1 / 2012 (PDF, 3 MB) - Braunoviny - B. Braun Medical sro

Výběr klobouků na
pouličním trhu
Dlouhodobý
spolupracovník redakce
David Kučera podnikl
cestu kolem světa. Nyní
vám na pokračování nabízí
deník z této výpravy.
Kompletní texty najdete
na internetových
stránkach http://eCesty.cz
ho i o to, co nikdy neměl. Nechci říkat, že Peruánci jsou
národ zlodějů, ale je pravda, že počet lidí s nenechavýma
rukama je tady vyšší než dohromady ve všech zemích,
které jsem zatím navštívil.
Hlavně že jsme s Táňou celí, tak jedeme dál. Mohli bychom
se sice obrátit na policii, ale co z toho? Jen zdržení
a frustrace. Tyhle země jsou jak bezedné díry – to, co
jednou pohltí, už nevydají. Stálo by to za to jen z principu,
abych mohl říct, že jsem pro nalezení kradených věcí udělal
všechno, co bylo v mých silách, ale to se mi zdá jako
slabá záplata za zdržení a oplétačky s policií, nejspíš pěkně
zkorumpovanou.
Na oběd zastavujeme v bezejmenném městečku. V jídelně
mají jako obvykle na výběr ze dvou jídel a jako obvykle
nemají nic bez masa. Po obědě se trochu procházíme
na sluníčku po prašné ulici mezi oprýskanými baráky.
Během let se tu snad nic nezměnilo.
Možná jen volební sliby a nápisy, které i tady vidíme
na některých domech. Celou dobu se v Peru setkáváme
se zbytky minulé celoperuánské volební kampaně. Všude
jsou teď už otrhané volební plakáty (jako u nás), ale
na zdech, plotech, domech a sloupech jsou přímo barvou
natřené návody, jak volit. „Vote así“ (Volte takto)
a přidaný přeškrtnutý symbol nějaké strany – takto to
nejčastěji vypadá. Každá strana má svůj symbol, který je
pak přítomen i na volebních lístcích, a tím se před lidmi
prezentuje. A právě tyhle symboly, dokonce přeškrtnuté,
tj. tak jak by měly při volbách vypadat, kdyby stranu
člověk zvolil, se na domech objevují celkem často. Po volbách
se ale vše zase uklidní, kandidáti zapomenou, že
existuje nějaký peruánský lid, a korumpuje se dál. Jako
všude jinde…
Ayacucho
Do Ayacucha přijíždíme navečer. Cesta nebyla zas tak
špatná, jak jsme si podle dostupných informací mysleli.
Buď se peruánské silnice zlepšily, nebo jsme si už na nepohodlí
zvykli. Před Ayacuchem jsme museli vystoupat
na hřeben a pak se spustit dolů do města. Byla to asi
nejhezčí část cesty. Pohled na silnici vlnící se v prudkých
zatáčkách nahoru, na údolí dolů pod námi, na vyprahlou
planinu na vrcholu a ze shora na Ayacucho byl skvělý.
Vystupujeme v ulici před vraty autobusové společnosti,
ale zase vůbec nevíme, kde jsme. Párkrát se tedy ptáme
a směřujeme na Plaza de Armas, od nějž je to jen kousek
k našemu ubytování.
Ayacucho na nás působí trochu divně. Nebo spíš z něj
máme divný pocit, i když navenek vypadá stejně jako
30