Národní park České Švýcarsko - Časopis Ochrana přírody

Ledňáček říční (Alcedo attnis) obývá
soutěsky Kamenice a k hnízdění potřebuje
kolmé hlinité břehy. Na snímku je zachycen
ve výstražné poloze při ochraně svého
teritoria
vůči erozi vystupují z povrchu pískovce ve
formě roztodivných tvarů. Nejčastěji se
jedná o deskovitá tělesa, ale časté jsou
i trubkovité tvary nebo kuličkovité konkrece.
Ojediněle vedl výskyt horizontálních železivců
ke vzniku skalních hřibů. Ve středověku
byly železivce těženy jako surovina
pro výrobu železa. Při úpatí skalních stěn
jsou časté převisy, které byly pravěkými
lovci – sběrači osídleny již v mezolitu. Díky
zcela nedostupným místům se na vrcholcích
skalních věží či na skalních římsách
dochovaly zbytky původních společenstev
nedotčených člověkem (například reliktní
bory s typickým rojovníkem bahenním či
keříčkovými společenstvy borůvky, brusinky,
vřesu a ojediněle i šichy černé). O relativní
zachovalosti prostředí svědčí i skutečnost,
že na malém zkoumaném území
v okolí Vysoké Lípy bylo zjištěno na 1000
druhů motýlů. K nejvzácnější fauně patří
i brouk chrobák černý (Typhaeus typhoeus),
který nikde jinde v ČR nežije a zde byl teprve
nedávno znovu objeven poté, co byl
více než 50 let pokládán za vyhynulého.
Relikty vzácné flóry a fauny se nejčastěji
dochovaly na teplých úbočích čedičových
vulkanitů s bohatšími půdami (například
vzácná kobylka Pholidoptera aptera bohemica)
nebo naopak v hlubokých říčních
kaňonech. Díky častým klimatickým
inverzím, kdy se na dnech roklí hromadí
studený vzduch, vyskytují se zde v malých
Violka dvoukvětá (Viola biflora) se vyskytuje
v chladných soutěskách v nadmořských
výškách okolo pouhých 150 m n. m. Patří
zde k hlavním floristickým zvláštnostem
množství malých tvarů, které jsou výsledkem
povrchového zvětrávání pískovce.
K nejtypičtějším patří pseudoškrapy, voštiny
nebo skalní hodiny. O nesmírné členitosti
reliéfu svědčí unikátní digitální model
terénu sestavený metodou leteckého laserového
skenování. Velmi dobře je z něj patrný
v roce 2002 objevený geologický zlom
směřující od vrchu Růžák k Vlčí hoře, který
se v terénu projevuje proželezněním pískovců
a častým výskytem čedičových hornin,
svědčících o hlubokém založení zlomu.
K proželeznění pískovců došlo během
vulkanické činnosti v třetihorách, kdy do
nich pronikaly hydrotermální roztoky.
V současnosti železivce díky své odolnosti
O geomorfologické členitosti NPČS svědčí unikátní digitální model terénu pořízený
leteckým laserovým skenováním. Vyobrazena je oblast Pravčické brány. GIS Správa NPČŠ,
zdroj dat TU Dresden, INTERREG IIIA, Geoinformationsnetzwerke für die
grenzüberschreitende Nationalparkregion Sächsisch-Böhmische Schweiz, 2005
2007 číslo 1 3