Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...

horská květena Kavkazu a Himálaje, vápencových Alp, východní, střední a severní Asie,
Severní Ameriky, Japonska a Číny. Část zahrady byla zaměřena na přehled rostlinného
systému. Zde byla část plochy věnována též Mendelovým pokusům zákonů dědičnosti,
Linnéově soustavě, léčivým i dalším užitkovým rostlinám.
Brzy byla postavena také vodní nádrž poblíž hlavního vchodu a byly sem přenášeny
vodní a bažinné druhy. Rostliny pro sbírky v zahradě – než začala zahrada vydávat
samostatný Index seminum, jenž umožnil dalekosáhlou výměnu vzorků semen nebo sazenic
s analogickými institucemi celého světa – získávali zprvu i studenti na exkurzích, později i
zaměstnanci zahrady. Sám ředitel zahrady prof. Podpěra na exkurzích Klubu
přírodovědeckého již na podzim r. 1920 vyhledával některé vzácnější druhy (např. Stipa
dasyphylla, S. tirsa, S. capillata, Arenaria grandiflora, Dianthus plumarius, Astragalus
exscapus a Avenastrum desertorum), které přenášel do kultury jako základ pro formaci
Moravicum v budoucí zahradě.
Díky houževnatosti a píli Podpěry a jeho spolupracovníků byly v letech 1924–1926
vybudovány svépomocně tři skleníky, dva kultivační a jeden sbírkový s vodní nádrží, kde -
především zásluhou Františka Jiráska – již v r. 1926 vykvetla viktorie královská. Skleníky
byly dokončeny v r. 1932 na ploše asi 120 m², postupně pak po celá desetiletí k nim byly
přistavovány další až do rozlohy 1000 m².
Prof. Podpěra ovšem s umístěním a velikostí botanické zahrady spokojen nebyl a
usiloval od prvopočátku o získání jiných ploch, důstojných pro takovou kolekci rostlin. Tak
již v lednu 1922 navrhl Zemské stavební správě koupi pozemků mezi plochou budoucí
botanické zahrady a Wilsonovým lesem. S botanickou zahradou a skleníky se totiž počítalo
v areálu nové univerzity, kde však byla postavena jako jediná budova právnické fakulty. Ale
Podpěra vyvíjel snahy o získání dalších, i vzdálenějších lokalit.
Podpěrovo vědecké dílo, nahlíženo zveřejněnými publikacemi, bylo již do první
světové války obrovské: vedle známého prvního vydání Klíče na určování nižších rostlin
tajnosnubných (1908), Studie o vývoji a zeměpisném rozšíření květeny v českých zemích
(1906) a rozsáhlé Květeny Hané (1911) lze v jeho bibliografii napočíst 113 publikovaných
prací vedle dlouhé řady (74) recenzí. Vědecké společnosti jeho dílo ocenily: po návratu z
války byl 6. května 1921 jmenován zakládajícím členem Přírodovědecké společnosti
v Moravské Ostravě, 25. listopadu 1921 dopisujícím členem Královské české společnosti
nauk, 16. února 1922 čestným členem Klubu přírodovědeckého v Praze.
výsypek na Rosicku-Oslavansku, který jej přivedl ke spolupráci s prof. Vaníčkem z Vysoké školy zemědělské v
19