1 / 2012 (PDF, 3 MB) - Braunoviny - B. Braun Medical sro

CESTY
kaž dé jiné provinční městečko na peruánském venkově.
Asi nás ovlivňuje jeho pohnutá minulost. Shodou okolností
právě na ayacuchské univerzitě vznikla v 70. letech
20. století později smutně proslulá Sendero Luminoso
(Světlá stezka). Nejprve šlo o neškodnou skupinu, jejíž
hlavní činností byly politické diskuse. Během 80. let se
z ní však stala nejobávanější teroristická organizace
v Peru. Kvůli ní se z Peru stala pro všechny (civilisty,
vojáky i turisty) poměrně nebezpečná země a Ayacucho
i okolí bylo válečným městem, kam kdo nemusel,
tak nejel. V 90. letech válka mezi peruánskou armádou
a senderisty konečně skončila a z Ayacucha se opět stalo
klidné a docela příjemné městečko.
Jen lidi asi hned tak nezapomenou. Mám totiž pocit, že
se na nás dívají tak trochu s obavami. Nějací senderisti
se v okolí ještě potulují a přítomnost „bohatých“ gringos
by mohla být důvodem k výpravě za obohacením.
Recepční v hotýlku tak působí určitě. Necháváme si tu
batohy a jdeme prozkoumat situaci s autobusy do Piska,
které leží na pobřeží. Autobusové nádraží společnosti San
Cristobal, která jezdí tím směrem, je jen o ulici dál. Dnes
nic nejede, musíme počkat do zítřka do desáté dopoledne,
a i tak to bude autobus, který nás nezaveze až do Piska.
Pisco leží totiž asi 10 kilometrů od silnice spojující Ayacucho
s Limou.
Setmělo se, takže máme čas už jen na večeři. Náš hotýlek
stojí přímo naproti trhu, který už teď sice utichl, ale jídelní
část je ještě živá až dost. Sedáme si k jednomu stánku
a k pobavení všech kolemstojících si dáváme večeři, Táňa
dokonce ryby. Úplně nám to ale nestačilo, tak si kupujeme
hranolky s kuřetem a nakonec ještě kousek čokolády.
Všechno se dá koupit rovnou na ulici, třeba vozíků s hranolky
je tu v jedné ulici hned několik.
Petlice na našem pokoji je dost pofiderní, a i když si
na dveře zevnitř dáváme zámek, nejdou pořádně dovřít.
Hm, tady asi už hodně dlouho nikdo nebyl a asi nemají
moc peněz na údržbu. Voda teče jen studená, tak pro
dnešek mytí vynecháváme (i když jsme ve výšce pouhých
2 700 metrů, přeci jen je ještě dost chladno). Zítra, až se
dostaneme na úroveň moře, by to snad mohlo být lepší.
Už se na to teplo těším.
Ranní Ayacucho