Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...

S námahou se dařilo prof. Podpěrovi postupně obnovit činnost botanického ústavu. I
když budova netrpěla přímo bombardováním, nezachovala se téměř jediná okenní tabulka,
inventář byl zčásti odvezen. Ještě v srpnu se hledal inventář; ztracené mikroskopy a vzácnější
knihy byly nalezeny v Linci a vráceny. Herbáře byly na technice.
Zprvu musel Podpěra obnovit kolektiv spolupracovníků, poněvadž všichni předváleční
zaměstnanci se rozešli. Ministerstvo školství ustavilo prvně asistenty Dr. Františka Unzeitiga
(v červnu 1946 požádal o změnu příjmení na Slavoňovský) a RNC. J. Jedličku 9 . Josef Jedlička
dokončil disertační práci a koncem roku 1945 vykonal rigorózní zkoušky. Profesor reálného
gymnázia v Brně Otto Mrkos se přihlásil jako vědecká síla a pracoval v ústavu 12 hodin
9 Josef JEDLIČKA (*11.5.1912 Brno, †7.12.1959 Brno) patřil k představitelům Podpěrovy bryologické
školy. V Brně navštěvoval reálku a toto studium si později doplnil maturitou z latiny a řečtiny. Již za studií
projevoval značný zájem o přírodní vědy, především botaniku, ale i o entomologii a mineralogii. Z existenčních
důvodů studoval dvě léta bohosloví. Své rozhodnutí však změnil a po absolvování vojenské služby studoval od
r. 1936 na brněnské přírodovědecké fakultě přírodopis a zeměpis. Po úspěšně vykonané I. státní zkoušce bylo
studium přerušeno uzavřením českých vysokých škol. Jedlička nalezl uplatnění ve Zlíně v různých organizacích,
v posledním válečném roce v zoologicko-botanickém oddělení Studijního ústavu Baťovy továrny.
Po osvobození republiky se vrátil na přírodovědeckou fakultu, kde byl od 1. června 1945 jmenován
asistentem botanického ústavu a koncem téhož roku ukončil studium doktorátem přírodních věd. Již během
studia a pak po návratu na fakultu se zaměřil na studium mechorostů, z nichž se obzvláště věnoval systematicky
obtížnému rodu Plagiothecium. Jeho habilitační práce, předložená v r. 1948, je věnována tomuto rodu a v r. 1950
mu byla udělena venia docendi pro obor všeobecné a systematické botaniky na Přírodovědecké fakultě
Masarykovy univerzity; kde působil až do své náhlé smrti.
Ve své pedagogické činnosti na katedře botaniky se věnoval širokému spektru přednášek; nejprve
přednášel rostlinnou morfologii (poprvé je v seznamech přednášek ve šk. r. 1950/51, již po válce však vedl
některé Podpěrovy přednášky), od šk. r. 1951/52 převzal přednášku Systematická botanika I. Tajnosnubné,
později i přednášku Mykologie systematická; vedl určovací praktika a terénní exkurze, ale i specializované
předměty jako Historický vývoj květen, Ruská terminologie botanická a čtení textů, Fytopatologie, Mechorosty,
Paleobotanika, Srovnávací morfologické a fylogenetické vztahy. Těsně po válce vydal J. Jedlička dvoje učební, a
to texty botanické a geobotanické praktikum. Četní jeho posluchači z poválečných let vzpomínají na J. Jedličku
jako na znamenitého vysokoškolského učitele. Jeho přednášky a cvičení vynikaly vysokou úrovní a vzornou
přípravou, dokonalou systematičností, vzpomínají na jeho vynikající exkurse, kde se projevila jeho přesnost,
exaktnost i skvělá erudice, neboť vedle mechů a cévnatých rostlin demonstroval mnohdy i objekty z říše
živočišné aj. Byl i výborným a obětavým popularisátorem přírodních věd, přednášíval v brněnském
Mykologickém a Přírodovědeckém klubu, v extenzích Přírodovědecké fakulty a ochotně určoval četným
milovníkům přírody přinesené rostliny či houby.
První práce J. Jedličky čerpaly z jeho pobytu na Zlínsku a ve Vizovických vrších a byly zaměřeny na
floristickou, mykologickou a bryologickou tématiku. Ovšem rostlinný materiál, především mechorosty, sbíral
později v mnoha moravských a slovenských horách (Jeseníky, Beskydy, Vysoké Tatry, Súľovské skaly aj.).
Těžištěm vědecké práce J. Jedličky byla bryologie. Bohatý materiál ze všech končin Evropy i Severní Ameriky,
více než 15 tisíc mikroskopovaných položek, mu umožnil stanovení taxonomické klasifikace rodu
Plagiothecium. Téměř dva roky se věnoval determinaci a revizi dokladového materiálu, který nasbíral A. Latzel
v Bosně a Hercegovině a který čítal více než 10 tisíc neurčených položek. Výsledkem bylo zjištění několika
desítek druhů, které nebyly z tohoto území dosud uváděny, a popisy několika desítek nových infraspecifických
taxonů. Kolem roku 1957 dokončil šestijazyčný terminologický bryologický slovník (302 stran v rukopisu),
který byl určen pro úvodní svazek bryologické řady Flory ČSR. Tato jeho práce zůstala bohužel jen v rukopisu.
V r. 1950 přeložil známou Wulfovu učebnici “Istoričeskaja geografija rastěnij“ z r. 1945, avšak ani u této knihy
se vydání neuskutečnilo.
Jedličkova publikační činnost není bohatá. Zdá se, že v jeho hloubavé povaze bylo spíše bádat,
objevovat a sbírat nové poznatky než unáhleně publikovat o svých objevech. Tento přístup měl asi kořeny v jeho
autokriticismu, vrozené a snad i nadměrné skromnosti a má možná i souvislost s jeho značně rozsáhlou a
40