Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...
Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ... Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...
Několikadenní terénní cvičení se konala nejen na Moravě a ve Slezsku, např. v Bílých Karpatech, Pavlovských kopcích, okolí Mikulova a Lednice, v oblasti vátých písků u Bzence, na Českomoravské vysočině (okolí Dářka), ve slezském Javorníku (tehdy ještě existovaly překrásné slatinné louky v okolí Vidnavy), ale i na Slovensku, nejčastěji v okolí Štúrova (Kováčovské kopce, slaniska v dolině Hronu), na Záhoří, ve Slovenském ráji, Spišské kotlině nebo na Zoboru u Nitry. Doc. Šmarda dokázal na exkurzích a terénních cvičeních zaujmout nejen studenty, ale i laické účastníky tak, že si z nich odnesli poznatky a dojmy navždy. Neomezoval se jen na suché pojmenování nalezených druhů, ale uměl jejich výskyt spojit se zasvěceným a poutavým výkladem o ekologických vazbách, účasti ve společenstvech, ale i o estetických hodnotách byť i těch nejobyčejnějších plevelů. Odborní pracovníci ústavu a katedry řešili také výzkumné úkoly, z nichž u některých bylo téma přímo nařízeno. Jmenujme některé z nich z počátku padesátých let: Meliorační problém degradovaných půd odlesněných ploch; Vegetační kryt na obnovených rybnících; Biocenologický výzkum lesa; Výzkum mechorostů jako indikátorů stanovištních podmínek; Šlechtitelský výzkum léčivých, aromatických a speciálních rostlin; Zalesnění nelesních ploch a kalamitních ploch; Výzkum vhodných lesních dřevin pro jednotlivé oblasti ČSR. Byl však řešen i výzkumný úkol Šlechtění rýže, bavlníku, čiroku, kaučukodárných rostlin a dalších teplomilných druhů – ve spolupráci s Výskumným a šľachtiteľským ústavom teplomilných rastlín v Hurbanovu-Sesíleši. Vládní nařízení č. 60/1953 Sb. a vyhláška Ministerstva vysokých škol č. 248/1953 Úředního listu zrušily udílení doktorátů na vysokých školách a bylo zavedeno označení absolventů titulem „promovaný“ (s označením absolvovaného oboru). Zároveň toto vládní nařízení zavedlo vědecké hodnosti kandidát věd (Csc.) a doktor věd (DrSc.), které udílely nejen vysoké školy, ale i Československá akademie věd (ČSAV) a Čs. akademie zemědělských věd (ČSAZV) pod řízením Státní komise, později Státního výboru pro vědecké hodnosti. Ministerstvo školství a kultury doplnilo v červenci 1956 označování absolventů odborného studia na univerzitách se zaměřením učitelským a úpravu diplomů „promovaný“ (např. promovaný biolog) a „učitel“ (na jedenáctiletých, odborných a pedagogických školách). Pracovníci katedry byli často odváděni od odborné práce k účasti na různých akcích při výpomocných pracích, především v zemědělství. Byla to družstva, nad nimiž měla přírodovědecká fakulta toho času „patronát“; např. se jezdilo do družstev v Pouzdřanech, 56
Marefách, Vranovicích a jinde. Byly i akce typu Milion stromů republice, výzvy ke sběru železného šrotu, vysílání „brigád“ na „mičurinské pole“ na Mniší hoře atd. Nelze nevzpomenout i na přípisy, že meziměstské telefonní hovory se předem hlásí, a to dopoledne referentce děkanátu, odpolední neodkladné hovory povoluje tajemník fakulty. V archivu katedry botaniky jsou zachovány takové dokumenty (žádosti o povolení telefonního hovoru na Slovensko v záležitosti urgence objednaných přístrojů…). Herbář jako důležitá součást studijního materiálu byl trvale doplňován. Spravovala jej A. Hrabětová a od r. 1955 byl funkcí kustoda herbářů pověřen M. Smejkal. Přírůstky v jednotlivých letech různě kolísaly: např. v r. 1956 to bylo 1234 položek, zato o rok později 10540 kusů díky sběrům M. Smejkala (9353 položek), J. Šmardy (395) a J. Vicherka (270). V r. 1958 přibylo v herbáři 10 960 položek, z toho bylo 10 315 dokladů ze sbírky A. Latzela (v tom 897 mechů). MUDr. Albert Latzel (1858–1946) byl vojenský lékař, většinu života strávil na Balkáně, kde botanizoval a sbíral pro herbář. Na odpočinku žil ve Šternberku. Herbář po válce věnoval botanickému ústavu Masarykovy univerzity a phanerogamologickou část jeho rozsáhlé sbírky zpracoval a výsledky uveřejnil pod titulem Plantae Latzelianae J. Jedlička. Už v r. 1957 se projevila aktivita nového kustoda M. Smejkala, když společně s vedoucím katedry J. Šmardou vydal po 19 (!) letech XIV. centurii (čísla 1301–1400), určenou k mezinárodní výměně herbářových položek. Konečný stav herbáře v roce 1959 byl 402 272 položek. Začátkem roku 1955 byla zřízena Geobotanická laboratoř ČSAV, pobočka v Brně, a byla umístěna ve dvou suterénních místnostech katedry botaniky se zvláštním vchodem. O založení této pobočky se podstatnou měrou zasloužil doc. Šmarda, který věnoval mnoho času a pracovního úsilí rozvoji tohoto mladého vědeckého pracoviště; byl jeho externím vedoucím (1955–1961) 16 . 16 Brněnská pobočka Geobotanické laboratoře ČSAV v Průhonicích přesídlila v šedesátých letech mimo katedru botaniky. Její působiště, název i zastřešující ústav se vícekrát měnily. Pracovníci tohoto ústavu, E. Balátová-Tuláčková, K. Rybníček, E. Rybníčková, F. Šmarda a před přechodem do Průhonic také R. Neuhäusl, spolu s dalšími 12 externími, především brněnskými spolupracovníky v letech 1956–1961 zajišťovali pracné terénní mapování moravské části rekonstrukční geobotanické mapy Českých zemí v měřítku 1: 200 000. V šedesátých letech se E. Balátová-Tuláčková, K. Rybníček, E. Rybníčková, V. Jankovská a J. Lazebníček výrazně zapojili také do přípravy geobotanické mapy Slovenska. M. Rychnovská a B. Úlehlová se věnovaly autekologii především stepních druhů. V letech 1965–1974 se pracovníci brněnské pobočky Geobotanické laboratoře M. Tesařová, E. Balátová, J. Květ, B. Úlehlová, Š. Husák, J. Jakrlová, J. Svoboda, V. Zelená, J. Gloser a K. Fiala pod vedením M. Rychnovské zaměřili na výzkum funkcí vegetace a jejích dominantních druhů v hydrosérii polopřirozených luk jihomoravské nivy, v rámci dílčího Projektu Lanžhot mezinárodního biologického programu – IBP. Paralelně prováděli také výzkumy v ekologii rákosin na Nesytu. V letech 1972–1975 navázal na IBP program UNESCO Člověk a biosféra (MAB), jehož součástí byl publikačně velmi úspěšný Projekt Kameničky zaměřený na studium funkce travinných ekosystémů v pramenné oblasti. Mezitím paleobotanická skupina reprezentovaná především 57
- Page 6 and 7: plantarum in Moravia et Bohemia spo
- Page 8 and 9: aby tyto zprávy zahrnovaly mj. tak
- Page 10 and 11: 4. Z iniciativy učitele Jana Krani
- Page 12 and 13: květeny zemí českých ve srovná
- Page 14 and 15: přítomni až 25. září 1920. Zp
- Page 16 and 17: Prof. Podpěra usiloval také o per
- Page 18 and 19: zoufalými dopisy z Jugoslávie Gav
- Page 20 and 21: Organizační, badatelská i popula
- Page 22 and 23: přírodovědecké fakultě; to se
- Page 24 and 25: diskuse o navštívených místech
- Page 26 and 27: Přírodovědecký klub v Brně pod
- Page 28 and 29: univerzitu v Bratislavě). Od r. 19
- Page 30 and 31: V r. 1933 se začalo po 10 letech h
- Page 32 and 33: Další větší akce byla v červe
- Page 34 and 35: Hoffnung ist jetzt: möge die künf
- Page 36 and 37: univerzity. Brněnský zemský úř
- Page 38 and 39: Prof. Podpěra v nucené penzi a do
- Page 40 and 41: S námahou se dařilo prof. Podpěr
- Page 42 and 43: děkana prof. V. Úlehly, žádal a
- Page 44 and 45: O Podpěrovy přednášky projevila
- Page 46 and 47: zoologická. Část plochy byla opl
- Page 48 and 49: v české botanické literatuře vy
- Page 50 and 51: Podpěrově činnosti (Archiv Masar
- Page 52 and 53: Podpěry do penze nebyl pro obor sy
- Page 54 and 55: Zvyšování počtu učitelů umož
- Page 58 and 59: Ačkoli spolková činnost v pades
- Page 60 and 61: přihlášených byl vybrán a od 1
- Page 62 and 63: č. 19/1966 Sb. Ministerstvo škols
- Page 64 and 65: K. Ambrož Metody pěstování rost
- Page 66 and 67: Vidlích pod Pradědem. (Pokud se z
- Page 68 and 69: Již začátkem roku byl inventář
- Page 70 and 71: školního roku 1973/74 byly zruše
- Page 72 and 73: celorepublikových kol této studen
- Page 74 and 75: počátku v r. 1976 zapojili M. Sme
- Page 76 and 77: 1997 zemřel ve věku nedožitých
- Page 78 and 79: Samostatnou kapitolou ve výzkumu v
- Page 80 and 81: anatomie rostlin, které na omezeno
- Page 82 and 83: Důležité dokumentačně-informa
- Page 84 and 85: R. Dvořák, M. Dvořáková, A. Ei
- Page 86 and 87: Průhonicích a herbáři Moravské
- Page 88 and 89: yly od počátku koordinovány i s
- Page 90 and 91: Nejdéle na katedře působil prof.
Několikadenní terénní cvičení se konala nejen na Moravě a ve Slezsku, např. v Bílých<br />
Karpatech, Pavlovských kopcích, okolí Mikulova a Lednice, v oblasti vátých písků u Bzence,<br />
na Českomoravské vysočině (okolí Dářka), ve slezském Javorníku (tehdy ještě existovaly<br />
překrásné slatinné louky v okolí Vidnavy), ale i na Slovensku, nejčastěji v okolí Štúrova<br />
(Kováčovské kopce, slaniska v dolině Hronu), na Záhoří, ve Slovenském ráji, Spišské kotlině<br />
nebo na Zoboru u Nitry.<br />
Doc. Šmarda dokázal na exkurzích a terénních cvičeních zaujmout nejen studenty, ale<br />
i laické účastníky tak, že si z nich odnesli poznatky a dojmy navždy. Neomezoval se jen na<br />
suché pojmenování nalezených druhů, ale uměl jejich výskyt spojit se zasvěceným a<br />
poutavým výkladem o ekologických vazbách, účasti ve společenstvech, ale i o estetických<br />
hodnotách byť i těch nejobyčejnějších plevelů.<br />
Odborní pracovníci ústavu a katedry řešili také výzkumné úkoly, z nichž u některých<br />
bylo téma přímo nařízeno. Jmenujme některé z nich z počátku padesátých let: Meliorační<br />
problém degradovaných půd odlesněných ploch; Vegetační kryt na obnovených rybnících;<br />
Biocenologický výzkum lesa; Výzkum mechorostů jako indikátorů stanovištních podmínek;<br />
Šlechtitelský výzkum léčivých, aromatických a speciálních rostlin; Zalesnění nelesních ploch<br />
a kalamitních ploch; Výzkum vhodných lesních dřevin pro jednotlivé oblasti ČSR. Byl však<br />
řešen i výzkumný úkol Šlechtění rýže, bavlníku, čiroku, kaučukodárných rostlin a dalších<br />
teplomilných druhů – ve spolupráci s Výskumným a šľachtiteľským ústavom teplomilných<br />
rastlín v Hurbanovu-Sesíleši.<br />
Vládní nařízení č. 60/1953 Sb. a vyhláška Ministerstva vysokých škol č. 248/1953<br />
Úředního listu zrušily udílení doktorátů na vysokých školách a bylo zavedeno označení<br />
absolventů titulem „promovaný“ (s označením absolvovaného oboru). Zároveň toto vládní<br />
nařízení zavedlo vědecké hodnosti kandidát věd (Csc.) a doktor věd (DrSc.), které udílely<br />
nejen vysoké školy, ale i Československá akademie věd (ČSAV) a Čs. akademie<br />
zemědělských věd (ČSAZV) pod řízením Státní komise, později Státního výboru pro vědecké<br />
hodnosti.<br />
Ministerstvo školství a kultury doplnilo v červenci 1956 označování absolventů<br />
odborného studia na univerzitách se zaměřením učitelským a úpravu diplomů „promovaný“<br />
(např. promovaný biolog) a „učitel“ (na jedenáctiletých, odborných a pedagogických<br />
školách).<br />
Pracovníci katedry byli často odváděni od odborné práce k účasti na různých akcích<br />
při výpomocných pracích, především v zemědělství. Byla to družstva, nad nimiž měla<br />
přírodovědecká <strong>fakulta</strong> toho času „patronát“; např. se jezdilo do družstev v Pouzdřanech,<br />
56