Životné podmienky a zdravie 2003

Ze sledovaný ch mikronutrientů byl v nesouladu s doporučený mi dávkami pouze
příjem fluoridů a to vzhledem k přijatelnému rozmezí (AI =acceptable intake) USA z roku
1989 (1100 µg), dále lehce nižší byl příjem jódu 85 vůči 90 µg, doporučovaný m jak EU tak
SZO i USA RDA (1, 2, 6). Průměrná hodnota vyšetřovaného souboru však není nižší než66
% doporučované hodnoty PRI, aby mohla bý t klasifikována jako nutriční deficit. Příjem zinku
byl nižší pouze k doporučované dávce RDA USA (10 mg), odpovídal však nižším
doporučený m hodnotám EU. Vzhledem k vyhodnocované skupině batolat je v tomto souboru
vyšší příjem zinku a železa současně s vyšším příjmem bílkovin (7). Hrazení vitamínu D
odpovídá pouze doporučení EU od 0-10 µg (1), ve srovnání s dávkami USA RDA i SZO je
nízké (2, 8).
Diskuse
Studie neodhalila významnější problémy ve stravovacích zvyklostech předškolních
dětí plzeňský ch MŠ. Validita studie je ale zatížena chybou, vyplý vající přímo z použité
metodiky, která je založena na zápisu stravovacích zvyklostí. Tento zápis je dán
motivovaností zapisovatele sdělit pravdu, ev. ji záměrný m způsobem zkreslit. V případě
malý ch dětí a zaznamenávání jejich stravy rodiči lze patrně předpokládat promítání se znalostí
osvěty zdravé výživy do záznamů jídelníčků, které nemusí odpovídat skutečné realitě. Na
druhé straně je metoda ale zatížena chybou vyplý vající z prostého opomenutí zapsání
snědený ch jídel. Vyhodnocování nutriční hodnoty stravy z MŠ je zatíženo chybou vyplý vající
v naší studii z technické neproveditelnosti kontroly zbytků nedojedeného jídla dítětem.
Rovněžje třeba mít na paměti i možnou diskrepanci mezi skutečnou velikostí porce a porcí
náležející dítěti na základě vykazovaný ch potravin a celkového počtu porcí. Se zřetelem na
nedojedené zbytky, které mohou činit až10 % celkové nutriční hodnoty jídla, se lze
domnívat, že strava v MŠ se podílí na celkovém příjmu dítěte nižšími hodnotami, nežjsou
naše výsledky, t.j. např. v případě celkové energie méně než54 %. Přičemžpodle zákonný ch
nařízení by měla hodnota nabízeného jídla dítěti tvořit 60 % jeho celkového denního příjmu
[přesnídávka, oběd, svačina]. I přes to, že průměrný příjem energie v MŠ byl o 0,4 MJ nižší,
nežje zákonná VDD, průměrný energetický příjem předškolních dětí odpovídá mezinárodním
i český m doporučením a ve srovnání s literárními údaji měřeného energetického výdeje
věkově odpovídajících dětí navíc minimálně o 8 % vyšší (9).
Dále současné práce poukazují na to, že metody inventorní analý zy na podkladě
vyhodnocování stravovacích záznamů jsou schopny nejlépe podchytit obsah proteinů ve
stravě, zatímco nutriční hodnoty tuků a sacharidů bývají vůči skutečné hodnotě
podhodnocovány (10). Tím je dále dáno také podhodnocení celkového příjmu energie.
Zjištění mírně nižšího průměrného příjmu jódu, které však není nižší než66 % doporučované
hodnoty PRI, aby mohlo být klasifikováno jako nutriční deficit, však ukazuje na
pravděpodobnost existence části dětí, jejichžpříjem není optimální. To koresponduje i
s vý sledky šetření jodurie v jiném regionu České republiky, kde v této věkové skupině bylo
shledáno 15,3 % dětí, které měly snížené hodnoty jodurie pod 100 µg (11).
Literatura:
1. Commission of the European Communities 1993. Nutrient and energy intakes for the European
Community. Reports of the Scientific Committee for Food [Thirsty–first series] Commission of the
European Communities, Directorate-General Industry, Luxembourg.
2. National Research Council [U.S.] Subcommittee on the Tenth Editidon of the RDAs, Food and Nutrition
Board, Commission on Life Sciences Recommended Dietary allowances, 10 th edition. National Academy
of Sciences, Published by the National Academy Press. 1989.
3. Buzzard, I. M, Sievert, Z. A.: Research priorities and recommendation for dietary assesment methodology
A J Clin Nutr, 1994, 59, s. 275S-289S.
193