Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...

Organizační, badatelská i popularizační činnost Podpěrova v brněnském Klubu
přírodovědeckém, v němž zastával od 18. září 1911 funkci předsedy, pokračovala po pětileté
válečné přestávce. Na valné hromadě klubu 14. března 1921 byl Podpěra znovu zvolen
předsedou a zároveň ředitelem botanické sekce. Hned nato uspořádal v klubu přednášku Ze
sociologie rostlin a koncem května vedl vícedenní exkurzi na Pavlovské kopce za účasti
pražských přírodovědců botanika K. Domina, geologa R. Kettnera, zoologa A. Mrázka,
botanika B. Němce, mineraloga a geologa F. Slavíka a dalších. Koncem října 1921 byl 1.
sjezd čs. botaniků v Praze, kde Podpěra prezentoval brněnské botaniky přednáškami Družiny
(heterie) rostlinné a jejich význam v sukcesi rostlinné, Fytogeografické snímky listu
brněnského a Nové zajímavé rostliny květeny moravské.
Dne 1. dubna 1925 se konala valná hromada Komise pro přírodovědecký výzkum
Moravy a Slezska. Komise byla od svého vzniku 1903 pomocným sborem Muzejní
společnosti, při reorganizaci správy Moravského zemského muzea se však osamostatnila.
Předsedou byl zvolen prof. Podpěra.
3.2. Činnost ústavu do začátku třicátých let
Vladimír Vacek, Petr Bureš
Po obtížných a svízelných začátcích – získání budovy a botanické zahrady, zřizování
knihovny, herbářů a základních laboratorních pomůcek – se v dalších letech činnost
Podpěrova ústavu slibně rozvíjela. Zvyšující se počet posluchačů, specializace přednášek a
větší počet exkurzí vyžadovaly přijetí nových odborných pracovníků. Od r. 1925 přednášel
přehled rostlinného systému František Nábělek 5 , profesor reálného gymnázia v Brně-Králově
Brně.
5 František NÁBĚLEK (* 3. 5. 1884 Kroměříž, † 10. 6. 1965 Uherské Hradiště) absolvoval po maturitě
na kroměřížském gymnáziu filosofickou fakultu vídeňské univerzity (PhDr. 1907). Působil plných 33 let jako
gymnaziální profesor v Lipníku a později v Brně-Králově Poli. V roce 1925 se habilitoval ze všeobecné a
systematické botaniky, mimořádným bezplatným profesorem byl jmenován v r. 1934. Roku 1939 odešel do
Bratislavy jako smluvní (od r. 1940 řádný) profesor Slovenské univerzity, na níž vybudoval velkoryse botanický
ústav a botanickou zahradu. Ve školním roce 1947/48 byl pak rektorem bratislavské univerzity. Po penzionování
v roce 1950 působil ještě jako vědecký pracovník Slovenské akademie věd v Arboretu Mlyňany až do r. 1960.
Vrchol Nábělkova vědeckého díla představuje spis Iter Turcico-Persicum (1923–1929), v němž
zpracoval nálezy z 21měsíční botanické cesty po Palestině, Sýrii, Kurdistánu, Arménii, Mezopotámii, Arábii a
Kilíkii v letech 1909–1910 a popsal z této oblasti 78 nových druhů. Z cesty, při které mu jediným dopravním
prostředkem byl kůň nebo osel a při které po tři měsíce bojoval s malárií, dovezl na 5000 herbářových dokladů a
přes 2000 fotografií. O kritičnosti jeho taxonomického studia svědčí i to, že při svém studiu využil významné
herbářové sbírky z Orientu – Haussknechtovu ve Výmaru, Boissierovu a De Candolleovu v Ženevě. Během
20