Prosinec

S námi není nikdo sám
Zpravodaj Domova pro seniory Vila Maria a Domu ošetřovatelské péče
v Dolním Rychnově Prosinec 2009
Koledy zpívaly Sladké hlasy
Ředitelka
oslavila jubileum
Léčebnu zaplavily květiny.
Ředitelka DOP-HC
Magdaléna Scholzová
oslavila v prosinci jubilejní
třicáté narozeniny.
Více ve zpravodaji

Ředitelka při oslavě pozvala na Kubu
Nevšedně oslavila v pátek 11. prosince v léčebně ředitelka DOP-HC Magdaléna
Scholzová své jubilejní třicáté narozeniny. Promítáním snímků ze své nedávné cesty po
Kubě. Užila si to dopoledne i odpoledne. Před obědem promítala pacientům, po obědě
svým kolegům.
Šéfka se krokodýlů nebojí
Páteční dopoledne byli pacienti
pozváni ředitelkou do jídelny na
promítání vzpomínkového alba z
návštěvy Kuby. Než jsme se ale na
Kubu obrazem dostali, popřály
ředitelce k narozeninám pacientky paní
Jedličková a Obermannová a také za
první stanici předaly kytičku.
Pak už běžela na plátně Kuba,
cestovní zážitky a krásná příroda
ostrova. Velice se lidem líbily snímky z
delfinária. Po skončení promítání se
ptala pacientka, kdože je ta slečna co
vyprávěla, a po vysvětlení řekla: "No jo, když je to naše ředitelka, tak ta se krokodýlů
bát nemohla!“
Exotika z fotek, vůně z Evropy
Podobně cestovala Magdaléna i s kolegy. Kuba hledáčkem fotoaparátu ředitelky a
její kamarádky byla kromě městské architektury plná exotické přírody, například z kraje Viňales.
Ve stejném patře jen o kousek dál v ředitelně vykvetla mezitím evropská fauna. Kancelář vedení
byla zaplavena kyticemi, které dostala oslavenkyně od zaměstnanců.
Generálka na přání klientů
Generálka na narozeninové promítání se odehrála týden předtím mezi klienty Vily Maria.
Promítání se uskutečnilo v klubovně na podnět klientů, kteří byli zvědaví na zámořské zážitky
paní ředitelky. "Překvapilo mě, jak se klienti o mou cestu zajímali a kladli mi otázky,"
poznamenala Magdaléna.
Hudba neměla chybu
Hudba je fotografií nepřenosná, ale vypravěčce se
připletla do každého zážitku: "V Havaně jsme přilnuly
k náměstí De la cathedral. Kouzelnou atmosféru tam
každý večer dotvářela místní kapela. Dalším krásným
místem bylo město Trinidad, které čeští cestovatelé nazývají
kubánským Krumlovem. Je také starobylé a jako Český Krumlov je
položené na vršku. Do centra na vrcholu vedou pěkné dlážděné
uličky. Hlavni atrakci je však Casa de la musica, kde se v noci
schází turisti i Kubánci a tancuje se salsa za doprovodu živé
kapely. Taky jsme si zatančily a nemělo to chybu." bl,hk,ak

VÁNOCE se mají narodit v pravou chvíli
Co vlastně znamená
advent? O tom si povídal
s účastníky prosincové
bohoslužby
páter Petr Fořt z Kraslic.
Advent je očekávání
narození dítěte. Jak kněz
řekl, někde v obchodních
domech mají Vánoce
už v říjnu, ale to je
jako kdyby se dítě narodilo
dřív, než mělo. A to
není dobré. Dítě se musí
donosit. Pravá radost je
z narození v pravou
chvíli.
Při tom očekávání se
maminka těší na své
dítě a povídá si s ním. A
dítě si zvyká na její hlas.
Lidé v obchoďáku si
říkají, jestli není blázen,
když si sama se sebou
povídá. To proto, že
nepoznali její očekávání. A tak je to i s Vánoci.
Kdy se dítě narodí, má velký dar ostatní stmelovat.
Rozhádané tchýně a snacha mají k sobě blíž,
babička s dědečkem přestávají být k sobě nerudní
a společně se mazlí s narozeným dítětem. Jako v
rodině narozené dítě stmeluje, mělo by narození
Krista přinést pokoj všem lidem. "Na Vánoce se
navzájem podarujte, třeba jen úsměvem, pohlazením..."
vyzval páter Petr Fořt. Při předvánoční
bohoslužbě se rozdával - sloužil Mši svatou a při
tom ještě hrál na elektronické varhany a zpíval
koledy.
Hana Kuncová, socioterapeutka
Poděkování
Od 9.11. do 7.12. byla u nás hospitalizována paní Božena Vlčková.
Při propuštění napsala:
V DOP se nedá nic zlepšit, sestry i vedení jsou sympatické,
fyzioterapeutka důsledná. Motivovala mě k chůzi a lepší chuti
do života. Děkuji tímto celému vedení, sestřičkám, ošetřovatelkám,
rehabilitačním pracovníkům a přeji hodně úspěchů
v jejich životě. Božena Vlčková, Kraslice

Přednášející jsme pozvali do Rychnova
Česká společnost pro trénování paměti pořádala seminář o aktivizačních
programech pro seniory. A my jsme samozřejmě byli u toho. Dvě socioterapeutky
a vrchní sestra z vily zažily v Praze čtyři nevšední dny.
Někteří účinkující nás vtáhli do
svých přednášek tak, že bariéra
mezi přednášejícím a posluchači
zmizela a seminář se proměňoval
ve spolupráci. Třeba v
tom, že jsme přebírali role klientů
a zakoušeli na sobě jejich
pocity v situacích, které přednášející
navozoval. A ještě více
Aktivizované
posluchačky
nevšední bylo, když lektorka
ukončila své téma, sedla si mezi
nás a účastnila se semináře dál
jako posluchačka. A tak se
vystřídalo deset přednášejících.
Překvapilo mě, že hodně lektorů a také posluchačů bylo ze Slovenska. Zdá se, že na
Slovensku jsou v používání technik se seniory postižených Alzheimerovou chorobou o
kus dál, než my v Čechách. Slovenka Mgr. Maria Wirth studovala v Itálii, kam se stejně
jako do celé západní Evropy šíří z USA nová praxe tzv. validační techniky. Její autorka
Naomi Feil rozpracovala metodiku přístupu k seniorům se zaměřením na lidi trpícími
demencí. Jde v podstatě o to, abychom s takovými klienty mluvili s odpovídajícím respektem.
"Objevit v dezorientovaném člověku člověka", jak zní jedna z myšlenek přednášky
Mgr. Wirth. Lidský vztah zde není postaven na tom, jestli mě druhý dobře slyší či
pamatuje si mé jméno, ale na citech, které udržují důvěru. Teorie vychází z humanisticky
orientované psychologie. Říkám si ale, bude snadné převést jí do praxe? Mohlo
by tomu napomoci to, že vrchní sestra Dana Muzslaiová přednášející Máriu Wirth pozvala,
aby podobný seminář připravila pro naše pracovníky. Pokud budeme mít štěstí,
měl by se uskutečnit v příštím roce.
Hana Kuncová, socioterapeutka
Umění komunikovat
V jídelně DOP se uskutečnil odborný seminář na téma ,,Umění komunikovat“. Paní Bc.
Pevná, která zastupuje firmu Tena, nás školila jak ještě efektivněji komunikovat s klienty,
a také o komunikaci mezi pracovníky. Velmi zajímavou přednášku obohatila o veselé,
ale i neveselé až varující historky a příklady z praxe. To, že lidé mezi sebou stále
ještě neumí kvalitně komunikovat asi víme a velmi rádi se v tomto směru budeme dále
vzdělávat. Paní Bc.Pevnou jsem pozvala opět na jaro, kdy se budeme věnovat dalším
tématům. Paní Pevná je také zdravotní sestra, proto má k naší práci velmi blízko.
Budeme se na ní těšit.
Dana Muzslaiová, vrchní sestra VM

Střípky rozdávaly v cukrárničce háčkované dárky
Adventní cukrárnička je u nás
tradicí, letos byla už po čtvrté.
Program v jídelně léčebny
uváděla Renata Oulehlová,
předsedkyně občanského
sdružení Střípky, které cukrárničky
pořádá. V programu
zazpívaly koledy s flétnou a za
doprovodu kytary děti ze Základní
školy v Krajkové.
Dívky a ženy ze Střípků rozdaly
pacientům a klientům
perníky, upečené sponzorem. Rádi bychom ho velebili, ale sponzor nechtěl být
jmenován. K perníkům přidaly Střípky každému dáreček - adventní kalendář a
háčkovanou ozdobu. Uháčkované zvonečky dostali muži, límečky
zase ženy. Ani jeden zvoneček či límeček přitom nebyl stejný -
každý byl originál. Zvláště pacientky ocenily křehkou krásu háčkovaných
dárků. Jak některá děvčata ze Střípků naznačila, ozdoby
uháčkovala babička jedné z nich.hk
Mikulášové postrádali své anděly
Mikuláš k nám přišel v dvojím provedení,
ale bez andělů. "Oba andělé
nám onemocněli, museli zůstat doma,"
vysvětlili Mikulášové. S čerty se
rozdělili na dvě party a jedna rozdávala
dárky pacientům v Domě ošetřovatelské
péče, druhá klientům ve
Vile Maria.
Ostatní si zatím užívali koncertu
dechové kapely Březováček v doslova
nabité jídelně léčebny. Tam se
nakonec také všichni dočkali čertovsko-mikulášské nadílky. Ta je už tradičně
sponzorským darem města Březová. Překvapením pro některé z nás bylo zjištění,
že s Březováčkem hrávala jedna ze sestřiček pracující v léčebně. Kapelmajstr
si ji také hned vyvolal na plac, aby si s kolegy zahrála alespoň jednu
skladbu. To Gábina zvládla výborně, jak ocenili někteří posluchači. hk

Papírové ozdoby
se staly hitem
Na výrobě vánoční výzdoby léčebny
a domova pro seniory se podíleli pacienti
a klienti. S pomocí socioterapeutek
dávali konečnou podobu košíčkům,
věnečkům, stromečkům a vázičkám.
Jsou vyrobené z papírového
proutí. Jak může být proutí z papíru?
To jsme také nechápali, ale přesvědčila
nás paní Renata Čočková, sekretářka
z Vily Maria.
"Košíčky z papírového proutí jsem
viděla u sestřenice. Moc se mi líbily.
Zdálo se mi, že výroba bude jednoduchá,
ale opak byl pravdou. Po prvních
pokusech jsem to chtěla vzdát,"
vzpomíná na začátky, kdy ani návod
na internetu nepřinesl okamžitý
úspěch. "Nakonec mi to nedalo, řekla
jsem si, že na to musím přijít."
Trpělivost přinesla ovoce. Výrobky
se zalíbily i klientům Vily. Protože
samotná výroba je velmi náročná na
jemnou motoriku, rozhodli se někteří,
že budou výrobky obarvovat.
Výtvory z papíru získaly oblibu i v
léčebně, kde si jejich výrobu osvojila
socioterapeutka Jarmila Chvistková a
do práce se pustili i pacienti DOP.
Paní Čočková si prohlíží hotové výrobky.
Z prvních košíčku se s příchodem
Vánoc vyvinuly i další motivy: věnce
a stromečky. Vánoční ozdoby,
společné dílo personálu a klientů, teď
zdobí pokoje a další prostory obou
budov.
Výroba z papíru se ujala i v DOP.
Člověk se celý život učí.
Na Vile jsem uviděla u paní Renaty Čočkové výrobky z "proutí". Vázičky,
košíčky a věnce. Byla jsem vyvedena z omylu, proutí bylo z papíru a Renatka
mi popsala výrobu, ale já musím vidět vše na vlastní oči. Domluvily
jsme si den a čas a Renatka přišla za námi do DOP. Nastal čas učení. Činila
jsem se leč mi síly stačily, Renatka měla trpělivost a Bohunka motala trubičky,
tedy "proutí" jak o život. Výsledky společné práce jsou vidět na jídelně
v DOP a doufám, že budou přibývat. Jarmila Chvistková,socioterapeutka

Snila o kariéře technoložky,
učarovala jí ale léčebna
Jubilejní narozeniny jsou dobrým důvodem k ohlédnutí za
uplynulými roky. V prosinci oslavila třetí desetiletí ředitelka
DOP-HC Magdaléna Scholzová.
Paní ředitelko, co vás přivedlo k práci
v léčebně?
Ke své práci jsem se dostala přes maminku,
která žila prací nejdříve v domácí
péči a později v léčebně v Rychnově.
Měla stále na srdci dobro pacientů i zaměstnanců
a cítila za ně obrovskou zodpovědnost.
Často mluvila o tom, že je
důležité, aby měla v rodině následovníky.
Dům ošetřovatelské péče se otevíral v
době, kdy jsem začala studovat Vysokou
školu chemicko-technologickou v Praze a
snila jsem o kariéře technoložky. Studovala
jsem obor mléko a tuky na potravinářské
fakultě s ekonomickým zaměřením
a zalíbila se mi práce v továrně na výrobu
jogurtů, kde jsem strávila svou praxi. Ve
třetím ročníku jsem se rozmýšlela, jakým
směrem budu po ukončení bakalářského
studia pokračovat. Začala jsem se více o
maminčinu práci zajímat, hodně jsme
hovořily o budoucnosti a já se rozhodla
pokračovat dálkově v ekonomickém
magisterském studiu, s tím, že do budoucna
můžu zvládnout jak práci v jogurtárně,
tak i ekonoma v léčebně a domácí
péči. Velmi brzy se mé bláhové představy
rozplynuly. Při studiu jsem začala pracovat
na částečný úvazek ve firmě a
samozřejmě jsem se do své práce zamilovala.
Použila jste něco ze studia v práci?
Studijní projekty jsem začala v Rychnově
realizovat, a tak jsme zavedly např. systém
autonomních týmů, systém hodnocení
a odměňování, výběrová řízení, sledování
spokojenosti pacientů a zaměstnanců
a postupně jsme společně s maminkou
a vedoucími pracovníky zaváděli standardy
kvality. Maminka mě postupně zasvěcovala
do spolupráce se zdravotními
pojišťovnami, bankovními ústavy, úřady,
dodavateli apod.
Jak vypadala v začátcích spolupráce
se sourozenci?
Bratr Adam a sestra Sabina už ve firmě
pracovali. Se Sabinou jsme začaly hodně
spolupracovat, rozhodovaly jsme o strategických
záměrech a řešily problémy
společně. Rok před otevřením Vily Maria
jsme již firmu spolu řídily. Maminka nám
dávala cenné rady a stále dokud to bylo
možné se ve firmě angažovala. Především
však byla šťastná, že její děti dílo
převzaly a pokračovaly v jeho rozvoji.
Nyní pracujeme ve firmě všichni a společně
se podílíme na důležitých rozhodnutích
o rozvoji společnosti.
Asi ne každý ví, že jste se sestrou Kateřinou
dvojčata…
Trávily jsme spolu hodně času a měly
podobné smýšlení a názory na svět. Samozřejmě
jsme každá jiná, ale velmi
dobře si rozumíme a rády spolu trávíme
volné chvíle. Skvěle si ale rozumím i
s ostatními sourozenci. Jsme spolu téměř
denně a tak máme k sobě možná blíž než
jiní sourozenci v našem věku, kteří žijí a
pracují každý jinde.
snns

Sladké hlasy zpívaly koledy
Děti ze Základní školy z
ulice Švabinského v
Sokolově zaplavily
chodby Vily Maria a
ještě předtím svým
sladkým zpěvem opanovaly
jídelnu v léčebně.
Byl to předvánoční koncert
Velkých Sweet
Voices. Pod dirigentským
vedením učitelky
Oliny Jandejskové děti
zapěly tradiční vánoční
koledy a mariánské
písně. Mnozí pacienti
byli dojatí. Po skončení
se děti rozběhly mezi
své posluchače a popřály
všem krásné Vánoce.
Paní učitelka tu se zpívajícími
dětmi nebyla
poprvé. Přesto to byla
premiéra. Předtím tu
totiž zpíval kvartet dívek
s podobným názvem, Sweet Voices, čili Sladké hlasy.
Tentokrát tu vedle větších žáků byli i ti menší, a dokonce v
početní převaze. Proto tento soubor dostal přídomek "velký".
Ale proč není také anglicky, tedy "big", ptali jsme se
dirigentky. "Líbí se mi spojení češtiny a angličtiny v jednom
názvu," pootevřela nám vrátka do kosmopolitního
jazyka paní učitelka.
Dětem i paní učitelce za vystoupení velice děkujeme, bylo
to pro pacienty krásné setkání a zavzpomínali si i na svá
vnoučata.
hk,dh
Ve stylu Šlapeta
Do léčebny nás přišel pobavit harmonikář František
Erben. Pacientů se sešlo hodně, ač během několika
dnů to bylo druhé harmonikářské vystoupení. Každý
hudebník má svůj styl a pan Erben vystupoval ve stylu
kapely Šlapeta, zazněly písničky ze staré Prahy, žižkovských
hospůdek a jarmarků. Bylo to pro nás všechny
zase něco nového. Během svého vystoupení popřál
harmonikář pacientce paní Krobové k narozeninám.
S pacientkou paní Kandlerovou a jejím synem dával
dohromady slova staré písničky, hrál lidem i na přání.
Bylo to milé a bezprostřední vystoupení, těšíme se na
další. bl
Gloria
in excelsis deo
Nečekané pobavení
V sobotu 12.12.09 mile překvapil
pacienty DOPu syn
pacientky paní Kandlerové.
Vzal si inspiraci z vystoupení
harmonikáře pana Erbena,
kterému byl přítomen a přinesl
si na návštěvu své maminky
harmoniku. V jídelně
pak proběhlo spontání vystoupení
pro pacienty a jejich
návštěvy. Všem se to moc
líbilo, zazpívali si a zatančili.
dh

Rohlíčky podle Farské kuchařky
V klubovně ve Vile Maria se
také kuchtí.
Klienti si v malé kuchyňské
lince se sporákem a elektrickou
troubou mohou uvařit či upéct.
Právě pečení je tu nejoblíbenější.
Hlavní kuchařkou v naší
klubovní kuchyni je paní Margita
Benediktová. K tahounovi
se přidávají i někteří další klienti,
které by to jinak ani nenapadlo.
V poslední době jsou
nejoblíbenější upečenou pochoutkou rohlíčky, pečené podle receptu Farské
kuchařky. Recept dodala paní Poulová. "Pracovala jsem na nádraží. Často jsem
je tam pekla při různých oslavách a brzy je tam pekli všichni ajznboňáci," povyprávěla
klientka. Hk
Recept na rohlíčky Farské kuchařky:
Těsto - půl kg polohrubé mouky, 1 Hera a 1 neušlehaná šlehačka. A špetka
soli. Ingredience se smíchají dohromady a udělá se vláčné těsto.
Náplň do rohlíčků - půl kg tvarohu, rozinky, vanilkový cukr a jemný krystal,
citrónová kůra a vanilkový pudink.
Těsto se rozdělí na pět částí. Z každé se vyválí kulatá placka s průměrem 20
cm, která se rádýlkem rozdělí na 12 trojúhelníku, jako když se krájí koláč. Náplň
se dává lžičkou na širší část trojúhelníku a od širšího kraje se těsto sroluje.
Peče se do růžova, přibližně 20 minut. Mírně vychladlé se obalují ve směsi
moučkového a vanilkového cukru.
Luštíme křížovky do soutěže
Pacienti léčebny se poprvé účastní každoroční křížovkářské
soutěže pro seniory. Nabídka k účasti přišla po internetu. "Pro
vaše seniory jsme připravili křížovkářskou soutěž s tématem
Vánoc", pravilo se v e-mailové zprávě. "Velká vánoční křížovka"
se organizuje pátým rokem v rámci projektu Senioři mezi
námi ve spolupráci s nadačním fondem PHOENIX. 50 vylosovaných
luštitelů bude odměněno věcnými cenami. "Některé
křížovky se mi už vyluštěné vrátily. Zašlu je do soutěže," řekla
sociální pracovnice léčebny Dagmar Hanková.
Pacient Karel Mertl
luští křížovku.

10 let u firmy: Eva Volfová
Začátek v kuchyni léčebny nebyl pro
vedoucí Evu Volfovou lehký. "Když jsem
přebírala kuchyň, dost jsem se natrápila
s papírováním po předchozím vedoucím."
Těžké bylo nastavit systém stravování.
„Při dvou či třech dietách to znamenala i
bezmasá jídla, což se u některých zaměstnanců
nesetkávalo s velkou odezvou,“
říká. Trend zdravé výživy se pomalu
v léčebně zabydloval. Dnes je tradicí
bezmasý pátek, který iniciovala zakladatelka
DOP-HC Maria Scholzová.
"Oceňuji, že mi vedení léčebny nic co se
týče jídelníčku nenařizuje. Spíše navrhuje,
je to zkrátka na dohodě," chválí paní
Eva. Jak takový jídelníček vlastně vytváří?
"Netočím ho pořád dokola, jde mi o to,
aby byl stále pestrý - ryba, hovězí, kuřecí,
moučníky i ovoce," vysvětluje. Za schopnost
jídelníček obměňovat jí chválí dietní
sestra. Profesionální pohled na stravování
je jedna věc, jak ale strava chutná? Klienti
jsou většinou spokojení, občasného
reptání si užije od personálu.
Eva Volfová s kolegyněmi.
"Ale jídelníček je tu hlavně pro klienty,"
brání svůj kurs. Snaží se do stravování
přinést nové trendy v gastronomii, které
směřují ke zdravé výživě. „Například jsme
jako přílohu zkoušeli burgur z pšenice,
jsou v něm zachované živiny."
Po plánovaném rozšíření kuchyně budou
na výběr při obědech dvě jídla. "Začne
něco, nad čím budeme muset přemýšlet,
abychom vyhověli všem," vyhlíží do dalšího
desetiletí u firmy Eva Volfová. ak
PŘÍBĚHY KLIENTŮ
Víte proč se říká prosinec?
Protože se v tomto měsíci porážela prasata, byly zabíjačky. Táta byl řezník. Ve čtyřicátém
druhém se často zabíjelo na černo, protože se jinak musela velká část zabíjačky
odevzdat. Tahle zabíjačka u největšího sedláka ve vsi byla neohlášená. V případě
prozrazení mohl majitel prasete i řezník jít do koncentráku. Bylo mi dvanáct a už jsem
dostal důležitý úkol - dělat podražeče. Svini se k noze přivázal provaz a jím jsem měl
praseti podtrhnou nohy - hned poté, co ho táta praští palicí. Dveře chlívka se otevřely,
prase vyletělo a táta se nestačil ani ohnat. Zato já jsem pevně držel. Svině podrazila
mě a ne já ji. Vletěla do hnoje a mě stáhla do močůvky. Vodou mě polévali v zahřátém
kravském chlívě. Prase kvičelo, že to muselo být slyšet na celou ves. Ale nakonec
všechno dobře dopadlo: svině zabíjačce neušla a nikdo nás neudal. Byly to pěkné
Vánoce.
Jaroslav Novák, klient Vila Maria

Společenská rubrika
S námi není nikdo sám a tak rádi blahopřejeme k narozeninám
Všem pacientům a klientům, kteří v prosinci
slaví narozeniny.
V Domě ošetřovatelské péče jsou to: Köhler Horst, Hammerschmidt
Hermann, jubileum má Svoboda František, Vršovská Emilie,
Koudela Adolf, Brindzová Eliška
V Domově pro seniory Vila Maria: Věra Červová, Marie Vápeníková, Štefanie
Petrášová, Jiřina Dutková a Božena Kozubková.
Gratulujeme i zaměstnancům.
V Domě ošetřovatelské péče: Lenka Navrátilová, Irena Rozmahelová,
Lucie Nováková, Vladimíra Bartošová, Dominika Kaňková, Helena Filkoházyová,
Adam Scholz a dvojčata Magdaléna Scholzová a Kateřina Kutheil slaví jubileum
V Domově pro seniory Vila Maria: Dana Muzslaiová, Vlasta Tlamková,
Romana Püchnerová, Radka Sozanská, Monika Lazorková
A z domácí péče Home Care slaví: Jana Chalupská
Koťátka jako blahopřání k narozeninám
potěšila klientku Věru Červovou.
S tebou není nikdo sám
Zaměstnanci Vily překvapili vrchní
sestru Danu Muzslaiovou nevšedním
blahopřáním k jejím prosincovým
narozeninám. Na podložku
pod počítačovou myš nechali
vytisknout své podobenky, které
rámoval nápis, parafrázující motto
naší společnosti a názvu firemního
zpravodaje:
sám“.
„S tebou není nikdo
Zaslechnuto z vedlejšího pokoje
Pacientka, paní A, říká pacientce , paní B: Vy vůbec nemluvíte, neumíte nic
říct? Paní B neodpovídá. Paní A stupňuje tlak a opakovaně říká: řekněte alespoň
dobrý den! Za nějakou dobu paní B nevydrží a zakřičí: Dobrý den!
Paní A vítězoslavně: Vždyť říkám, že neumíte mluvit, jenom po mně papouškujete.
bl

Hezké Vánoce přišla
popřát klientům Vily
Maria předsedkyně OS
Střípky paní Renata
Oulehlová se svým
skoro ročním synem
Adamem.
Veselé Vánoce
Přípitek vaječným
koňakem, ale v čokoládových
špičkách.
Tak si letos připily
pacientky paní
Obermanová s paní
Vejnoskovou. Inspirace
k novoročnímu
přípitku.
a
šťastný Vnový rok 2010
S námi není nikdo sám
á
Zpravodaj léčebny dlouhodobě nemocných DOP, domácí služby HC
a Domova pro seniory Vila Maria v Dolním Rychnově.
Zpravodaj je určen vnitřní potřebě zařízení. www.dop-hc.cz