Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...

Zvyšování počtu učitelů umožnilo v rámci odborného studia větší specializaci
přednášek i cvičení; se zvyšováním počtu studentů pak rostl i samotný hodinový rozsah,
především paralelně vedených cvičení. Ve šk. r. 1953/54 byly konány přednášky a cvičení
z geobotaniky a rostlinné ekologie (J. Šmarda), systematiky jevnosnubných i tajnosnubných
(J. Jedlička, F. Slavoňovský, M. Smejkal, A. Hrabětová, Z. Šeda), morfologie a užitkových
rostlin (F. Slavoňovský), mykologie (J. Jedlička), ochrany přírody a krajiny a metodiky
vyučování biologie (A. Hrabětová), botanický seminář (J. Šmarda), determinační praktikum
(P, Marvan) a terénní cvičení (všichni učitelé).
Po vytvoření vysokých škol pedagogických v r. 1953 se začal uplatňovat názor, že
především ony jsou povolány vychovávat učitele pro střední školy, zatímco fakultám
přírodovědeckým a filozofickým má zůstat jen výchova odborníků. Na základě toho došlo ke
snížení přijímaných uchazečů o učitelské studium a v letech 1952–1955 bylo studium učitelů
zcela převedeno na vysokou školu pedagogickou, zatímco na přírodovědecké fakultě zůstalo
jen studium odborné. To bylo v úplném protikladu k dřívějšímu zaměření fakulty, jejíž
absolventi se mimo školství uplatňovali jen výjimečně. Záhy se však ukázalo, že toto
rozhodnutí bylo neuvážené, a od r. 1956 bylo na fakultě opět zavedeno učitelské studium v
dvoupředmětových kombinacích. Jako součást kampaně, která měla jméno T. G. Masaryka
vymazat z historie, přestala od podzimu 1954 univerzita používat původní název Masarykova
a nazývala se „brněnskou universitou“ (v letech 1960–1990 pak Univerzita Jana Evangelisty
Purkyně).
V srpnu 1955 vydalo ministerstvo školství návrh, aby co nejvyšší počet studentů 2.
ročníku školního roku 1954/55 byl převeden z přírodovědecké fakulty na Vysokou školu
zemědělskou, neboť je nutné podstatně zvýšit zemědělskou výrobu a „…je třeba v letech
1954–1957 vyškolit a umístit v zemědělství ČSR 3500 agronomů, z toho 850
vysokoškoláků“. Byla potřeba také 90 rostlinolékařů, proto ministerstvo žádalo rozšířit při
studiu biologie specializaci mykologie a fytopatologie. Došlo tedy k doplnění výuky a přijetí
externích učitelů. Ve 4. ročníku byla zavedena specializace fytopatologie, kde vedle interních
učitelů (J. Šmarda, J. Jedlička) přednášeli externisté z Vysoké školy zemědělské a Ústředního
kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, a to 12 hodin přednášek v zimním a 11 v
letním semestru a 7 týdnů praxe. Praxi absolvovali posluchači ve výzkumných zemědělských
ústavech, a to ve výzkumném ústavu obilnářském v Kroměříži, přadných rostlin v Šumperku-
Temenici, zelinářském v Olomouci, ovocnářském v Holovousích, pícninářském v Troubsku,
bramborářském v Havlíčkově Brodě, olejnářském v Opavě a také v ÚKZÚZ, popřípadě v
zahradnických podnicích (např. Květena Opava). V červnu 1955 uspořádala katedra
54