Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...

Podpěry do penze nebyl pro obor systematické botaniky jmenován profesor. Tato záležitost se
však důkladně protáhla – další profesor systematické botaniky byl jmenován až v roce 1990!
Po příchodu nového ředitele pracovali na katedře botaniky tři učitelé (J. Jedlička, F.
Slavoňovský a A. Hrabětová), z botanické zahrady přešel do funkce odborného instruktora
Vladimír Láník, byli zde dva preparátoři herbářů, uklízečka, a tři studenti zastávali místa
pomocných vědeckých sil a tři místa demonstrátorů.
V období 1952–1959 se okruh Šmardových spolupracovníků zvětšil: od října 1952
přišel Petr Marvan (RNDr., nar. 1929), jehož od dubna 1954 vystřídal Miroslav Smejkal 13 .
Koncem r. 1955 nastoupil do funkce asistenta Zdeněk Šeda 14 a začátkem r. 1958 Jiří
Vicherek 15 .
13 Miroslav SMEJKAL (* 31. 10. 1927 Nové Město na Moravě, † 24. 5. 1997 Brno). Po maturitě na
novoměstckém reálném gymnáziu studoval v letech 1946–1950 na přírodovědecké fakultě Masarykovy
univerzity učitelskou aprobaci přírodopis – zeměpis. Titul RNDr. získal v roce 1951 po předložení disertační
práce Fytogeografická a fytocenologická studie Žďárských vrchů. Po dvouleté vojenské službě působil necelý
rok jako smluvní pracovník v oddělení ochrany přírody a krajiny na Státním památkovém ústavu v Brně. Na
katedru botaniky přešel 1. dubna 1954 a působil na ní až do své smrti, tedy celkem úctyhodných 43 let. V roce
1962 získal vědeckou hodnost kandidáta biologických věd a v roce 1965 se habilitoval. (docentem ustanoven 1.
ledna 1966). V období normalizace byl jeho pedagogický růst násilím zastaven; profesorem byl jmenován až v r.
1990.
Bibliografie prací M. Smejkala zahrnuje celkem 178 titulů. Četné příspěvky věnoval floristice,
především území jeho rodných Žďárských vrchů, ale i jiných oblastí. Díky floristické aktivitě shromáždil velmi
bohatý herbář, který nezištně věnoval katedře. Formou taxonomických revizí postupně zpracoval četné rody a
příbuzenských okruhů: Euphrasia, Scleranthus, Alyssum, Rapistrum, Cochlearia, Camelina, Veronica sect.
Beccabunga, Epilobium, Symphytum, komplex Galeobdolon luteum, Corydalis, Fumaria a Cerastium. Popsal
celkem 15 pro vědu nových taxonů. Jeho dlouholetá taxonomicko-nomenklatorická rešerše literatury o
středoevropské květeně spojená s vlastními taxonomicko-chorologickými výzkumy na území Moravy vyústila v
roce 1980 ve vydání Komentovaného katalogu moravské flóry. Vrcholem jeho vědecké a publikační činnosti
byla příprava, významný autorský, ale i redaktorský podíl na díle Květena České republiky, pro kterou zpracoval
několik čeledí a celkem 27 rodů. Mezi významné učební pomůcky patří jeho kapitola Podříše vyšší rostliny
(Cormobionta) v Rosypalově vysokoškolské učebnici Fylogeneze, systém a biologie organizmů (1992). Bohatá
byla jeho práce v jihomoravské pobočce České botanické společnosti, kterou pomáhal zakládat a jejíhož výboru
byl po celou dobu členem, mnoho let pracoval také ve floristické sekci. Byl dlouholetým členem a vedoucím
exkurzí Přírodovědeckého klubu v Brně.
Pedagogicky začal působit M. Smejkal ihned po svém příchodu na katedru botaniky ve šk. r. 1954/55,
kdy vedl přednášku z botaniky systematické, dále pak i determinační a terénní cvičení, na kterých se pak trvale
podílel. Spektrum předmětů, které vyučoval, ale také zcela nově do učebních plánů zavedl, bylo velmi široké. Od
šk. r. 1959/60 začal přednášet rostlinnou taxonomii a také fytogeografii a fytochorologii pro odborné studium
botaniky. Tyto přednášky pak nalezly trvalé místo ve studijním plánu systematické botaniky, stejně jako
přednáška Fytogeografický přehled ČSSR která se později sloučila s přednáškou Květena ČSSR. Dále zavedl
specializované přednášky Mikroevoluce rostlin, Úvod do studia botanické literatury či Metody floristického
výzkumu. Podílel se na přednáškách Biogeografický a pedologický přehled světa (v šedesátých letech spolu s J.
Pelíškem) nebo Evoluční biologie (v osmdesátých a devadesátých letech spolu s J. Gaislerem). Mezi jeho
nejprestižnější patřila také přednáška Systém a fylogeneze vyšších rostlin na odborném i učitelském studiu,
kterou převzal po odchodu doc. Slavoňovského v sedmdesátých letech. Jeho přednášky se vyznačovaly širokým
odborným rozhledem, kultivovaností a laskavým osobním přístupem ke studentům, kteří si ho vážili a ctili jako
přirozenou autoritu.Vedl celkem 68 diplomových a disertačních prací s převážně taxonomickým, popřípadě
floristickým zaměřením. [Životopis viz Preslia 59: 363–368, 70: 77–82, Universitas 1992/5: 76, Veronica 11/2:
49.]
14 Zdeněk ŠEDA (* 19. 9. 1930 Boršice u Buchlovic) po absolvování gymnázia v Uherském Hradišti
studoval na přírodovědecké fakultě MU v letech 1949-1953. Nejprve si zapsal učitelskou kombinaci biologie –
geologie – zeměpis, od druhého ročníku pak přešel na odborné studium. V disertační práci se věnoval pod
52