012012 - Prešovská univerzita v Prešove

THEOLOGOS 1/2012 | ŠTÚDIE
tické „vysvětlování“ muselo pro křesťany ztratit na hodnověrnosti v době,
kdy se na Západě obrátilo i proti jejich vlastnímu náboženství. 72
V diskusi o vztazích mezi západním a islámským světem po 11. září
2001 příznačně zazněla otázka, kdo vlastně může být na straně západních
univerzit muslimům partnerem v dialogu, zda je to úkol pro orientalisty
vycházející z ateistických či agnostických premis, anebo spíš pro teologické
fakulty. Každopádně právě křesťané mohou být schopni rozumět jak
sekulární západní kultuře, jež vzešla z lůna křesťanství, tak i islámu, se kterým
společně se židy sdílejí „abrahamovská“ východiska. 73
Religionistika i teologie „se dnes musí vyrovnávat s fenoménem multikulturality
a multireligiozity globalizovaného světa a s otázkou po mezích
západního kulturního univerzalismu“, 74 a to v neposlední řadě právě
ve vztahu k islámu, který se západní „univerzalismus“ po tolik staletí marně
snažil „vyřídit“ zvenčí dávanými nálepkami.
Podle průkopníka nových cest v obou uvedených disciplínách,
kanadského vědce Wilfreda Cantwella Smithe (1916–2000), nemůže žádnému
náboženství porozumět nezúčastněný pozorovatel a „žádné tvrzení
o islámské víře není pravdivé, pokud je muslimové nemohou přijmout“. 75
Problém orientalismu možná po staletí spočíval právě v tom, že popisoval
islám způsobem, ve kterém muslimové svou víru nepoznávali.
Smithem, Craggem a dalšími požadovaný přechod od monologického
přístupu k islámu k dialogickému představuje možné řešení tohoto
problému. Díla badatelů typu Williama Montgomeryho Watta dokázala,
že orientalista se může vymanit z tradičních předsudků a psát způsobem,
akceptovatelným i pro muslimského čtenáře.
Uvedení autoři druhé poloviny 20. století (a už před nimi Musil či
Massignon) mezi muslimy žili a dostávali se do přímého kontaktu se světem
jejich víry. Každý z nich se tak svým způsobem přiblížil fenomenologické
religionistice, která vychází ze vcítivého porozumění cizí náboženské
zkušenosti (tedy např. i zkušenosti proroka Muhammada) a stává se
72 Novodobý medicínský materialismus už neskoncoval jen s Muhammadem coby
údajným epileptikem, ale také (slovy Williama Jamese) „se sv. Pavlem tak, že jeho vidění
na cestě do Damašku označil za projev poškození týlního kortexu a Pavla samotného
za epileptika. Matku Terezu /z Avily/ degradoval na hysterku, sv. Františka z Assisi
na oběť dědičné degenerace…“ /citováno podle WALSH, R. – VAUGHANOVÁ, F. (eds.):
Cesty přesažení ega : Transpersonální vize. Praha : Triton, 2011, s. 263/.
73 Srov. HALÍK, T.: Vzýván i nevzýván : Evropské přednášky k filozofii a sociologii dějin
křesťanství. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2004, s. 285–286.
74 HOŠEK, P.: Na cestě k dialogu, s. 18.
75 „No statement about Islamic faith is true that Muslims cannot accept.“ Citováno
podle MRÁZEK, M.: Role a osobnost badatele : Objektivita, neutralita a nehodnocení
ve vědeckém studiu náboženství. In: Bubík, T. – Hoffmann, H. (eds.): Náboženství
a věda. Edice Pantheon. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2006, s. 109.
137