012012 - Prešovská univerzita v Prešove

Vít Machálek
onistů. Podívejme se nyní na příklady takovýchto snah v letmém historickém
přehledu.
„Vysvětlující“ přístupy k islámu v různých obdobích dějin Západu
Západní autoři píšící o islámu byli vždy ovlivňováni politickými
a vojenskými konflikty své doby (arabská expanze, křížové výpravy,
osmanské výboje, kolonialismus atd.), ale také svými apriorními teologickými
či ideologickými konstrukcemi, které často vůbec neumožňovaly
brát islám vážně. Německý odborník na křesťansko-muslimské vztahy
Ludwig Hagemann uvádí:
„Jak východní, tak i západní křesťanstvo bylo zpočátku vůči islámu
v poněkud bezmocné a rozpačité pozici. Jako křesťané se lidé považovali
za majitele dokonalé a ucelené pravdy; zjevení bylo uzavřeno smrtí posledního
apoštola, takže se již nedalo očekávat nic nového… Pokud byl islám
vůbec brán na zřetel, pak nikoli pro poznání jeho svérázného charakteru,
nýbrž za účelem jeho diskreditace.“ 11
Středověký obraz islámu vycházel z již zmíněné Theophanovy kroniky,
podle níž byl Muhammad falešným prorokem, který své epileptické
záchvaty vydával za prorocká zjevení. Muhammad navíc nezaložil nové
náboženství, ale křesťanskou herezi, která se rozšířila jen díky válkám
a slibům ukojení tělesných tužeb. Podle Theophana (a jeho nesčetných
epigonů) Muhammad „učil své posluchače, že kdo zabil svého nepřítele
nebo byl nepřítelem zabit, vstoupí do ráje. Vyhlašoval, že ráj je plný masitých
pokrmů a pití a množství žen, že oplývá řekami vína, medu a mléka
a že po mnoho let budou mít směsici žen současných i ostatních a hojnou
rozkoš a ostatní přepych a jiné pošetilosti.“ 12
Takřka půl tisíciletí po Theophanovi svatý Tomáš Akvinský (1225–
1274) v pojednání De rationibus fidei contra Saracenos, Graecos et Armenos
svým jménem zaštítil čtyři teze, představující ústřední „poznatky“ středověkých
křesťanských autorů o islámu: 1) islám vznikl záměrným překroucením
pravdy, 2) islám je náboženstvím násilí a válek, 3) islám představuje
náboženství oddávání se vášním a 4) Muhammad je falešný prorok. 13
Všechny čtyři body tohoto „pokřiveného obrazu islámu“ 14 konstruovaly
zcela černobílý protiklad vlastní kultury na straně jedné a světa islámu
na straně druhé. V prvním bodě byl postulován protiklad mezi křes-
11 Citováno podle HANUŠ, J.: Pozvání ke studiu církevních dějin. Brno : Centrum pro
studium demokracie a kultury, 1999, s. 93–94.
12 Citováno podle HAYDAR, A.: Mittelalterliche Vorstellungen…, s. 57 (z latiny přeložil
Martin Doležel).
13 Srov. CARDINI, F.: Evropa a islám. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2004, s. 111.
14 K termínu „distorted image of Islam“ viz WATT, W. M.: The Influence of Islam on
Medieval Europe. Edinburgh : Edinburgh University Press, 1972, s. 73nn.
126