Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...

dvoutýdenní kurs Základy zemědělství pro externí studium, kde přednášeli učitelé
přírodovědecké fakulty i externí pracovníci.
Od školního roku 1954/55 bylo na přírodovědecké fakultě zavedeno externí studium.
Do prvního ročníku biologie bylo přijato 18 posluchačů, „směrné“ číslo bylo 15 osob. Na rok
1957 bylo katedře určeno „směrné“ číslo pro vědeckou aspiranturu; byl to jeden aspirant (Z.
Šeda) pro obor fytocenologie, školitelem byl doc. Šmarda.
Doc. Šmarda vnesl do svých kurzů fytocenologie, v níž vycházel z curyšskomontpellierské
školy, důsledný ekologický přístup. Nevycházel při tom jen z teoretických
úvah, ale opíral se o dlouholeté terénní zkušenosti získané díky mimořádnému pozorovacímu
talentu, který byl jeho silnou stránkou a umožnil mu odhalit ekologické souvislosti observační
metodou, bez použití měřicích přístrojů; stavěl tedy na empirii. Na jeho přednášky si snad už
žáci ani nepamatují, nikdy však nezapomenou na to, co jim dal při terénních cvičeních, která
dokázal s mimořádným úspěchem organizovat často ve spojení s praktickými úkoly řešenými
na objednávku různých institucí. Pod jeho vedením a za účasti dalších odborníků jiných
profesí se tak studenti podíleli na řešení otázek týkajících se úlohy rostlin při ochraně proti
erozi; byly to práce tak říkajíc na zakázku pro podnik Hrazení bystřin Šumperk, které se
zaměřily na rostlinný kryt strží v údolí Branné na svazích Šeráku v Hrubém Jeseníku a poté –
zřejmě na základě kladných referencí – i pro obdobnou organizaci na svazích Labského dolu
v Krkonoších. Pro správu Tatranského národního parku se po několik sezón zpracovávala
flóra a vegetace Doliny Sedmi pramenů (Holubyho doliny) v Belanských Tatrách, a to v
kooperaci se studenty tehdejší Pedagogické fakulty v Plzni pod vedením prof. Hadače, s nímž
docenta Šmardu pojily zkušenosti z dřívější spolupráce během dlouhodobé výzkumné
expedice na Island. Obdobně byla později zpracována flóra a vegetace Tomanovy doliny v
Červených vrších (Západní Tatry). Rovněž po více sezón probíhal záchranný výzkum
zátopového území plánované výstavby přehrady Šance na Ostravici, zahrnující i přehradním
jezerem zničené vrchoviště Hutě pod Smrkem.
Z horských chat, kde byli studenti ubytováni, se na dobu pobytu staly laboratoře
vybavené přinejmenším mikroskopem pro determinaci mechorostů, ale později i různými
přístroji pro měření ekologických faktorů, vyvíjenými ve vývojových laboratořích ústavů
tehdejší ČSAV v Brně např. ing. Rubešem, který je v terénu uváděl do chodu a testoval, než s
nimi začali studenti pracovat. Se studenty tu často pobývali i umělci, kteří zde sbírali materiál
např. pro kresby rostlin (Vojtěch Štolfa) nebo pro povídky s přírodovědným zaměřením (např.
Jaromír Tomeček). To vše přispívalo k rozšíření odborného i kulturního obzoru studentů.
55