Vox Pediatriae

Zubní pasty, ústní vody a další preventivní fluoridové prostředky
saturují ústní prostředí fluoridy tolikrát, kolikrát je v
průběhu dne používáme. I při opakovaném čistění zubů fluoridovou
zubní pastou se v ústech zvýšená hladina fluoridu neudrží.
Zopakujme si, co je o fluoridech známo. Nejdříve se říkalo,
že fluoridy jsou užitečné v době vývoje tvrdých zubních
tkání, které se tak stanou odolnějšími. Pak se zjistilo, že vývoj
skloviny pod vlivem vyššího příjmu fluoridu má určitý preventivní
účinek, ale že mnohem důležitější je trvalá ochrana zubu
před demineralizací v době, kdy už zub prořezal do úst a je
pod vlivem korozivního ústního prostředí.
Je tu ale ještě třetí cesta, kterou máme mít na zřeteli. Když
už nejsme děti, kterým se v čelistech vyvíjejí zárodky budoucích
zubů, když už nám zuby prořezaly do úst a vývoj tvrdých
zubních tkání je ukončen, fluoridy vstřebané v zažívacím traktu
se už do zubních tkání krevní cestou nedostávají, zato jsou
ale přítomné ve slinách. Prakticky to znamená, že bychom,
kromě pravidelného čistění zubů fluoridovými zubními pastami
nebo místní aplikací fluoridových gelů a laků na zuby, měli
ještě vědomě přijímat určité množství fluoridů v potravě. Víme,
kde takové potravové zdroje fluoridu hledat ?
Fluoridy jsou přítomné v některých balených stolních vodách
a častěji ve stolních minerálních vodách. Ty by v našem
nápojovém jídelníčku neměly chybět. Stojí za to studovat viněty
na jejich obalech, informující o obsahu minerálních látek
a stopových prvků. Určitým zdrojem fluoridů je také maso
mořských ryb, kterého je však v tradičním českém jídelníčku
stále nedostatek. Na trhu je kuchyňská sůl obohacená fluoridem.
Je distribuována pouze v maloobchodní síti a do hotových
potravinářských výrobků nebo do kuchyní školních jídelen
a restaurací se nedostane. Moderní kuchyně čím dál tím
více používá hotová jídla nebo polotovary a tak příležitostí k
přisolování pokrmů v domácnosti je méně. Tím spíš by se měla
v domácnosti k přisolování používat fluoridovaná kuchyňská
sůl. Ale, ouha ! Odborníci na dětskou výživu nedoporučují
dětem předškolního věku příliš solit pokrmy a dospělým
kazí chuť na slané zase hrozba vysokého krevního tlaku.
Řešením pro dětskou výživu jsou nově zaváděné potravové
zdroje nebo pokrmy obohacené fluoridem. Jsou to např. produkty
sušené mléčné výživy a potravové doplňky. Jejich sortiment
se stále rozšiřuje.
Shrňme si fluoridové preventivní poradenství do několika
hesel:
■ Místní aplikace fluoridů na zuby v podobě zubních past
od nejútlejšího věku, hlavně pravidelně a efektivně; rodiče
pomohou nebo později dohlédnou.
■ Dětská výživa obohacená fluoridy zejména batolecí mléka
(u nás např. Sunar complex premium) jako pravidelná
součást jídelníčku v uvedeném věku.
■ Od staršího předškolního věku část denní potřeby tekutin
krýt stolními vodami s vyšším obsahem fluoridu.
■ Od školního věku pravidelně doplňovat čistění zubů fluoridovanými
pastami o místní aplikace fluoridových gelů a laků.
■ Přisolovat mírně ale zato fluoridovanou kuchyňskou solí.
■ Myslet na to, že fluoridy jsou velmi účinnou zbraní proti
zubnímu kazu, ne však tak účinnou, aby zvládla nekontrolované
mlsání sladkostí a nakonec,
■ dvakrát myslet na to, že počínající kaz se sám nijak nehlásí,
zato ho při pravidelných návštěvách bezpečně pozná
zubní lékař.
■
■
První kolo boje o zázrak
Někteří odborníci zpochybnili bezpečnost revolučního léku proti leukémii.
Lék proti rakovině má podle nové studie patrně vedlejší účinky. Lékaři přesto
doporučují jeho užívání.
Jestli existuje něco, co by si alespoň trochu zasloužilo název „zázračný lék“,
byl by to imatinib mesylát. Pod obchodním názvem Glivec se v USA užívá od
roku 2001, u nás o rok později.
Jednalo se o první „řízenou střelu“ v protirakovinové výbavě lékařů. Imatinib
nemá totiž být nebezpečný pro zdravou tkáň. Účinný by měl být pouze proti
mutantní bílkovině vznikající v těle lidí s genetickou vadou, tzv. Philadelphský
chromozóm (podle místa objevu). Tato bílkovina se u nich stává součástí
řetězce růstu rakovinných buněk. Imatinib bílkovinu „neutralizuje“ a přeruší
tak růst nádoru.
Vzhledem k rozmanitosti rakoviny, lékaři znají přes 100 typů zhoubného bujení,
není imatinib zdaleka univerzálním lékem. Zato je účinný: obzvláště
proti jisté formě leukémie (CML - chronická myeloidní l.). Používá se také
u některých nádorů v břišní dutině, které nelze operovat.
Pacienti s těmito formami rakoviny se jako první dočkali „léčby budoucnosti“.
Pouhé „polykání“ prášků výrazně zvyšovalo jejich šanci na přežití. Ještě
poměrně nedávno byla CML bez výjimky smrtelnou chorobou. Podle zahraničních
výsledků se nyní více jak 70 procent pacientů při užívání imatinibu
„uzdraví“.
Obraz jejich kostní dřeně je podobný jako u zdravého člověka. Velmi slibné
výsledky měl imatinib také v Česku. V případě leukémie CML se stal lékem
„první volby“, který odborníci doporučují podávat co nejdříve po stanovení
diagnózy.
Objevili se jisté vedlejší účinky, jak se také dalo očekávat. Ve valné většině
případů ale stačilo přechodné snížení dávky nebo dočasné vysazení léku.
Když léčba láme srdce
Ovšem nyní se na cestě imatinibu do panteonu „revolučních léků“ objevila
první vážnější překážka. Kardiolog Thomas Force s kolegy zveřejnil na internetových
stránkách renomovaného časopisu Nature Medicine práci, podle
které některým pacientů imatinib vyléčí jednu vážnou nemoc a způsobí místo
toho jinou.
Lék prý škodí srdci. Forceho na to poprvé upozornil kolega v roce 2004. Všiml
si, že u několika pacientů užívajících imatinib se objevily srdeční potíže.
I když tomu předtím v jejich zdravotním stavu nic nenaznačovalo.
Force s kolegy provedl nejprve analýzu srdeční tkáně oněch pacientů. Ta odhalila,
že tkáň skutečně byla poškozená. Srdce postižených osob tím znatelně
ztratila na výkonnosti.
Výzkumníci pokračovali v laboratoři. K oslabení srdeční tkáně došlo jak
u krys, tak na srdečních buňkách „pěstovaných ve zkumavce“. Ty zeslábly po
několika týdnech aplikace medikamentu. Důvod, proč přesně cílený lék míjí
cíl, není zcela jistý. Imatinib má „mířit“ na mutantní bílkovinu vznikající u pacientů.
Ta je „složena“ ze dvou jiných bílkovin, které se vyskytují také u zdravých
lidí.
Lék si patrně vystačí i s tímto „polovičním terčem“, tedy jenom jednou
z oněch bílkovin. Ta slouží k regulaci růstu buněk a při velké zátěži buněk.
Imatinib tedy způsobuje poruchy ve výrobě bílkovin v srdečních buňkách,
a tím nakonec jejich oslabení a smrt.
Výrobce léku, firma Novartis, označila výsledky za zajímavé. Ale v prohlášení
zároveň uvádí, že při dosavadních klinických zkouškách byla srdeční selhání
u pacientů „velmi vzácná“. Na základě dosavadních Forceových důkazů nevidí
firma důvod k zásadním krokům.
Proti tomu nenamítá nic ani „advocatus diaboli“ Force a jiní specialisté. Přínos
léku zatím převažuje známé nevýhody. Přesto připravuje vlastní studii
skupiny 200 pacientů, u kterých bude vliv imatinibu na srdce studovat pečlivěji.
Mnozí si budou přát, aby se jeho podezření rychle vypařilo: léků zaměřených
na stejnou část rakovinového řetězce jako je imatinib se připravuje celá řada.
Špatné zprávy by byly ranou do srdce velké naděje medicíny. A velkého
byznysu.
46
VOX PEDIATRIAE - listopad/2006 - č.9 - ročník 6