fulltext pdf file (40 MB)

T7 Slaniska
T7 Slaniska
Inland salt marshes
Jifií Sádlo
Natura 2000. 1340 * Inland salt meadows – prioritní stanovi‰tû
Smaragd. 15.4 Suboceanic inland salt meadows
CORINE. 15.4 Continental salt meadows
Pal. Hab. 15.4 Suboceanic inland salt meadows
EUNIS. B4.1 Sub-oceanic inland salt marshes
Fytocenologie. Svaz Scorzonero-Juncion gerardii
(Wendelberger 1943) Vicherek 1973: Junco gerardii-
Scorzoneretum parviflorae (Wenzl 1934) Wendelberger 1943,
Loto-Potentilletum anserinae Vicherek 1973, Agrostio-
Caricetum secalinae Vicherek 1973, Blysmo-Juncetum
compressi Tüxen 1950, Agrostio-Caricetum distantis
(Rapaics 1927) Soó 1939, Meliloto-Caricetum otrubae
Vicherek 1973. – Svaz Puccinellion limosae Soó 1933
corr. Wendelberger 1943: Puccinellietum limosae Soó 1936
Fyziotyp. MT Hygrofilní aÏ mezofilní louky a pastviny, slaniska
Struktura a druhové sloÏení. Louky, pastviny
a ruderální trávníky slan˘ch pÛd. Porosty mohou
b˘t otevfiené i uzavfiené, s travinnou nebo bylinnou
dominantou, mechové patro zpravidla chybí. ·kála
druhÛ sahá od obligátních halofytÛ po druhy
bez specifické vazby na slané pÛdy, pouze se zv˘‰enou
odolností proti zasolení. Druhy slan˘ch pÛd
(napfi. Aster tripolium subsp. pannonicus, Carex secalina,
Glaux maritima, Juncus gerardii, Lotus glaber, Melilotus
macrorrhiza, Plantago maritima subsp. ciliata, Puccinellia
distans a Scorzonera parviflora) se v porostech kombinují
s druhy mezofilních trávníkÛ a luk (Centaurea
jacea, Cirsium canum, Deschampsia cespitosa, Festuca
arundinacea, F. pratensis, Silaum silaus aj.), druhy
tûωích a stfiídavû vlhk˘ch pÛd (Carex distans, C. flacca,
C. tomentosa, Ononis spinosa, Tetragonolobus maritimus)
a ãetn˘mi druhy ruderálními (napfi. Agrostis gigantea,
A. stolonifera, Carex hirta, Elytrigia repens, Potentilla
anserina, Ranunculus repens, Trifolium fragiferum).
Na‰e slaniska b˘vají v terénu pomûrnû nenápadná,
zdánlivû degradovaná ruderalizací a snadno zamûnitelná
s bûÏnou luãní nebo ruderální vegetací.
Ekologie. Slané pÛdy jsou tûÏké, zásadité, bohaté
ionty lehce rozpustn˘ch solí (K + , Na + , Ca 2+ , Mg 2+ ,
Cl – , SO 4
2–
, CO 3
2–
a NO 3– ), v zimû a na jafie zamokfiené
a po zbytek roku zpravidla vyschlé. Vysoká koncentrace
solí pÛsobí na mnoho organismÛ toxicky
a naru‰uje osmotickou rovnováhu v buÀkách.
Podobn˘ efekt mÛÏe mít i jednostranné pfiezásobení
uhliãitanem vápenat˘m nebo nitráty. Slaniska vznikají
(a) v okolí minerálních pramenÛ, (b) v mokfiadech
su‰‰ích oblastí, kde v˘par pfievy‰uje zasakování, takÏe
ionty solí vzlínající v pÛdním profilu se hromadí
pfii povrchu (napfi. v okolí bûÏn˘ch pramenÛ, na úpatí
slínit˘ch bíl˘ch strání, v periodicky podmáãen˘ch
nivách men‰ích tokÛ a v bezodtok˘ch terénních
sníÏeninách), a (c) na ruderalizovan˘ch místech,
zejména kolem návesních rybníãkÛ a v okolí solen˘ch
vozovek. V minulosti byly tyto porosty vyuÏívány
nejãastûji jako chudé pastviny pro drÛbeÏ, pfiípadnû
ovce, kozy, konû nebo hovûzí dobytek. Nad pfiirozen˘mi
lokalitami dnes daleko pfievaÏují lokality
antropogenní, vût‰inou ruderálního charakteru.
Roz‰ífiení. Vzácnû v nejzápadnûj‰ích âechách
(Soos, Slavkovsk˘ les), hojnûji v níÏinû od Mostecka
po Neratovicko a na jiÏní Moravû v okolí Mikulova
(u rybníka Nesytu a obcí Novosedly a Dobré Pole).
Fragmentární porosty se vyskytují vzácnû v úvalovit˘ch
údolích Trkmanky, dolní Litavy a Svratky jiÏnû
od Brna, Jevi‰ovky a Dyje západnû od Hru‰ovan
nad Jevi‰ovkou a u Radûjova v Bíl˘ch Karpatech.
Nûkdej‰í velkoplo‰né roz‰ífiení slanisk jihov˘chodnû
od Brna, kde byla i slaná jezera u Mûnína, âejãe
a Kobylí, a v povodí Srpiny na Mostecku bylo zásadnû
omezeno uÏ v 19. a zaãátkem 20. století.
Variabilita. Slaniska na jiÏní Moravû s fytogeografick˘mi
návaznostmi na kontinentální slaniska
50
55
60
65
70
40 45 50 55 60 65 70 75
12° 13° 14° 15° 16° 17° 18° 19°
Roz‰ífiení slanisk.
51°
50°
49°
155