CHKO Křivoklátsko

CHKO Křivoklátsko 

rok vyhlášení: 1978 

rozloha: 628 km 2 

sídlo správy: Zbečno 

oficiální web: 

http://www.krivoklatsko.ochranaprirody.cz 

http://krajina.kr-stredocesky.cz 

http://www.ochranaprirody.cz


Geologie a geomorfologie 

6 

5 

4 

7 

1 – proterozoické horniny assyntsky zvrásněné, s 

různě silným variským přepracováním (břidlice, fylity, 

svory až pararuly) 

2 – vulkanické horniny zčásti metamorfované, 

proterozoické až paleozoické (amfibolity, diabasy, 

melafyry, porfyry) 

2 

1 

3 – paleozoické horniny zvrásněné, 

nemetamorfované (břidlice, droby, křemence, 

vápence) 

3 

4 – permokarbonské horniny (pískovce, slepence, 

jílovce) 

5 – druhohorní sedimenty (pískovce, jílovce) 

6 – třetihorní sedimenty (písky, štěrky) 

7 – kvartérní sedimenty



Plošně převažují nemetamorfované a slabě metamorfované mořské sedimenty 

starohorního stáří, především břidlice a droby, zvláštním fenoménem jsou pak 

buližníky. Z regionálního hlediska patří k Barrandienu. 

Ještě v průběhu usazování břidlic (svrchní prekambrium) docházelo k místy k 

podmořskému vulkanismu; jeho pozůstatkem jsou výskyty spilitů (bazické výlevné 

vyvřeliny) – např. PR Čertova skála v údolí Berounky. 

Sedimentace pokračovala i na počátku prvhor – odtud kambrické mořské sedimenty 

(pískovce, břidlice) zejména v okolí Skryjí a Týřovic. V nich významná naleziště 

fosilní fauny: trilobitů, ramenonožců, ostnokožců aj. 

Koncem kambria došlo na poruchové linii SV – JZ k mohutným suchozemským 

výlevům sopečných hornin (dacity, andezity, ryolity). Vzniklo tak asi 5 km široké 

vulkanické křivoklátsko-rokycanské pásmo, táhnoucí se od Sýkořice k Rokycanům.



Barrandien 

Barrandien je oblast Českého masívu ležící zhruba mezi Kostelcem nad Labem na SV a 

Domažlicemi na JZ, tvořená převážně nemetamorfovaným až slabě metamorfovaným svrchním 

proterozoikem, se spodním paleozoikem v osní části; nazvaná je na počest proslulého 

paleontologa J. Barranda. 

Na severu a severozápadě se tyto horniny noří pod křídové a karbonské uloženiny, na jihovýchodě 

se stýkají se středočeským plutonem. Proterozoikum, jehož stáří se odhaduje na 1 100 až 600 

miliónů let, bylo za kadomské orogeneze zvrásněno a metamorfováno. Starší paleozoikum 

(kambrium až devon) na něm spočívá transgresívně. Paleozoické uloženiny, proslulé bohatostí 

paleontologických nálezů, byly zvrásněny za variské orogeneze 

Podle http://www.geology.cz



Ordovické horniny (sedimenty a vyvřeliny) se vyskytují v pásu podél JV hranice 

CHKO a na třech izolovaných lokalitách: Velíz, Krušná hora a Dlouhá skála. 

Karbonské sedimenty se omezují na sever CHKO; jsou součástí kladenskorakovnické 

černouhelné pánve. 

Druhohorní (křídové) sedimenty také jen na severu v okolí Nového Strašecí. 

Místy zachovány třetihorní sedimenty (štěrky, písky), zejména v pruhu od Žebráku po 

Karlovu Ves, ale i jinde. 

Mezi kvartérními sedimenty jsou významné staré štěrkopískové terasy Berounky. 

Ve vrcholových polohách vystupují často menší izolované skály, skalní hradby a 

mrazové sruby pleistocénního stáří, se sutěmi na úpatí. 

Zvláštností jsou holocenní pěnovce na pramenech vytékajících z kambrických 

vyvřelin.

Jouglovka 



Většina CHKO spadá pod celek Křivoklátská vrchovina, jihozápadní část pak pod 

Plaskou pahorkatinu (součást Plzeňské pahorkatiny). 

Charakteristický je JZ-SV průběh hřbetů. 

Údolí Berounky a přítoků jsou vynikajícím příkladem říčního (údolního) fenoménu. 

Význačnými krajinnými dominantami jsou buližníkové suky (např. PR Jouglovka, PP 

Vraní skála, PP Zdická skalka u Kublova).


Vodstvo 

Hlavním tokem CHKO je Berounka, jež zde vytváří 

hluboce zaříznuté údolí v délce 42 km. 

Spolu s (dnes z velké části zaplaveným) údolím 

Vltavy jde o nejlepší příklad údolního fenoménu 

v Čechách.


Vodstvo 

Část území odvodňují přítoky Litavka a Loděnice (Kačák), ústící do Berounky mimo 

CHKO. 

Lesní bystřiny a potoky bez vlivu obcí a zemědělské výroby jsou mimořádně čisté 

(výskyt našeho nejvzácnějšího raka kamenáče). Díky geologické stavbě a listnatým 

lesům navíc nejsou okyselovány (pH 7–8,5). 

Největší vodní plochou je přehradní nádrž Klíčava (72,5 ha), zásobárna pitné vody 

pro Kladensko. Zaplavením zde zanikla jediná lokalita mateřky mechovité 

(Moehringia muscosa) v ČR. Nad přehradou 

zřícenina gotického hrádku Jivno – snad lovecký 

hrádek Václava I.


Klima 

Území leží na rozhraní teplé a mírně teplé oblasti, s průměrnýmí ročními teplotami 

mezi 7,5–8,5 °C. 

Průměrné roční úhrny srážky se pohybují jen kolem 530 mm (vliv srážkového 

stínu Krušných hor). 

V hlubokých údolích kaňonovitého tvaru se vývíjejí výrazné teplotní inverze se 

slabou výměnou vzduchu v horizontálním i vertikálním směru.


Vegetace a flóra 

Lesnaté území (lesnatost 60 %) s dobře zachovanými porosty smíšených listnatých 

lesů mírně teplých oblastí (smíšené doubravy, dubohabřiny), s pronikáním 

teplomilných prvků na výslunných azonálních stanovištích (především na údolních 

svazích) a s květnatými bučinami ve vyšších polohách a na stinných svazích. 

Pro Křivoklátsko je charakteristické jisté opoždění vývoje za průměrnou kulturní 

krajinou, a to na různých časových škálách a v různých typech vegetace.








krajinou, a to na různých časových škálách a v různých typech vegetace. 

Rynholec, severní okraj CHKO Křivoklátsko (Rakovnicko): Přelom pozdního glaciálu a holocénu 

charakterizuje ve zkoumaném území naprostá dominance borovice lesní. Borovice (spolu s břízou) tehdy 

nesporně zaujímala jak extrémní, tak i průměrná mezická stanoviště. Mimořádné množství uhlíkových 

partikulí v sedimentu poukazuje na vysokou frekvenci požárů, jejichž výskyt byl podmíněn nejen relativně 

kontinentálním preboreálním klimatem (Ložek 1973, 1999), ale jistě také charakterem lesní vegetace 

spřevažující borovicí. Zřejmě také proto není s nástupem holocénu ve zkoumaném území spojen prudký 

pokles křivek většiny bylin (viz např. křivku Artemisia), jak je běžné u většiny pylových diagramů na našem 

území. Hranice mezi biostratigrafickými zónami DR3 a PB je velmi neostrá a její přesné stanovení bylo 

možné až na základě výsledků statistické analýzy (CONSLINK) a na základě radiokarbonového datování. Ve 

znamení absolutní dominance borovice v lesních porostech není jen úplný počátek holocénu, ale také 

celá jeho starší polovina. V kombinaci s výsledky analýzy mikroskopických uhlíků můžeme důvodně 

předpokládat, že se v regionální vegetaci vyvinul dlouhodobě stabilní stav, který předpokládal pravidelné 

požáry a který proto můžeme nazvat požárovým klimaxem. Jakou roli hrály v jeho udržování populace 

mezolitických lovců a sběračů se v tomto případě můžeme pouze dohadovat. 

Pokorný in Kolbek (ed.) 2003








krajinou, a to na různých časových škálách a v různých typech vegetace. 

Lesy 

- černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) 

- lipové bučiny (Tilio cordate-Fagetum) 

- habrové javořiny (Aceri-Carpinetum), místy s tisem červeným (Taxus baccata) - U 

Eremita, Týřov, Dubensko 

- teplomilné doubravy s mochnou bílou (Potentillo albae-Quercetum) 

- kyselé doubravy (Viscario-Quercetum, Molinio-Quercetum)



Xerotermy, skály, sutě 

Známým fenoménem Křivoklátska jsou tzv. pleše: enklávy nelesní vegetace s 

xerotermními druhy na hranách výslunných svahů. Rostou zde například skalník 

celokrajný (Cotoneaster integerrimus), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), 

třemdava bílá (Dictamnus albus), kavyl Ivanův (Stipa pennata), koniklec luční 

(Pulsatilla pratensis), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), bělozářka liliovitá 

(Anthericum liliago).



Xerotermy, skály, sutě 

Na skalách roste hojně tařice skalní (Aurinia saxatilis), na severních svazích bázemi 

bohatých skal (spility, paleoandezity) perialpínské společenstvo pěchavy vápnomilné 

(Sesleria caerulea) a lomikamene vždyživého (Saxifraga paniculata). 

Na bázemi bohatých nelesních sutích se vyskytuje vegetace pohyblivých sutí s 

konopicí úzkolistou (Galeopsis angustifolia).



Louky 

Vedle standardních lučních společenstev kulturní krajiny (Calthion, Dechampsion, 

Arrhentatherion) se zde vyskytují i druhově bohaté kulturně reliktní kostřavové louky s 

mochnou bílou (Potentillo albae-Festucetum rubrae) z pomezí svazů Arrhenatherion, 

Violion caninae a Molinion. Rostou především ve vyvýšených partiích nivy Berounky 

s písčitější půdou. 

Gentianella campestris subsp. baltica


Mykoflóra 

klouzek žlutavý (Suillus flavidus) – rašeliništní druh rostoucí u pramenů Klíčavy 

káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior) – vzácný saprofyt na stojících odumřelých 

kmíncích řešetláku


Mykoflóra 

klouzek žlutavý (Suillus flavidus) – rašeliništní druh rostoucí u pramenů Klíčavy 

káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior) – vzácný saprofyt na stojících odumřelých 

kmíncích řešetláku

Causa holosericea 


Fauna 

bezobratlí 

měkkýši: 

Bulgarica cana 

Bohatá lesní společenstva s náročnými druhy jako vřetenatka šedá (Bulgarica 

cana), jehlovka hladká (Platyla polita), vřetenovka hladká (Cochlodina orthostoma), 

žebernatěnka drobná (Ruthenica filograna) nebo vřetenatka lesklá (Bulgarica 

nitidosa), která je neoendemickým druhem povodí Berounky. 

Na vrcholových sutích zuboústka sametová (Causa holostericea), vzácně i hrotice 

obrácená (Balea perversa).


Fauna 

bezobratlí 

měkkýši: 

Pupilla sterri 

Vzácné druhy xerotermních stanovišť zrnovka třízubá a žebernatá (Pupilla 

triplicata, P. sterri). 

Z vodních druhů je významnější výskyt velevruba tupého (Unio crassus), který zde 

má stabilní populaci.


Fauna 

bezobratlí 

Pavouci 

Řada významných xerotermních druhů, např. stepník rudý (Eresus cinnaberinus), 

nebo Anyphaena furva, na sutích skákavka Neon laevis, na šěrkových náplavech 

Berounky vzácný specialista slíďák skvrnitý (Arctosa maculata), častější jen v 

Podbeskydí.


Fauna 

bezobratlí 

Brouci 

Aesalus scarabeoides 

Významný výskyt druhů vázaných na staré stromy a trouchnivějící 

dřevo: roháč obecný (Lucanus cervus), roháček (Aesalus 

scarabeoides), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), tesařík 

Necydalis ulmi, kovařík Limoniscus violaceus, vázaný na dutiny 

stromů, nebo chráněný páchník hnědý (Osmoderma eremita). 

Cerambyx cerdo


Fauna 

bezobratlí 

motýli 

Myrmekofilní modrásci bahenní (Maculinea nausithous), očkovaný (M. teleius) a 

černoskvrnný (M. arion) 

- m. rozchodníkový (Scoliantides orion) – řídká xerofilní vegetace s Hylotelephium 

maximum 

Maculinea teleius 

Scoliantides orion


Fauna 

bezobratlí 

ostatní 

Na území CHKO Křivoklátsko se vyskytovaly oba naše druhy ploskorohů: p. pestrý 

(Libelloides macaronius) a p. žlutý (L. coccajus), který zřejmě v ČR již vyhynul. 

Libelloides macaronius 

Libelloides coccajus


Fauna 

bezobratlí 

ostatní 

Významným prvkem 

křivoklátské vodní fauny je rak 

kamenáč (Astacus torrentium), 

kriticky ohrožený druh, 

obývající některé menší vodní 

toky v prosperujících 

populacích. 

Rak říční (Astacus astacus) 

je dosti častý.


Fauna 

obratlovci 

obojživelníci 

Hojný je mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), vyskytují se tři druhy čolků 

(Triturus vulgaris, alpestris, cristatus), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) nebo 

skokan štíhlý (Rana dalmatina). 

plazi 

Bohaté území s výskytem 4 druhů ještěrek a 4 druhů hadů, od teplomilných k 

podhorským: ještěrka zelená (Lacerta viridis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) 

užovka hladká (Coronella austriaca), užovka podplamatá (Natrix tesselata), zmije 

obecná (Vipera berus).


Fauna 

obratlovci 

ptáci 

Hojné jsou citlivější lesní druhy: čáp černý (Ciconia nigra), včelojed lesní (Pernis 

apivorus) nebo jestřáb lesní (Accipiter gentilis), kulíšek nejmenší (Glaucidium 

passerinum), holub doupňák (Columba oenas), strakapoud prostřední 

(Dendrocopos medius). 

Dále všechny 4 naše druhy lejsků, skřivan lesní (Lullula arborea). 

Na skalách hnízdí výr velký (Bubo bubo).


Fauna 

obratlovci 

savci 

Vzhledem k historickému vývoji je Křivoklátsko tradičně oblastí lovné zvěře – 

především vysoké. V současné době jsou v území vysoké stavy jelenů (Cervus 

elaphus) a prasat (Sus scrofa), méně početná je zvěř srnčí (Capreolus capreolus). 

Vysazen byl muflon (Ovis musimon), daněk (Cervus dama) a jelen sika (Cervus 

nipon). 

U vod se vyskytuje vydra říční (Lutra lutra). Součástí fauny se však stal i norek 

americký (Mustela vison). Jen velmi vzácně pozorován rys (Lynx lynx).

CHKO Křivoklátsko

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?