Otevřít - Medicína pro praxi

C22
Repetitorium
i jen rozčilení) je schopna navodit rychlé zúžení
průdušek.
Druhou významnou skutečností je vývoj
inhalačních forem léků, používaných jak k akutní
rychlé úlevě, tak především k dlouhodobé preventivní
(= protizánětlivé) léčbě (1, 2, 3).
Rozšíření účinné preventivní léčby v průběhu
let vyústilo v dnešní situaci, kdy astmatičtí
pacienti již tolik „nevyčnívají“ a z ordinací
praktických lékařů zdánlivě vymizeli. To proto,
že nemocní s klasickými projevy astmatu bývají
často současně alergici. Dostávají se tak do péče
alergologů a po zavedení preventivní léčby
jen zřídkakdy upadají do stavů akutní dušnosti,
které by je nutily navštívit své praktické lékaře
nebo dospěli k hospitalizacím na interních
odděleních. Skupina astmatiků s opakovanými
výraznými projevy a těžkými formami nemoci
(často nealergické etiologie) se zase dostává
do trvalé péče oboru TRN. Velká část „jasných“
astmatiků je tak soustředěna v rukou úzkého
okruhu specialistů.
Uvedená situace, kdy typičtí astmatičtí pacienti
z ordinací praktických lékařů ubývají, vedla
v průběhu let celkem pochopitelně ke snížení
zkušeností s diagnostikou i léčbou těchto nemocných.
Astma, v současnosti „snadno léčitelné
onemocnění“ se tak paradoxně mnohdy stává
nemocí špatně diagnostikovanou a druhotně
pak i špatně léčenou.
Dnes není vůbec výjimkou, že pacienti s dušností
prodělají na interních odděleních a někdy
i klinikách kompletní kardiologické vyšetření
včetně koronarografie, aniž je jim provedeno
základní funkční vyšetření plic (spirometrie).
Stejně tak se setkáváme s dětmi, propouštěnými
z hospitalizací na dětských odděleních sice s diagnózou
astmatu, ale pouze s medikací, určenou
pro akutní potíže.
V ordinacích pediatrů bývá astma nejčastěji
zaměňováno za recidivující katary HCD, bronchitidy
a jiné infekty dýchacích cest a tyto děti
podstupují pestrou škálu zbytečných antibiotických
kůr několikrát do roka.
V ordinacích některých praktických lékařů,
zvláště pokud jsou současně kuřáky, nemají
nemocní vůbec „šanci“ na diagnózu astmatu.
Tito nemocní s projevy kašle a nevyhraněnými
dýchacími potížemi bývají diagnostikováni
a ev. léčeni jako CHOPN či projevy kardiálního
selhávání.
Avšak astmatici z ordinací praktických lékařů
nevymizeli. Dostavují se k nim ovšem častěji pacienti,
kteří mají méně typické projevy nemoci.
Přitom se zdaleka nejedná o malou část astmatické
populace. V České republice je odhadováno přibližně
800 tisíc astmatiků – přičemž v péči alergologů
a plicních lékařů je jich pouhých cca 200 tisíc.
Následující text klade důraz na praktické aspekty
diagnostiky a léčby astmatu.
Diagnostika astmatu
Astma je nemoc s velkou variabilitou svých
projevů a především příčin.
Diagnostika astmatu by měla vždy zahrnovat
obě strany téže mince – diagnostiku přítomnosti
a tíže nemoci na straně jedné a diagnostiku
specifik a příčin nemoci na straně druhé. To je
předpokladem racionální léčby, která by neměla
pouze spoléhat na arzenál dnešních účinných
léků, ale i na kontrolu prostředí, v němž nemocný
žije a pracuje (4, 5).
Klasickým projevem astmatu je náhle
vzniklá dušnost, provázená někdy až distanč-
Medicína pro praxi | 2009; 6(suppl. C) | www.medicinapropraxi.cz