Životné podmienky a zdravie 2003

eprezentativní skupinu PAU. Jako příklad takovýchto snah lze uvé st návrh ATSDR (Agency
for Toxic Substances and Disease Registry), ve které m byla vybrána skupina 17 PAU zahrnující
acenaften, acenaftylen, anthracen, benz[a]anthracen, benzo[a]pyren, benzo[e]pyren,
benzo[b]fluoranthen, benzo[j]fluoranthen, benzo[g,h,i]perylen, benzo[k]fluoranthen, chrysen,
dibenz[a,h]anthracen, fluoranthen, fluoren, indeno[1,2,3-c,d]pyren, fenanthren a pyren (2). O
uvedených PAU existuje znač né množ ství analytických, toxikologických i epidemiologických
informací. ATSDR předpokládá, ž e vybrané PAU jsou i potenciálně toxič tější než ostatní PAU a
ž e jejich škodlivé úč inky jsou pro skupinu polycyklických aromatických uhlovodíků
charakteristické . Dále předpokládá i větší pravděpodobnost humánní expozice právě těmto
látkám. Předpoklad se přitom opíráo výsledky monitorování slož ek ž ivotního prostředí (2).
V Č eské republice je v rámci „Systé mu monitorování zdravotního stavu obyvatelstva
Č eské republiky ve vztahu k životnímu prostředí“ sledováno 11 PAU: anthracen,
benz[a]anthracen, chrysen, benzo[a]pyren, benzo[b]fluoranthen, benzo[g,h,i]perylen,
benzo[k]fluoranthen, dibenz[a,h]anthracen, fluoranthen, indeno[1,2,3-c,d]pyren a pyren (9).
Biologické monitorování
Pro vnitřní kvantifikaci expozice osob (biologické monitorování expozice) existují v
souč asnosti citlivé analytické metody a PAU nebo jejich metabolity mohou být kvalitativně i
kvantitativně stanovovány v různých tělních tkáních a tekutinách. Nicmé ně však, z důvodu
všudypřítomné ho charakteru PAU v ž ivotním prostředí, nemůž eme tyto biologické ukazatele
považ ovat za ukazatele specifické pro urč itý zdroj expozice. Po analytické stránce bývápro
stanovení biologických ukazatelů využíváno většinou vysokoúč inné kapalinové chromatografie
(HPLC) s fluorescenč ní detekcí, plynové chromatografie s plamenovou nebo hmotnostní detekcí
(GC/FID, GC/MS) a chromatografie na tenké vrstvě (TLC) (2, 4).
PAU (lé pe řeč eno jejich reaktivní metabolity) jsou schopny tvořit addukty s DNA a
proteiny. Takto vzniklé komplexy jsou stanovitelné ve tkáních a v krvi. Pro jejich kvalitativní i
kvantitativní analýzu jsou nejč astěji využívána imunologická stanovení (ELISA, USERIA),
stanovení pomocí znač ené ho fosforu ( 32 P) a znač ené síry ( 35 S), Comet Assay, synchronní
fluorescenč ní spektroskopie (SFS) a HPLC s fluorescenč ní č i hmotnostní detekcí. Uvedené
metody jsou dostateč ně citlivé a přesné pro měření pozadí hladiny adduktů u neexponované
populace a pro její odlišení od hladin, při kterých se mohou objevovat biologické úč inky. S
výjimkou některých ukazatelů genotoxicity a karcinogenity není bohuž el většina dostupných
biologických ukazatelů úč inku specifickápro expozici PAU.
Jak bylo uvedeno výše, reaktivní metabolity některých PAU jsou schopny napadat důlež ité
endogenní substance a tvořit s nimi tzv. addukty. Hladiny DNA adduktů jsou dávány do
souvislosti s mutagenními a karcinogenními úč inky těchto uhlovodíků a mohly by tedy, do urč ité
míry, slouž it jako biologické ukazatele PAU indukované mutageneze a karcinogeneze. Na
základě výsledků experimentů s benzo[a]pyrenem by jako biologické ukazatele úč inků,
souvisejících s mutagenezí a karcinogenezí, mohly být rovněž uvaž ovány i chromozómové
aberace, výměna sesterských chromatid a test na přítomnost mikrojader (mikronukleus test). Ani
u jednoho z uvedených cytogenetických ukazatelů však zatím nebyla nalezena korelace mezi
potenciálním ukazatelem a koncentrací PAU v ovzduší (2, 4, 10).
V souč asnosti je pro úč ely biologické ho monitorování expozice osob PAU č asto
využíváno stanovení jejich metabolitů. Poměr nemetabolizovaných PAU k odpovídajícím
metabolizovaným formám se v moč i pohybuje zhruba v rozmezí 1:20 až 1:5, v závislosti na
metabolismu dané ho uhlovodíku (11). Pomineme-li mnohdy závaž né problé my analytické ,
vyvstávázde hned v počátku problé m výběru vhodných metabolitů, pocházejících z vhodných
PAU. Zásadními dvěma krité rii pro výběr vhodných PAU je 1) jejich dostateč né a pokud mož no
stabilní zastoupení ve směsích a 2) toxikologickázávaž nost.
101