vox pediatriae 8/2009 - Dětský lékař

V O X P E D I A T R I A E
Jak pečují američtí pediatři o autistické děti
Scott M. Myers, MD, Chris Plauché Johnson, MD
MEd the Council on Children With Disabilities
Na stránkách Americké pediatrické společnosti jsem našla zajímavý článek, který obsahuje doporučení
pro americké pediatry, kteří pečují o dítě s poruchou autistického spektra (dále PAS). Tento
přehledný manuál z roku 2007 radí lékařům, jak přistupovat k pacientům s PAS, jaké jsou nejčastější
přidružené zdravotní problémy a jaké možnosti terapie jim mohou nabídnout. V českém prostředí
zatím podobný přehledný návod pro pediatry neexistuje - a od odborníků, kteří s autisty pracují a diagnostikují
je, se bohužel o některých skutečnostech, uvedených v tomto materiálu, taky nedozvíte.
Článek „Péče o děti s poruchami autistického
spektra“ (celé znění i autoři viz
níže v odkazu) má dva hlavní oddíly: stručné
shrnutí výchovně-vzdělávacích metod, které
se používají u dětí s poruchami autistického
spektra, a medicínskou část - v té jsou shrnuty
nejčastější zdravotní potíže, které se objevují
u autistických pacientů, a na poměrně
velkém prostoru jsou zde také rozebrány tzv.
doplňkové a alternativní léčebné metody.
Celý text článku by mohl být velkým příkladem
pro české lékaře i psychology, ale
i média a zdravotnické časopisy, co se přístupu
k informacím týče: článek totiž nezavrhuje
žádnou terapeutickou metodu a ani žádnou
hypotézu či výzkumy, které provedli jiní
odborníci třeba s pomocí rodičů, snaží se je
co nejpečlivěji zmapovat a uvést k nim všechna
podstatná fakta, která jsou pro pediatra
i rodiče nezbytná.
n 1. Shrnutí
výchovně-vzdělávacích postupů
Kromě toho, že autoři článku zdůrazňují
důležitost co nejčasnější diagnózy, ve které
hraje klíčovou roli pediatr, obsahuje článek
tato doporučení: pediatr by se měl podrobně
věnovat rané péči (jejíž hlavní cíle jsou:
systematicky naplánovaný program výchovy
a výuky, založený na individuálních možnostech
a schopnostech dítěte, výuka jen
v malém počtu dětí, pečlivé záznamy o terapii
a pokrocích, srozumitelnost a struktura,
co nejméně rozptylujících elementů, strategie,
které je možné využívat při zvykání na
nová prostředí a činnosti).
Dále může lékař doporučit tyto terapie
(specifické, zaměřené na různé výchovné
aspekty, např. na komunikaci nebo sociální
dovednosti) a u každé autoři článku stručně
vysvětlují, jak probíhá a jakými výzkumy je
podložena: aplikovanou behaviorální analýzu,
strukturované učení, logopedii (řečovou
a jazykovou terapii, včetně náhradních
komunikačních systémů, znakování nebo
známý PECS, u nás VOKS), nácvik sociálních
dovedností, ergoterapii a senzorickou
integrační terapii a programy pro starší děti
a dospělé.
n 2. Shrnutí lékařských postupů
V tomto oddíle se pediatři dozvědí o nejčastějších
problémech, které mívají děti
s PAS. Najdeme tam některé překvapivé
informace, třeba hned v prvním odstavci
upozornění, že u dětí, které si neustále strkají
do úst ruce, prsty nebo předměty, je vhodné
provést vyšetření na hladinu olova v krvi.
Další problémy, které může pediatr očekávat
u svých autistických pacientů, jsou: syndrom
fragilního x chromozomu, tuberózní skleróza
nebo epilepsie.
O epilepsii se lékaři dozvědí, že jí trpí 11-
39% osob s poruchami autistického spektra,
u 42% osob s vážnými vývojovými poruchami
se objevují záchvaty, že u dětí s PAS existují
dvě období, kdy se epilepsie objeví častěji
než jindy, a sice před 5 rokem a pak v pubertě,
že u dětí s PAS se často vyskytují epileptoformní
výboje na EEG (u 10-72%) a že EEG
vyšetření se doporučuje při podezření na
záchvaty, nikoli však plošně.
O gastrointestinálních potížích (problémech
zažívacího traktu) se dozvědí, že
u 46-85% osob s PAS se vyskytují problémy
jako chronická zácpa nebo průjem, že však
výsledky těchto studií je ještě nutné důkladněji
ověřit. Dozvědí se však, že v nejnovější
(a zřejmě i dosud nejpřesnější) studii má
zažívací obtíže 70% dětí s PAS. Dále zjistí,
že pokud dítě trpí takovýmito chronickými
obtížemi, je nutné provést vyšetření zažívacího
traktu, včetně případné endoskopie. A to
i v případech, kdy dítě trpí náhlou změnou
chování, výbuchy agrese či sebeagrese, která
může se zažívacími potížemi souviset.
O poruchách spánku se dozvědí, že jsou
u osob s PAS poměrně typické, že je nutné
dodržovat pravidelný večerní režim, že existují
výzkumy, které potvrdily u osob s PAS problémy
s regulací hormonu melatoninu a že
je možné tyto potíže řešit jeho podáváním,
a také seznam léků, které je možné u dětí
s PAS používat na nespavost.
Dále se dozvědí o možných příčinách problematického
chování a možnostech nápravy
(např. že příčinou neklidu a problematického
chování může být řada různých fyzických
potíží, např. zánět středního ucha, zánět
močových cest, zácpa, zubní absces, zánět
jícnu, respirační obtíže, bolesti hlavy, zánět
žaludku či střev a podobně) i o psychofarmakách
- na který problém se jaká nejvíc
osvědčila a pro koho jsou vhodná.
O doplňkové a alternativní medicíně se
pediatři dozvědí, že dosud neexistuje dostatek
vědeckého materiálu, který by používání
podobných metod potvrdil nebo vyvrátil.
Nicméně je možné tyto postupy vyzkoušet
a zhodnotit jejich účinek. Článek rozděluje
používané alternativní a doplňkové postupy
na nebiologické a biologické.
Mezi nebiologické patří: trénink sluchové
integrace (auditory integration training),
behaviorální optometrie, kraniosakrální
manipulace, terapie s delfíny, muzikoterapie
a facilitovaná komunikace.
Mezi biologické patří: imunoregulační
terapie (např. omezení potravinových alergenů
v jídelníčku nebo injekce imunoglobulinu),
detoxikační terapie (např. chelace),
léčba zažívacího traktu (např. trávicí enzymy,
antimykotická léčba, probiotika, nekvasnicová
dieta, bezlepková a bezmléčná dieta
a vancomycin) a podávání potravinových
doplňků, které mohou ovlivnit neurotrans-
26
VOX PEDIATRIAE • říjen/2009 • č. 8 • ročník 9