Operativní průzkum a dokumentace historických staveb - FF UJEP

66
Přílohy
16–19. Grafický záznam širší nálezové situace v pohledu.
Terénní skica či kresba bývá většinou autorem v ateliéru překreslena. V terénu se
zaznamená celek nálezové situace (zejména fasáda, interiérová stěna nebo jejich
část s rozvrhem stávajících otvorů, členění a dalších viditelných konstrukcí
a prvků) v měřítku a do něj jsou lokalizovány nálezy (struktura zdiva, tvar druhotně
zazděných prvků, profilace prvků, dekorace omítek atd.), poznámky k jejich
popisu (podoba i jejich vazby) a další podrobnosti. Prostorová identifikace i dimenze
nálezů musí být kótovány, popřípadě fotografovány s měřítkem (la, pásmo,
skládací metr). Některé čistopisy obsahují pouze grafické měřítko, vždy jsou
však provázeny fotodokumentací. Pro charakteristiku nálezů užívají autoři různé
značky, zkratky (nutné vysvětlit v legendě) či drobné skici detailů (tvar a profilace
prvků atd.). Rozsah a podrobnost (přesnost) zaznamenávané situace i grafického
pojednání je odvislá od autorova zhodnocení významu nálezů a jejich
ohrožení, podmínek záznamu (především časových, dostupnosti atd.), znalosti
adekvátních metod záznamu a v neposlední řadě jeho zručnosti. Zvláště terénní
skici běžně dokazují přednost obsahu před formou.
Finální dokumenty bývají nejčastěji kresleny od ruky v měřítku nebo překresleny
s podrýsováním, ale mohou být i rýsovány nebo dokonce zpracovány počítačovou
grafikou, zároveň se mohou zmíněné způsoby kombinovat. Kritérii jsou zde
především obsahová sdělnost, srozumitelnost a přiměřená přesnost.
16. Jednoduchá zběžná terénní skica.
Chyšky (okres Písek), kostel sv. Prokopa. J. Hladký, 1995.