012012 - Prešovská univerzita v Prešove

THEOLOGOS 1/2012 | ŠTÚDIE
kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému
a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země, který promluvil k lidem“. 60
Známý švýcarský teolog a religionista Hans Küng (*1928) v této souvislosti
výslovně hovoří o přechodu k „rozumějícím“ přístupům: „Od Druhého
vatikánského koncilu a odpovídajících iniciativ Ekumenické rady církví
se v křesťanství snažíme o nezkreslený pohled na světová náboženství.
Nechceme je už, jak bylo po staletí běžné, posuzovat podle křesťanských
dogmatických kritérií. Chceme jim rozumět tak, jak si ona sama rozumějí.“
61 Tentýž Küng však současně lituje, že koncilní dokumenty nešly ještě
dál a neprojevily úctu také člověku, bez něhož by se muslimové jedinému
Bohu neklaněli: proroku Muhammadovi. 62
Zatímco nesčetné generace křesťanských polemiků se snažily dokázat,
že Muhammad nemohl být pravým prorokem, Küng si všímá nápadných
podobností mezi Muhammadem a starozákonními proroky (což už
dělal i Musil) a konstatuje, že „již ve starozákonní době žili velmi rozmanití
proroci; a všichni patrně nebyli velkými světci.“ 63 Zmiňuje i podobnosti
mezi islámem a semitským židokřesťanstvím doby prvotní církve,
aniž by však zpochybňoval „jinakost“ islámu oproti křesťanství. Odmítá
snahy vidět v Muhammadovi (v duchu teologie Karla Rahnera) „anonymního
křesťana“ a naopak zdůrazňuje křesťanské snahy „o nové pochopení
Muhammada na základě islámských pramenů“, spojené s nadějí, „že se
na islámské straně postupem času najde přeci jen ochota směřovat k novému
pochopení Ježíše z Nazareta“ na základě evangelií. 64
Britský orientalista a biskup anglikánské církve Kenneth Cragg (*1913)
křesťany výslovně vyzývá, aby uznali Muhammada jako proroka a současně
si uvědomili, oč víc pro ně znamená Ježíš. 65 Muhammad podle něj musí
být vnímán především jako náboženská osobnost, kterou nelze redukovat
na sociální či politické aspekty jejího působení. Cragg usiluje o porozumění
víře muslimů „zevnitř“ a kritizuje orientalistiku a teologii za to, že svůj
„orientalismus“ nerozvíjely dialogicky, ve stálém kontaktu s muslimskými
učenci. 66
Za orientalistu, který vlastním příkladem dokázal, že Saidova kritika
západního „orientalismu“ není univerzálně platná, by se dal označit
William Montgomery Watt (1909–2006), kněz skotské episkopální církve
60 Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha : Zvon, 1995, s. 52 (Lumen gentium 16)
a 552 (Nostra aetate 3).
61 KÜNG, H.: Was ich glaube. München : Piper, 2009, s. 162–163 (překlad vlastní).
62 Viz KÜNG, H. – ESS, J. van: Křesťanství a islám. Praha : Vyšehrad, 1998, s. 50–51.
63 KÜNG, H. – ESS, J. van: Křesťanství a islám, s. 51.
64 KÜNG, H. – ESS, J. van: Křesťanství a islám, s. 156.
65 Srov. KROPÁČEK, L.: Duchovní cesty islámu, s. 251.
66 Srov. HOCK, K.: Der Islam im Spiegel westlicher Theologie, s. 283.
135