012012 - Prešovská univerzita v Prešove

THEOLOGOS 1/2012 | ŠTÚDIE
rý chce náboženství „objektivně“ pozorovat zvenčí a „pak ho na základě
takového ,neutrálního’ (ve skutečnosti však často jen ateisticky předpojatého)
přístupu vysvětlovat prostřednictvím nenáboženských mechanismů“, 8
tedy např. působení proroka Muhammada (ale třeba i apoštola Pavla)
redukovat na epilepsii. Jak ale interpretovat skutečnost, že se v přístupu
k Muhammadově náboženské zkušenosti ateistický psychiatr 20. století
shoduje s křesťanským vyznavačem přelomu 8. a 9. století?
K objasnění nápadné podobnosti mezi psaním o islámu teologicky
zaměřených křesťanských autorů na straně jedné a autorů z řad ateistických
vědců na straně druhé by mohla být užitečná teze, že přístup
„erklären“ je typický pro celé dějiny západního vyrovnávání se s islámem.
Nejen moderní redukcionisté, ale i jejich teologičtí předchůdci v dřívějších
staletích vesměs předem vylučují možnost, že by Muhammad mohl
mít autentickou náboženskou zkušenost, a snaží se Prorokovo působení
„vysvětlit“ jako záležitost ve skutečnosti nenáboženskou.
V celých dějinách západních přístupů k Muhammadovi se stále opakují
2–3 základní teorie: „Tradičné európske životopisy /Proroka/ prichádzali
buď s teóriou, že Muhammad bol duševne v poriadku, ale v otázke
údajneho zjavenia sa správal pokrytecky, alebo s názorom, že bol duševne
chorý a veril vo svoje prorocké poslanie.“ 9 Jako třetí možnost přicházela
do úvahy teze, že Muhammad byl zároveň jak pokrytec, tak duševně
chorý…
V pozadí těchto teorií stojí představa protikladu mezi vlastní kulturou,
která disponuje pravdivým poznáním (ať už křesťanským nebo vědeckým),
a kulturou islámských zemí, o níž se říká, že je založena na lži, na podvodu,
na něčem patologickém apod. Problém „jinakosti“ světa islámu oproti
„našemu“ světu je tedy jak v tzv. předvědeckém, tak i v tzv. vědeckém
období dějin západního myšlení řešen v duchu schématu, popsaného Saidem
v jeho Orientalismu.
Podle Saida se strategie orientalismu opírají o „pružnou poziční
nadřazenost“, která „dává Západu možnost rozehrát celou škálu různých
vztahů k Orientu a zároveň neztratit postavení silnějšího“. 10 V jejich rámci
je tedy postulovanou podřadnost či zaostalost muslimů možné zdůvodňovat
zrovna tak dobře jejich nepochopením křesťanské víry, jako jejich
nepochopením pozitivistické vědy.
Snahy „vysvětlit“ (erklären) islám způsobem dokládajícím jeho méněcennost
lze pozorovat jak u křesťanských teologů, tak u moderních religi-
8 SKALICKÝ, K.: Po stopách neznámého Boha. 2. vyd. Svitavy : Trinitas, 1999, s. 145.
9 PIRICKÝ, G.: Euro-americká percepcia proroka islámu, s. 74.
10 SAID, E. W.: Orientalismus : Západní koncepce Orientu. Praha – Litomyšl : Paseka,
2008, s. 17.
125