Dějiny botaniky v Brně - Přírodovědecká fakulta - Masarykova ...

Prof. Podpěra usiloval také o personální obsazení ústavu a v říjnu 1921 požádal o
místo asistenta. Navrhl odborného učitele Jindřicha Suzu 2 , který předložil u Podpěry vůbec
první disertační práci v r. 1924. K prvním Podpěrovým spolupracovníkům patřil také ruský
legionář Antonín Dvořák (nar. 1883 ve Štěpánovicích u Tišnova). Tento pracovitý člověk,
zaměstnaný jako zřízenec, byl v botanickém ústavu až do 15. dubna 1941, do zrušení ústavu
v době okupace. Na místo demonstrátora byl v červnu 1922 ustaven Otto Mrkos (nar. 1903
v Brně, později profesor Univerzity Palackého v Olomouci). Podpěra přijal také bývalého
docenta Univerzity jurjevské (Tartu) v Estonsku Dr. K. V. Regela; ten však pobyl v Brně jen
krátce, neboť byl jmenován profesorem Univerzity v Kovně v Litvě.
Již v prvním roce, na jaře 1922, zahájil Podpěra exkurze, které byly později proslavené
a oblíbené jak posluchači, tak i širší veřejností (šlo o exkurze přírodovědeckého klubu a
další). Vedle jednodenních exkurzí do brněnského okolí (údolí Bobravy, stepní stráně u
Velatic, Hády a Bílovice) to byly i zájezdy vícedenní, např. týdenní v oblasti Súľova a
Trenčianských Teplic. Červnové exkurze na Pavlovské kopce a do Lednice v r. 1922 se
účastnili i pražští botanikové B. Němec, K. Domin, F. A. Novák, S. Prát a J. Wilhelm. Na
Pavlovské kopce směřovaly exkurze často. O jedné z nich, týdenní v květnu 1923, Podpěra
podrobně informoval Zemskou politickou správu: „... 19. května vyjel s 9 vybranými
pokročilými kandidáty do Mikulova, kde se usídlil a konal denně za účelem mapovacím
exkurze do Pavlovských a Mikulovských kopců, při čemž mu jeho žáci vydatně pomáhali ...
Za studenty bylo zaplaceno jízdné do Mikulova a zpět do Brna a v hostinci nocleh a snídaně,
2 Jindřich SUZA (* 12. 1. 1890 Třebíč, † 19. 11. 1951 Praha) byl prvním Podpěrovým asistentem od r.
1921 (promoval v r. 1924). Již od gymnaziálních studií byl ovlivněn třebíčskými přírodovědci F. Zavřelem, J.
Uličným a R. Dvořákem; již v r. 1911 žádal z Třebíče prof. Podpěru o půjčení lichenologické literatury. Po
maturitě absolvoval jednoroční kurz na brněnském učitelském ústavu a působil na měšťanských školách, mj. v
Brně, kde se seznámil s J. Podpěrou. Později navázal vědecké kontakty také se žďárským lichenologem F.
Kovářem a zejména pak s vynikajícím vídeňským lichenologem A. Zahlbrucknerem, který mu během první
světové války umožnil studovat lišejníky ve vídeňském muzeu a bral jej sebou na exkurze do Alp.
Suzův záběr v botanice byl široký; byla to geobotanika i floristika, ale především lichenologie, jíž se
věnoval od dob studií. Publikoval přes 300 prací hlavně z lichenologie a rostlinné geografie. Vydával také
exsikátovou kolekci Lichenes Bohemoslovakiae exsiccati (10 svazků), čímž na základě výměny shromáždil
velký herbář lišejníků z celé Evropy. Lichenologickým průzkumem bližšího i vzdálenějšího okolí Brna v době
působení na univerzitě zásadně přispěl k rozvoji této disciplíny na Moravě. V Brně pobyl však jen do r. 1932,
kdy přešel na botanický ústav Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity (mimořádným profesorem 1936
tamtéž). Po příchodu do Čech se věnoval se stejnou intenzitou floristickému výzkumu v Čechách. Zpracoval i
lišejníkovou flóru Slovenska a byl vynikajícím znalcem slovenské květeny. Geografický záběr jeho publikací
však zahrnoval také Dolní Rakousy, Štýrsko, Dalmácii, Bulharsko, Srbsko, Polsko a Labrador.
Během svého pedagogického působení na botanickém ústavu Masarykovy univerzity vedl např.
přednášku Regionální členění Československé republiky s hlediska geobotanického či speciální přednášky jako
Lišejníky s hlediska synekologického, Nástin vegetačních poměrů na území československých Karpat nebo
Geobotanický rozbor moravské xerothermní oblasti. Vedl také určovací praktikum rostlin tajnosnubných a
kryptogamologické exkurze. [Životopis viz např. Čs. Bot. Listy 2: 94–95, Preslia 18/19: 22–36, 25: 90–93,
Vlastiv. Sborn. Vysoč. 1: 75–77, Folia Hist. Fac. Sci. Masaryk Univ. no. 56.]
16