Jinecký zpravodaj - březen 2013 - Jince

legendu z obou předloh přenesl do veršů. Nehledejte v tom nějaké umělecké
dílo. Jsem jen prostý vesnický člověk a to, co dělám, je pro mne potěšením.
Z mé strany je to projev úcty k lidem, kteří uměli tu naši krásnou
zemi v mnohém proslavit.
S úctou Jiří Mikan
Dobré srdce
Balada o českém houslistovi
Chci vám tu vyprávět jeden příběh,
který se před lety opravdu stal.
Třebaže slovo to chvěje se na rtech – poslyšte.
Rád chci je povídat dál.
Dávno už není tak, jako kdys bývalo
– na jedné straně přepych a bohatství,
na druhé mnoho chudáků o almužnu prosívalo.
V kterémsi parku Prahy stověžaté ubohý stařík na housle hrával.
Z klobouku na zemi za svoje písně smutné
zřídkakdy skromnou odměnu brával.
Prsty už zchromlé housle a smyčec sotva drží.
Co kdys proň lehké bylo, dnes dá se zvládnout jen stěží.
Ač je to smutné – musí tak být,
aby to houslí lkání chudáka skromně uživilo.
Málokdo z kolemjdoucích si však poslechne ty jeho melodie…
A stařík? Sotva kdy slyší, jak peníz o peníz v klobouku o sebe bije.
Kolik těch lhostejných tváří kolem jít vídal…
ale přec jeho srdce hry neželí.
Kolika duším melodie své již rozdal.
Tak stojí tu a hraje stařík opuštěný.
Tu hlouček pánů usedlých kolem jde, vážených…
a děti zvídavé starce pozorují,
v klevetách mnohých bez zájmu přejdou ženy,
a těm všem housličky prozpěvují.
Dnes zas tak krásně je! Sluníčko z příbytků tak vábně ven svádí
k procházce, vyjít si do kraje – a letmé či bujné mládí.
Tu houf jonáků právě jde kolem, opět téměř bez povšimnutí.
23