9 - Kovy.pdf

[CO] → {CO}
3 + 2[P] + 5[O] → (Ca 3 (PO 4 ) 2 )
+ [Si] + 2[O] → (CaSiO 3 )
+ [S] + [C] → (CaS) + {CO}.
Spojení zkušeností s pudlováním a konvertory vedlo k zavedení martinských pecí (C.W.
Siemens a P.E. Martin, 1864) s mělkými pánvemi, kde se udržovala vysoká teplota spalnými
plyny a rovněž se přešlo na zásadité vyzdívky a později i na přímé přisypávání CaO k
tavenině. Teprve tyto postupy dovolily velkovýrobu kvalitních ocelí, což se projevilo v
rozvoji železnic, ve stavbě velkých ocelových konstrukcí, ve vývoji zbraní a tlakových nádob
a obecně vedlo k bouřlivému technickému vývoji. Tím, že se v martinské peci na rozdíl od
konvertorů topí, je možno přidávat do vsádky vedle tekutého železa z vysoké pece ve větším
množství také šrot.
Moderní ocelárna, kyslíkový proces
Více než 50 let se principy výroby oceli prakticky neměnily. Zásadní novinkou, která
se objevila v roce 1952, byl kyslíkový konvertor LD spuštěný u Leobenu podle návrhu
švýcarského prof. Durrera. Prokázalo se, že náklady na výrobu čistého kyslíku se zaplatí tím,
že nedochází k zbytečnému odvodu tepla z konvertoru balastním dusíkem ze vzduchu a tím,
že v nepřítomnosti dusíku je omezena tvorba křehkých nitridů. Reakce probíhají s kyslíkem
rychleji a podíl spáleného železa je menší. V průběhu dalších 40 let byly martinské pece z
oceláren zcela vyřazeny a kyslíkový proces převládl. Současně se stlačeným kyslíkem,
vháněným do tekuté oceli rychlostí řádově ve stovkách m/s (i nadzvukovou) se zpravidla
přivádí i práškové vápno, které vstupuje do reakce s fosforem, křemíkem a sírou. Tím se šetří
rozpouštění zásadité vyzdívky a prodlužuje počet pracovních cyklů do její výměny. Dnes se
používá několik typických uspořádání aparátů, lišících se podle toho zda se kyslík žene proti
hladině oceli, nebo se vhání trubicí, spuštěnou pod hladinu nebo se vhání trubkami přes dno
jako do klasického konvertoru.