Otevřít - Medicína pro praxi

C82
Repetitorium
V dětství je tendence k diseminaci AD, v dospělosti
spíše k lokalizaci projevů. Predikovat
průběh je obtížné, obecně je chronický se střídáním
remisí a exacerbací. U řady atopiků dochází
k sezonnímu zlepšení v létě. Dlouhodobý průběh
u konkrétního jedince je nepředvídatelný, nicméně
zlepšení po pubertě je časté a po 50. roce
se AD vídává řídce.
Názvosloví ekzém – dermatitida podléhá
změnám. V dermatologii se doposud označovaly
projevy s alergickou etiologií jako ekzém, zatímco
u nealergických projevů se používal termín
dermatitida. Terminologie se v různých zemích
dosud liší – zatímco v německy mluvících zemích
a též v Čechách je běžnější označení ekzém, v anglosaských
se pro stejné diagnózy užívá označení
dermatitida. V posledních letech se prosazuje
i u nás anglosaská terminologie. Pojem dermatitida
je totiž obecnější a ostatně stále platí, že každý
ekzém je dermatitidou, ale ne každá dermatitida
je ekzémem. Do situace zasahují též alergologové
se svými klasifikacemi tohoto dermatologického
onemocnění – EAACI původně prosazovala „atopic
eczema/dermatitis syndrom“, při poslední revizi
pak Světová alergologická organizace navrhla
označovat jako atopický ekzém pouze případy
se zvýšeným IgE (4). Otázkou je, zda takovéto
návrhy najdou své uplatnění v denní praxi. V ČR
dermatologové volí termín atopická dermatitida
spíše v odborných kruzích a publikacích a v praxi
nejčastěji používají termín atopický ekzém, který
je pacientům dobře srozumitelný.
Atopická dermatitida je častým onemocněním
– ve střední Evropě je kumulativní prevalence
okolo 10 %, celosvětová 13–37 %. Většina vzniká
do 6 let věku, s maximem v kategorii do 3 let,
tzv. časně vzniklá AD („early-onset AD“). Do dospělosti
perzistuje až 30 % případů. Nepříznivými
faktory pro přetrvávání do dospělosti jsou pozitivní
rodinná anamnéza, časný vznik v kojeneckém
věku, těžší průběh AD v dětství a přítomnost
respirační atopie.
Prevalence AD v dospělé populaci se udává
okolo 2–10 %, obvykle více svědí, je chroničtější
a závažnější (5). V poslední době se pozornost
věnuje této věkové skupině AD, která může jednak
perzistovat z dětství či mládí, ale vznikat
v dospělosti také de novo („late-onset AD“).
V posledních letech je v této skupině patrný
i mírný nárůst AD. Mezi těmito pacienty je řada
osob bez pozitivity specifických IgE, zato mají
zvýšený INFγ, mají normální hladiny IL-4, IL-5
i IL-13, negativní atopickou rodinnou anamnézu,
nemají další atopické choroby v osobní anamnéze
a většinou vykazují i mírnější průběh (AD označovaná
dříve jako neatopická, intrinsická). Jedná
se pravděpodobně o přechodnou intrinsickou
fázi jedné choroby a jedinec může, ale nemusí,
přejít do dalších fází. Předpokládá se zde úloha
specifických T lymfocytů, tedy reakce nezávislá
na IgE. Odhalení existence této subpopulace
bez specifických IgE je důležité i z praktického
hlediska, neboť není smysluplné zde rozsáhle
pátrat po sensibilizaci, ale je třeba se soustředit
na nealergické vlivy (mikrobiální a fyzikální faktory,
poruchy bariéry atp.). Též z hlediska terapie je
zde vhodný poněkud odlišný přístup.
Až epidemický nárůst atopické dermatitidy
v 80. letech se obvykle přisuzuje vlivům životního
prostředí, změnám v životním stylu jedince, rodiny,
společnosti, shrnovaným pod pojem tzv. hygienické
teorie. Studie z Německa a Skandinávie,
sledující situaci od 90. let až doposud však vykazují
stabilizovaný trend – manifestace v populaci
Medicína pro praxi | 2009; 6(suppl. C) | www.medicinapropraxi.cz