Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...

v české botanické literatuře vyšla, obohacená o některé další postřehy, o rok později i
německy (1905).
Bezesporu nejvýznamnějším dílem z tohoto období je kniha Vývoj a zeměpisné
rozšíření květeny v zemích českých ve srovnání s poměry evropskými z r. 1906. I když doba,
pokračující zkoumání a nové přístupy mnohá tvrzení překonaly, zůstává toto Podpěrovo dílo,
založené nejen na hlubokých analýzách fytogeografických, chorologických,
chorogenetických, ale i paleogeografických a paleoklimatologických, dodnes cenným
zdrojem informací. Hloubkou řešených otázek se s ní nedalo tehdy srovnat žádné naše dílo,
teprve o 12 let později vyšla Schustlerova Xerotermní květena Čech.
Cenné a na svou dobu průkopnické a originální postřehy obsahují i další
fytogeografické a zejména florogenetické práce, např. Úvod ke květeně na Československém
Poodří (1921), Květena Moravy v minulosti a přítomnosti (1925), Vybrané kapitoly z
přednášky Květena republiky Československé (1931). Značnou pozornost věnoval Podpěra
také fytogeografické analýze menších územních celků. K nejvýznamnějším patří Květena
Hané (1911), Vegetační poměry v území Moravského krasu (1928), Steppe und Waldsteppe
des Hutberges oberhalb Pouzdřany (Pausram) (1928) a Die Vegetationsverhältnisse im
Gebiete der Pollauer Berge (1928). Obě posledně jmenované práce byly připraveny
v souvislosti s konáním V. kongresu I. P. E. (International Phytogeographic Excursion)
v Československu v r. 1928 a vyznačují se širokým rámcem a záběrem, řešením širších
epiontologických souvislostí, analýzou migroelementů, migračních cest apod. V tom všem se
výrazně odlišují od mnohých deskriptivních floristicko-fytogeografických studií, které v té
době u nás vycházely.
Poznání ruské přírody a studium bohaté ruské literatury při osudově příznivém pobytu
v Ufě a v Tomsku Podpěru inspirovalo a umožnilo mu i vniknout do otázek dosud
nedostatečně řešených. Byly to zejména Geobotanický rozbor areálů rostlinných stepí
příuralských (1923) a pojednání Jak srovnati stepi středoevropské a rusko-sibiřské (1937),
studie o východoruských smíšených lesích Die ostrussischen Laubmischwälder (1925) a
úvahy o epiontologickém členění evropského lesa Versuch einer epiontologischen Gliederung
des europäischen Waldes (1925).
Významný a stále i dnes příkladný je Podpěrův metodický postup při řešení problémů
ve vztahu rozšíření nebo zastoupení některých druhů naší květeny. Podnětem k napsání první
takové studie byl nález trávy Avenastrum desertorum v Čechách (1902) a později i na Moravě
(1912). Byly to pak další studie o druhu Angelica palustris [= Ostericum palustre] (1904),
později široký rozbor nálezu druhu Cortusa matthiolii (1920) na nepřístupných stěnách
48