Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...

Ačkoli spolková činnost v padesátých letech byla ve srovnání s akcemi za působení
prof. Podpěry poněkud menší, lze z dokumentů vyčíst i několik významnějších akcí: na návrh
Československé botanické společnosti (ČSBS) byl v červnu 1954 uspořádán sjezd
moravskoslezských botaniků v Opavě. Organizace se ujal Slezský studijní ústav za spolupráce
brněnské katedry botaniky (doc. Šmardy) a katedry pedologie a lesnické botaniky Vysoké
školy zemědělské v Brně (doc. Zlatníka). Sjezdu se zúčastnili učitelé katedry. Dne 27. června
měli sjezdové referáty mj. doc. Šmarda a Dr. Hrabětová. O den později byla sjezdová exkurze
do Hrubého Jeseníku, 29. června na louky u Zábřeha a rybníky v okolí Jistebníka.
Další akcí, jíž se zúčastnili někteří členové katedry (J. Šmarda, A. Hrabětová, M.
Smejkal) a studenti, diplomanti, byl 10.–17. července 1955 sjezd ČSBS ve Vysokých Tatrách
(Starý Smokovec). Po skončení sjezdu až do 30. července probíhala v Belanských Tatrách
(chata Protěž nad Tatranskou kotlinou) provozní praxe diplomantů.
Významným mezinárodním podnikem, na němž měla účast ČSBS, a tedy i někteří
učitelé katedry (J. Šmarda, A. Hrabětová, M. Smejkal), byla XII. I. P. E. (International
Phytogeographic Excursion) v červenci 1958. Podobně jako kdysi za organizace profesorů J.
Podpěry a K. Domina navštívili hosté katedru botaniky a botanickou zahradu Masarykovy
univerzity.
Brněnská pobočka ČSBS byla založena 5. května 1956. Ustavující schůze se konala na
Lesnické fakultě VŠZ, předsedou byl zvolen doc. Šmarda, jednatelem dr. A. Vězda. Později
byla přejmenována na Jihomoravskou pobočku ČSBS 17 . Od podzimu 1956 začala pobočka
E. Rybníčkovou, K. Rybníčkem, V. Jankovskou a J. Kinclem, později i M. Peichlovou a H. Svobodovou
zaměřila svůj palynologický výzkum zejména na oblast Pošumaví, Jihočeské pánve, Českomoravskou
vrchovinu, bývalé jezero u Vracova a další části jižní Moravy; ale také na Slovenské Beskydy a Oravskou
kotlinu.
Vedle podílu na komplexních ekologických výzkumných projektech a na paleoekologických
výzkumech se někteří pracovníci výrazně prosadili také jako fytocenologové. Mezinárodního věhlasu v tomto
směru dosáhli zejména E. Balátová-Tuláčková ve fytocenologii luk a K. Rybníček fytocenologie rašelinišť.
V devadesátých letech se ústav přesunul na ul. Poříčí a stal se opět součástí Botanického ústavu AV ČR
v Průhonicích. Tvoří jej nyní skupina vedená K. Fialou; členy týmu jsou P. Holub, J. Jakrlová, V. Jankovská, K.
Rybníček, E. Rybníčková, I. Sedláková a I. Tůma. Někteří pracovníci tohoto ústavu se postupně zapojili jako
externisté do výuky katedry botaniky. Kamil Rybníček se v roce 1992 na katedře habilitoval. Vede od počátku
devadesátých let jako externista přednášku z paleoekologie; cvičení zajišťuje s manželkou E. Rybníčkovou. Také
další pracovníci ústavu působí na katedře jako externí učitelé, J. Jakrlová (produkční ekologie) a V. Jankovská
(vybrané problémy botaniky).
17 Jihomoravská pobočka Československé, později České botanické společnosti (od 5. 5. 1956 dosud)
byla od počátku úzce spjata s katedrou botaniky a to především s osobou prof. M. Smejkala, který byl
dlouholetým členem jejího výboru od založení až do r. 1995. Jeho přednášky v rámci každoročních cyklů
pořádaných pobočkou patřily k nejzajímavějším, a tedy i nejnavštěvovanějším. Podnětný pro moravské floristy
byl od šedesátých do devadesátých let seriál jeho téměř každoročních přednášek zaměřených na taxonomické a
nomenklatorické novinky české a slovenské květeny, významné však byly také jeho přednášky taxonomické o
rodech Euphrasia (1963), Geum (1987), Chamerion a Epilobium (1994), či teoretické, např. Poznámky ke
koncepci druhu v různých evropských zemích (1962), K otázce stáří rostlinných druhů a tempa speciace (1985)
nebo jeho poslední přednáška Hadec jako chorogenetický a taxogenetický činitel (10. 4. 1997). Ve výboru
58