CHKO Křivoklátsko
CHKO Křivoklátsko
CHKO Křivoklátsko
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
rok vyhlášení: 1978<br />
rozloha: 628 km 2<br />
sídlo správy: Zbečno<br />
oficiální web:<br />
http://www.krivoklatsko.ochranaprirody.cz<br />
http://krajina.kr-stredocesky.cz<br />
http://www.ochranaprirody.cz
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Geologie a geomorfologie<br />
6<br />
5<br />
4<br />
7<br />
1 – proterozoické horniny assyntsky zvrásněné, s<br />
různě silným variským přepracováním (břidlice, fylity,<br />
svory až pararuly)<br />
2 – vulkanické horniny zčásti metamorfované,<br />
proterozoické až paleozoické (amfibolity, diabasy,<br />
melafyry, porfyry)<br />
2<br />
1<br />
3 – paleozoické horniny zvrásněné,<br />
nemetamorfované (břidlice, droby, křemence,<br />
vápence)<br />
3<br />
4 – permokarbonské horniny (pískovce, slepence,<br />
jílovce)<br />
5 – druhohorní sedimenty (pískovce, jílovce)<br />
6 – třetihorní sedimenty (písky, štěrky)<br />
7 – kvartérní sedimenty
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Geologie a geomorfologie<br />
Plošně převažují nemetamorfované a slabě metamorfované mořské sedimenty<br />
starohorního stáří, především břidlice a droby, zvláštním fenoménem jsou pak<br />
buližníky. Z regionálního hlediska patří k Barrandienu.<br />
Ještě v průběhu usazování břidlic (svrchní prekambrium) docházelo k místy k<br />
podmořskému vulkanismu; jeho pozůstatkem jsou výskyty spilitů (bazické výlevné<br />
vyvřeliny) – např. PR Čertova skála v údolí Berounky.<br />
Sedimentace pokračovala i na počátku prvhor – odtud kambrické mořské sedimenty<br />
(pískovce, břidlice) zejména v okolí Skryjí a Týřovic. V nich významná naleziště<br />
fosilní fauny: trilobitů, ramenonožců, ostnokožců aj.<br />
Koncem kambria došlo na poruchové linii SV – JZ k mohutným suchozemským<br />
výlevům sopečných hornin (dacity, andezity, ryolity). Vzniklo tak asi 5 km široké<br />
vulkanické křivoklátsko-rokycanské pásmo, táhnoucí se od Sýkořice k Rokycanům.
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Geologie a geomorfologie<br />
Barrandien<br />
Barrandien je oblast Českého masívu ležící zhruba mezi Kostelcem nad Labem na SV a<br />
Domažlicemi na JZ, tvořená převážně nemetamorfovaným až slabě metamorfovaným svrchním<br />
proterozoikem, se spodním paleozoikem v osní části; nazvaná je na počest proslulého<br />
paleontologa J. Barranda.<br />
Na severu a severozápadě se tyto horniny noří pod křídové a karbonské uloženiny, na jihovýchodě<br />
se stýkají se středočeským plutonem. Proterozoikum, jehož stáří se odhaduje na 1 100 až 600<br />
miliónů let, bylo za kadomské orogeneze zvrásněno a metamorfováno. Starší paleozoikum<br />
(kambrium až devon) na něm spočívá transgresívně. Paleozoické uloženiny, proslulé bohatostí<br />
paleontologických nálezů, byly zvrásněny za variské orogeneze<br />
Podle http://www.geology.cz
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Geologie a geomorfologie<br />
Ordovické horniny (sedimenty a vyvřeliny) se vyskytují v pásu podél JV hranice<br />
<strong>CHKO</strong> a na třech izolovaných lokalitách: Velíz, Krušná hora a Dlouhá skála.<br />
Karbonské sedimenty se omezují na sever <strong>CHKO</strong>; jsou součástí kladenskorakovnické<br />
černouhelné pánve.<br />
Druhohorní (křídové) sedimenty také jen na severu v okolí Nového Strašecí.<br />
Místy zachovány třetihorní sedimenty (štěrky, písky), zejména v pruhu od Žebráku po<br />
Karlovu Ves, ale i jinde.<br />
Mezi kvartérními sedimenty jsou významné staré štěrkopískové terasy Berounky.<br />
Ve vrcholových polohách vystupují často menší izolované skály, skalní hradby a<br />
mrazové sruby pleistocénního stáří, se sutěmi na úpatí.<br />
Zvláštností jsou holocenní pěnovce na pramenech vytékajících z kambrických<br />
vyvřelin.
Jouglovka<br />
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Geologie a geomorfologie<br />
Většina <strong>CHKO</strong> spadá pod celek Křivoklátská vrchovina, jihozápadní část pak pod<br />
Plaskou pahorkatinu (součást Plzeňské pahorkatiny).<br />
Charakteristický je JZ-SV průběh hřbetů.<br />
Údolí Berounky a přítoků jsou vynikajícím příkladem říčního (údolního) fenoménu.<br />
Význačnými krajinnými dominantami jsou buližníkové suky (např. PR Jouglovka, PP<br />
Vraní skála, PP Zdická skalka u Kublova).
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Vodstvo<br />
Hlavním tokem <strong>CHKO</strong> je Berounka, jež zde vytváří<br />
hluboce zaříznuté údolí v délce 42 km.<br />
Spolu s (dnes z velké části zaplaveným) údolím<br />
Vltavy jde o nejlepší příklad údolního fenoménu<br />
v Čechách.
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Vodstvo<br />
Část území odvodňují přítoky Litavka a Loděnice (Kačák), ústící do Berounky mimo<br />
<strong>CHKO</strong>.<br />
Lesní bystřiny a potoky bez vlivu obcí a zemědělské výroby jsou mimořádně čisté<br />
(výskyt našeho nejvzácnějšího raka kamenáče). Díky geologické stavbě a listnatým<br />
lesům navíc nejsou okyselovány (pH 7–8,5).<br />
Největší vodní plochou je přehradní nádrž Klíčava (72,5 ha), zásobárna pitné vody<br />
pro Kladensko. Zaplavením zde zanikla jediná lokalita mateřky mechovité<br />
(Moehringia muscosa) v ČR. Nad přehradou<br />
zřícenina gotického hrádku Jivno – snad lovecký<br />
hrádek Václava I.
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Klima<br />
Území leží na rozhraní teplé a mírně teplé oblasti, s průměrnýmí ročními teplotami<br />
mezi 7,5–8,5 °C.<br />
Průměrné roční úhrny srážky se pohybují jen kolem 530 mm (vliv srážkového<br />
stínu Krušných hor).<br />
V hlubokých údolích kaňonovitého tvaru se vývíjejí výrazné teplotní inverze se<br />
slabou výměnou vzduchu v horizontálním i vertikálním směru.
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Vegetace a flóra<br />
Lesnaté území (lesnatost 60 %) s dobře zachovanými porosty smíšených listnatých<br />
lesů mírně teplých oblastí (smíšené doubravy, dubohabřiny), s pronikáním<br />
teplomilných prvků na výslunných azonálních stanovištích (především na údolních<br />
svazích) a s květnatými bučinami ve vyšších polohách a na stinných svazích.<br />
Pro <strong>Křivoklátsko</strong> je charakteristické jisté opoždění vývoje za průměrnou kulturní<br />
krajinou, a to na různých časových škálách a v různých typech vegetace.
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Vegetace a flóra<br />
Lesnaté území (lesnatost 60 %) s dobře zachovanými porosty smíšených listnatých<br />
lesů mírně teplých oblastí (smíšené doubravy, dubohabřiny), s pronikáním<br />
teplomilných prvků na výslunných azonálních stanovištích (především na údolních<br />
svazích) a s květnatými bučinami ve vyšších polohách a na stinných svazích.<br />
Pro <strong>Křivoklátsko</strong> je charakteristické jisté opoždění vývoje za průměrnou kulturní<br />
krajinou, a to na různých časových škálách a v různých typech vegetace.<br />
Rynholec, severní okraj <strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong> (Rakovnicko): Přelom pozdního glaciálu a holocénu<br />
charakterizuje ve zkoumaném území naprostá dominance borovice lesní. Borovice (spolu s břízou) tehdy<br />
nesporně zaujímala jak extrémní, tak i průměrná mezická stanoviště. Mimořádné množství uhlíkových<br />
partikulí v sedimentu poukazuje na vysokou frekvenci požárů, jejichž výskyt byl podmíněn nejen relativně<br />
kontinentálním preboreálním klimatem (Ložek 1973, 1999), ale jistě také charakterem lesní vegetace<br />
spřevažující borovicí. Zřejmě také proto není s nástupem holocénu ve zkoumaném území spojen prudký<br />
pokles křivek většiny bylin (viz např. křivku Artemisia), jak je běžné u většiny pylových diagramů na našem<br />
území. Hranice mezi biostratigrafickými zónami DR3 a PB je velmi neostrá a její přesné stanovení bylo<br />
možné až na základě výsledků statistické analýzy (CONSLINK) a na základě radiokarbonového datování. Ve<br />
znamení absolutní dominance borovice v lesních porostech není jen úplný počátek holocénu, ale také<br />
celá jeho starší polovina. V kombinaci s výsledky analýzy mikroskopických uhlíků můžeme důvodně<br />
předpokládat, že se v regionální vegetaci vyvinul dlouhodobě stabilní stav, který předpokládal pravidelné<br />
požáry a který proto můžeme nazvat požárovým klimaxem. Jakou roli hrály v jeho udržování populace<br />
mezolitických lovců a sběračů se v tomto případě můžeme pouze dohadovat.<br />
Pokorný in Kolbek (ed.) 2003
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Vegetace a flóra<br />
Lesnaté území (lesnatost 60 %) s dobře zachovanými porosty smíšených listnatých<br />
lesů mírně teplých oblastí (smíšené doubravy, dubohabřiny), s pronikáním<br />
teplomilných prvků na výslunných azonálních stanovištích (především na údolních<br />
svazích) a s květnatými bučinami ve vyšších polohách a na stinných svazích.<br />
Pro <strong>Křivoklátsko</strong> je charakteristické jisté opoždění vývoje za průměrnou kulturní<br />
krajinou, a to na různých časových škálách a v různých typech vegetace.<br />
Lesy<br />
- černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum)<br />
- lipové bučiny (Tilio cordate-Fagetum)<br />
- habrové javořiny (Aceri-Carpinetum), místy s tisem červeným (Taxus baccata) - U<br />
Eremita, Týřov, Dubensko<br />
- teplomilné doubravy s mochnou bílou (Potentillo albae-Quercetum)<br />
- kyselé doubravy (Viscario-Quercetum, Molinio-Quercetum)
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Vegetace a flóra<br />
Xerotermy, skály, sutě<br />
Známým fenoménem Křivoklátska jsou tzv. pleše: enklávy nelesní vegetace s<br />
xerotermními druhy na hranách výslunných svahů. Rostou zde například skalník<br />
celokrajný (Cotoneaster integerrimus), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica),<br />
třemdava bílá (Dictamnus albus), kavyl Ivanův (Stipa pennata), koniklec luční<br />
(Pulsatilla pratensis), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), bělozářka liliovitá<br />
(Anthericum liliago).
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Vegetace a flóra<br />
Xerotermy, skály, sutě<br />
Na skalách roste hojně tařice skalní (Aurinia saxatilis), na severních svazích bázemi<br />
bohatých skal (spility, paleoandezity) perialpínské společenstvo pěchavy vápnomilné<br />
(Sesleria caerulea) a lomikamene vždyživého (Saxifraga paniculata).<br />
Na bázemi bohatých nelesních sutích se vyskytuje vegetace pohyblivých sutí s<br />
konopicí úzkolistou (Galeopsis angustifolia).
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Vegetace a flóra<br />
Louky<br />
Vedle standardních lučních společenstev kulturní krajiny (Calthion, Dechampsion,<br />
Arrhentatherion) se zde vyskytují i druhově bohaté kulturně reliktní kostřavové louky s<br />
mochnou bílou (Potentillo albae-Festucetum rubrae) z pomezí svazů Arrhenatherion,<br />
Violion caninae a Molinion. Rostou především ve vyvýšených partiích nivy Berounky<br />
s písčitější půdou.<br />
Gentianella campestris subsp. baltica
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Mykoflóra<br />
klouzek žlutavý (Suillus flavidus) – rašeliništní druh rostoucí u pramenů Klíčavy<br />
káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior) – vzácný saprofyt na stojících odumřelých<br />
kmíncích řešetláku
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Mykoflóra<br />
klouzek žlutavý (Suillus flavidus) – rašeliništní druh rostoucí u pramenů Klíčavy<br />
káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior) – vzácný saprofyt na stojících odumřelých<br />
kmíncích řešetláku
Causa holosericea<br />
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Fauna<br />
bezobratlí<br />
měkkýši:<br />
Bulgarica cana<br />
Bohatá lesní společenstva s náročnými druhy jako vřetenatka šedá (Bulgarica<br />
cana), jehlovka hladká (Platyla polita), vřetenovka hladká (Cochlodina orthostoma),<br />
žebernatěnka drobná (Ruthenica filograna) nebo vřetenatka lesklá (Bulgarica<br />
nitidosa), která je neoendemickým druhem povodí Berounky.<br />
Na vrcholových sutích zuboústka sametová (Causa holostericea), vzácně i hrotice<br />
obrácená (Balea perversa).
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Fauna<br />
bezobratlí<br />
měkkýši:<br />
Pupilla sterri<br />
Vzácné druhy xerotermních stanovišť zrnovka třízubá a žebernatá (Pupilla<br />
triplicata, P. sterri).<br />
Z vodních druhů je významnější výskyt velevruba tupého (Unio crassus), který zde<br />
má stabilní populaci.
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Fauna<br />
bezobratlí<br />
Pavouci<br />
Řada významných xerotermních druhů, např. stepník rudý (Eresus cinnaberinus),<br />
nebo Anyphaena furva, na sutích skákavka Neon laevis, na šěrkových náplavech<br />
Berounky vzácný specialista slíďák skvrnitý (Arctosa maculata), častější jen v<br />
Podbeskydí.
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Fauna<br />
bezobratlí<br />
Brouci<br />
Aesalus scarabeoides<br />
Významný výskyt druhů vázaných na staré stromy a trouchnivějící<br />
dřevo: roháč obecný (Lucanus cervus), roháček (Aesalus<br />
scarabeoides), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), tesařík<br />
Necydalis ulmi, kovařík Limoniscus violaceus, vázaný na dutiny<br />
stromů, nebo chráněný páchník hnědý (Osmoderma eremita).<br />
Cerambyx cerdo
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Fauna<br />
bezobratlí<br />
motýli<br />
Myrmekofilní modrásci bahenní (Maculinea nausithous), očkovaný (M. teleius) a<br />
černoskvrnný (M. arion)<br />
- m. rozchodníkový (Scoliantides orion) – řídká xerofilní vegetace s Hylotelephium<br />
maximum<br />
Maculinea teleius<br />
Scoliantides orion
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Fauna<br />
bezobratlí<br />
ostatní<br />
Na území <strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong> se vyskytovaly oba naše druhy ploskorohů: p. pestrý<br />
(Libelloides macaronius) a p. žlutý (L. coccajus), který zřejmě v ČR již vyhynul.<br />
Libelloides macaronius<br />
Libelloides coccajus
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Fauna<br />
bezobratlí<br />
ostatní<br />
Významným prvkem<br />
křivoklátské vodní fauny je rak<br />
kamenáč (Astacus torrentium),<br />
kriticky ohrožený druh,<br />
obývající některé menší vodní<br />
toky v prosperujících<br />
populacích.<br />
Rak říční (Astacus astacus)<br />
je dosti častý.
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Fauna<br />
obratlovci<br />
obojživelníci<br />
Hojný je mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), vyskytují se tři druhy čolků<br />
(Triturus vulgaris, alpestris, cristatus), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) nebo<br />
skokan štíhlý (Rana dalmatina).<br />
plazi<br />
Bohaté území s výskytem 4 druhů ještěrek a 4 druhů hadů, od teplomilných k<br />
podhorským: ještěrka zelená (Lacerta viridis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara)<br />
užovka hladká (Coronella austriaca), užovka podplamatá (Natrix tesselata), zmije<br />
obecná (Vipera berus).
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Fauna<br />
obratlovci<br />
ptáci<br />
Hojné jsou citlivější lesní druhy: čáp černý (Ciconia nigra), včelojed lesní (Pernis<br />
apivorus) nebo jestřáb lesní (Accipiter gentilis), kulíšek nejmenší (Glaucidium<br />
passerinum), holub doupňák (Columba oenas), strakapoud prostřední<br />
(Dendrocopos medius).<br />
Dále všechny 4 naše druhy lejsků, skřivan lesní (Lullula arborea).<br />
Na skalách hnízdí výr velký (Bubo bubo).
<strong>CHKO</strong> <strong>Křivoklátsko</strong><br />
Fauna<br />
obratlovci<br />
savci<br />
Vzhledem k historickému vývoji je <strong>Křivoklátsko</strong> tradičně oblastí lovné zvěře –<br />
především vysoké. V současné době jsou v území vysoké stavy jelenů (Cervus<br />
elaphus) a prasat (Sus scrofa), méně početná je zvěř srnčí (Capreolus capreolus).<br />
Vysazen byl muflon (Ovis musimon), daněk (Cervus dama) a jelen sika (Cervus<br />
nipon).<br />
U vod se vyskytuje vydra říční (Lutra lutra). Součástí fauny se však stal i norek<br />
americký (Mustela vison). Jen velmi vzácně pozorován rys (Lynx lynx).
Change language