012012 - Prešovská univerzita v Prešove

THEOLOGOS 1/2012 | ŠTÚDIE
ve své Encyklopedii Muhammada označil za „největšího nepřítele rozumu“
29 a Voltaire (1694–1778) z něj v tragédii Mahomet ou le fanatisme učinil
symbol fanatismu, krutosti a pokrytectví. 30
Další varianty orientalistického „vysvětlování“ islámu se objevily
v romantismu. Johann von Herder (1744–1803) v duchu svého oceňování
osobitosti národů a jejich lidové kultury chválil Muhammada jako muže,
který podnítil rozkvět arabštiny a arabských „pouštních“ ctností. 31 Johann
Wolfgang von Goethe (1749–1832) zase obdivoval poezii a spontánní
náboženskost lidské duše, odrážející se v Koránu. 32
Romantický nádech měl i Napoleonův vpád do Egypta z roku 1798,
který zahájil novou éru západních koloniálních výbojů v muslimském světě.
Napoleon se po svém vylodění uvedl slovy „uctívám Boha, jeho Proroka
a Korán“ a podle názoru Victora Huga se „jevil oslněným kmenům
jako Muhammad ze západu“. 33 S Napoleonem přišli do Egypta i orientalisté,
kteří zde pod jeho záštitou rozvíjeli studium arabistiky a islamistiky.
Propojení s koloniálními výboji se pak po celé následující století odráželo
na způsobu, jakým západní orientalisté psali o islámu.
S kolonialismem 19. století, hlásajícím nutnost přinášet zaostalým
Orientálcům světlo civilizace, byla svérázným způsobem spojena i křesťanská
misie, toužící šířit světlo evangelia. Toto spojení ztělesňoval např.
britský orientalista Sir William Muir (1819–1905), koloniální úředník a misionář
v Indii. Ten ve svém velmi vlivném životopisu proroka Muhammada
označil „Mohamedův meč a Korán“ za „nejúpornější nepřátele civilizace,
svobody a pravdy“ a Proroka samotného za člověka, který se opovážil
„vydávat jméno Nejvyššího za pečeť a autoritu svých vlastních slov
a činů“. 34
Za největšího „misionáře muslimů“ byl pokládán Samuel Marinus
Zwemer (1867–1952), duchovní Americké reformované církve, působící
především v Arábii a Egyptě. Zwemer už v názvu své nejznámější práce
(The Moslem Christ) hlásá religionisticky nekorektní srovnávání Muhammada
s Ježíšem a tvrdí, že Prorok se chtěl sám postavit na místo Krista. 35
Zwemerovi nejde o věcný popis islámu, ale o snahu dokázat jeho méněcennost
a nutnost obrácení muslimů na křesťanství. Západní křesťanství
29 KROPÁČEK, L.: Islám a Západ : Historická paměť a současná krize. Praha : Vyšehrad,
2002, s. 38–39.
30 Srov. CARDINI, F.: Evropa a islám, s. 237.
31 Srov. KROPÁČEK, L.: Islám a Západ, s. 61.
32 Srov. KROPÁČEK, L.: Duchovní cesty islámu, s. 243.
33 ROBINSON, F.: Svět islámu. Praha : Knižní klub, 1996, s. 17.
34 MUIR, W.: The Life of Mohammed. Edinburgh, 1923, s. 522–523 (překlad vlastní).
35 Srov. PIRICKÝ, G.: Euro-americká percepcia proroka islámu, s. 78.
129