<br />
Kontakt pro zaslání edičního plánu 2012 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:<br />
Věra Pichová<br />
tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: pichova@expodata.cz<br />
74 stavebnictví 08/12<br />
pozice na trhu<br />
časopis<br />
Stavebnictví je členem<br />
Seznamu recenzovaných<br />
periodik vydávaných<br />
v České republice*<br />
*seznam zřizuje<br />
Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR<br />
Tisk: EUROPRINT a.s.<br />
Náklad: 32 650 výtisků<br />
Povoleno: MK ČR E 17014<br />
ISSN 1802-2030<br />
EAN 977180220300508<br />
Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa<br />
© Stavebnictví<br />
All rights reserved<br />
EXPO DATA spol. s r.o.<br />
Odborné posouzení<br />
Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví<br />
podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.<br />
O tom, které články budou odborně posouzeny,<br />
rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty<br />
(nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž<br />
určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři<br />
recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých<br />
příspěvcích posudky recenzentů.<br />
Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem.<br />
Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě<br />
bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce<br />
neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích<br />
autorů a za obsah zveřejněných dopisů.
DECEUNINCK SE MĚNÍ NA INOUTIC<br />
BUDOUCNOST SE OTEVÍRÁ<br />
Inoutic – společně vstříc budoucnosti<br />
Německá společnost Inoutic, člen Deceuninck Group, se již více než padesát<br />
let věnuje vývoji energeticky účinných řešení, jejichž výsledkem jsou vysoce<br />
inovativní výrobky a služby. Inoutic nastavuje standardy kvality v oblasti<br />
funkčnosti, spolehlivosti a maximální preciznosti. Abychom upevnili naši pozici<br />
předního evropského výrobce plastových okenních a dveřních profilů, budeme<br />
nadále naše know-how poskytovat pod jednou značkou:<br />
Deceuninck se mění na Inoutic.<br />
U f<br />
= 0,95<br />
W/m 2 K<br />
Otevřete okna do svojí budoucnosti a staňte se našimi partnery.<br />
www.inoutic.cz/budoucnost
Change language