Vox Pediatriae

VOX PEDIATRIAE
žený T4. K potvrzení centrální hypofyzární hypotyreózy
nám může pomoci opět TRH test, při kterém
po podání TRH i.v. TSH nedostatečně stoupá.
U vzácné rezistence periferních tkání k tyreoidálním
hormonům nacházíme zvýšené TSH
a zvýšené T4, fT4 (celkový a volný tyroxin).
Mezi hormony a léky, které mohou inhibovat
sekreci TSH patří např. somatostatin, dopamin,
dopaminoví agonisté jako bromokryptin a glukokortikoidy.
Inhibici sekrece TSH může způsobit
akutní nebo chronické onemocnění, naopak
v průběhu rekonvalescence může nastat vzestup
TSH jako „rebound“ fenomén. Tyto poznatky jsou
důležité pro interpretaci sérové hladiny TSH u nemocných.
■ Tyreoidální hormony
Tyreoidální hormony jsou v séru transportovány
ve vazbě na proteinové nosiče - globulin vázající
tyroxin (TBG), prealbumin vázající tyroxin
(TBPA) a albumin. Při změně jejich hladin se tedy
mění hladina celkového hormonu, ale hladina volného
hormonu zpravidla ovlivněna není. Pouze
volná frakce je zodpovědná za hormonální aktivitu.
Existuje například vrozený nedostatek TBG
s vazbou na X chromozom s nízkou hladinou celkového
cirkulujícího T4 a T3, ale s normálními hladinami
volných frakcí T4 a T3 a s normální hladinou
TSH. Hladinu TBG také snižují androgeny, glukokortikoidy,
z léků např. diazepam, salicyláty.
Nízké TBG je u hypertyreózy, malnutrice, nefrotického
syndromu, cirhózy a u vážných systémových
onemocnění. Právě pro tyto možné vlivy na hladinu
celkových hormonů v séru stanovujeme volné
frakce tyreoidálních hormonů fT4, fT3.
■ Tyreoglobulin
Tyreglobulin je syntetizován tyreocyty a je předáván
do lumina folikulů. Za fyziologických okolností
proniká malé množství tyreoglobulinu do
krevního oběhu, jeho zvýšená hladina je však diagnostická
pro některé patologické stavy. Vyšetření
tyreoglobulinu využíváme především při dispenzarizaci
osob po léčbě diferencovaného karcinomu
tyreoidey. Po totální tyreoidektomii je jeho hladina
nízká až nulová, metastázy či recidiva jeho hladinu
zvyšují. V těchto případech se využívá tyreoglobulin
jako tumorózní marker. Další využití je
u kongenitální hypotyreózy, kdy při atyreóze je
hladina tyreoglobulinu nedetekovatelná, zatímco
při ektopii nebo hypoplazii štítné žlázy je jeho
hladina v séru přítomna.
■ Tyreoidální protilátky
Tyto protilátky v séru stoupají při autoimunitních
onemocněních štítné žlázy. U juvenilní lymfocytární
tyreoiditidy jsou v séru detekovány zvýšené
hladiny protilátek proti tyreoglobulinu (aTG) a/nebo
proti tyreoidální peroxidáze (aTPO). U Graves-
Basedowovy choroby v séru stoupají protilátky
proti TSH receptorům (aTSH).
■ Metabolismus jódu
Štítná žláza využívá denně asi 75 ug jodidu
k syntéze hormonů. Pří příjmu jódu menším než
50 ug/den není tyreoidea schopna udržet přiměřenou
hormonální sekreci. V důsledku zvýšené sekrece
TSH vzniká struma a rozvíjí se hypotyreóza.
Hlavním adaptačním mechanismem na nízký jódový
příjem je preferenční syntéza T3 nad T4.
O stavu zásobení organismu jódem nás informuje
jodurie, kdy vyšetřujeme odpad jódu v první
ranní porci moče. Za normální jodurii považujeme
hodnotu nad 100 ug/l moče. Jodurie pod 20 ug/l
moče svědčí pro těžký deficit jódu. Dle našeho pozorování
je v současné době u české dětské populace
příjem jódu potravou dostatečný.
■
Literatura u autorky
Postup při funkčním vyšetření štítné žlázy
32
VOX PEDIATRIAE - listopad/2006 - č.9 - ročník 6