Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...

vedením J. Šmardy zpevňování vátých písků v území mezi Bzencem a Hodonínem. Po krátkém působení na
zemědělské technické škole v Čáslavi nastoupil v r. 1955 jako asistent na katedru botaniky.
Ve své kandidátské práci (1963) se věnoval ekologii pobřežní vegetace, zejména přehradních nádrží.
Toto téma jej pak provázelo i v dalších letech, během kterých fytocenologicko-ekologicky dokumentoval většinu
moravských přehrad. Bibliografie Z. Šedy čítá přes 100 publikovaných prací a velkou řadu expertíz věnovaných
vegetačnímu průzkumu, v posledních letech v rámci programu TOCOEN, zaměřeného na dokumentaci
znečištění v okolí velkých moravských průmyslových podniků. Je také autorem několika skript, zaměřených na
ochranu přírody nebo ekologii rostlin.
Pedagogicky se orientoval nejprve na praktika z morfologie rostlin a systému vyšších rostlin. Později
převzal přednášku věnovanou ochraně přírody a po určitou dobu také přednášku Květena ČSSR; posluchačům
učitelské biologie přednášel geobotaniku a ekologii a vedl terénní cvičení. V roce 1983 odešel na katedru
ochrany a tvorby životního prostředí. Vedl celkem 46 diplomových prací z botaniky. [Podle podkladů doc.
Unara – viz Preslia 62: 359–364.]
15 Jiří VICHEREK (* 28. 12. 1929 Petřvald ve Slezsku). Po maturitě na reálném gymnáziu v Orlové v
r. 1949 a po ukončení vojenské prezenční služby studoval v letech 1951–1956 na Přírodovědecké fakultě
Masarykovy univerzity v Brně odbornou botaniku ve specializaci geobotanika. Krátce pak působil jako externí
pracovník Slezského studijního ústavu v Opavě a Státní památkové správy v Brně, než byl přijat na interní
aspiranturu pro obor fytocenologie luk ve Výzkumném ústavu krmivářském tehdejší Československé akademie
zemědělských věd v Brně, kterou nastoupil od 1. října 1956. Začátkem února 1959 získal místo odborného
asistenta na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty, kde o tři roky dříve ukončil svá vysokoškolská studia; z
interní formy aspirantury přešel na externí formu.
Vědecká bibliografie J. Vicherka čítá celkem 72 tituly. Již během studií, kdy se v rámci diplomního
úkolu věnoval studiu sukcese vegetace strží na svazích Šeráku v Hrubém Jeseníku, krystalizoval jeho zájem o
fytocenologii a ekologii. Vědeckou hodnost kandidáta biologických věd získal po obhájení disertace
Typologicko-ekologická studie lučních společenstev v dolním Podyjí na Biologickém ústavu ČSAV v Praze v r.
1962. Studiu lučních společenstev se věnoval i nadále, současně studoval „stepní“ a psamofytní vegetaci jižní
Moravy. Zajímaly ho i otázky chorologické, např. výskyt montánních prvků v nížině těšínského Slezska,
ostrůvkovitý výskyt teplomilných druhů na severovýchodní Moravě apod.
Ze zahraničních studijních pobytů v Bulharsku a na Ukrajině čerpal materiál k pracím o vegetaci
černomořského pobřeží a rostlinných společenstvech na píscích nivy dolního a středního toku Dněpru. Postupně
se kromě luční, „stepní“ a psamofytní vegetace začal věnovat studiu vegetace slanisk. Z toho vzešla i jeho
habilitační práce o halofytní a subhalofytní vegetaci panonské oblasti tehdejšího Československa; habilitoval se
na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně v r. 1965 a od r. 1966 byl ustanoven docentem pro
obor systematické botaniky a geobotaniky.
V období normalizace byl zbaven možnosti pedagogického působení, naštěstí však mohl ještě několik
let pracovat vědecky a dokonce se po mnoha peripetiích podařilo vydat tiskem jeho stěžejní knižní publikaci Die
Pflanzengesellschaften der Halophyten- und Subhalophytenvegetation der Tschechoslowakei v řadě „Vegetace
ČSSR“.
Z politických důvodů byl nakonec nucen opustit katedru, a tak od 1. ledna 1976 přešel do Jednotného
zemědělského družstva Brťov v okrese Blansko, kde pracoval až do r. 1990. V únoru téhož roku se vrátil na
fakultu, získal profesuru a postupně začal obnovovat po stránce personální, prostorové i materiální katedru
botaniky ve funkci jejího vedoucího. Kromě pedagogické práce se znovu začal intenzivně věnovat vědě. Získal
postupně několik grantových projektů: od r. 1993 byl nositelem široce koncipovaného projektu Grantové
agentury ČR zaměřeného na studium flóry a vegetace NP Podyjí/Thayatal, na jehož řešení se podílela celá řada
spolupracovníků z několika institucí; tento projekt vyústil ve tři knižní publikace, z nichž první, dvojjazyčně
psanou studii o lesních společenstvech, uveřejnil společně s M. Chytrým. V téže době byl prof. Vicherek rovněž
spoluřešitelem projektu evropského přehledu vegetace (nositelem byl dr. Moravec z Botanického ústavu AV
ČR), pro který zpracoval halofytní společenstva České republiky, podílel se i na řešení projektu sledujícího
dopad existence jaderné elektrárny Dukovany na biotu regionu aj. Poslední velký grantový projekt, na němž se
podílela řada spolupracovníků z katedry i dalších institucí, byl zaměřen na oblast obory Soutok jižně od Břeclavi
a Lanžhota; vyústil v r. 2000 ve vydání monografie Flóra a vegetace na soutoku Moravy a Dyje.
V letech 1959–1973 přednášel J. Vicherek fytocenologii a ekologii, ekologii přednášel později také
samostatně. Ve šk. r. 1968/69 zavedl dále přednášku Přehled středoevropské vegetace; přechodně zajišťoval
zpočátku také cvičení k systematické botanice a po celou dobu pravidelně vedl terénní exkurze. Stejné přednášky
pak vedl také po návratu na katedru od r. 1990, kdy jako vedoucí katedry převzal i botanický seminář. [Životopis
viz Preslia 61: 371–374, 72: 91–93.]
53