Inspirace - Svaz zakládání a údržby zeleně

Pohádka o parcích, které si zahrály o „Černého Petra”
Byly dva parky, po dlouhá desetiletí
si spokojeně rostly pár kroků
od náměstí svých městeček. Až
v posledních letech zesmutněly, protože
do nich už téměř nikdo nechodil. Cítily se
opuštěné a trochu se styděly za své nedostatky,
kvůli kterým rodiče zakazovali
dětem, aby si v nich hrály a milenci se jim
vyhýbali obloukem. Všichni se totiž báli,
že jim spadne na hlavu vykotlaný strom
nebo suchá větev, nebo že škobrtnou přes
kořeny vyčnívající z rozbitých cest. Kopřivy
v parcích už dávno násilnicky obsadily
trávníky. Kdo by si mezi nimi hrál nebo se
miloval?
Jednoho krásného dne však moudré lidi
v obou městečkách napadlo, že když
se jejich zástupci na radnici budou trochu
snažit a lidé jim pomohou, mohly by se
parky vrátit do jejich života. Lidé tedy dali
hlavy dohromady, obrnili se trpělivostí
a podařil se jim malý zázrak. Obě městečka
dostala peníze na obnovu svých parků
z bohaté kapsy EU ve výši skoro deseti
milionů. Zahradní architekti totiž pro obě
radnice spočítali, že takový zchátralý park
potřebuje přemístit tisícovky kubíků zeminy
a substrátu, obnovit 50 000 m2 trávníků,
opravit cesty, umístit k nim lavičky a odpadkové
koše, odborně ošetřit 200 téměř
stoletých stromů a vykácet další stovky
těch ztrouchnivělých a neperspektivních.
Takový vzkříšený park si také zaslouží
stovku krásných nových stromů, tisícovku
vzrostlých keřů a několik tisíc trvalek spolu
s tříletou údržbou včetně zálivek.
Nadšení v jednom i druhém městečku
bylo tak velké, že zbývajících několik
stovek tisíc korun už dali dohromady
a města vypsala veřejnou soutěž na obnovu
parku.
O obě soutěže byl zájem nevídaný a hodnotící
komise tiše žasly nad počtem přihlášených
firem. Vida, kdo se přihlásil!
Směsice to byla přepestrá!
Na obnovu parku se těšila firma dřevorubců
a obchodníků se dřevem.
O obnovu parku se ucházel výrobce nejlepších
plastových oken v zemi.
Výsledku soutěže se ani nemohla dočkat
firma s bohatými zkušenostmi se zpracováním
odpadů.
Své přihlášky poslali špičkoví stavitelé dálnic
a jiných objektů pro jakékoliv určení.
V nevídaném seznamu uchazečů nechybělo
dokonce i několik zahradnických firem.
Kupodivu se nepřihlásili pekaři a autolakýrníci,
ale to nakonec až tolik nevadilo.
Nastal den otevírání obálek. Vypracovávaly
se srovnávací tabulky, posuzovalo
se a počítalo. O vítězi soutěže totiž
rozhoduje cena, zkušenosti, odbornost
a reference.
Podle zákona pohádek by měl v tu chvíli
výběrové komise v obou městech osvítit
nějaký vševědoucí paprsek. Neosvítil.
V každém ze dvou měst rozhodli lidé podle
svého, jednou tak a jednou zase jinak.
Vměstečku na sever od hor si nakonec
komise práci usnadnila. Vybrala firmu
jenom a pouze podle ceny. Půl hodinky
zaklapala kalkulačka a bylo hotovo. Vždyť
je to přece tak jednoduché – firma potvrzuje,
že bude nejlacinější, dokonce ještě
ochotně navrhuje, že nějakou tu korunku
uškudlí, bude to jistě firma nejlepší! Že v té
firmě nepracuje žádný zahradník a že ještě
neprováděla požadované práce – to přece
nevadí. Nikoho to ani moc nezajímá!
Vměstečku na jih od hor zadali obnovu
parku jedné ze zahradnických firem.
A při tom věřte, nevěřte, moji rozmilí,
cena, kterou zahradnická firma nabídla,
nebyla ta nejnižší, byla to cena reálná.
Komise si však dala práci, vždyť bylo potřeba
posoudit mnoho parametrů, aby se
dostalo parku toho nejlepšího. Zvažovaly
se zkušenosti, reference, vybírat pomáhal
i architekt, který park projektoval. Vybraná
firma už v minulosti prováděla všechny
uvedené práce, nabízela dostatek odborných
znalostí a sama trvala na delší než
požadované záruce. Zahradníci z té firmy
chtěli totiž zažít opět tu radost a uspokojení,
až jejich zásluhou park omládne a lidé
tam budou zase rádi chodit.
Jak to nakonec dopadlo?
Do městečka na jih od hor přijížděli
hosté i ze severního městečka a ještě
z větších dálek, aby se pokochali parkem,
kde po trávnících pobíhají děti, na lavičkách
posedávají staříci. Prováděli tudy
návštěvníky z Belgie a Maďarska i z jiných
zemí, kteří chtěli vidět, že peníze z EU
mohou dobře posloužit, a jak je dokázali
v městečku využít. Pro starostu a ostatní zastupitele
to byla velká pochvala za moudré
vydání penízků a uznání. Však jsou ve funkci
dodnes a v městečku od té doby přibyly
další stromy a už se upravuje další park.
V
městečku na sever od hor park ani
trochu neomládl. Přibylo v něm sice
pár napůl suchých stromů, ale jinak nic.
Inu, jak se říká, za málo peněz, málo muziky.
Penízky se rozkutálely a obyvatelé se
tam kvůli parku nepěkně hádali a nikdo
nechtěl o ničem zeleném v městečku už
ani slyšet. Na besedách s občany, si jejich
zástupci stěžovali, jak je to těžké moudře
rozhodnout a chtít ušetřit, když potom
člověk naletí podvodníkům a městečko
i park si vytáhnou Černého Petra. Lidé
ze severního městečka zatrpkli. Když si
opravdu potřebovali užít zeleně, zajeli si
kousek na jižní stranu hor, do městečka
s úžasným parkem.
A tak ta pravdivá pohádka končí. red, ri
S v a z z a k l á d á n í a ú d r ž b y zeleně
7