Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...

časopisu Příroda. V září 1937 pronesl projev při odhalení pamětní desky Janu Ev. Purkyněmu
v Libochovicích.
Rok 1938 byl pro prof. Podpěru jubilejním, neboť oslavil své 60. narozeniny. Vedle
publikovaných vzpomínek přátel (F. Nábělek, J. Klika) i žáků (A. Uhrová, V. Krist) vydal
Klub přírodovědecký jako samostatný svazek Vzpomínky na botanické exkurze s univ. prof.
Drem Jos. Podpěrou. K Podpěrově jubileu se sešlo na 200 blahopřání, mezi nimiž je i
ojedinělý dárek – píseň o dvou slokách „Jsme na jedné lodi!“, kterou na jeho počest složil
Vladimír Pekárek.
V r. 1936 se prof. Podpěra s chotí přestěhoval z Bezručovy ulice, kde bydlel od
příchodu do Brna původně se svou matkou a sestrou, do ulice Kotlářské čís. 5. Zde ze
slunného bytu v horním patře měl krásný výhled na své životní dílo – botanickou zahradu
s jejími ročními barevnými proměnami.
V r. 1938 bylo zřejmé, že politická situace ve střední Evropě spěje ke krizi. Po
připojení Rakouska k Německu došlo k odtržení pohraničních území Československé
republiky a k útěku českého obyvatelstva z okupovaných území. Zimní semestr 1938 začal
proto opožděně, neboť ministerstvo školství zastavilo výuku a konání všech zkoušek, začátek
zápisu posluchačů odsunulo na 19. října a výuku na začátek listopadu. Teprve pak pokračoval
program výuky na botanickém ústavu obvyklými přednáškami prof. Podpěry ze systematiky a
geobotaniky a probíhaly i přednášky a praktika jeho spolupracovníků F. Nábělka, G. I.
Širjajeva a mykologa J. Macků (nar. 1851 ve Volfířově u Dačic; profesora I. českého
gymnázia v Brně, od r. 1935 mimořádného profesora na brněnské technice). Do činnosti
ústavu ovšem zasáhla mobilizace v září, jež postihla V. Krista a J. Suchánka, na ústavě zůstali
G. I. Širjajev, J. Brižický a M. Volotovský. Pro ně musel ředitel vyžádat povolení, že Zemský
úřad jim jako ruským emigrantům dává souhlas k zaměstnání za podmínky, že jako cizinci
nebudou zaměstnáni na úkor zdejších sil. Do služeb botanického ústavu se přihlásil ing. Jan
Nevole (nar. 1878 ve Vídni), profesor reálného gymnázia v Brně, kterého si Podpěra velice
vážil pro jeho dřívější geobotanické studie z rakouských Alp, Litavských vrchů,
Hainburských kopců, Malých a Bílých Karpat a Podkarpatské Rusi (srovn. např. Příroda 21:
319–320 nebo Preslia 50: 11). Zastupoval asistenta V. Krista po dobu jeho povolání do
vojenské služby.
Vztah zahraničních vědců, Podpěrových přátel, k našemu národnímu osudu
charakterizují jejich dopisy. Úryvek z dopisu prof. Rolfa Nordhagena, ředitele botanického
ústavu a zahrady v Bergenu: „... Hier ... haben wir alle mit tief gefühlter Sympathie die
verhängnisvolle Entwicklung des tschechoslowakischen Staates zugeschaut – unsere
33