Alfa 2010 - ČVUT v Praze, Fakulta architektury

5/’10
bulletin fakulty architektury čvut
• noví proděkani fa čvut
• cígler vítězem soutěže o nástupní
prostor nové fakult y
• lab: je česká architektura v krizi?
• mezi olověnými dušany 2010
• ohlasy na fórum věda žije! v archicafé
(dokončení )
kuba vácha, 2. ročník fa čvut
(ateliér luboše pat y a mar tiny por t ykové),
rodinný dům u vltav y, husinec u prahy,
axonometrie, zimní semestr 2009 –2010,
z dubnové v ýstav y ústavu v ý t varné
t vorby v galerii schodiště
1

snímk y z u d ě l ová ní c en soutěže r evit o p en 2 0 0 9; ve dle d va z á b ě r y z p r vního z a sedání nové f a kultní vě d e c ko - u m ě l e c ké r a d y
2
Soutěže
X ARC Architectural Research Center. Lhůta pro odevzdání návrhů do 20. května 2010.
http://www.arcompetition.org/
X Fliesen in der Welt des Hotels. Lhůta pro odevzdání návrhů do 31. května 2010.
http://www.detailx.de/news/archiv/fliesen-in-der-welt-des-hotels/
X Young Architect Award 2010. 2. ročník mezinárodní přehlídky realizací a studií pro studenty
architektury a architekty do 33 let. O architektonické a urbanistické studie, školní práce
i realizace dosud nepřihlášené do předchozích ročníků soutěže Architekt roku a Architect
Award ABF 2009. Vyhlašovatel: ABF, a. s. Sekretář Eva Pácaltová, tel.: +420 225 291 117,
Lhůta pro odevzdání soutěžních návrhů do 15. července 2010 do 15 h.
e-mail: pacaltova@abf.cz, www.yaa.cz.
Soutěže – výsledky
X Řešení nástupního prostoru Nové budovy ČVUT. Vyzvaná anonymní ideová soutěž.
Vyhlašovatel: Fakulta architektury ČVUT se spoluúčastí ÚVIČ-ČVUT. O celkovou koncepci
nástupního prostoru mezi novou Národní technickou knihovnou a VŠCHT na jižní straně
a Novou budovou ČVUT, resp. existující budovou FsV ČVUT na straně severní. Vyzvaní účastníci:
Roman Brychta – Projektil architekti, s. r. o., Jakub Cígler – Cigler Marani Architects,
a. s., Richard Doležal – DaM, architektonická kancelář, Petr Kordovský – Kordovská nebo
Kordovský, architekti s. r. o., Josef Pleskot – AP Ateliér. 1. cena Jakub Cígler. 2. cena nebyla
udělena. 3. cena Josef Pleskot, Roman Brychta. Porota: M. Pavlík, A. Šrámková, Z. Zavřel
(řádní členové závislí). K. Gebauer, J. Línek, P. Pelčák, J. Zeithamml (řádní členové nezávislí).
E. Schleger (náhradník závislý). M. Jirovec (náhradník nezávislý). Viz též str. 6–7 v čísle.
X Revit open 2009. O energeticky soběstačný objekt pro ekologickou ovčí farmu. Vypisovatel
Autodesk a Molab FA ČVUT. 1. cena Petra Grísová, Josef Veselý (FA VUT Brno), 2. cena Ing.
Tomáš Cendelín (FSv ČVUT), 3. cena Bc. Kateřina Kosová (FA ČVUT). Cena Molabu Matúš
Grega-Jakub, Juraj Haviar (STU Brat. FSv), Cena Molabu za inovativní návrh Alexandra Masárová,
Katarína Labáthová (STU Brat. FA ). Celkem bylo odevzdáno 19 návrhů.
Porota: H. Achten, FA ČVUT (softw. expert), V. Balda, TU Liberec, FA umění a architektury
(softw. expert), Ing. P. Irinkov, FA ČVUT (náhradník), Ing. M. Kabrhel, FsV ČVUT (tech. konstr.
a materiál), Ing. F. Kulhánek, FsV ČVUT (tech. konstr. a materiál), J. Mádr, FA ČVUT (arch.
sekce), Ing. P. Minks, Autodesk (předseda), H. Seho, FA ČVUT (arch. sekce).
X Young Architect Award 2009. Přehlídka realizací a studií pro studenty architektury a architekty
do 33 let. Vítězné práce – kategorie Školní práce: Martin Kropáč (ateliér J. Bočana), FA
ČVUT, Muzeum kubánských uprchlíků, Tomáš Král (ateliér R. Kouckého), FA ČVUT, Bydlení ve
věžovém domě v Holešovicích, Michaela Roženská (ateliér A. Šrámkové) FA ČVUT, Plovárna
Jenštejn. Kategorie Studie – Štěpán Valouch, Jiří Opočenský, FA ČVUT, Revitalizace Spolkového
domu, Martin Prokš, Marek Přikryl, FA ČVUT, Mateřská škola na střeše provozní budovy ND.
Porota: M. Cajthamlová, O. Císler, O. Haman, P. Hrůša, O. Okamura, Ľ. Závodný, STU Bratislava
(předseda). Poradce J. Pechar za nadaci „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“.
knihomol
X Nová skripta v Knihovně dějin architektury (C 064 v suterénu budovy fakulty): • Petr Vorlík,
Dějiny architektury dvacátého století • Zbyšek Stýblo, Nauka o stavbách. Školské stavby.
X Stejně jako v předchozích letech i letos vydá fakulta na podzim Ročenku FA ČVUT.
Další díl „kroniky přemýšlení“ na největší české fakultě architektury představí děkan opět na
začátku příštího akademického roku. Výběrem nejlepších prací, charakteristických pro ten který
ateliér, jsou pověřeni jejich vedoucí. Poprvé se představí také studenti ateliérů nového Ústavu
průmyslového designu.
výstavy
X Výstava ateliérových prací 2009–2010, ateliéry FA ČVUT. 24.–31. 5 2010.
X Výstava ZAN. Práce 276 studentů 23 Základních ateliérů 1. ročníku. Atrium FA ČVUT,
Thákurova 7, 26. 5.–4. 6. 2010, vernisáž 26. 5. ve 14 h.
X Co jsme si zbořili (mizející průmyslové památky posledních deseti let ). Pořádá Výzkumné
centrum průmyslového dědictví (VCPD) FA ČVUT ve spolupráci pokračování na str. 12

z á b ě r y z p r vního z a sedání vě d e c ko - u m ě l e c ké r a d y f a čvut
václav aulick ý
vladimír d a ň kovsk ý
Noví proděkani FA ČVUT
Od prvního února letošního roku spolupracují s děkanem na řízení fakulty noví funkcionáři.
Alfa představuje jejich agendu v odpovědích na otázky:
• Kterým úkolům ve vaší nové agendě se hodláte věnovat v nejbližším období především?
Lze zde jejich povahu rozlišit na prioritní a ostatní? A dlouhodobé a krátkodobé?
• Dochází v této souvislosti k změnám ve srovnání se směřováním vašeho předchůdce?
• Čím jsou tyto návrhy změn ovlivněny? Ekonomicky? Změnou strategie?
Václav Aulický, proděkan pro výstavbu
V mém působení ve funkci proděkana pro výstavbu Nové budovy Dejvice (NBD) nedošlo
k žádné změně především z důvodů potřeby zachování kontinuity této činnosti ve vazbě na
průběh výstavby s termínem dokončení v listopadu 2010 a na následnou fázi postupného
přesunu všech fakultních pracovišť do nové budovy, včetně jejího komplexního zprovoznění.
Rozhodující a hlavní náplní mé agendy proto zůstává zajištění kontroly a koordinace stavby
a jejího technického a interiérového vybavení s potřebami Fakulty architektury jako budoucího
uživatele NBD (vyjma třetího nadzemního podlaží) především formou účasti na kontrolních
dnech stavby, na koordinačních jednáních a na technických radách projektanta, včetně
kontroly dokumentace, účasti při výběrových řízeních a vzorkování. Důležitou oblastí agendy
je příprava zadání a následná kontrola, koordinace a konzultace prací na projektu interiéru
a příprava detailního harmonogramu realizace vybavení nových pracovišť a postupného přesunu
do nich.
Součástí je také spolupráce s dalšími útvary a fakultními pracovišti, zejména pak s jejím vedením
při zajišťování audiovideotechniky, s dislokační komisí a při koncepčních rozvahách
budoucího provozu a výuky v nových prostorech.
Doc. Vladimír Daňkovský, proděkan pro pedagogickou činnost
• Myslím, že situace na fakultě je po řadě diskusí a úprav v předcházejících letech dostatečně
stabilizovaná a kvalita studia je velmi dobrá. Původní studijní program pětiletého studia v tomto
školním roce končí a v následujících letech již budou všichni studenti procházet bakalářským
studiem. Lze očekávat posílení významu bakalářů v praxi a s tím souvisí i koncentrace
zájmu fakulty na tento stupeň studia. Je zde jistě prostor na další vylepšení studijních programů
– na úpravy, které by měly směřovat k vyšší efektivnosti práce studentů i pedagogů. Mám
na mysli především provázanost jednotlivých předmětů, které jsou zastoupeny v učebních
plánech, vyrovnání jejich náročnosti a soustředění pozornosti na „profil“ absolventa. V tomto
směru má velkou iniciativu děkan prof. Zavřel a jeho koncepce možných dílčích úprav výuky je
velmi podnětná. Chtěl bych se zabývat také kvalitou a objektivností hodnocení studentů v jednotlivých
kurzech, kde stále přetrvávají velké rozdíly. Cílem je vyvážit náročnost jednotlivých
předmětů tak, aby vnímání širších souvislostí a jejich tvůrčí uplatnění v návrhu staveb bylo
přiměřeně podpořeno znalostmi exaktního základu, historie a teorie architektury a technických
aspektů navrhování. Také otázka uplatnění našich absolventů bakalářského programu
v architektonické a stavební praxi není zcela vyřešena a tato otázka je o to problematičtější, že
v historii vysokoškolského vzdělávání v ČR tento institut nikdy neexistoval. Vyjasnění postavení
bakalářů v praxi, kde budou vystaveni ostré konkurenci nejen starších absolventů FA,
ale i absolventů FSv, VŠUP a SPŠ, je jistě otevřenou otázkou. Zde předpokládáme otevření
diskuse s Českou komorou architektů, ČKAIT a dalšími institucemi, které by mohly vést
k upřesnění nároků na naše absolventy. Význam magisterského studia by neměl být tímto
vývojem zásadně ovlivněn, i když menší změny lze očekávat i na tomto poli. V magisterském
studiu se zvětšuje počet zahraničních studentů, kteří se k nám hlásí, a tento trend chceme
i nadále podporovat. Mezinárodní zkušenosti jsou stále více samozřejmostí i u našich studentů
tohoto stupně studia. Počet studentů, kteří vyjíždějí v rámci programu Erasmus na zahraniční
univerzity je relativně vysoký a předpokládáme, že nadále poroste. (Viz s. 6 – pozn. red.)
• Je zřejmé, že práce doc. Antonína Pokorného ve funkci proděkana pro pedagogiku byla velmi
efektivní a pro fakultu prospěšná. Pedagogická agenda je jasně vymezena vysokoškolským zákonem
a navazujícími předpisy a v tomto směru lze hovořit jen o menších, dílčích inovacích v rámci
3

p o k r a č ová ní z e str. 3
z á b ě r y z e z a hájení v ýstav y v ýsledků v y z va n é soutěže o ř e šení nástupního p rostoru nové b u d ov y čvut
m a t ú š d ulla
4
platné legislativy. Podstatné je, aby pedagogický proces probíhal hladce v souladu s těmito normami,
a to je zajištěno. Nevím o žádné významnější záležitosti, která by si žádala nějakou úpravu.
• Otázku bych asi mírně modifikoval: „Jaké změny lze očekávat?“ Hodně úprav ve výuce
bude souviset s přestěhováním do Nové budovy. Nové prostory budou inspirací pro některé
změny v organizaci výuky. Pracujeme intenzivně na konceptu děkana Zavřela, který navrhl
jako užitečné soutředění studentů prvního ročníku v jednom podlaží Nové budovy s tím, že
všichni pedagogové budou docházet do ateliérů za studenty. Mělo by to umožnit jednak vyšší
využití prostor fakulty pro práci studentů i mimo výuku, ale pozitivní efekty by to mohlo přinést
i ve vyšší úrovni společenských vztahů mezi studenty prvního ročníku FA. Nové úkoly se rýsují
také s ohledem na práci v ateliérech, kde usilujeme o sjednocení náročnosti a obsahu jednotlivých
semestrů tak, aby nabyté znalosti maximálně efektivně přispěly k přípravě bakalářů pro
práci v praxi – při přípravě a realizaci pozemních staveb. Do popředí se dostává i aktualizace
programů pro zahraniční studenty magisterského programu, kterých každý rok přibývá. Výuka
v anglickém jazyce v rozsahu celého magisterského studia se stává nutností, která může mít
pro fakultu i významné ekonomické efekty.
Prof. Matúš Dulla, proděkan pro vědu a výzkum
• Nastoupil jsem do jedoucího vlaku – není možné odlišit principiální věci od operativních.
Ale snažím se udržet si nad těmi druhými nadhled. Zejména chci podpořit vykonávání výzkumných
aktivit v širších výzkumných skupinách a pozvednout na vyšší úroveň publikování
výsledků. Tomu prvnímu už velmi v těchto měsících napomohla nová studentská grantová
soutěž. V čem jsme byli dosud málo úspěšní, je granty podporovaný výzkum. Fakulta je
v tomto ohledu na ČVUT sice osobitá a menšinová, ale to neznamená, že má být zcela diskvalifikovaná
z vědeckého poznávání. Jsou zde malé ostrůvky, které tuto aktivitu vykonávají
(např. urbanismus, dějiny architektury, digitální trendy, průmyslové dědictví, stavební výzkum).
Objevují se nová aktuální témata, na která reagují architekti na FA a nabízejí osobitý přístup
(udržitelnost, environmentalismus a ekologie, bydlení, globalizace aj.).
• Rozdíl je asi v tom, že jsem ještě naivní a věřím, že se podaří věci, na které člověk obvykle
po dlouhém působení rezignuje.
• Změny, které by bylo potřebné v oblasti výzkumu na fakultě udělat, nevyžadují navíc žádné
finance, právě naopak, otevřou kohoutky, kterými by sem finance měly začít hojně proudit.
Problém je v tom, že vnější prostředí je nastaveno na nejtypičtější vědní disciplíny. Podle nich
se stanoví parametry celostátního (i mezinárodního) scientometrického mechanismu (typy výstupů
– publikací, které se berou v úvahu, relevantních časopisů, databází, které tyto časopisy
evidují, citací atd.). Menšinové obory, jako je náš, to cítí jako diskriminaci, ale nedaří se jim
vypracovat alternativní „objektivní“ systém hodnocení výsledků. Mnohdy dokonce pochybuji,
zda ta módní scientometrie není vlastně vědě na škodu. Jak se zachovat v takové rozpolcené
situaci? Myslím si, že bychom se měli snažit tam, kde na to máme kapacitu a elán, vyrovnat
se se standardní vědou a tam, kde se nám nelíbí celý ten „kafemlejnek“ (jak to nazvali aktivisté
iniciativy Forum Věda žije!), bychom měli prosadit humanistické a umělecké zvláštnosti
našeho oboru. Ale i to vyžaduje seriózní drobnou práci, ne bohémské pózy, které často „malicherným“
vědcům předvádíme.
Rád bych dodal, že ČVUT byla ochotná akceptovat osobité typy výstupů Fakulty architektury:
konkrétně jsou to výstavy, projekty, realizovaná díla a soutěžní vítězství. Akceptovala
nově monografii o architektovi jako citaci. Ale tak či tak se nic z toho nedostalo mezi výstupy
nejvyšší úrovně. Bohužel pokud jde o časopisy, se v nejvýše ceněné databázi zvané Web
of sciences nesledují časopisy tak detailně jako v jiných oborech (neuvádí se pro ně tzv.
impact faktor). To nás poškozuje. Ačkoliv upřímně řečeno, do Architectural design anebo
Japan architect jsme toho moc nenapsali. Co je více v našich rukou, je zařazení domácích
architektonických časopisů. Ale mezi čtyřmi stovkami nejvýznamnějších (tzv. recenzovaných)
není ani jeden z oblasti architektury. Dalo by se říci: když jsme tak mnohostranně neúspěšní
a okolní svět nám dává najevo, že o nás nestojí, vůbec vědu nedělejme!
Myslím si však, že v našem starobylém a holistickém oboru má tak či tak své místo to, co
se prostě nazývá poznávání. A od něj je už jenom krok k poznávání, které se řídí určitými
regulemi, tedy k vědě. Věda v našem oboru není dominantní, ale existuje a má smysl pěstovat
ji pro lepší poznání specifických stránek architektury, které neumějí dobře uchopit například
ekonomové, stavební inženýři či historikové umění. V tomto smyslu bychom měli na ČVUT na
vědeckém poli působit – kultivovat výzkumnou činnost směrem dovnitř a vytvářet prostor pro
její uznání navenek.

p etr hlavá č e k
karel m aier
j a roslav sládeček
Petr Hlaváček, proděkan pro rozvoj
• Prioritně pokračovat v již dobře spuštěném programu hledání dalších zdrojů financování
v oblasti grantů, dále na již započaté přípravě nových studijních oborů Krajinářská architektura
a City development. Dlouhodobě pak podporovat upřímnou snahu děkana prof. Zavřela
a vedení fakulty o zvýšení kvality a náročnosti výuky a o pozitivní povědomí o naší škole.
• Domnívám se, že ne.
• Dtto otázka č. 2.
Prof. Karel Maier, proděkan pro zahraniční styky
• Fakulta architektury patří ke školám s největším podílem studentů vyjíždějících v rámci výměnných
smluv do zahraničí a studentů, kteří z partnerských škol studují u nás (viz s. 12 – pozn.
red.). Byli jsme jednou z prvních škol u nás, která nabídla zahraničním studentům nejprve celoroční
a poté i úplný magisterský program v angličtině. Domnívám se, že tento kapitál je třeba
zúročit ve vyšších formách spolupráce – ve společných projektech, diplomech zpracovávaných
a obhajovaných na naší i zahraniční škole apod. Zatímco nástup výměnných studentských pobytů
cca před patnácti léty jsme dokázali včas zachytit, přesun od kvantity ke kvalitě jsme trochu
zaspali. Tento přesun bude pro mě prioritou, ale obávám se, že spíše dlouhodobou.
• Nepovažuji se za nějakého bořitele či revolucionáře. Budu se snažit spíše stavět na tom,
co se podařilo, a posouvat se více směrem k náročnějším formám spolupráce s vybranými
partnery v zahraničí. A to se týká nejen škol v zemích Evropské unie, ale i vybraných mimoevropských
škol. Škoda, že naši studenti zatím raději zůstávají v Evropě, ačkoliv třeba naše
partnerská škola v Singapuru rozhodně patří k těm, o které by měl být velký zájem.
• Kvalitativní změnu našich zahraničních vztahů nemůže způsobit ani sám proděkan ani
peníze samy o sobě. Kvalita je výsledkem vztahů mezi jednotlivými pedagogy a studenty
partnerských univerzit, společných projektů a dalších společných aktivit. Na naší fakultě
máme zatím v tomto ohledu spíše „ostrůvky“, kde takovéto věci fungují: například dlouhodobá
spolupráce týmu paní doc. Šestákové s partnery v Německu a na Slovensku věnující se
tématu bezbariérové přístupnosti, příslibem pro další spoluprácí se stalo úspěšné hostování
pedagogů z TU Delft nebo společné výzkumné projekty prostorového plánování. Teď jde
o to, aby těchto „ostrůvků“ přibývalo a aby se třeba jednoho dne propojily do souvislé sítě.
Zkušenost mě naučila, že když chcete něčeho dosáhnout, hlavní je vytrvalost vašeho úsilí.
Když vydržíte dost dlouho, nějak se to nakonec podaří, včetně těch peněz, na kterých jistě
také hodně záleží. Trochu nám může pomoci také Nová budova, kde snad budeme moci
ve své režii pořádat různé mezinárodní akce veřejného charakteru, jako jsou konference
a kongresy, což zatím nebylo možné z prostorových důvodů.
LAB (z Alfy) očima doktorandů
• Která z myšlenek poslední Alfy vás zaujala? A proč?
• Říká se, že současná česká architektura je „v krizi“. Je tomu tak? Mohou jí architekti
čelit? Jakými prostředky?
• Které téma ve své doktorské práci studujete? A v jaké jste fázi?
Jaroslav Sládeček
• V rozhovoru s Lenkou Burgerovou mne zaujal popis peripetií při převádění přednášek Reina
Geurtsena do písemné podoby. Zdá se mi zajímavé, že myšlenky vyslovované mohou mít
tak silně odlišný charakter od slova psaného. Že když člověk mluví, říká věci jinak, než když
je píše. Když poslouchá, vnímá věci jinak, než když si je čte. Někdy napíšeme věci, které
bychom nikdy neřekli. A někdy nedokážeme říct věci, které si opravdu myslíme… Ale to už
jsme někde jinde.
• Při této otázce se mi vybaví, jak jsem se před dvěma lety při návštěvě Maastrichtu dostal do gotického
kostela, který byl přeměněn v knihkupectví. Do té doby jsem slýchal o nutnosti revitalizace
nevyužívaného prostředí jen v souvislosti s konverzemi bývalých průmyslových areálů, což
jistě každý označí za přínosné a obohacující i v případě, že se tam vytvoří další nákupní centrum.
U přeměny kostela však došlo k jeho degradaci,
pokračování na str. 8
5

O řešení nástupního prostoru
Nové budovy ČVUT
1. cena Jakub Cígler,
Cigler-Marani architects
Z autorské zprávy
Koncept vychází ze dvou základních funkcí, které jsou ve vzájemném
kontrastu, ale zároveň se synergicky doplňují. „Ortogonálně
komunikační zóna“: utilitární pohyby skrz území ze školy na
metro, z přednášky do knihovny, mezi budovami. Dynamická část
řešeného území vycházející z ortogonálního urbanismu řešeného
místa, zpevněné plochy, stromy v řadách, v pravidelném sponu.
„Přírodně relaxační zóna“: čekání na přednášky, na kamarády, ve
stínu stromů, na slunci, měkký travnatý povrch, zklidnění pohybu
– relaxace, terénní modelace vybízejí k posezení, vznikají drobné,
chráněné prostory, stromy ve volném rastru, kvetoucí, ovocné.
Z hodnocení poroty
Návrh má přehledný koncept rozvržení komunikací a zeleně, pozitivní
je dendrologické řešení nástupní plochy k Fakultě stavební.
Nedostatkem je přímé propojení prostoru před NTK a nové fakulty
diagonálou, které je ovšem snadno řešitelné. Navržená alej stromů
okolo nové budovy, včetně otevřeného atria, je přínosem prostorového
vnímání zeleného pásu původního Engelova konceptu
vysokoškolského kampusu. Organická modelace terénu zatravněných
ploch a betonových laviček je nepřesvědčivá a bude nutné
detailněji ji dořešit. Přínosem je i odstranění keřového patra.
Návrh zaujal svou jednoduchostí a jasností.
Doporučení poroty vyhlašovateli soutěže
Porota posoudila komplexně návrhy dle kriterií v bodě 3.2.1. Upozorňuje
především na shodu v názoru na zachování zeleného
pásu dle původní kompozice arch. Engla. Ve věci umístění soch
Johna Hejduka se porota shodla, že varianty umístění soch mimo
4. nádvoří Nové budovy Dejvice, prezentované v návrzích nejsou
vhodné. Avšak ani variantu umístění na nádvoří nové budovy nepovažuje
porota především z hlediska duchovního obsahu díla,
vyžadujícího spíše meditační prostředí, za vhodné – tedy navrhuje
hledat umístění mimo kampus.

3. cena Roman Brychta, Projektil
Z autorské zprávy
Soustředíme se na vztah hlavní pěší osy kampusu (ul. Technická) a zeleného pruhu celoměstského
významu (Engelův prstenec) • Čistíme parter kampusu od překážek • Zvedáme hlavu vz • Návrhem
dáváme prostorům pomocí úpravy parteru a veřejné zeleně jasné významy • Ulice Technická je boulevard
• Ulice Thákurova je obyvatelným parkem.
Z hodnocení poroty
Byl kladně hodnocen proto, že přesně definuje zelený pás Engelova konceptu a bylo mu vyčítáno, že
zakreslil plnou zástavbu před objektem stavební fakulty, a tak vlastně znehodnocuje dnešní nástup
v ose areálu ČVUT. Jako dobré bylo hodnoceno, že označuje navržené umístění soch jako jediné
možné. Porota rozhodně nesouhlasí s návrhem věžového domu. Návrhu chybí přímý přístup výrazný
z osy areálu k nové budově.
3. cena Josef Pleskot, AP atelier
Z autorské zprávy
Nic proti Engelovi, pouze jedna věc: Antonín Engel koncipoval Dejvice jako symbiózu obytné čtvrti a kampusu
vysokých škol. Středem kompozice je „brána do Prahy“ – křižovatka cest, sledující původní historické
přístupy do Prahy • Současný stav nahlížíme jako pokročilou reinterpretaci Engelova urbanistického plánu
Dejvic • Návrh potvrzuje a dále rozvíjí interpretaci centrálního prostoru areálu vysokých škol • Engelův
regulační plán neodpovídá především v zeleném pásu, proto zde zavádíme přirozené terasy. Jednu navrhujeme
v místě odloučení zeleného pásu od masivu zeleně Hanspaulky, druhou ohraničujeme náměstí
• Porozumění principu posunuté hlavní osy posouvá těžiště centrálního prostoru, což reflektuje jak stávající
Fakulta stavební, tak nová budova NTK. Pochopený ortogonální řád se v našem návrhu přirozeně koncentruje
• Navrhujeme transformaci Engelova zeleného pásu do navazujících prostorů s různými funkcemi
a atmosférami • Hlavní průhledové osy procházejí branami do vnitřního kampusu vysokých škol.
Z hodnocení poroty
Pozitivním porota shledala chápání přesunu těžiště kampusu do nové polohy. Provedená analýza Engelova
urbanistického plánu Dejvic vede k návrhu přerušení zeleného pruhu a vymezení území kampusu
ČVUT „vstupy“ – a to porota nepokládá za vhodné řešení, což platí zejména o vytvoření zúženého „hrdla“
vysunutím podzemní auly, resp. patrové hrany terasy ke Flemmingovu náměstí. Opakovaně porotou diskutován
byl rovněž rozsah zpevněné plochy mezi NTKa budovami FS a FA ČVUT. Argumentaci návrhu
o vytvoření osobitých segmentů zeleného pásu porota neshledala dostatečně přesvědčivou pro jeho pojetí.

8
p o k r a č ová ní z e str. 6
protože noblesa a síla sakrálního prostoru tu již nepůsobí ve shodě s náplní. Je tam tak nějak
navíc, zbytečná. Tato konverze staveb pro duši v obchody a restaurace je pro mne jedním
znamením úpadku. Mám při tom podobné pocity jako když čtu, že vila Tugendhat sloužila jako
tělocvična. Podobný problém nezájmu o autenticitu vidím například v rekonstruování metodou
ponechání kulisy fasády, za kterou se staví něco jiného. Podle mě to kromě tématu peněz
a způsobu ochrany památek souvisí i s chápáním současného světa architektury jako sledu
fotografií, přičemž dochází ke zploštění našeho pohledu. Aniž si to uvědomujeme, zacházíme
se stavbami jako s tapetami, hlídáme si především jejich vizuální působení a přeme se, zda
se líbí nebo nelíbí, zda mají správnou barvu, zda ladí s protějším kostelem, a když ano, potom
je vše v pořádku. Mé hledání směřuje ke kritice z pohledu fenomenologie. Ta v opozici ke
zprostředkovaným obrazům klade důraz na vnímání světa jako fyzické reálné skutečnosti
a zkušenosti. Působení ne geometrické, nýbrž smyslové. Architektura je především to, co se
odehrává v určitém čase na určitém místě.
Tuto skutečnost nelze ničím nahradit ani reprodukovat. S rozvojem digitalizace je stále jednodušší
získat obraz budovy. To však vytváří falešný pocit, že ji známe. Takovým obrazům
chybí například jejich okolí, které je ve skutečnosti nedílnou součástí stavby. Protože se ale
na žádné fotografii neobjeví, nemůže existovat ani v naší mysli. Vztah k místu je důležitý
rozměr, na který se zapomíná.
Teď se mi vybavuje tokijská ulice Omotesando, kde jako na přehlídce stojí vedle sebe módní
obchody navržené renomovanými architekty z Evropy a japonského v nich není vůbec nic,
spíše se od svého okolí snaží co nejvíce odlišit. Taková ulice může stát kdekoli jinde. Je to
shluk nakupených překvapení, která vytvářejí jen jakousi kulisu bez kořenů ve stávající realitě.
Kulisu podobnou té vyhlodané „rekonstrukci“ domu U Turků v Opletalově ulici. Podobně
jako je chybné zapomínat na prostředí stavby, byl by omyl přehlížet souvislost architektury
s prostředím jejího vzniku.
Odpověď na otázku po důvodech krize (to slovo už mi vadí, říkejme raději slabosti) české
architektury musí vycházet ze stavu společnosti, z toho, co naplňuje naši duši. Co nás nejvíc
omezuje, je strach, opatrnost a pasivita. Česká slabost je dlouhodobě součástí pocitu
malosti a méněcennosti, který nám snad i vyhovuje a který jako jakýsi duch národa tu sídlí
a prostupuje vše. Ani nevím, jak jsme k němu přišli. Architektura je obrazem společnosti
snímk y milady g a b r i elové z v ýstav y p r ací g r af ického d e signu z e z i mního
semestru 2 0 0 9 v t 3 ú stavu v ý t va r n é t vo r by f a čvut v g alerii schodiště
a podle Karla Kosíka má každá doba takovou architekturu, jakou si zaslouží... Jen doufám, že
ještě nějakou dobu potrvá, než se ze Svatovítské katedrály stane stánek klobásový.
• Mé téma zní: „Fenomenologická a semiologická interpretace architektury a jejích výrazových
prostředků.“ V současnosti se zabývám zkoumáním a srovnáváním názorů teoretiků
architektury, kteří pojednávají o architektuře optikou fenomenologie.
Patří k nim především Dalibor Veselý, Juhani Pallasmaa, Christian Norberg-Schulz, Ignasi de
Solà-Morales, Alberto Pérez-Gómez či Peter Zumthor. Vedle toho vytvářím soupisy veškeré
teoretické literatury dostupné v českém jazyce a teoretických článků publikovaných u nás po
roce 1989.
D o k torand v o b o r u t eorie a rchitek tonické t vo r by j e a b solventem FA ČV UT (2 0 07 ), ško litel d o c .
Ph D r. O l d ř ich Š evč í k , CSc.
Mezi Olověnými Dušany 2010
Alfa hovoří s Daliborem Dzurillou, Jakubem Strakou
a Jiřím Vojtěškem, vítězi kategorie projekty
Alfa: Co byste u dvou dalších projektů, které získaly Olověného Dušana, zdůraznil?
Jakub Straka: Digitální simulace růstu Dalibora Dzurilly je pro mě vizionářské myšlení. Přesněji
ekologicko-vizionářský projekt… Silné téma, se kterým se vlastně aktuálně snad ani nedokážu
srovnat. Protože myslím jinak. Zkrátka čerstvý vzduch.
A kdybyste měl zvolit kritičtější úhel pohledu? Tedy kdybyste vzal v úvahu maximum
širších nebo hlubších souvislostí?
J. Straka: Asi bych zvažoval měřítko klíčového prvku – oné štětiny. Nejsem schopen poznat,
proč je tak a tak velká celá množina a proč je tak a tak hustá. Musí být pojata takto hustě,

t ř i d u šani: d . d z urilla, j. straka , j. vojtěšek, ve dle t ř i uká z k y z d ubnové v ýstav y p r ací g r af ického d e signu ú v t v g alerii schodiště
protože by celek jinak nefungoval? Vzal si autor jako vstupní měřítko okolní stavby? Nebo
měřítko člověka? A z jiného úhlu pohledu, nevím, má-li výsledek působit jako elektrárna, nebo
jako park.
A pokud jde o projekt hřbitova Jiřího Vojtěška?
J. Straka: Tam je pro mě nesmírně zajímavé samo místo. A proto oceňuji především citlivost
přístupu k lokalitě. Vnímám tu hlavně silnou emoci: jako by podstata řešení byla založena
na pocitech. Projekt vnímám jako určitou reakci na prázdno, které tu zůstalo po lanovce.
A kdybych měl zvažovat další, širší souvislosti, asi bych považoval za spornou úvahu o příkré
pěší komunikaci. Na hřbitov chodí často starší lidé a nevím, jestli jim nebude na obtíž poměrně
příkrý svah, když by stoupali k svému nebožtíkovi.
Pane Vojtěšku, jak se díváte na projekt kolegy Dzurilly vy?
Jiří Vojtěšek: Na to, abych mohl zaujmout určitý postoj, musel bych oba projekty znát lépe…
Nicméně přece jen pár slov: oba jsou mi blízké. Svou jasnou ideou a jasným výrazem. Pokud
jde o projekt z ateliéru Miloše Floriána, je založený na aplikaci moderních metod a na vizi s výhledem
50 až 100 let… Projekt galerie je mi z jiného pohledu blízký svou jednoduchostí. Ale
jak říkám, oba projekty jsem bohužel zas tak důkladně nestudoval… Kolegové u nich strávili
půl roku a netroufnu si je posuzovat jen tak od boku…
A kolega Dzurilla?
Dalibor Dzurilla: Pokud jde o galerii kolegy Straky, především se mi zamlouvá, že se zapojuje
do života kolem řeky. Břehy Vltavy jako by si říkaly o oživení – například novou funkcí.
Možná nejsem úplně spokojen s výslednou výtvarnou stránkou, konkrétně minimalismem,
a projekt trochu připomíná galerii od SANAA v New Yorku, která je pokrytá síťovinou nebo
mřížovinou… Nevylučuji přitom, že tento úhel pohledu není ovlivněn samotným řešením, ale
spíš mým vlastním uvažováním.
Konkrétně jsem směrovaný digitálně. Osobně bych asi pracoval s různými formami, které by
přitahovaly příchozí. A pokud jde o hřbitov, oceňuji, že architektura tu nabízí příběh. A takto
má i hloubku.
Jak by se dal příběh v korytě lanové dráhy podle vás číst?
D. Dzurilla: Vstupuji na hřbitov a vydávám se vzhůru. Stoupám mezi hroby a zastavuji se třeba
u pomníčku svého blízkého… A dál pokračuji vzhůru až k samotnému pietnímu vrcholku, kde
rozjímám…. Je to jako rituál. Zdá se mi vynikající, že autor dokázal vytěžit z extrémní situace,
která je zde nastolena, maximum.
A co by mohlo být architektonicky polemické?
D. Dzurilla: Asi jde o příliš extrémní zadání, což mi je subjektivně velice blízké, ale v tomto
případě natolik extrémní, že může hraničit s etikou.
???
D. Dzurilla: Například mám na mysli umístění tří hrobů vedle sebe – ve velice úzkém prostoru
je volba takového řešení v určitém kontrastu s obsahem, tedy s tím, co by mělo pietní místo
přinášet.
Nedalo by se toto nahuštění napravit snížením počtu hrobů?
D. Dzurilla: O to vůbec nejde. Podle mě na studentský projekt, který má jako cíl více než
realitu metodu, je toto uvažování vynikající. Projekt splnil svůj účel…
Odrážejí letošní Dušani něco z architektonické scény? – Tedy z „trhu projektů“?
J. Vojtěšek: Jistě. Třeba řešení kolegy Vlada, to jsou výzkumné projekty, které se provádějí
na AA nebo v New Yorku nebo ve Štýrském Hradci… Je to reflexe moderního pohledu na
architekturu.
A pokud jde o český kontext?… Tedy předpokládám, že sledujete domácí scénu „za
zdí školy“. A její tendence?
J. Vojtěšek: Asi byste musel určitou tendenci nejprve definovat…
D. Dzurilla: Z mého slovenského pohledu bych tu viděl potvrzení toho, že bychom se neměli
uzavírat, ale spíš reagovat jako škola s evropskou akreditací minimálně na evropské měřítko.
pokračování na str. 10
9

10
d o končení z e str. 8 – 9
Mezi Olověnými Dušany 2010
Alfa hovoří s Daliborem Dzurillou, Jakubem Strakou
a Jiřím Vojtěškem, vítězi kategorie projekty
Takže na všechny možné experimenty nebo formy, které se v současnosti objevují.
Pokud jde o styl nebo sloh, mám pocit, že architektura se hledá – a prožívá tedy krizi.
Jak byste tuto krizi blíže charakterizoval?
D. Dzurilla: Asi tím, že nedokáže najít svůj sloh. Tak jako byla definována slohová období,
dnes nevíme, v jakém období se nacházíme: je to období moderní? Postmoderní?
Období developerství a rychlých staveb?
Není to spíš téma střetu místní versus globální? Na jedné straně úcta k „duchu místa“,
na druhé straně internacionální, digitální formy?
D. Dzurilla: Oponoval bych popírání ducha místa. Ale důležité je, že prvky návrhu
– tedy štětiny jsou ovlivňovány vstupními údaji, které jsou charakteristické nebo definované
jen pro toto konkrétní místo. A proto jsem hledal možnost, jak by ta štětina
mohla fungovat kdekoli na světě…
J. Straka: Jenže tím se vlastně idea, o které hovoříme, trochu popírá, ne?
D. Dzurilla: Projekt rostl delší dobu – dva semestry. První semestr byl projekt navrhovaný
na Nuselský most a také vypadal trochu jinak.
Nesetkává se tu tedy spíš univerzální design – například element štětiny – s architekturou?
D. Dzurilla: Tady se setkává všechno se vším. Architektura je v tomto případě, tedy
v případě parametrického navrhování, multidisciplinární věda. Konzultoval jsem s chemiky,
statiky, katedrami dynamiky… Takže těžko omezovat na buď, anebo – architektura,
nebo design…
Závěrem bych se rád zeptal na spolupráci s vašimi pedagogy. Vzpomenete si na jejich
klíčové vlivy?
D. Dzurilla: Miloš Florián je otevřený novým ideám… Ale co je možná podstatnější,
nesnaží se mě formovat do svých názorů. Pomáhá mi objevit ty mé. Jeho přínosem byl
i fakt, že má obrovský rozhled. Poskytoval mi kontakty na různé profesionály. Také
jsem vnímal určité korigování hlavně důrazů… Nakonec jsem dospěl k šesti alternativám
a nevěděl, kterou vybrat. Padlo rozhodnutí: odprezentuj všechny.
A kolega Vojtěšek?
J. Vojtěšek: Vedení Petra Hájka bylo důležité už jenom množstvím energie a času, které
do projektu vkládal on sám. Tím vybičoval člověka k výkonu.
Jak to bičování vypadalo? To vám telefonoval o půlnoci domů?
J. Vojtěšek: Neustále přinášel do projektu nové myšlenky a nové podněty.
Mohl byste uvést alespoň jeden z nich?
J. Vojtěšek: Dlouhá diskuse se vedla například nad náhrobky. A taky nad lanovkou. Má
být lanová dráha vkomponovaná do projektu, nebo nemá? Tedy jako přímá doprava.
Co stálo pro a co proti?
J. Vojtěšek: Osobně jsem byl proti – sice se tu připomíná původní funkce, ale mně se
zdála funkce hřbitovní silnější. Chtěl jsem dosáhnout místa klidu a odpočinku. Aby to
bylo místo příjemné pro návštěvu, a ne aby to byl dopravní uzel… Ono je to opravdu
silné místo, které je napojené doslova na střed města.
A vy?
J. Straka: Pro mě bylo objevné, jak architekt Aulík dokázal přesně a rychle odstřihávat
plané větve.
Děkuji za rozhovor.
d alibor d z urilla
jhr
j a kub straka
jiří vojtěšek

snímk y z diskuse fóra ve d a ž i j e!, u spořádané spa
vít p o d r á sk ý
j a na z d r á halová
Fórum Věda žije na FA ČVUT
Dokončení z minulého čísla
V předchozím čísle přinesla Alfa reakce na besedu na téma financování základního
výzkumu v ČR, kterou uspořádal v kavárně Archicafé Spolek posluchačů architektury.
Publikujeme poslední došlé reakce na anketní otázky bulletinu FA ČVUT.
• Která z myšlenek diskuse na téma „Věda žije“ vás zaujala nejvíce?
• Veřejnou diskusi o financování základního a aplikovaného výzkumu uspořádalo na
akademické půdě občanské sdružení Spolek posluchačů FA ČVUT spolu s občanským
sdružením Fórum Věda žije. Jsou důvody pro posun pokračování diskuse z roviny
iniciativy „občanů“ na platformu profesionální či oficiální – „školní“?
Vít Podráský, 5. ročník, náčelník SPA
• Určitě postoj sdružení Fórum Věda žije, který jsem před diskusí vnímal spíše – i s ohledem
na příslušnost hlavních představitelů Fóra – pouze jako boj za finanční prostředky
pro AV ČR. Komplexní pohled na problematiku financování vědy jako takové a snaha
o objektivní pohled na věc včetně kritiky do vlastních řad Akademie mě mile překvapil.
• Myslím,že je chybou, že diskuse neproběhla (také) na fakultách, jichž se téma dotýká
v daleko větší míře – FEL, FS, FJFI aj. než FA, která, a nerad bych se zde kohokoli dotkl,
nepatří k typickým institucím, kde na ČVUT probíhá výzkum. Nepředpokládám, že tuto
iniciativu bude vyvíjet ČVUT. SPA ukázal, že i na Technice jsou lidé, kteří o dané téma
projevují zájem, a věřím, že se takoví najdou i na ostatních tematicky zainteresovanějších
fakultách.
Jana Zdráhalová, odborná asistentka Ústavu urbanismu FA ČVUT
• Oceňuji zájem a ochotu členů sdružení Fórum Věda žije angažovat se v problematice
financování vědy, výzkumu i vysokých škol. Jejich odhodlání vystoupit z pasivity a iniciovat
veřejnou diskusi je v současné atmosféře ve společnosti obdivuhodné. Současně
oceňuji věcnost a kultivovanost jejich projevu i dobrou znalost tématu, o kterém mluví.
Zaujalo mě tvrzení přednášejících, že Rada pro výzkum, vývoj a inovace nemá vypracovanou
metodiku hodnocení vědecké práce, která by brala v úvahu specifické vlastnosti různých
oborů. Potom je samozřejmě obtížné informovaně rozhodovat o financování vědy.
• Důvody pro pokračování diskuse na platformě školy určitě existují. Navrhované změny
se totiž bezprostředně týkají všech lidí, kteří ve škole studují nebo pracují. Dále lze předpokládat,
že na škole pracuje a studuje intelektuální elita společnosti, která by měla mít
zájem vést veřejnou debatu o směřování vědy a výzkumu. Proto by měla podporovat úsilí
o nastavení takového systému, který bude z veřejných prostředků podporovat pracoviště
a obory, u kterých lze předpokládat celospolečensky významné výsledky. Podobné diskuse
jsou vedeny i v ostatních zemích v Evropě; v Rakousku a Německu nedávno proběhly
dokonce desetitisícové demonstrace. Jednou z výhrad studentů a pedagogů je snaha zapojit
do správy univerzit podnikatelské subjekty, které budou následně prosazovat vlastní
krátkodobé zájmy, na úkor zájmů obecných, dlouhodobých. V tomto směru se problémy
zahraničních univerzit velmi podobají současné politice RVVI. Jednou z dalších výhrad je
posuzování vzdělání výhradně podle následného uplatnění na trhu, bez ohledu na vlastní
význam oboru. Za všech těchto důvodů se domnívám, že je potřebné vést věcnou diskusi
o budoucí podobě vzdělání, vědy a výzkumu.
Odkazy: Pražská deklarace – Zastavme degradaci humanitních a společenských věd ve vzdělání
a výzkumu – http://www.ff.cuni.cz/FF-8085.html • Už se na to nemohu dívat – http://www.uzsenatonemohudivat.cz
• YouTube: VĚDA ŽIJE! – http://www.youtube.com/user/vedazije • Nakladatelství
Academia – http://www.academia.cz/ • Facebook: VĚDA ŽIJE! – http://www.facebook.
com/photo.php?pid=2362274&id=626233666&ref=nf#/group... • Za Česko kulturní – http://www.
zaceskokulturni.cz • Pro vzdělanost – http://www.provzdelanost.cz/ • Odborná skupina Organizace
výzkumu – http://cms.jcmf.cz/osov/odborne_akce.html • Rada pro výzkum, vývoj a inovace
– http://www.vyzkum.cz/ • Podpisová akce „Podpořte Stanovisko akademické obce“ – http://
podpisova-akce.avcr.cz/ • Ohrožení AV ČR – http://ohrozeni.avcr.cz/
11

12
p o k r a č ová ní z e str. 2
s Hornickým skanzenem Mayrau, Vinařice u Kladna. Do 20. 6 2010. http://vcpd.cvut.cz/
X Výstava diplomních prací 2090–2010. Atrium FA ČVUT, Thákurova 7, 6.–23. 6. 2010.
notes
X Až 400 tisíc korun může být letos rozděleno studentům bakalářského, magisterského
nebo doktorského studijního programu. Lhůta pro podání žádostí o grant do 15. května 2010.
Podrobnosti o Nadačním fondu ČVUT Stanislava Hanzla viz http://www.cvut.cz/informacepro-studenty/granty/nfsh.
X Rozpočet FA ČVUT na školní rok 2010–2011 schválil Akademický senát FA ČVUT na
svém dubnovém zasedání.
X Podle zpráv pracovníků studijního odd. studuje ve školním roce 2010–2011 na FA ČVUT
celkem 814 studentů v bakalářském programu a 570 v magisterském programu v oborech
architektura a urbanismus a průmyslový design. Z toho 76 studentů z 20 států, a to z Francie 13,
z USA 13, z Řecka 10, z Portugalska 6, ze Španělska 6, z Nizozemí 4, z Tchajwanu 4, z Finska
3, z Kanady 3, z Velké Britanie 3, z Itálie 2, z Mexica 2, ze Švédska 2, Austrálie, z Belgie, z Litvy,
Německa, Rakouska, Rumunska a Slovinska 1. • Na Fakultě architektury ČVUT studuje 176
doktorandů, z toho 53 v prezenční formě studia. • V rámci programu Erasmus studuje v zahraničí
celkem 69 studentů FA ČVUT. Ve Francii 17, v Německu 13, v Portugalsku 7, ve Španělsku
7, ve Finsku 6, v Řecku 4, v Rakousku 3, ve Švédsku 3, ve Velké Britanii 3, v Nizozemí 2, v Irsku,
v Lichtenštejnsku, v Litvě a ve Slovinsku 1.
X Panevropská nevládní organizace Europa Nostra zveřejnila v dubnu seznam laureátů
cen Evropské unie Europa Nostra pro kulturní dědictví 2010 – European Union Prize for Cultural
Heritage/Europa Nostra Awards 2010. Jedná se o prestižní soutěž – nejvyšší ocenění
evropské památkové péče nazývané také „Památkářský Oskar“. Mezi oceněnými je Projekt
konzervace a prezentace Horního hradu Bečov, a to v kategorii Projekt/výzkum, nominovaný
Českým národním komitétem ICOMOS. Projekt zpracoval autorský tým: prof. Václav Girsa
(za Ústav památkové péče Fakulty architektury ČVUT v Praze), Miloslav Hanzl (za GIRSA AT,
s. r. o.), Dagmar Michoinová (za Technologickou laboratoř NPÚ) a Tomáš Wizovský (za NPÚ,
ÚOP v Lokti). Projekt podpořili prof. Zdeněk Zavřel, děkan Fakulty architektury ČVUT, Josef
Novotný, hejtman Karlovarského kraje, a Naděžda Goryczková, generální ředitelka NPÚ. (Ze
140 nominací z 26 zemí je bečovský projekt jediným úspěšným zástupcem České republiky.)
X Děkan FA ČVUT svolal v polovině dubna první zasedání nové Vědecko-umělecké rady
FA ČVUT. Jednání se zúčastnil jako host také rektor ČVUT prof. Václav Havlíček.
X Výběr prací grafického designu ze zimního semestru 2009 VT3 představil koncem dubna
Ústav výtvarné tvorby FA ČVUT ve své Galerii Schodiště.
X Výstava semestrálních prací se uskutečnila počátkem dubna v Konírně Trojského zámku.
Expozice pod záštitou starosty MČ Troja Ing. arch. Tomáše Drdáckého se zúčastnily fakulty architektury
ČVUT (ateliéry L. Lábuse, R. Kouckého, J. Jehlíka a J. Sedláka) a TU v Liberci (Z. Fránka
a L. Čajkové) a katedry architektury Fakulty stavební ČVUT. V čase projednávání konceptu
nového územního plánu hlavního města Prahy jsou studentské úvahy podkladem pro analýzy
i návrhovou část územní studie Pelc-Tyrolka a připravované územní studie Trojská kotlina.
konference, dílny, Přednášky
snímk y z v ýstav y v t rojské m z á m ku
X Workshop I – studentů 1. ročníku doktorského studie FA ČVUT. Thákurova, C 223,
20. 5. 2010 od 9.00 h. Podrobnosti budou zveřejněny na portálu FA ČVUT.
Errata: V minulém čísle zařídil šotek chybu ve zprávě o laureátech Olověného Dušana 2010
na s. 6. Dalibor Dzurilla studuje v ateliéru Flow / Studio Florián (nikoli v ateliéru prof. Jana Bočana).
Redakce se čtenářům omlouvá.
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 4 / Vychází 10 ×
ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; str. 6–7: Jiří Horský
/ Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů /
DTP: Irena Holičová /Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa,
č. A 318, Thákurova 7, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 / alfa@fa.cvut.cz.