Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...

děkana prof. V. Úlehly, žádal akademický senát o zajištění pozemků na Kraví hoře. Později
byly získány pozemky na Mniší hoře, což preferoval Podpěra.
Spolková činnost postupně oživovala: Klub přírodovědecký zahájil v září 1945
výborovou schůzí, na valné hromadě v únoru 1946 byl zvolen starostou Klubu prof. Podpěra,
a ten zahájil činnost přednáškou o květeně evropské části SSSR.
Biologická stanice brněnských vysokých škol v Lednici ukryla svou knihovnu a
vědecké zařízení před okupací v zámku ve Křtinách (kde sídlil školní statek lesnické fakulty
Vysoké školy zemědělské) a majetek tam zůstal nepoškozen. Prof. E. Bayer vyjádřil prof.
Podpěrovi svůj názor na osud Výzkumného ústavu pro šlechtění rostlin – Mendelea –
založeného v r. 1915 v Lednici, které přešlo z pravomoci ministerstva školství k ministerstvu
zemědělství a mělo se přeměnit na zemědělský výzkumný a šlechtitelský ústav. Ředitelství
biologické sekce mělo původně v úmyslu učinit z Mendelea vědecký ustav vysokoškolské
úrovně se zaměřením na mendelismus a genetiku.
3.6. Poslední léta působení Josefa Podpěry na ústavu
Vladimír Vacek, Petr Bureš, Vladimír Řehořek
Po jmenování nových docentů získal prof. Podpěra nové spolupracovníky i
v pedagogické činnosti. Od školního roku 1946/47 přednášeli Jan Šmarda 11 o zeměpisném
11 Jan ŠMARDA (* 27. 12. 1904 Třebíč, † 7. 12. 1968 Brno) studoval nejdříve na učitelském ústavu v
Brně a svá středoškolská studia uzavřel na reálce v Novém Městě na Moravě. Poté až do r. 1945 učil na
obecných a měšťanských školách na různých místech západní Moravy. Po externím studiu a úspěšně obhájené
disertaci Geobotanické poměry povodí Svratky a Svitavy získal v r. 1938 titul RNDr. Krátce po skončení 2.
světové války nastoupil jako kurátor herbáře Moravského muzea, později stal vedoucím botanického oddělení a
v letech 1949–1952 ředitelem Moravského muzea. Současně přednášel jako externí učitel na botanickém ústavu;
v r. 1946 se habilitoval u prof. Podpěry, habilitační spis vypracoval na téma Květena Žďárských vrchů se
zvláštním zřetelem k mechorostům.
V r. 1952 převzal vedení ústavu (později katedry botaniky) a byl ustanoven do funkce docenta. V té
době se zasloužil o zřízení a vybudování brněnské pobočky Geobotanické laboratoře ČSAV; tuto pobočku jako
externista vedl od r. 1955. V roce 1961 byl na základě nepodložených obvinění zbaven funkce vedoucího
katedry a proti své vůli musel odejít z fakulty. Až do své předčasné smrti pak pracoval v Kabinetu
geomorfologie (pozdějším Geografickém ústavu ČSAV v Brně) jako vědecký, později vedoucí vědecký
pracovník biogeografického oddělení.
Publikační činnost doc. Šmardy byla bohatá. Od r. 1927 uveřejnil více než 200 vědeckých prací, zpráv a
pojednání nepočítaje množství popularizačních článků, jimiž široké veřejnosti dával k dispozici svoje bohaté
poznatky. Jeho vědecké zaměření se vyznačovalo mimořádnou šíří záběru; jeho zájmy kromě toho zasahovaly i
do jiných přírodovědných oborů, ale i do sféry kultury, což se odrazilo v jeho těsných kontaktech jak s
vědeckými pracovníky různých profesí, tak s umělci – literáty i výtvarníky. Již jako učitel se věnoval studiu
teplomilné květeny a jejího pronikání říčními údolími do nitra Českomoravské vrchoviny. Vlivem svých učitelů
– prof. Podpěry a prof. Suzy, jakož i přítele bryologa Rudolfa Vaňka, se začal hlouběji zajímat rovněž o
bryologii i lichenologii. Tato orientace vyústila v práce věnované bryogeografii Moravy a Slovenska, při nichž
42